Moje knižní bilance za rok 2023 je prostě slabá ... 5 knih, z toho tedy jedna v angličtině. No co nadělám ... respektive vím co můžu dělat, prostě číst :-).

Rekapitulace dočtených knih:
Shattered
Samarkand
Koniáš & Bakly: Mrtví muži
101 minut
Před bouří

Víc toho opravdu není ...
Přemýšlím, která z těch knih se mi vlastně líbila nejvíc. Podle hodnocení je to samozřejmě 101 minut, ale to je hodnocení samotné knihy po jejím přečtením a když potom člověk dá všechny knihy do kontextu, tak to může vypadat a vyjít jinak.
Nejvíc mi asi seděli Koniáš & Bakly: Mrtví muži, kteří dostali hodnocení 99% a hned za nimi pořád vnímám velmi pozitivně Shattered, ale tam to může být stále dozvuk toho, že jsem knihu dočetl včera.

Nezbývá než si dát předsevzetí, že tento rok se budu čtení věnovat mnohem více.

No a přímo dnešního dne jsem dočetl mou už sedmou knihu Kronik železného druida, kterážto byla mou první knihou této série, kterou jsem dočetl v angličtině a aby té statistiky nebylo málo, tak je to teprve má třetí kniha, kterou jsem v angličtině zvládl.

O knize samotné:
Děj je jako vždy super, Kevin Hearne je prostě skvělý spisovatel a kvalita jednotlivých dílů rozhodně neupadá (šestý díl byl sice slabší, ale stále nadstandarně skvělá kniha). Bavilo mě to od začátku do konce a všechno, co máme na Železném drudovi rádi, tu najdeme. Tedy lehký humor, spoustu roztomilých situací, které vás až rozněžní a Oberon opět ukázal, že i když je psem, tak by byl lepší člověk než většina reálných lidí. Knize mohu s klidem dát 90%.

O českém překladu:
Český překlad této knihy už sice exituje, ale to mě od čtení v agličtině neodradilo. Další díly navíc v češtině zatím vůbec nejsou a tak mi stejně pak už nezbývá než jít do originálu.
Ještě zmíním, že v originále se kniha jmenuje Shattered a překladatelé toto slovo přeložili jako Zničený. Což se mi úplně nelíbí, i v kontextu děje si myslím, že lepší a věrnější překlad by byl Rozbitý.

O mé angličtině:
Knihu jsem ze začátku dost odkládal, byl jsem líný si tu a tam vyhledávat slovíčka nebo si některé věci nechat překládat translátorem, protože mi unikal kontext. Takových slovíček není mnoho a vět, kde bych nepochopil význam nebo alespoň kontext je ještě mín, ale stále se nějaké najdou a tak jsem si vždy po pár stránkách řekl, že začnu číst něco v češtině a k tomuto se časem vrátím, ale v prosinci jsem se do knihy konečně pořádně "zakousl" a přečetl jsem z ní asi 50 procent, které mi do konce zbývaly.
Hodlám se rovnou pustit do dalšího dílu, kterým je Staked a zde s překladem (který ale ještě nevyšel) souhlasím a Nabodnutý zní určitě dobře - už se nemůžu dočkat, možná začnu číst ještě dnes, maximálně zítra.

Nějak jsem o tom nestihl napsat, respektive jsem to nedopal a dostal se k tomu až teď, každopádně cca před měsícem jsem dočetl další knihu od mistra žánru, Míry Žambocha. Tentokrát to byla kniha s názvem Samarkand, která nás znalce Mírovo tvorby zavede do známého světa Drsného Spasitele.

Drsný Spasitel je určitě fajn kniha a velmi zajímavý svět plný neskutečných nápadů. Samarkand vyloženě takový není. Z tohoto pestrého světa sice Samarkand čerpá, ale příběh se hodně soustředí na hlavního hrdinu a možností světa se dotkne jen částečně. Ono to není vyloženě na škodu, prostě jde o klasickou cestu pomsty jedno neohroženého superválečníka a i na takový příběh je tu vždycky prostor, nicméně vzhledem k možnostem, které Mirek Žamboch má a kterých hojně v jiných knihách využívá, tak tady se vyloženě držel trochu víc zpátky a příběh prostě nemá takový ten “WOW efekt”, který Míra rozhodně umí čtenáři doručit.

Každopádně kniha stojí za přečtení, není vůbec špatná a v rámci žánru stále patří k těm naprůměrným knihám a já se jí nebojím dát 80%.

