Tak jsem si zase po nějaké době zahrál nějakou adventuru. Konkrétně hru mého mládí - TeenAgent (v Česku byla tato hra uvedena pod názvem Agent Mlíčňák). 
Tahle mě kdysi strašně bavila a myslím, že jsem jí kdysi i dohrál. Rozhodně první úkoly jsem jel trochu i zpaměti, ale jak jsem ve hře postupoval, tak jsem už přesný postup neznal a musel jsem to vymýšlet. Nejsem si tedy úplně jistý, zda jsem hru úplně nedohrál, nebo jsem prostě na řešení úkolů a příběh za ta léta zapomněl a nebo je tu ještě možnost, že jsem hrál trochu jinou verzi, protože ScummVM, přes který jsem hru pouštěl, tak ukazoval, že detekoval tzv. "alternativní verzi". 
Ať tak či tak, přece jen jsem narazil na zásek, kterým trpělo dost starých her, konkrétně tedy, že jsem nedokázal najít kotvu ve vodě jen proto, že jsem na ní neuměl kliknout včas, respektive jsem si ani nebyl jistý, zda to je ta věc, kterou mám pod vodou lovit :). Musel jsem si v návodu najít, kde přesně je, protože jinak bych to prostě nedal.

Ale jinak je hra opravdu super. Je to velmi nápadité, zábavné a já to dohrál v angličtině za dva příjemné večery.

Jako každý rok jsem opět chtěl dodržet tradici a zahrát si o Vánocích Serious Sama. Sice už vyšel SS4, ale na ten bohužel nemám dostatečně výkonný stroj (zatím). No a některé díly Serious Sama jsem už dohrál dvakrát a tak se mi nechtělo je hrát znovu. Nicméně našel jsem ideální řešení, které hraní Seriouse dalo nový rozměr - s kamarádem jsme si zahráli kooperativní mód ve First Encouter a bylo to boží. Dali jsme trochu vyšší obtížnost a ve dvou se to prostě lépe táhne, takže jsme to za pár hodin prošli celé. Určitě dáme i Second Encouter a budeme pokračovat dál .... ale asi zase až o dalších Vánocích, uvidíme :).

Protože mě hra nebavila, tak nechci tento zápisek natahovat, ale uvidíme jak to půjde.

Když jsem dohrál Heroin's Quest, tak jsem se prakticky hned pustil do dalšího adventurního počinu od studia Crystal Shard a tím byl Quest for Yrolg. Jedná o opravdu malou hru, nikoliv plnohodnotnou adventuru a velmi mě to nebavilo, přestože na přemýšlení to sice bylo, ale také to byla hra na pokus/omyl a to mě moc nebere. Takže po pár pokusech a omylech jsem to vzdal, protože takhle podle mě adventura vypadat nemá.

Ale Heroin's Quest byl tak skvělý, že jsem studiu Crystal Shard chtěl dát další šanci. Druhým největším počinem studia Crystal Shard je A Tale of Two Kingdoms. To je už jednoznačně pravá adventura, příběh je rozsáhlý, puzzle jsou složité, ale je tu opět spousta míst, kde můžete umřít, někdy i strašnou smrtí a pak následuje systém pokus/omyl a opakované umírání a loadování poslední uložené pozice. Ke cti autorů nicméně nutno přičíst fakt, že z každé situace opravdu lze nelézt řešení a nikdy jsem se nedostal do situace, kdy by mi například v nějakou, pro příběh důležitou, chvíli chyběl nějaký předmět a já musel velkou část hry hrát znovu.

Za příběh a atmosféru bych tedy dal 80% a za těch nespočet možností, jak ve hře můžete umřít bych strhnul 11%, tedy celkové hodnocení hry bych nechal na 69% - od sedmdesáti jsou hry už fakt super a tahle se k tomu může v některých chvílích blížit, ale celkově tak dobrá není.

