Výhrál jsem novou knihu Františka Kotlety! Ano, web Fantasyplanet.cz vyhlásil na Facebooku, že kdo napíše Frantovi nejlepší vyznání, tak vyhraje jeho knihu a mé vyznání bylo vskutku nejlepší a tedy jsem se stal vítězem :). A ano, musím se pochválit, myslím, že se mi to fakt povedlo :-D.

Přesně znění:

Zdravím,

já to mám s Leošovými knihami a také s ním samotným dost složité a tak mé "vyznání" - jak jste to nazvali vy - bude také asi trochu složitější.

Předně si myslím, že pan Kotleta je prostě jen "tlustej masturbátor", který sedí u klávesnice, jednou rukou si mastí mrzáka a tou druhou sepisuje svoje představy. Zda ty ruce střídá, to už moje imaginace odmítá řešit (díky mozku ...). Opravdu věřím, že tohle nejvíce odpovídá realitě, protože jinak by Franta nemohl do svých knih dát tolik "prcání" - za výrazivo se omlouvám, ale takto to pan Kyša normálně uvádí ve svých věřejných rozhovorech (slovo "prcání" použil např. ve svém prvním rozhovoru pro televizi Óčko, kde poprvé odhalil svoji tvář a tím přiznal, že Kyša a Kotleta ve skutečnosti dráždí stejný klacík). POZNÁMKA: Z předchozích slov vyplývá a je tudíž nanejvýš logické, že zde přebírám něco z "bruntálské terminologie".

Kotleta je prostě sexuální maniak s neskutečně výkonnou představivostí, který ale zvládá multitasking natolik, aby všechno, co se mu honí v hlavě i v ruce, nějak zaznamenal a teď přijde to nejvíce šokantní -> aby to pak i veleúspěšně prodal! Ano, byly tu červené knihovny, časopisy typu Leo (chmmm "Leo" == "Leoš bez š" .... něco jako: "čtu si Leo, ššššš!" - ve smyslu tiše ... musím se podívat na etimologii jména Leoš, možná by to ledacos vysvětlovalo), jiná periodika typu Playboy a tak dále. Ale nic z toho nebylo tak úchylné, aby to spojilo porno s docela kvalitní fantastikou. Respektive: né, že by ty nápady, tedy např. spojení "pánského výkmitku" s obličejem tlusté mnoho-prsaté bohyně ve vesmírné lodi, byly vyloženě originální, takové pokusy už tu jsou dávno a i tyto pokusy byly veleúspěšné (googlujte např. manga porn history), ale panu "Kotlyšovi" se většinou povedlo ukočírovat poměr oplzlostí a nějakého zajímavého děje natolik, aby přitáhl jak úchyláky a kompulzivní masturbátory, či chronické honiče, a další autorovi podobné, kteří ale nedokázali takto prasácké scenérie vymyslet, tak se mu povedlo natáhnout a nějak přesvědčit milovníky fantastických příběhů. Ano, tu a tam to autor nezvládl dobře, tedy některé knihy sklidily kritiku od milovníků macatých štěrbin za nedostatek ejakulátu v ději (či jinde). Na jiná díla se zase snela kritika od milovníků fantastiky za to, že jim při čtení připadalo, že se utopili v řece plné ejakulátu, ale na děj prakticky nedošlo. Nicméně většinou byly spokojeny obě strany, fantastové si holt také tu tam museli "ušpinit ruce" od lubrikantu, ale jinak dostali očekávaný příval originálního a nápaditého děje a to je to, co se u nich ve finále počítá.

Já osobně patřím rozhodně a pouze jenom k fantastům a papírové ubrousky na utření "toho bílého" tedy nepotřebuji ve stejné době, kdy si čtu knihu. I tak jsem si pár knih od "Franteoše" přečetl, do několika knih jsem se vyloženě s chutí začetl natolik, abych přestal vnímat okolí, plně se ponořil do děje (jen do děje ...) a to je jednoznačně znak toho, že pan Kotleta psát sci-fi či fantasy také umí.
POZNÁMKA: Že mě z nějakého neznámého důvodu po přečtení knih, na které jsem se vyloženě stoprocentně soustředil, bolela pravačka jak čert a při vstávání jsem nějak zvláštně uklouzl po podlaze, to teď nechám stranou. Bude to chtít více zkoumání, ale jak jsem psal výše, zajímá mě jen ta tantastika.

