Moje knižní bilance za rok 2023 je prostě slabá ... 5 knih, z toho tedy jedna v angličtině. No co nadělám ... respektive vím co můžu dělat, prostě číst :-).

Rekapitulace dočtených knih:
Shattered
Samarkand
Koniáš & Bakly: Mrtví muži
101 minut
Před bouří

Víc toho opravdu není ...
Přemýšlím, která z těch knih se mi vlastně líbila nejvíc. Podle hodnocení je to samozřejmě 101 minut, ale to je hodnocení samotné knihy po jejím přečtením a když potom člověk dá všechny knihy do kontextu, tak to může vypadat a vyjít jinak.
Nejvíc mi asi seděli Koniáš & Bakly: Mrtví muži, kteří dostali hodnocení 99% a hned za nimi pořád vnímám velmi pozitivně Shattered, ale tam to může být stále dozvuk toho, že jsem knihu dočetl včera.

Nezbývá než si dát předsevzetí, že tento rok se budu čtení věnovat mnohem více.

Všem čtenářům tohoto blogu přeji úspěšný a samozřejmě šťastný nový rok 2024!

No a přímo dnešního dne jsem dočetl mou už sedmou knihu Kronik železného druida, kterážto byla mou první knihou této série, kterou jsem dočetl v angličtině a aby té statistiky nebylo málo, tak je to teprve má třetí kniha, kterou jsem v angličtině zvládl.

O knize samotné:
Děj je jako vždy super, Kevin Hearne je prostě skvělý spisovatel a kvalita jednotlivých dílů rozhodně neupadá (šestý díl byl sice slabší, ale stále nadstandarně skvělá kniha). Bavilo mě to od začátku do konce a všechno, co máme na Železném drudovi rádi, tu najdeme. Tedy lehký humor, spoustu roztomilých situací, které vás až rozněžní a Oberon opět ukázal, že i když je psem, tak by byl lepší člověk než většina reálných lidí. Knize mohu s klidem dát 90%.

O českém překladu:
Český překlad této knihy už sice exituje, ale to mě od čtení v agličtině neodradilo. Další díly navíc v češtině zatím vůbec nejsou a tak mi stejně pak už nezbývá než jít do originálu.
Ještě zmíním, že v originále se kniha jmenuje Shattered a překladatelé toto slovo přeložili jako Zničený. Což se mi úplně nelíbí, i v kontextu děje si myslím, že lepší a věrnější překlad by byl Rozbitý.

O mé angličtině:
Knihu jsem ze začátku dost odkládal, byl jsem líný si tu a tam vyhledávat slovíčka nebo si některé věci nechat překládat translátorem, protože mi unikal kontext. Takových slovíček není mnoho a vět, kde bych nepochopil význam nebo alespoň kontext je ještě mín, ale stále se nějaké najdou a tak jsem si vždy po pár stránkách řekl, že začnu číst něco v češtině a k tomuto se časem vrátím, ale v prosinci jsem se do knihy konečně pořádně "zakousl" a přečetl jsem z ní asi 50 procent, které mi do konce zbývaly.
Hodlám se rovnou pustit do dalšího dílu, kterým je Staked a zde s překladem (který ale ještě nevyšel) souhlasím a Nabodnutý zní určitě dobře - už se nemůžu dočkat, možná začnu číst ještě dnes, maximálně zítra.

Nějak jsem o tom nestihl napsat, respektive jsem to nedopal a dostal se k tomu až teď, každopádně cca před měsícem jsem dočetl další knihu od mistra žánru, Míry Žambocha. Tentokrát to byla kniha s názvem Samarkand, která nás znalce Mírovo tvorby zavede do známého světa Drsného Spasitele.

Drsný Spasitel je určitě fajn kniha a velmi zajímavý svět plný neskutečných nápadů. Samarkand vyloženě takový není. Z tohoto pestrého světa sice Samarkand čerpá, ale příběh se hodně soustředí na hlavního hrdinu a možností světa se dotkne jen částečně. Ono to není vyloženě na škodu, prostě jde o klasickou cestu pomsty jedno neohroženého superválečníka a i na takový příběh je tu vždycky prostor, nicméně vzhledem k možnostem, které Mirek Žamboch má a kterých hojně v jiných knihách využívá, tak tady se vyloženě držel trochu víc zpátky a příběh prostě nemá takový ten “WOW efekt”, který Míra rozhodně umí čtenáři doručit.

