Už je to více než týden, co jsem tyhle knihy "zhltnul". Jako kdybych si chtěl vykompenzovat ten předešlý rok a tak jsem se do toho čtení pustil opravdu s vervou.
Vzhledem k tomu, že knihy na sebe přímo navazují, tak je mohu hodnotit najednou.
Je to Míra Žamboch, tak jak ho známe, tedy se vším všudy vč. toho špatného. Ono toho špatného je opravdu málo a navíc jde možná jen o můj osobní problém, ale chtěl byt to zmínit. Ve všech knihách od MŽ mám problém zorientovat se prostoru a nebo třeba v pohybech právě popisovaných postav. Např když někdo s někým zápasí, tak u půlky věcí si nedokážu představit, co tím Míra vlastně myslel a kde kdo je. V této knize se naštěstí tolik nebojuje muž proti muži či muži proti mužům, ale když Míra popisuje tankovou bitvu, tak se tu a tam taky přestanu orientovat.
Jinak je ten příběh ale boží. Opravdu mě to bavilo. Obsahuje to veškerou slavnou "žambochovskou" nápaditost a originalitu a příběh člověka doslova pohltí.

Ještě sem hodím pár faktů a postřehů v bodech:
- příběh je sice z prostředí románu Seržant, ale rozhodně na něj nenavazuje a navíc aktuální děj je o pár staletí dále
- v knihách se velmi málo řešila láska a sex, což hodnotím maximálně kladně (ta trocha milostných hrátek se dala přežít a příběh krásně dokreslovala)
- v této knize se mi snad poprvé stalo, že mě i vedlejší postavy zaujaly tak, že bych si rád přečetl i jejich příběh (např. Hrabě, ...)
- příběhu chybí konec, cca za týden má vyjít poslední díl této trilogie (možná quadrologie, pokud budeme počítat Seržanta) s názvem Válečník
- knihy jsou poměrně dlouhé, ale příběhu to neubírá na tempu
- přestože nemám rád válku, vojnu, vojáky, armádu a všechno okolo, tak v této knize je to podáno tak, abych si to skoro ani neuvědomil

Dávám 95% a stojím si za nimi. Nebýt to první knihy v tomto roce, tak bych je neváhal označit za nejlepší knihy roku - nicméně třeba k tomu ještě dojde na konci roku :-).