Psal jsem tady o všech knihách Lovců Monster, kromě té první - blog jsem začal dělat až po tom, co jsem se naučil číst ;-). Každopádně tahle kniha už je sedmá v řadě a musím říct, že celá série si drží velmi dobrou úroveň. 

Ochránce, tedy Julie, která je manželkou jinak hlavního hrdiny celé série Owena Pitta, si v této knize střihne sólovku a kniha se tedy točí kompletně okolo ní samotné (vlastně není v knize snad žádná pasáž, kde by Julie nebyla). V sérii to není první sólovka, ale tentokrát je to navíc slečna. Pokud si odmyslíme ten mateřský pud ohraňovat za každou cenu své dítě, tak by to klidně mohl být chlap. Julie je drsná, střílí rovnou od boku a s níkým se nepáře. Po tom co jí unesou dítě, tak se její drsná povaha projeví ještě víc a je více než ochotná jít přes mrtvoly - v tomto případě doslova. 
Děj je vlastně dle klasické linky záchrany svého potomka, ale vzhledem k tomu, že se to celé odehrává ve světě monster, který tak bravůrně vytvořil Larry Correia, tak je to super jízda, kterou vlastně nic nezkazí až do hořkosladkého konce.

Zajímavé na knize je i to, že si dovedu představit, že si ji může přečíst kdokoliv i bez znalosti předchozích dílů, protože autor vždy to nejhlavnější znovu ve zkratce vysvětlí. Samozřejmě je to ve zkratce, tudíž případný čtenář, který po knize sáhl jakožto po první ochutnávce ze světa Lovců Monster, si to nemůže užít tolik, jako my, světaznalí fanoušci, ale rozhodně nováčci nebudou vyloženě zklamáni. Tím nenabádám k tomu, abyste předchozí díly přeskočili, jen popisuju, jakým stylem je kniha napsaná.

Dávám 70%, což vzhledem k tomu, jak byl napsán text výše, je možná docela nízké hodnocení, ale já opravdu nemůžu jít výš, protože ačkoliv se kniha čte dobře, děj utíká, vtipy jsou k zasmání, tak to není nic mistrovského, prostě dobrá kniha, ale nic, na co bych ještě léta vzpomínal.

Toto je opět změna v blogu, která není na první pohled vidět, ale pro mě je docela dobrá, protože když zadám nějakou adresu z administrace napřímo a nejsem přihlášen, tak mě to přesměruje na přihlášení a po úspěšném přihlášení mě to automaticky přesměruje na adresu, kterou jsem požadoval původně. Funguje to v zásadě dobře, jen mi přijde, že je rozdíl v tom, jak se ke cookies chová Vivaldi a jak se k nim chová Firefox, respektive ve Vivaldi to funguje absolutně vždy, Firefox občas přesměruje na hlavní stránku administrace a těžko se to pak debuguje, když jinde to funguje na první dobrou a vždy.

Postupně plním úkoly, které jsem si dal v tomto zápisku a další je tedy hotov. Konkrétně mi na blogu už začalo fungovat uploadování souborů přímo přes prohlížeč a administraci. Mrkněte zde, jak jsem to vyřešil: https://github.com/jiri-one/easyblog_falcon

To je pro mě, jakožto pro autora tohoto blogu, skvělá funkce, protože nemusím zápisek hned publikovat. Ale čtenáři tuto funkci nevidí, tedy pokud se nepodívají na zdrojový kód blogu, který naleznete zde: https://github.com/jiri-one/easyblog_falcon

Opraveno vyhledávání :). Viz předchozí příspěvek.

Takže blog teď pár hodin neběžel, protože jsem musel přijít na to, co se zase po tom upgradu stalo. Ano, Manjaro upgradovalo na Python 3.10 a tak blog přestal fungovat. Příčina nebyla v blogu samotném, ale v python konektoru na RethinkDB, který nebyl na tuto verzi připraven. Musel jsem ho trochu upravit, aby fungoval. Šlo o malé úpravy, takže nemá cenu dělat pull request, navíc moje úpravy jednoznačně rozbily kompatibilitu se staršími verzemi Pythonu, takže je to řešení jen pro mě.