Každopádně kniha stojí za přečtení, není vůbec špatná a v rámci žánru stále patří k těm naprůměrným knihám a já se jí nebojím dát 80%.

Všem čtenářům tohoto blogu přeji krásné Vánoce :).

Výhrál jsem novou knihu Františka Kotlety! Ano, web Fantasyplanet.cz vyhlásil na Facebooku, že kdo napíše Frantovi nejlepší vyznání, tak vyhraje jeho knihu a mé vyznání bylo vskutku nejlepší a tedy jsem se stal vítězem :). A ano, musím se pochválit, myslím, že se mi to fakt povedlo :-D.

Přesně znění:

Zdravím,

já to mám s Leošovými knihami a také s ním samotným dost složité a tak mé "vyznání" - jak jste to nazvali vy - bude také asi trochu složitější.

Předně si myslím, že pan Kotleta je prostě jen "tlustej masturbátor", který sedí u klávesnice, jednou rukou si mastí mrzáka a tou druhou sepisuje svoje představy. Zda ty ruce střídá, to už moje imaginace odmítá řešit (díky mozku ...). Opravdu věřím, že tohle nejvíce odpovídá realitě, protože jinak by Franta nemohl do svých knih dát tolik "prcání" - za výrazivo se omlouvám, ale takto to pan Kyša normálně uvádí ve svých věřejných rozhovorech (slovo "prcání" použil např. ve svém prvním rozhovoru pro televizi Óčko, kde poprvé odhalil svoji tvář a tím přiznal, že Kyša a Kotleta ve skutečnosti dráždí stejný klacík). POZNÁMKA: Z předchozích slov vyplývá a je tudíž nanejvýš logické, že zde přebírám něco z "bruntálské terminologie".

Kotleta je prostě sexuální maniak s neskutečně výkonnou představivostí, který ale zvládá multitasking natolik, aby všechno, co se mu honí v hlavě i v ruce, nějak zaznamenal a teď přijde to nejvíce šokantní -> aby to pak i veleúspěšně prodal! Ano, byly tu červené knihovny, časopisy typu Leo (chmmm "Leo" == "Leoš bez š" .... něco jako: "čtu si Leo, ššššš!" - ve smyslu tiše ... musím se podívat na etimologii jména Leoš, možná by to ledacos vysvětlovalo), jiná periodika typu Playboy a tak dále. Ale nic z toho nebylo tak úchylné, aby to spojilo porno s docela kvalitní fantastikou. Respektive: né, že by ty nápady, tedy např. spojení "pánského výkmitku" s obličejem tlusté mnoho-prsaté bohyně ve vesmírné lodi, byly vyloženě originální, takové pokusy už tu jsou dávno a i tyto pokusy byly veleúspěšné (googlujte např. manga porn history), ale panu "Kotlyšovi" se většinou povedlo ukočírovat poměr oplzlostí a nějakého zajímavého děje natolik, aby přitáhl jak úchyláky a kompulzivní masturbátory, či chronické honiče, a další autorovi podobné, kteří ale nedokázali takto prasácké scenérie vymyslet, tak se mu povedlo natáhnout a nějak přesvědčit milovníky fantastických příběhů. Ano, tu a tam to autor nezvládl dobře, tedy některé knihy sklidily kritiku od milovníků macatých štěrbin za nedostatek ejakulátu v ději (či jinde). Na jiná díla se zase snela kritika od milovníků fantastiky za to, že jim při čtení připadalo, že se utopili v řece plné ejakulátu, ale na děj prakticky nedošlo. Nicméně většinou byly spokojeny obě strany, fantastové si holt také tu tam museli "ušpinit ruce" od lubrikantu, ale jinak dostali očekávaný příval originálního a nápaditého děje a to je to, co se u nich ve finále počítá.