Výhrál jsem novou knihu Františka Kotlety! Ano, web Fantasyplanet.cz vyhlásil na Facebooku, že kdo napíše Frantovi nejlepší vyznání, tak vyhraje jeho knihu a mé vyznání bylo vskutku nejlepší a tedy jsem se stal vítězem :). A ano, musím se pochválit, myslím, že se mi to fakt povedlo :-D.

Přesně znění:

Zdravím,

já to mám s Leošovými knihami a také s ním samotným dost složité a tak mé "vyznání" - jak jste to nazvali vy - bude také asi trochu složitější.

Předně si myslím, že pan Kotleta je prostě jen "tlustej masturbátor", který sedí u klávesnice, jednou rukou si mastí mrzáka a tou druhou sepisuje svoje představy. Zda ty ruce střídá, to už moje imaginace odmítá řešit (díky mozku ...). Opravdu věřím, že tohle nejvíce odpovídá realitě, protože jinak by Franta nemohl do svých knih dát tolik "prcání" - za výrazivo se omlouvám, ale takto to pan Kyša normálně uvádí ve svých věřejných rozhovorech (slovo "prcání" použil např. ve svém prvním rozhovoru pro televizi Óčko, kde poprvé odhalil svoji tvář a tím přiznal, že Kyša a Kotleta ve skutečnosti dráždí stejný klacík). POZNÁMKA: Z předchozích slov vyplývá a je tudíž nanejvýš logické, že zde přebírám něco z "bruntálské terminologie".

Kotleta je prostě sexuální maniak s neskutečně výkonnou představivostí, který ale zvládá multitasking natolik, aby všechno, co se mu honí v hlavě i v ruce, nějak zaznamenal a teď přijde to nejvíce šokantní -> aby to pak i veleúspěšně prodal! Ano, byly tu červené knihovny, časopisy typu Leo (chmmm "Leo" == "Leoš bez š" .... něco jako: "čtu si Leo, ššššš!" - ve smyslu tiše ... musím se podívat na etimologii jména Leoš, možná by to ledacos vysvětlovalo), jiná periodika typu Playboy a tak dále. Ale nic z toho nebylo tak úchylné, aby to spojilo porno s docela kvalitní fantastikou. Respektive: né, že by ty nápady, tedy např. spojení "pánského výkmitku" s obličejem tlusté mnoho-prsaté bohyně ve vesmírné lodi, byly vyloženě originální, takové pokusy už tu jsou dávno a i tyto pokusy byly veleúspěšné (googlujte např. manga porn history), ale panu "Kotlyšovi" se většinou povedlo ukočírovat poměr oplzlostí a nějakého zajímavého děje natolik, aby přitáhl jak úchyláky a kompulzivní masturbátory, či chronické honiče, a další autorovi podobné, kteří ale nedokázali takto prasácké scenérie vymyslet, tak se mu povedlo natáhnout a nějak přesvědčit milovníky fantastických příběhů. Ano, tu a tam to autor nezvládl dobře, tedy některé knihy sklidily kritiku od milovníků macatých štěrbin za nedostatek ejakulátu v ději (či jinde). Na jiná díla se zase snela kritika od milovníků fantastiky za to, že jim při čtení připadalo, že se utopili v řece plné ejakulátu, ale na děj prakticky nedošlo. Nicméně většinou byly spokojeny obě strany, fantastové si holt také tu tam museli "ušpinit ruce" od lubrikantu, ale jinak dostali očekávaný příval originálního a nápaditého děje a to je to, co se u nich ve finále počítá.

Já osobně patřím rozhodně a pouze jenom k fantastům a papírové ubrousky na utření "toho bílého" tedy nepotřebuji ve stejné době, kdy si čtu knihu. I tak jsem si pár knih od "Franteoše" přečetl, do několika knih jsem se vyloženě s chutí začetl natolik, abych přestal vnímat okolí, plně se ponořil do děje (jen do děje ...) a to je jednoznačně znak toho, že pan Kotleta psát sci-fi či fantasy také umí.
POZNÁMKA: Že mě z nějakého neznámého důvodu po přečtení knih, na které jsem se vyloženě stoprocentně soustředil, bolela pravačka jak čert a při vstávání jsem nějak zvláštně uklouzl po podlaze, to teď nechám stranou. Bude to chtít více zkoumání, ale jak jsem psal výše, zajímá mě jen ta tantastika.

