Všem čtenářům tohoto blogu přeji krásné Vánoce :).
Dočetl jsem dvě fakt dlouhé a docela těžké fantasy knihy a díky tomu jsem je četl fakt dost dlouho. Jedná se o první dva díly (z celkové počtu tří) epické vysoké fantasy Sedm kenningů od mého oblíbeného spisovatele Kevina Hearneho, od kterého už jsem přečetl mnoho knih ze světa Železného druida.
1. díl - Útok obrů
První díl člověka hned zaujme nezvyklým světem, který je nesmírně originální a až nepříjemně cizí. Celé národy mají úplné jiné motivace než by člověk čekal, magie je striktně spojena s náboženstvím a někdy i s panovníkem, některé národy připomínají komunisty, jiné dnešní socialistické demokracie, ale jiné, které s těmi předchozími jinak souzní a jsou to spojenci, tak jsou jasná diktatura (monarchie s absolutistickým králem). Prostě připoutat se do takto zvláštního světa je trochu těžké.
V průběhu čtení různých jiných knih se člověk se světem sžije tak, že ho pavažuje prakticky za vlastní, i když imaginární. To tady nehrozí, prostě pořád je to cizí svět, který by sice stál za to navštívit, ale doma bych tam nebyl nikdy.
Postavy jsou sice vykreslené bravurně, k některým si člověk dokáže najít cestu, ale pořád to jsou spíše zvláštně smýšlející cizinci a nezmění na tom nic ani fakt, že jim člověk fandí, protože mají ušlechtilé, i když (opět) nereálné cíle.
Svět Sedmi kenningů je tedy plný problémů, plný intrik, plný magie, ale vše je podáno tak, abyste se necítili jako součást takového světa.
A to je na tom právě to super! Mám rád originalitu a tahle kniha je originál každým písmenem. Čte se to fakt skvěle a ačkoliv je to jen relativně málo akční, tak čtenářova pozornost je držena stále v nějakém napětí a pořád je člověk nucen číst dál, protože stále se něco děje a vy chcete vědět, kam se to bude ubírat.
Ještě se zmíním o stylu vyprávění, protože většinu příběhů vypráví bard a jeho vyprávění se prolíná s přítomností a to tak bravůrně, že obojí vás moc zajímá.
Dávám 90% a myslím, že to stojí za přečtení pro každého, kdo si chce přečíst něco netypického.
2. díl - Klebka krkavců
O druhém dílu se toho nedá napsat tolik, jako o tom prvním, protože prostě pokračuje přesně tam, kde ten předchozí díl skončil a rozvíjí příběh tohoto originálního světa.
Tento díl je o poznání méně akční, nicméně není to vyloženě na škodu, ale o poznání více se soustředil na popis ekonomie a ekonomiky.
Zdráhám se přímo tvrdit, že to dílu ublížilo, ale přece jen, pokud o těchto věcech něco víte, tak se nemůžete ubránit dojmu, že by bylo lepší se s některými věci vypořádat jinak, než po svržení absolutistického panovníka rovnou nasadit “Marxův socialismus” (takto to tam samozřejmě nepojmenovali, ale princip je takřka totožný - zaměstnanci se dělí rovným dílem o zisk se “zakladatelem” podniku, ale samozřejmě o případné ztrátě se raději mlčí).
Nicméně já to knize asi odpouštím. Mně osobně tento přístup k ekonomice vadí a přijde mi překonaný a zastaralý, ale proč by ho vlastně autor nemohl použít v knize jako ukázku vznešených ideálů mladých lidí, kteří ekonomii nikdy nestudovali. Popsáno je to dobře a vlastně pokud to budete brát jako holý fakt a soustředíte se na “vznešenost” myšlenky a dobré úmysly, tak nemusíte řešit nereálnost a neefektivitu takových rozhodnutí.
Knize dávám velmi slušných 80% a trochu váhám, zda mám čekat na překlad třetího dílu do češtiny a nebo se pustit do anglické verze, protože bych rád věděl, jak to s tímto nevšedním světem a jeho zvláštními postavami dopadne.