Já osobně patřím rozhodně a pouze jenom k fantastům a papírové ubrousky na utření "toho bílého" tedy nepotřebuji ve stejné době, kdy si čtu knihu. I tak jsem si pár knih od "Franteoše" přečetl, do několika knih jsem se vyloženě s chutí začetl natolik, abych přestal vnímat okolí, plně se ponořil do děje (jen do děje ...) a to je jednoznačně znak toho, že pan Kotleta psát sci-fi či fantasy také umí.
POZNÁMKA: Že mě z nějakého neznámého důvodu po přečtení knih, na které jsem se vyloženě stoprocentně soustředil, bolela pravačka jak čert a při vstávání jsem nějak zvláštně uklouzl po podlaze, to teď nechám stranou. Bude to chtít více zkoumání, ale jak jsem psal výše, zajímá mě jen ta tantastika.

Závěrem mohu tedy říci, že Leoše Kyšu mám rád především jako člověka, nikoliv pouze jako spisovatele. Samozřejmě vzhledem k jeho "manuální praxi" (viz výše) bych mu vyloženě ruku nepodal, ale přes obrazovku počítače nebo televize působí skvěle. Nejlépe asi působí v pořadech, kde se nevěnuje svým porno-knihám a přemíře semene na tlustých holkách s povislými prsy, ale třeba popularizaci vědy, či když prezentuje nějaké názory o současné společnosti. Najednou je to totiž jiný člověk, se kterým se skoro dokážete ztotožnit a souhlasit se spoustou věcí, které říká. V této poloze (jedná se o polohu, kde nemá ruku pod stolem) se z Leoše stává člověk, který vás dokáže inspirovat k různorodému hlubokému zamyšlení.
Myslím si, že ten rozdíl je právě v tom, že když Franta s někým mluví např. o cenzuře ve vědě (viz jeho poslední video na kanále Jadrná věda), tak prostě nemůže tu ruku strčit do trenek a nahmatat slimáka a musí se neskutečně soustředit, aby na tu ruku se slimejšem nemyslel. Nicméně protože se to Leošovi tu a tam opravdu daří, tedy nemyslet na toho plže v kalhotách, tak se opět dostáváme k tomu, že mistr Kotleta má mnoho osobností s mnoha různými vlastnostmi a každá z těch osobností dokáže oslovit jinou skupinu lidí a tedy si každý může najít v tomto jediném člověku něco, čím mu bude sympatický .... nebo odporný až nechutný.

Jo a teď jsem si vlastně vzpomněl, že jste psali, že tohle předáte ke čtení i Frantovi? ehm ..... mno přepisovat už to nebudu. Přidám jen vzkaz:
Leoši, Franto, Kyšo, Kotleto, spisovateli, skeptiku, ... prostě čéče: Některá Tvá díla jsou vyloženě úlet - třeba takoví Vlci museli být asi generováni nějakou debilní perverzní AI, protože jinak je ta absence logiky a děje prostě neomluvitelná, respektive pokud jsi to psal opravdu Ty, tak jsi to asi celé prohonil ...... a jo vlastně, proto je to tak krátné, došlo mazivo a tak jsi to prostě ukončil, je to jasné! Jinak si ale myslím, že většina toho, co vytvoříš, za něco stojí (tedy to publikovatelné, postříkaná spodní strana tvého stolu má asi přesně opačný názor) a některé věci, kterých jsi autorem nebo za kterými stojíš jsou prostě super (Sisyfos, Jadrná věda, ...) a za ty vělký dík a respekt. Takže shrnuto a podrtženo: snaž se omezit úlety, ale jinak jen tak dál!

Jiří Němec

PS: psáno samozřejmě pouze jako nějaký pokus o vtipný text, bez úmyslu někoho urazit nebo mu ublížit. Toto dodávám proto, že dneska je divná nesvobodná doba a když člověk např. pošle někoho do prdele, tak "do prdele poslaný" může použít státního aparátu, aby "odesílateli" pěkně znepříjemnil život. Ještě se tedy odvolávám na text v příloze, který jste zveřejnili na Facebooku a kde jasně píšete, že u tohoto textu se fantazii meze nekladou atd. a z čehož jsem tedy usoudil, že si můžu dovolit vše.