Nicméně na blogu musím opravit rozbité vyhledávání, chci na něm udělat i pár změn v backendu a chci přidat pár funkcí:
- chtěl bych přidat možnost uložit a nepublikovat zápisek (drafts nebo-li rozepsané zápisky)
- chtěl bych propojit blog s Twitterem
- chtěl bych implementovat možnost nahrávat soubory přímo z administrace
- chtěl bych udělat takovou úpravu, abych se dostal po přihlašování na původní stránku, která mě přepnulana přihlášení

Vrhnu se na to tento týden :-0

Bylo to fajn, Míra Žamboch to asi ani jinak neumí, ale tentokrát si neodpustím pár výtek. Bylo to trochu utahané v porovnání s prvními dvěma (vlastně i třemi ;-)) díly. Tak jako byli unavení hlavní hrdinové, tak byl v určitých částech unavený i čtenář (podle mě). Chyběla změna prostředí, která tolik svědčila předchozím dílům. Chybělo nějaké bombastické odhalení, které děj posuně nějakým úplně jiným směrem. Chyběla nějaká vedlejší zápletka, která celkově dotváří děj (ono se fakt jen putovalo a pak se prostě doputovalo). <spoiler> A především chyběla nějaká pořádná odveta za lepidlo do zadku od Weblera 😃, Weblerům skon měl být epický, šlo o zvláštní postavu, která si podle mě zasloužila více pozornosti než jen mraky zmínek a odkazů. </spoiler> Nicméně i přes tyhle výtky, tak kniha se četla skvěle, příběh byl završen, krásně se uzavřel a už se nemůžu dočkat, s čím se Míra vytasí příště 🙂. Dávám 75%.

Už je to více než týden, co jsem tyhle knihy "zhltnul". Jako kdybych si chtěl vykompenzovat ten předešlý rok a tak jsem se do toho čtení pustil opravdu s vervou.
Vzhledem k tomu, že knihy na sebe přímo navazují, tak je mohu hodnotit najednou.
Je to Míra Žamboch, tak jak ho známe, tedy se vším všudy vč. toho špatného. Ono toho špatného je opravdu málo a navíc jde možná jen o můj osobní problém, ale chtěl byt to zmínit. Ve všech knihách od MŽ mám problém zorientovat se prostoru a nebo třeba v pohybech právě popisovaných postav. Např když někdo s někým zápasí, tak u půlky věcí si nedokážu představit, co tím Míra vlastně myslel a kde kdo je. V této knize se naštěstí tolik nebojuje muž proti muži či muži proti mužům, ale když Míra popisuje tankovou bitvu, tak se tu a tam taky přestanu orientovat.
Jinak je ten příběh ale boží. Opravdu mě to bavilo. Obsahuje to veškerou slavnou "žambochovskou" nápaditost a originalitu a příběh člověka doslova pohltí.

Ještě sem hodím pár faktů a postřehů v bodech:
- příběh je sice z prostředí románu Seržant, ale rozhodně na něj nenavazuje a navíc aktuální děj je o pár staletí dále
- v knihách se velmi málo řešila láska a sex, což hodnotím maximálně kladně (ta trocha milostných hrátek se dala přežít a příběh krásně dokreslovala)
- v této knize se mi snad poprvé stalo, že mě i vedlejší postavy zaujaly tak, že bych si rád přečetl i jejich příběh (např. Hrabě, ...)
- příběhu chybí konec, cca za týden má vyjít poslední díl této trilogie (možná quadrologie, pokud budeme počítat Seržanta) s názvem Válečník
- knihy jsou poměrně dlouhé, ale příběhu to neubírá na tempu
- přestože nemám rád válku, vojnu, vojáky, armádu a všechno okolo, tak v této knize je to podáno tak, abych si to skoro ani neuvědomil

Dávám 95% a stojím si za nimi. Nebýt to první knihy v tomto roce, tak bych je neváhal označit za nejlepší knihy roku - nicméně třeba k tomu ještě dojde na konci roku :-).

5 knih ..... to je strašně málo. Předminulý rok to bylo tuším 12 knih, tedy jedna kniha na měsíc a tento rok je to mizérie. Ano, Duna byla delší, ale zase jiné knihy kratší, takže prostě 5 knih. Stěhoval jsem se, hodně programoval, neskutečně moc sportoval a na knihy nezbývalo tolik času, navíc jsem měl dost smůlu na knihy, které jsem nedočetl nebo několikrát odkládal. Nicméně i tak je to špatné a měl bych se do toho tento rok daleko více "obout".

Věřím ale, že tento rok bude o poznání lepší, protože mám v plánu číst knihy, které nemohou selhat:
- další díl Seržanta od Míry Žambocha s názvem Veterán
- a i další pokračování Seržanta s názvem Kapitán
- Inkoust a pečeť od Kevina Hearneho
- Papír a krev, což je druhý díl od Inkoustu a pečeťe, samozřejmě opět od Kevina Hearneho
- Útok obrů a Kletbu krkavců od Kevina hearneho
- Ochránce od Lerryho Correii
- možná Rybáře od Johna Langana
- možná, že opět zkusím Zaklínače
- a možnái něco jiného :).

Prostě tentokrát půjdu primárně "na jistotu" a experimentování nechám zase na jiné roky :).

Všem čtenářům tohoto blogu přeji úspěšný a samozřejmě šťastný nový rok 2022!

PS: už mám připravenou lehce upgradovanou verzi blogu, ale to má čas, tahle funguje docela dobře :). Jiří