Dlouho jsem tu nic nepsal, tak to doplním jedním velkým dlouhým textem o přečtených knihách:
Turbulentní vesmír
Miroslav Žamboch prostě nemůže zklamat a tohle je opravu kvalitní a velmi originální dílo, které bych řekl, že tu ještě nebylo. Celé dobrodružství se odehrává z pohledu stoje, respektive umělé inteligence, která získává stálé více vlastností a v některých oblastech se lidem přibližuje, v ostatních je zase velmi překonává. Akce stíhá akci, originální myšlenky srší z každé stránky, zvraty jsou snad v každé kapitole.
Pokud jste hledali originalitu, tahle kniha je pro vás. Dávám 90%.
A Prelude to War (Předehra k válce)
Samozřejmě se snažím číst dále i v angličtině a tohle je novela ze světa Kroniky Železného druida. V pořadí se zařazuje mezi sedmý a osmý díl, tedy dá se označit jako 7.5. Vlastně znalost této novely je fakt podstatná pro čtení osmého dílu - na ten se brzy chystám. Pokud máte Atticuse rádi, jděte do toho. Dávám 90%.
Bratrstvo krve 4 - Stalingrad
Můj vztah k Leošovi Kyšovi alisas Františkovi Koteletovi je složitý, ostatně viz třeba zde. Dalo by se to shrnout tak, že mám rád to jak píše, mám rád jeho samotného, někdy oceňuji to o čem píše, protože tam má relativně dobré nápady, ale nesnáším tu přemíru sexu, kterou cpe do svých knih.
Nicméně spoustu už jsem toho od něj přečetl, tedy i přes určité výhrady k autorovi, tak je fajn si přečíst pokračování sérií, které už od něj znám.
Navíc když si člověk chce oddychnout a číst nenáročnou brakovou literaturu, tak v tom Kotleta prostě válí.
Stalingrad je takový prequel pro celou sérii Bratrstvo krve a tedy jsem si řekl, že jí dám šanci. Vlastně to bylo dost fajn. Sexuální scén tam nebylo tolik a navíc jsem se nějak naučil je fakt rychle přečíst, aniž bych jim věnoval více pozornosti nebo imaginace a zbytek knihy prostě ušel. Dal bych velmi slušných 70% a pokud míte Kotletu rádi všeobecně, tak byste asi dali daleko víc.
Spad 4 - Řetězová reakce
No a dal jsem si ještě jednu knihu od Františka Kotlety, tentokrát se jednalo o čtvrtý díl série Spad.
Tahle se kniha tady dá v pohodě číst. Sexuální scény tu sice jsou, i na nějaké absolutně zbytečné orgie dojde, ale jinak je to důstojné zakončení celé série. Vlastně jsem čekal, že děj knihy se bude ubírat úplně jiným směrem, takže jsem byl velmi překvapen, jak to celé dopadlo. Dávám také 70%.
Zaklínač 1 - Poslední přání
Tohle je trochu oříšek. Ono mě to totiž nějak nechytlo. Pořád knihu odkládám, vždycky přečtu pár stránek a pak zase jdu na jinou. Mám přečteno 25% a pořád se nemůžu začíst a strašně se přemlouvám se ke knize vrátit. Uvidíme, ale moc šancí Zaklínači nedávám.
Moje knižní bilance za rok 2023 je prostě slabá ... 5 knih, z toho tedy jedna v angličtině. No co nadělám ... respektive vím co můžu dělat, prostě číst :-).
Rekapitulace dočtených knih:
Shattered
Samarkand
Koniáš & Bakly: Mrtví muži
101 minut
Před bouří
Víc toho opravdu není ...
Přemýšlím, která z těch knih se mi vlastně líbila nejvíc. Podle hodnocení je to samozřejmě 101 minut, ale to je hodnocení samotné knihy po jejím přečtením a když potom člověk dá všechny knihy do kontextu, tak to může vypadat a vyjít jinak.