Závěrem mohu tedy říci, že Leoše Kyšu mám rád především jako člověka, nikoliv pouze jako spisovatele. Samozřejmě vzhledem k jeho "manuální praxi" (viz výše) bych mu vyloženě ruku nepodal, ale přes obrazovku počítače nebo televize působí skvěle. Nejlépe asi působí v pořadech, kde se nevěnuje svým porno-knihám a přemíře semene na tlustých holkách s povislými prsy, ale třeba popularizaci vědy, či když prezentuje nějaké názory o současné společnosti. Najednou je to totiž jiný člověk, se kterým se skoro dokážete ztotožnit a souhlasit se spoustou věcí, které říká. V této poloze (jedná se o polohu, kde nemá ruku pod stolem) se z Leoše stává člověk, který vás dokáže inspirovat k různorodému hlubokému zamyšlení.
Myslím si, že ten rozdíl je právě v tom, že když Franta s někým mluví např. o cenzuře ve vědě (viz jeho poslední video na kanále Jadrná věda), tak prostě nemůže tu ruku strčit do trenek a nahmatat slimáka a musí se neskutečně soustředit, aby na tu ruku se slimejšem nemyslel. Nicméně protože se to Leošovi tu a tam opravdu daří, tedy nemyslet na toho plže v kalhotách, tak se opět dostáváme k tomu, že mistr Kotleta má mnoho osobností s mnoha různými vlastnostmi a každá z těch osobností dokáže oslovit jinou skupinu lidí a tedy si každý může najít v tomto jediném člověku něco, čím mu bude sympatický .... nebo odporný až nechutný.

Jo a teď jsem si vlastně vzpomněl, že jste psali, že tohle předáte ke čtení i Frantovi? ehm ..... mno přepisovat už to nebudu. Přidám jen vzkaz:
Leoši, Franto, Kyšo, Kotleto, spisovateli, skeptiku, ... prostě čéče: Některá Tvá díla jsou vyloženě úlet - třeba takoví Vlci museli být asi generováni nějakou debilní perverzní AI, protože jinak je ta absence logiky a děje prostě neomluvitelná, respektive pokud jsi to psal opravdu Ty, tak jsi to asi celé prohonil ...... a jo vlastně, proto je to tak krátné, došlo mazivo a tak jsi to prostě ukončil, je to jasné! Jinak si ale myslím, že většina toho, co vytvoříš, za něco stojí (tedy to publikovatelné, postříkaná spodní strana tvého stolu má asi přesně opačný názor) a některé věci, kterých jsi autorem nebo za kterými stojíš jsou prostě super (Sisyfos, Jadrná věda, ...) a za ty vělký dík a respekt. Takže shrnuto a podrtženo: snaž se omezit úlety, ale jinak jen tak dál!

Jiří Němec

PS: psáno samozřejmě pouze jako nějaký pokus o vtipný text, bez úmyslu někoho urazit nebo mu ublížit. Toto dodávám proto, že dneska je divná nesvobodná doba a když člověk např. pošle někoho do prdele, tak "do prdele poslaný" může použít státního aparátu, aby "odesílateli" pěkně znepříjemnil život. Ještě se tedy odvolávám na text v příloze, který jste zveřejnili na Facebooku a kde jasně píšete, že u tohoto textu se fantazii meze nekladou atd. a z čehož jsem tedy usoudil, že si můžu dovolit vše.

A post, který to vše způsobil a na který se i v textu odkazuji, tak ten je zde:

Pokud vás někdo požádá, abyste mu řekli tři nejlepší české spisovatele fantastiky, tak s největší pravděpodobností odpovíte: "Kulhánek, Kopřiva a Žamboch" - pořadí zvoleno čistě náhodně, nejedná se o stupnici. Nicméně Kulhánek už není aktivní, Kopřiva je pořád aktivní frajer, ale jeho poslední 3 knihy už nejsou s fantastikou kompatibilní (i tak jde pořád o vysoce kvalitní díla) a tak nám zbývá jediný borec a tím je Míra Žamboch. Ten je nejenže velmi aktivní, ale s velkou kvantitou stále drží i skvělou kvalitu. A dalším jeho počinem je kniha, kterou jsem před pár dny přečetl - Koniáš & Bakly - Mrtví muži.