Tak právě jsem dohrál Heroine's Quest. Je to má druhá adventura, kterou jsem dohrál v angličtině a už se to opravdu dá prakticky bez slovníku - použil jsem ho opravdu jen párkrát a spíš jako ujištění, že jsem to správně pochopil.
Hra vychází ze stejného konceptu (a inspirací se Heroine's Quest vůbec netají) jako jedna z mých nejoblíbenějších her, tedy Quest for Glory. I přesto jsem ke hře přistupoval trochu skepticky a to především ze dvou faktorů, respektive především z jejich kombinace - viz dále. Jednak, jak už sám název napovídá, tak hrajete za "holku", což by mi nevadilo, ale vzhledem k tomu, jak je poslední dobou ve světě propagována různá inkluze nebo zvýhodňování menšin, tak jsem si nebyl jistý kam hra míří. A jednak (nespisovně, ale velmi příjemně se dá napsat i "druhak") je hra freeware, tedy kompletně zadarmo - to sice samo o sobě nevypovídá o kvalitě hry absolutně nic, ale v kombinaci s prvním bodem jsem se bál, aby nešlo o nějakou "feministickou propagandu". Obě obavy byly naprosto passé.
Tato hra předčí svojí kvalitou 99% komerčních herních AAA titulů a to, že je hlavní postavou žena, se nikde negativně, ale vlastně ani pozitivně, neprojeví. V tomto "genderovém" směru odvedli autoři tu nejlepší práci, protože postavou mohl být klidně i muž, tedy hrdina nikoliv hrdinka, a autoři by nemuseli přepisovat absolutně nic, kromě názvu - příběhově by to bylo jedno, první osoba a oslovení je v angličtině stejné a třetí osoba, tedy že by o hrdince někdo mluvil, se tam podle mě nevyskytuje. Ve hře tedy nenajdete nic, ale absolutně nic, sexuálního, romantického, flirtujícího nebo cokoliv z tohoto "oboru". Ve spoustě her, i když tam hrajete za chlápka, tak chlápek obdivuje holky, holky třeba chlápka a tak podobně, tady je to abolutně vypuštěno a díky tomu se můžete soustředit na hru a na příběh.

A příběh je právě to, co je, nebo respektivě má být, na adventurách to nejkrásnější a zde je to přesně dodrženo. Naše hrdinka, kterou si pojmenujete hned na začátku jak chcete a vyberete jí i její zaměření (mág, bojovnice, zlodějka), se dostane do vesnice Fornsigtuna, která je v místě, kde Eghter, poslední ledový obr, chce za pomocí očí Thiassiho přivolat na svět Ragnarok (v severské mytologii jde o něco jako věčnou zimu nebo konec světa). Vaše postava má Eghterovi v plánované apokalypse zabránit a klasicky zachránit svět - jestli se vám to povede, to už si musíte "odehrát" sami.
Fornsigtuna není samozřejmě jediné místo v Midgardu, která navštívíte, ale dostanete se i do jiných světů. Za zmínku stojí exotický Svartalfheim, tedy podzemní říše temných elfů a trpaslíků. Nicméně není to jen o místech, která navštívíte, ale také o čase. Ano cestování časem si také trochu užijete a jako vždycky - pozor na následky! :-). 

Dalo by se toho napsat opravdu hodně a původně jsem se chtěl rozepsat ještě víc, ale nějak jsem to nestihl, tak ještě bodově vypíchnu pár věcí (některé znovu), které jsou ve hře skvělé:

• úžasná grafika
• skvělý hudební doprovod
• pestrý příběh
• složité puzzle
• dlouhá herní doba
• RPG prvky, které opravdu ovlivňují hru
• NPC postavy, které žijí vlastním životem
• severská mytologie
• .... a mnoho dalšího
  
  

Jediná věc, kterou bych mohl vytknout, je přítomnost soubojů. Myslím, že většině lidí tohle vadit nebude, souboje jsou totiž klasickým prvkem her typu Quest for Glory, ale já jsem zjistil, že mě baví řešit hádanky, užívat si příběh, ale bojovat mě vyloženě štve a zdržuje. V některých případech jsem byl dokonce velmi frustrovaný, když jsem se potřeboval někam dostat, protože jsem věděl jak zase postoupit v příběhu dále, ale každou chvíli mě zdržoval nějaký vlk, zloděj, nemrtvý nebo další otravové a chtěli bojovat. Ano, dá se jim utéct a snažil jsem se o to, ale třeba vlkům nebo nemrtvým neutečete, protože vás obklíčí ze všech stran a vám tak nezbývá než celý nudný boj přetrpět. Ale jak říkám, to je asi můj osobní problém, spousta lidí si boj určitě užije.

Nezbývá než hodnotit. Adventurní část hodnotím na 100%, v tomto směru nemám hře co vytknout. Nicméně z celkového finálního hodnocení musím strhnout 10% za souboje, které mě opravdu vyloženě ubíjely a změnily se jen v nutnou "klikačku". Finální hodnocení je tedy 90%.