A post, který to vše způsobil a na který se i v textu odkazuji, tak ten je zde:

Měl jsem teď po večerech trochu času, respektive jsem byl z toho všeho cvičení, chození, běhání a prostě sportování celkově dost unavený a tak jsem po večerech sledoval seriál Falcon a Winter Soldier. Mám z toho trochu rozporuplné pocity, které jsou možná dané mojí sociální bublinou nebo dokonce zemí, kde žiju, protože některá nosná témata tohoto seriálu mi přišla vyloženě mimo mísu. 

Strašně se tam totiž řešilo, kdo má jakou barvu pleti. Že původní Kapitán Amerika byl bílý blonďák s modrýma očima a teď to má být někdo s černou pletí. Upřímně řečeno, asi jsem opravdu úplně mimo. A jak říkám, asi je to prostě dáno tím, kde žiju. Ale kdyby na to neupozornili, tak by mi vůbec nedošlo, že Kapitán Amerika změnil barvu. Šel bych ještě dál a přiznám se, že mě vlastně nikdy nenapadlo, že představitel Flacona je černoch a představitel původního Kapitána Ameriky je běloch. Kdybych je měl popsat, tak asi rozhodně zmíním, že jeden je černý a druhý dost bledý. Ale vlastně by mě v tom popisu vůbec nenapadlo na základě té barvy někoho kvalifikovat nebo definovat. Popíšu to na nějakém jednoduchém příkladu:

Já vidím modrý nebo zelený koberec, nic víc. Je to jejich vlastnost, která na jejich funkčnost, praktičnost a další atributy absolutně nemá vliv. Do interiéru se mi hodí oba absolutně stejně (navíc jsem chlap, takže už po prvním dnu barvu totálně přestanu vnímat). Ale někdo asi vidí, že zelený je vyrobený v továrně se špatnou vzdálenou historií a strašně to řeší, i když ta továrna dnes žádné problémy nemá. Jenže mně jde o koberec, barvu neřeším a funkčně jsou oba stejné. Tak proč budu řešit nějakou historii či původ koberce nebo jeho výrobce, když stejně každý bude mít na tu historii jiný názor a bude si ji vykládat jinak.

Někdo by možná řekl, že mám moc zjednodušené vnímání světa, ale já si to úplně nemyslím. Celou tu historii znám (i když třeba né úplně podrobně) a tak nějak si myslím, že je to za námi a neustálé připomínání nějaké tehdejší rasové nerovnosti spíš nahrává těm, kteří takto smýšlejí ještě dnes.

Nicméně jinak seriál celkem ušel, respektive na jedno podívání dobré, ale víc jak 60% tomu dát nemůžu.

Tak jsem dočetl knihu Před bouří od autorky Christie Golden a musím říct, že takto zklamaný z knihy už jsem opravdu dlouho nebyl. 

Vlastně se mi o tom ani nechce nějak zdlouhavě psát. Ta kniha je napsaná dobrým stylem, respektive nemá nějaké kostrbaté věty, je tak akorát popisná, ale co se týká děje, tak je to děs.

Asi do poloviny knihy pořád přibývají nové postavy a nové dějové linky. Vzhledem k tomu, že děj jako celek je dost jednoduchý, tak to vlastně nevadí, ale v půlce knihy už by to vše mělo být rozjeté a ne stále něco nového představovat. Horší je, že nová dějová linka nebo nové dějové prostředí nic zajímavého nepřinese. Až do úplného konce jsem čekal na to, že nastane nějaký dějový zvrat, dokonce jsem doufal v nějakou bitvu, ačkoliv dnes už akční pasáže moc nevyhledávám. Jenže ono se nestane absolutně nic, jakože vůbec nic. Pořád jen tuny slov omílají něco o vztahu mezi nemrtvými a živými a nic z toho prakticky nevznikne.