Pokud máte "žambochoviny" v malíku, respektive máte načteno vše nebo většinu toho, co MŽ napsal, tak vám asi netřeba Koniáše nebo Baklyho představovat. Tihle dva jsou prostě dvěma pevnými stěžejními pilíři Mírovo tvorby a zastiňují vše ostatní, co kdy autor napsal mimo ně (jakkoliv si myslím, že Ve službách klanu nebo Zakuti v oceli jsou prostě geniální a mnou nejvíce oblíbená Žambochova díla, ale jsou to spíše jednorázovky, zatímco Koniáš a Bakly Žambochovu tvorbu charakterizují nejvíce).
V této knihze tedy potkáme oba takřka nesmrtelné borce a oba uvidíme v situacích, které zvládají nejlépe. Koniáše, který vychytrale, houževnatě a neúnavně udolá skoro cca 200 lidí a Baklyho, který hrubou silou a neskutečnými bojovými výkony rozmetá nepočítaně protivníků. To všechno zabalené do děje, který dává smysl a je zajímavý, navíc se díky příběhu posouvá a odkrývá celý děj světa, který Koniáš a Bakly ve knihách sdílí.

Pro milovníky Žambocha je to povinnost, bez diskusí. Prostě čtětě, je to starý dobrý Žamboch, který nezklame. Jedinou výtku bych měl, že kniha mohla být trochu delší, ale vzhledem k tomu, že si tam autor na konci nechal prostor pro pokračování, tak mu to rád odpustím (skoro ...).

Dávám 99% - procento jsem sebral za tu délku knihy (jak jsem říkal, je to SKORO odpuštěno ... ;-) ).

Další kniha od Štěpána Kopřivy je za mnou a jako vždy to bylo naprosto super čtení. Je vážně škoda, že toho Štěpán nehrne na nás čtenáře daleko více.

Už předchozí dvě "kopřivoviny" nebyly fantastatika, což je dnes už prakticky jedíný žánr, který čtu. Výjimku dělám právě jen ve vyjímečných případech jako je Štěpán Kopřiva a tentokrát autor zabrousil z detektivek na thriller.

Příběh sleduje jednu krátkou příhodu (101 minut ...) v pražském metru, kterou musí okamžitě začít řešit hasiči a vlastně celý příběh se točí opravdu jen okolo nich a té nastalé situace, žádné vedlejší dějové linky tam prakticky nejsou nebo jsou vyloženě zanedbatelné.

Štěpán se opět chopil této látky po svém a do příběhu vložil všechno to, co na něm máme rádi, tedy neotřelá přirovnání, smysl pro detail, skvělý nevtíravý humor a především schopnost vtáhnout čtenáře do děje.

V zásadě pokud jste do teď měli rádi Kopřivu, tak tohle je prostě další "kopřivovina" a tedy běžte do ní. Rozhodně to alespoň zkuste, i kdyby vás téma hasičských záchranných prací nelákalo, protože i já jsem se skvěle bavil a přitom bych si jinak knížku o hasičích rozhodně nepřečetl.

Štěpáne moc díky za to jak a co píšeš a za to, že i nám, kteří bychom jinak o tohle téma nezavadili, jsi ho dokázal skvěle přiblížit a rozšířit nám obzory.

Dávám bez okolků 100%.

Tak jsem dočetl knihu Před bouří od autorky Christie Golden a musím říct, že takto zklamaný z knihy už jsem opravdu dlouho nebyl. 

Vlastně se mi o tom ani nechce nějak zdlouhavě psát. Ta kniha je napsaná dobrým stylem, respektive nemá nějaké kostrbaté věty, je tak akorát popisná, ale co se týká děje, tak je to děs.

Asi do poloviny knihy pořád přibývají nové postavy a nové dějové linky. Vzhledem k tomu, že děj jako celek je dost jednoduchý, tak to vlastně nevadí, ale v půlce knihy už by to vše mělo být rozjeté a ne stále něco nového představovat. Horší je, že nová dějová linka nebo nové dějové prostředí nic zajímavého nepřinese. Až do úplného konce jsem čekal na to, že nastane nějaký dějový zvrat, dokonce jsem doufal v nějakou bitvu, ačkoliv dnes už akční pasáže moc nevyhledávám. Jenže ono se nestane absolutně nic, jakože vůbec nic. Pořád jen tuny slov omílají něco o vztahu mezi nemrtvými a živými a nic z toho prakticky nevznikne.