Právě jsem to dohrál. Opět to byla skvělá zábava a hlavně sranda, ale tentokrát nebyl konec tak moc epický, jako třeba ve dvojce. Přestože střílečky normálně nejsou můj "šálek kávy", tak Serious Sam je samozřejmě jasnou vyjímkou. Všem doporučuji, dávám 90%.

Jak už tu párkrát zazněholo, tak o Vánocích hraju hry a jednou z nich musí být vždy Serious Sam :). Tentokrát se mi přes vánoční svátky podařilo dohát Serious Sam 2. Na Linuxu pod Wine běhá parádně, nativní verze existuje, ale ta mi nějak blbla. Dokonce mi stačila intergrovaná grafická karta Intel HD 4600.

Serious Sam 2 je vážně skvělá hra a je úplně jedno, že je už 12 let stará. Grafika hry mi bohatě stačí a žádné nové super grafické efekty nepotřebuji. Navíc je ve hře super legrační příběh, originální nápady, které hru parádně okoření a k tomu tuny nepřátel, kteří snad nikdy nedojdou.
Rozhodně doporučuji všem!

Na konci minulého roku jsem se rozhodl, že se naučím anglicky, učím se už cca čtvrtý měsíc a už tu jsou výsledky -> dohrál jsem King's Quest 1 - Quest for the Crown v angličtině! Nedohrál jsem tu starou původní EGA verzi, ale VGA předělávku od nezávislého studia AGD Inderactive.
V překladu název znamená Výprava za korunou a přesně o to také jde. Příběh je tedy více než jednoduchý. Dostanete úkol najít 3 kouzelné předměty, které mohou zachránit království a tak se vydáváte na výpravu. V zásadě je to taková odreagovačka, protože je to opravdu krátké, ale i tak z toho dýchá nostalgie a vrací se trochu pocity ze starých her typu Quest for Glory.
Návod jsem použil pouze jednou a to úplně na konci, protože jsem fakt nechápal, jak se mám dostat z komnaty krále leprikónů - sežrat houbu by mě nenapadlo ani za milion let (nikde se neříkalo, že je zmenšovací) :-).
Všem doporučuji, aby hru alespoň zkusili, já jí věnoval včera pár hodin a dnes asi dvě hodiny a bylo dohráno, věřím, že někdo, kdo má štěstí a nebo mu dojde, že houby se jedí, aby se člověk zmenšil, tak to zvládne klidně i během hodiny dohrát :).

Pro lepší a rychlejší orientaci ve hře, zde přidávám "screenshotovou" mapu:

Protože je dnes opravdu ošklivé počasí a potřeboval jsem se trochu odreagovat, tak jsem si zahrál staré dobré MDK. Tahle hra už je 18 let stará, takže se dá říct, že je dospělá :).

Královsky jsem se bavil a po letech jsem tu hru konečně dohrál.

O hrách už tu skoro nepíšu, je to z důvodu, že už prakticky nehraju. Celý rok sportuju a nebo čtu knihy, případně mrknu na nějaký ten film, ale na hry prostě nezbývá čas. Vyjímku ale tvoří především Vánoce :).
Z nějakého důvodu jsou Vánoce časem, kdy prostě pařím :). Minulý rok jsem dohrál přes Vánoce Serious Sama 3: BFE i s datadiskem Jewel of the Nile a letošní rok jsem dohrál Serious Sam: The First Encounter.
Serous Sam je jedna z mále 3D akčních her, které mě maximálně baví, protože mají příběh a je v nich spousta humoru.

No a protože mám letos  trochu delší dovolenou, tak jsem se ještě poohlížel po něčem a protože střílení jsem měl u First Encountera dost, tak jsem se poohlédl i po něčem trochu klidnějším a mám dva vítěze:

Trine Enchanted edition a Neverhood. Trine už jsem kdysi dohrál, ale tohle je nová vylepšená verze a navíc je konečně nativně pro Linux a Neverhooda jsem nikdy ve skutečnosti nedohrál do konce a dnes je ho možné na Linuxu spustit pomocí ScummVM, takže se hraje taky parádně :).

Vánoce a tyto svátky všeobecně jsou pro někoho časem klidu a pohody a pro mě časem, kdy u počítače neprogramuju, ale hraju hry :).