Nejvíc mi asi seděli Koniáš & Bakly: Mrtví muži, kteří dostali hodnocení 99% a hned za nimi pořád vnímám velmi pozitivně Shattered, ale tam to může být stále dozvuk toho, že jsem knihu dočetl včera.
Nezbývá než si dát předsevzetí, že tento rok se budu čtení věnovat mnohem více.
Všem čtenářům tohoto blogu přeji úspěšný a samozřejmě šťastný nový rok 2024!
No a přímo dnešního dne jsem dočetl mou už sedmou knihu Kronik železného druida, kterážto byla mou první knihou této série, kterou jsem dočetl v angličtině a aby té statistiky nebylo málo, tak je to teprve má třetí kniha, kterou jsem v angličtině zvládl.
O knize samotné:
Děj je jako vždy super, Kevin Hearne je prostě skvělý spisovatel a kvalita jednotlivých dílů rozhodně neupadá (šestý díl byl sice slabší, ale stále nadstandarně skvělá kniha). Bavilo mě to od začátku do konce a všechno, co máme na Železném drudovi rádi, tu najdeme. Tedy lehký humor, spoustu roztomilých situací, které vás až rozněžní a Oberon opět ukázal, že i když je psem, tak by byl lepší člověk než většina reálných lidí. Knize mohu s klidem dát 90%.
O českém překladu:
Český překlad této knihy už sice exituje, ale to mě od čtení v agličtině neodradilo. Další díly navíc v češtině zatím vůbec nejsou a tak mi stejně pak už nezbývá než jít do originálu.
Ještě zmíním, že v originále se kniha jmenuje Shattered a překladatelé toto slovo přeložili jako Zničený. Což se mi úplně nelíbí, i v kontextu děje si myslím, že lepší a věrnější překlad by byl Rozbitý.
O mé angličtině:
Knihu jsem ze začátku dost odkládal, byl jsem líný si tu a tam vyhledávat slovíčka nebo si některé věci nechat překládat translátorem, protože mi unikal kontext. Takových slovíček není mnoho a vět, kde bych nepochopil význam nebo alespoň kontext je ještě mín, ale stále se nějaké najdou a tak jsem si vždy po pár stránkách řekl, že začnu číst něco v češtině a k tomuto se časem vrátím, ale v prosinci jsem se do knihy konečně pořádně "zakousl" a přečetl jsem z ní asi 50 procent, které mi do konce zbývaly.
Hodlám se rovnou pustit do dalšího dílu, kterým je Staked a zde s překladem (který ale ještě nevyšel) souhlasím a Nabodnutý zní určitě dobře - už se nemůžu dočkat, možná začnu číst ještě dnes, maximálně zítra.
Nějak jsem o tom nestihl napsat, respektive jsem to nedopal a dostal se k tomu až teď, každopádně cca před měsícem jsem dočetl další knihu od mistra žánru, Míry Žambocha. Tentokrát to byla kniha s názvem Samarkand, která nás znalce Mírovo tvorby zavede do známého světa Drsného Spasitele.
Drsný Spasitel je určitě fajn kniha a velmi zajímavý svět plný neskutečných nápadů. Samarkand vyloženě takový není. Z tohoto pestrého světa sice Samarkand čerpá, ale příběh se hodně soustředí na hlavního hrdinu a možností světa se dotkne jen částečně. Ono to není vyloženě na škodu, prostě jde o klasickou cestu pomsty jedno neohroženého superválečníka a i na takový příběh je tu vždycky prostor, nicméně vzhledem k možnostem, které Mirek Žamboch má a kterých hojně v jiných knihách využívá, tak tady se vyloženě držel trochu víc zpátky a příběh prostě nemá takový ten “WOW efekt”, který Míra rozhodně umí čtenáři doručit.
Každopádně kniha stojí za přečtení, není vůbec špatná a v rámci žánru stále patří k těm naprůměrným knihám a já se jí nebojím dát 80%.