Vlastně se dá říct, že na začátku knihy je příměří Hordy a Aliance docela křehké a dost nejisté a na konci knihy je ..... příměří docela křehké a dost nejisté. Knihu vynechte, rozhodně ji vynechte. Pokud se v některých jiných Warcraft knihách bude na tyto pasáže trochu odkazovat, tak holt nebudete přesně vědět, o koho jde, ale vzhledem k tomu, že se v knize nic nestalo, tak to moc nevadí.

Dávám 30%. 10% za to, že jsem to dočetl, 10% za dějovou linku s goblinem a gnómkou, která nebyla tak úplně marná (ta linka) a 10% procent přihodím za popis zvráceného myšlení Sylvanas, protože ta je asi nejzajímavější postavou celé knihy.

Ma sedmá dočtená kniha v tomto roce je za mnou a je to kniha, kterou jsem si chtěl přečíst už opravdu dlouho a opět už jsem skoro uvažoval, že ji dám v angličtině, ale nakonec jsem se přece jen dočkal a ona vyšla v českém překladu. Jedná se o knihu Illidan z úžásného světa World of WarCraft.

WOWko, přestože ho všina lidí bude znát spíše jako veleúspěšnou MMORPG hru, je také souborem, většinou, úžasných knih, které jsou zasazeny do neskutečně propracovaných světů s ještě propracovanějšími a komplexními příběhy. Už jsem knih z tohoto světa přečetl docela dost a dokud budou vycházet a dokud budou takto kvalitní, tak je hodlám číst dál. Do hlubin těchto světů se prostě rád ponořím kdykoliv a to znovu a znovu.

Illidan byl mou velmi oblíbenou postavou už v sérii knih Válka prastarých. Když jsem kdysi zjistil, že Illidan/Zrádce dostal i samostatnou knihu, tak jsem velmi toužil po tom, abych si ji mohl přečíst, ale překlad tenkrát nebyl a anglicky jsem tenkrát ještě tak neuměl. Dnes už bych si na anglický originál troufl a pomalu jsem se na tuto knihu chystal, ale překlad vyšel dřív a já se na něj tedy vrhnul krátce před Vánoci.

No byl to skvělý zážitek. Kniha má spád, mnoho dějových linek, mnoho skvěle propracovaných charakterů a především je prakticky nepředvídatelná. Do úplného konce jsem netušil, jak to dopadne a fandil jsem svým hrdinům, ať to pro ně dopadne dobře.
Zde se ještě zmíním o tom, že pro někoho může být docela těžké si v knize hrdinu najít. Nikdo a nic tam nění černobílé, tedy si stranu opravdu musíte vybrat podle sebe a nikdy vlastně nevíte, zda jste na té správné. Za sebe mohu říct, že já jsem si stranu vybral určitě dobře, ale že to to byla zrovna strana, u které vůbec netuším, jak vlastně dopadla a budu si muset asi počkat na pokračování, které doufám jednou přijde.

Pro každého, kdo má rád knihy z prostředí Warcraftu je tohle absolutní povinnost a já knize dávám 97%. Ty tři procenta strhávám za to, že je kniha kratší, než by si zasloužila a navíc má moc otevřený konec, což mě štve, když nemůžu v příběhu pokračovat :-D.

Tak jsem dočetl už svoji druhou knihu v angličtině. Trvalo mi to opět trochu déle, ale stálo to za to, protože čtením se moje angličtina určitě zlepšuje nejlépe.

O knize samotné můžu říct především to, že přestože kniha hodně kopíruje děj stejnojmenného filmu, tak rozhodně nenudí. Je velmi dobře napsaná a film naopak krásně doplňuje, protože najednou rozumíte daleko lépe motivacím všech postav a celkově se do toho děje ponoříte mnohem více. Prostě jak pořád říkám: "filmový jazyk je, vůči tomu knižnímu, strašně omezený".

Hodnotím 75% a doporučuji všem, které svět Warcraftu zajímá a vůbec se neděste toho, že jde o další, dnes tolik moderní, paralelní vesmír respektive o paralelní svět, který není stoprocentně vázán na dějovou linkou předlohy a jde si vlastním směrem.

PS: Už mám přečteno v angličtině 30% knihy Zničený, což je už 7. kniha ze série o Železném Druidovi. Doufám, že se mi podaří knihu dočíst rychle, aby byla mou 7. dočtenou knihou tento rok a rád bych se pak vrhnul na nějakou osmou, kterou bych završil tento rok. Jak se to ale podaří, uvidíme.