Vlastně se dá říct, že na začátku knihy je příměří Hordy a Aliance docela křehké a dost nejisté a na konci knihy je ..... příměří docela křehké a dost nejisté. Knihu vynechte, rozhodně ji vynechte. Pokud se v některých jiných Warcraft knihách bude na tyto pasáže trochu odkazovat, tak holt nebudete přesně vědět, o koho jde, ale vzhledem k tomu, že se v knize nic nestalo, tak to moc nevadí.

Dávám 30%. 10% za to, že jsem to dočetl, 10% za dějovou linku s goblinem a gnómkou, která nebyla tak úplně marná (ta linka) a 10% procent přihodím za popis zvráceného myšlení Sylvanas, protože ta je asi nejzajímavější postavou celé knihy.

Fantasy filmů všeobecně moc není, těch kvalitních ještě méně a pokud bychom ještě vyfiltrovali filmy, které fantasy tématiku s něčím míchají (městské fantasy, atd.) tak Dungeons & Dragons: Čest zlodějů je jedním z mála čistě fantasy filmů, který se drží středověkého prostředí, kam pouze přidává jiné rasy a pak už je jedinou zvláštností  právě ta všudypřítomná magie, která ten svět "ohýbá" podle (zlo)vůle autorů. Typickým příkladem tohoto žánru je třeba Pán Prstenů a pokud bych zahrnul i seriály, tak třeba Zaklínač. 

A právě proto, že jde o opravdovou zvláštnost až unikát (pořádné fantasy už tu opravdu nebylo dlouho), tak jsem se na film opravdu hodně těšil a šel jsem předpremiéru.

No a rozhodně toho nelituji. Ten film má opravdu mnoho co nabídnout a já to zkusím shrnout v bodech:

- ačkoliv rozpočtem AAA titul, tak duchem nikoliv a nebýt skvělých efektů a známých herců, tak se klidně mohlo jednat o velmi příjemné Béčko. Tohle beru jako plus, protože pompézních Áček, které se celkově tváří jako mistrovské dílo, už tu bylo dost a začíná to být nuda

- vtipy jsou často na hraně trapnosti, někdy za hranou, ale do toho světa a příběhu perfektně patří

- jak už jsem naznačil v prvním bodu, přestože tu zase máte nějakou záchranu světa, tak to není podáno přehnaně "osudově", ale naopak s lehkostí ve smyslu: "Ale tak co, zachráníme svět"

- velmi sympatičtí a někdy i netypičtí herci. Můj oblíbený Chris Pine všem samozřejmě vévodí, ale i další megastars (i ne tak stars :-) ) mu zdatně sekundují

- kvalita děje je překvapivě slušná, nechybí nečekané zvraty (je jich tam hned několik) a ačkoliv se film drží běžných schémat, tak k nim přidává dost neotřelých novinek na to, abyste si to možná ani neuvědomili

- film je celkově hodně hravý: hraje si s vizuálem, hraje si s postavami, hraje si s divákem a celkově jde vidět, že se na filmu někdo hodně "vyblbnul"

- trend, kdy jsou všichni herci přehnaně krásní, už je asi dávno pryč (díky bohu). Tady všichni vypadají normálně, někdy až ošklivě a film tím dává více prostoru příběhu a působí civilněji nebo dokonce reálněji (v rámci lidí samozřejmě, fantasy o realitě celkově moc není)

- ve filmu se přehnaně "nebitkuje". Už tedy nedostanete prostor zavřít oči, když se někdo na plátně několik minut "řeže". Nějaké boje tu sice jsou, ale není to zbytečná řežba beze smyslu, ale je to nějaký relativně smysluplný souboj, který dotváří děj.

Dalo by se toho napsat ještě určitě mraky, ale nemá smysl chodit okolo horké kaše a jdeme na hodnocení. Filmu dávám 85%. Kdybych hodnotil objektivně, tak bych asi musel jít trochu níž, ale tohle je ryze subjektivní recenze a můžu si tedy dovolit do hodnocení vložit svoje pocity a vděčnost za to, že je to další suprový fantasy film.