Všem čtenářům tohoto blogu přeji krásné Vánoce :).
Výhrál jsem novou knihu Františka Kotlety! Ano, web Fantasyplanet.cz vyhlásil na Facebooku, že kdo napíše Frantovi nejlepší vyznání, tak vyhraje jeho knihu a mé vyznání bylo vskutku nejlepší a tedy jsem se stal vítězem :). A ano, musím se pochválit, myslím, že se mi to fakt povedlo :-D.
Přesně znění:
Zdravím,
já to mám s Leošovými knihami a také s ním samotným dost složité a tak mé "vyznání" - jak jste to nazvali vy - bude také asi trochu složitější.
Předně si myslím, že pan Kotleta je prostě jen "tlustej masturbátor", který sedí u klávesnice, jednou rukou si mastí mrzáka a tou druhou sepisuje svoje představy. Zda ty ruce střídá, to už moje imaginace odmítá řešit (díky mozku ...). Opravdu věřím, že tohle nejvíce odpovídá realitě, protože jinak by Franta nemohl do svých knih dát tolik "prcání" - za výrazivo se omlouvám, ale takto to pan Kyša normálně uvádí ve svých věřejných rozhovorech (slovo "prcání" použil např. ve svém prvním rozhovoru pro televizi Óčko, kde poprvé odhalil svoji tvář a tím přiznal, že Kyša a Kotleta ve skutečnosti dráždí stejný klacík). POZNÁMKA: Z předchozích slov vyplývá a je tudíž nanejvýš logické, že zde přebírám něco z "bruntálské terminologie".
Kotleta je prostě sexuální maniak s neskutečně výkonnou představivostí, který ale zvládá multitasking natolik, aby všechno, co se mu honí v hlavě i v ruce, nějak zaznamenal a teď přijde to nejvíce šokantní -> aby to pak i veleúspěšně prodal! Ano, byly tu červené knihovny, časopisy typu Leo (chmmm "Leo" == "Leoš bez š" .... něco jako: "čtu si Leo, ššššš!" - ve smyslu tiše ... musím se podívat na etimologii jména Leoš, možná by to ledacos vysvětlovalo), jiná periodika typu Playboy a tak dále. Ale nic z toho nebylo tak úchylné, aby to spojilo porno s docela kvalitní fantastikou. Respektive: né, že by ty nápady, tedy např. spojení "pánského výkmitku" s obličejem tlusté mnoho-prsaté bohyně ve vesmírné lodi, byly vyloženě originální, takové pokusy už tu jsou dávno a i tyto pokusy byly veleúspěšné (googlujte např. manga porn history), ale panu "Kotlyšovi" se většinou povedlo ukočírovat poměr oplzlostí a nějakého zajímavého děje natolik, aby přitáhl jak úchyláky a kompulzivní masturbátory, či chronické honiče, a další autorovi podobné, kteří ale nedokázali takto prasácké scenérie vymyslet, tak se mu povedlo natáhnout a nějak přesvědčit milovníky fantastických příběhů. Ano, tu a tam to autor nezvládl dobře, tedy některé knihy sklidily kritiku od milovníků macatých štěrbin za nedostatek ejakulátu v ději (či jinde). Na jiná díla se zase snela kritika od milovníků fantastiky za to, že jim při čtení připadalo, že se utopili v řece plné ejakulátu, ale na děj prakticky nedošlo. Nicméně většinou byly spokojeny obě strany, fantastové si holt také tu tam museli "ušpinit ruce" od lubrikantu, ale jinak dostali očekávaný příval originálního a nápaditého děje a to je to, co se u nich ve finále počítá.
Já osobně patřím rozhodně a pouze jenom k fantastům a papírové ubrousky na utření "toho bílého" tedy nepotřebuji ve stejné době, kdy si čtu knihu. I tak jsem si pár knih od "Franteoše" přečetl, do několika knih jsem se vyloženě s chutí začetl natolik, abych přestal vnímat okolí, plně se ponořil do děje (jen do děje ...) a to je jednoznačně znak toho, že pan Kotleta psát sci-fi či fantasy také umí.
POZNÁMKA: Že mě z nějakého neznámého důvodu po přečtení knih, na které jsem se vyloženě stoprocentně soustředil, bolela pravačka jak čert a při vstávání jsem nějak zvláštně uklouzl po podlaze, to teď nechám stranou. Bude to chtít více zkoumání, ale jak jsem psal výše, zajímá mě jen ta tantastika.
Závěrem mohu tedy říci, že Leoše Kyšu mám rád především jako člověka, nikoliv pouze jako spisovatele. Samozřejmě vzhledem k jeho "manuální praxi" (viz výše) bych mu vyloženě ruku nepodal, ale přes obrazovku počítače nebo televize působí skvěle. Nejlépe asi působí v pořadech, kde se nevěnuje svým porno-knihám a přemíře semene na tlustých holkách s povislými prsy, ale třeba popularizaci vědy, či když prezentuje nějaké názory o současné společnosti. Najednou je to totiž jiný člověk, se kterým se skoro dokážete ztotožnit a souhlasit se spoustou věcí, které říká. V této poloze (jedná se o polohu, kde nemá ruku pod stolem) se z Leoše stává člověk, který vás dokáže inspirovat k různorodému hlubokému zamyšlení.
Myslím si, že ten rozdíl je právě v tom, že když Franta s někým mluví např. o cenzuře ve vědě (viz jeho poslední video na kanále Jadrná věda), tak prostě nemůže tu ruku strčit do trenek a nahmatat slimáka a musí se neskutečně soustředit, aby na tu ruku se slimejšem nemyslel. Nicméně protože se to Leošovi tu a tam opravdu daří, tedy nemyslet na toho plže v kalhotách, tak se opět dostáváme k tomu, že mistr Kotleta má mnoho osobností s mnoha různými vlastnostmi a každá z těch osobností dokáže oslovit jinou skupinu lidí a tedy si každý může najít v tomto jediném člověku něco, čím mu bude sympatický .... nebo odporný až nechutný.
Jo a teď jsem si vlastně vzpomněl, že jste psali, že tohle předáte ke čtení i Frantovi? ehm ..... mno přepisovat už to nebudu. Přidám jen vzkaz:
Leoši, Franto, Kyšo, Kotleto, spisovateli, skeptiku, ... prostě čéče: Některá Tvá díla jsou vyloženě úlet - třeba takoví Vlci museli být asi generováni nějakou debilní perverzní AI, protože jinak je ta absence logiky a děje prostě neomluvitelná, respektive pokud jsi to psal opravdu Ty, tak jsi to asi celé prohonil ...... a jo vlastně, proto je to tak krátné, došlo mazivo a tak jsi to prostě ukončil, je to jasné! Jinak si ale myslím, že většina toho, co vytvoříš, za něco stojí (tedy to publikovatelné, postříkaná spodní strana tvého stolu má asi přesně opačný názor) a některé věci, kterých jsi autorem nebo za kterými stojíš jsou prostě super (Sisyfos, Jadrná věda, ...) a za ty vělký dík a respekt. Takže shrnuto a podrtženo: snaž se omezit úlety, ale jinak jen tak dál!
Jiří Němec
PS: psáno samozřejmě pouze jako nějaký pokus o vtipný text, bez úmyslu někoho urazit nebo mu ublížit. Toto dodávám proto, že dneska je divná nesvobodná doba a když člověk např. pošle někoho do prdele, tak "do prdele poslaný" může použít státního aparátu, aby "odesílateli" pěkně znepříjemnil život. Ještě se tedy odvolávám na text v příloze, který jste zveřejnili na Facebooku a kde jasně píšete, že u tohoto textu se fantazii meze nekladou atd. a z čehož jsem tedy usoudil, že si můžu dovolit vše.
A post, který to vše způsobil a na který se i v textu odkazuji, tak ten je zde:
Kladivo na čaroděje je knižní fantasy série, které jsem se tady už mockrát věnoval a budu se jí tu věnovat i dnes a věřím, že i v budoucnu to nebude jinak, protože knihy už do Kladiva zase přibývají. Je za mnou druhý díl druhé série s podtitulem Poklad gnómů.
Tentokrát je to pro mě trochu překvapení i z hlediska kvality, protože tento díl napsal Ondřej Nečas. Já ho neznám vyloženě osobně, jsme ale přátelé na Facebooku a tu a tam si vyměníme nějaký ten komentář a prostě víme o sobě. Na základě té trochy textu, které jsme si vyměnili, tak se zdá, že to je fajn chlap a o to pro mě bylo těžší mu říct, že ty jeho předchozí knihy, kterými do Kladiva přispěl, byly ty nejhořší z celé série a že jsem si je fakt moc neužíval. Jenže on to vzal opět jako chlap a nezačal obhajovat kvality svých předchozích paskvilů (sorry kámo …) a prostě řekl, že není snadné se zavděčit všem. To je docela pokorné přijetí kritiky a já tedy doufal, že Poklad gnómů mu vyjde výrazně lépe.
Laťka byla ale hodně vysoko, protože předchozí díl, tedy první díl druhé série Kladiva, nenapsal nikdo jiný než mistr, respektive dnes už mistrině, humuru a to Martina D. Antonín a každý kdo od ní něco četl, tak ví, že tahle ženská má prostě pořádný pytel plný vtipů ( vím, že to je nekorektní, vím že tenhle vtip lehce recykluju, maličko se stydím, ale taky vím, že s tím nechci přestat :-D ). A víte jak to je: nikdo nechce vystupovat po hlavní hvězdě, protože pak už může jen zklamat.
<spoilerová část>
Nicméně Ondra na to šel fikaně. Věděl, že na Martinu nemá, ostatně na ní nemá skoro nikdo, ale přesto chtěl zaujmout a pobavit. No a kdo je z celé party "paranormálních detektivů" nejvtipnější? Ano, správně, Walter to fakt není, ale Vincenc to tedy rozhodně je. A tak Vincence vytáhl z hrobu, dal mu zbrusu nové tělo malé holčičky a i jinak ho pustil z řetězu přesně tak, jak ho všichni zbožňujeme. Zafungovalo to skvěle. Vincenc tak brutálně hláškuje, dělá vylomeniny (třeba mlátí "pedály") a prostě je zpět v plné síle. Ondra si to dost podělal tím, že na konci Vincence poslal zase do říše mrtvých, ale předpokládám, že to jen proto, aby mohl v některých dalších příbězích zažít comeback, což, jak Felix sám opět připomněl, je Felixův slib, který on hodlá dodržet.
</ spoilerová část>
Příběh se tedy točí okolo gnomů, pigmejů a je vlastně docela zamotaný a překvapivý, ale od chvíle, co se děj soustředí na Felixe, tak se neztratíte. Trochu nudnější byl začátek, kde figurovala Klaudie a její divná parta "světaspasitelů", ale s Felixem u kormidla a s Walterem v domnělém vedení už je to jen a jen jízda.
S hodnocením nevím, srovnání s předchozím dílem je skoro nefér, protože Martina je frajerka, která to zvládne i bez Vincence a na to Ondra prostě nemá a nemůžu mu to mít za zlé. Seberu mu tedy nějaké body za trochu divný, i když akční, začátek s Klaudií. Odečtu mu něco za trochu horší skladbu vět a tu a tam za trochu bizarní přirovnání. Samozřejmě body dolů, že nebyl (i když nemohl být), tak dobrý jako předchozí díl. Ale přičtu mu body za to, že to co napsal teď, je totálně něco jiného, než ty předchozí slátaniny, které předvedl v minulosti a tím se dostávám na velmi dobrých až dokonce skvělých 80%.
Ondro, i Jirko Pavlovský, díky za to, že se konečně Kladivo na čaroděje zase pořádně rozjelo, těším se na další díl.