Závěrem mohu tedy říci, že Leoše Kyšu mám rád především jako člověka, nikoliv pouze jako spisovatele. Samozřejmě vzhledem k jeho "manuální praxi" (viz výše) bych mu vyloženě ruku nepodal, ale přes obrazovku počítače nebo televize působí skvěle. Nejlépe asi působí v pořadech, kde se nevěnuje svým porno-knihám a přemíře semene na tlustých holkách s povislými prsy, ale třeba popularizaci vědy, či když prezentuje nějaké názory o současné společnosti. Najednou je to totiž jiný člověk, se kterým se skoro dokážete ztotožnit a souhlasit se spoustou věcí, které říká. V této poloze (jedná se o polohu, kde nemá ruku pod stolem) se z Leoše stává člověk, který vás dokáže inspirovat k různorodému hlubokému zamyšlení.
Myslím si, že ten rozdíl je právě v tom, že když Franta s někým mluví např. o cenzuře ve vědě (viz jeho poslední video na kanále Jadrná věda), tak prostě nemůže tu ruku strčit do trenek a nahmatat slimáka a musí se neskutečně soustředit, aby na tu ruku se slimejšem nemyslel. Nicméně protože se to Leošovi tu a tam opravdu daří, tedy nemyslet na toho plže v kalhotách, tak se opět dostáváme k tomu, že mistr Kotleta má mnoho osobností s mnoha různými vlastnostmi a každá z těch osobností dokáže oslovit jinou skupinu lidí a tedy si každý může najít v tomto jediném člověku něco, čím mu bude sympatický .... nebo odporný až nechutný.

Jo a teď jsem si vlastně vzpomněl, že jste psali, že tohle předáte ke čtení i Frantovi? ehm ..... mno přepisovat už to nebudu. Přidám jen vzkaz:
Leoši, Franto, Kyšo, Kotleto, spisovateli, skeptiku, ... prostě čéče: Některá Tvá díla jsou vyloženě úlet - třeba takoví Vlci museli být asi generováni nějakou debilní perverzní AI, protože jinak je ta absence logiky a děje prostě neomluvitelná, respektive pokud jsi to psal opravdu Ty, tak jsi to asi celé prohonil ...... a jo vlastně, proto je to tak krátné, došlo mazivo a tak jsi to prostě ukončil, je to jasné! Jinak si ale myslím, že většina toho, co vytvoříš, za něco stojí (tedy to publikovatelné, postříkaná spodní strana tvého stolu má asi přesně opačný názor) a některé věci, kterých jsi autorem nebo za kterými stojíš jsou prostě super (Sisyfos, Jadrná věda, ...) a za ty vělký dík a respekt. Takže shrnuto a podrtženo: snaž se omezit úlety, ale jinak jen tak dál!

Jiří Němec

PS: psáno samozřejmě pouze jako nějaký pokus o vtipný text, bez úmyslu někoho urazit nebo mu ublížit. Toto dodávám proto, že dneska je divná nesvobodná doba a když člověk např. pošle někoho do prdele, tak "do prdele poslaný" může použít státního aparátu, aby "odesílateli" pěkně znepříjemnil život. Ještě se tedy odvolávám na text v příloze, který jste zveřejnili na Facebooku a kde jasně píšete, že u tohoto textu se fantazii meze nekladou atd. a z čehož jsem tedy usoudil, že si můžu dovolit vše.

A post, který to vše způsobil a na který se i v textu odkazuji, tak ten je zde:

Pokud vás někdo požádá, abyste mu řekli tři nejlepší české spisovatele fantastiky, tak s největší pravděpodobností odpovíte: "Kulhánek, Kopřiva a Žamboch" - pořadí zvoleno čistě náhodně, nejedná se o stupnici. Nicméně Kulhánek už není aktivní, Kopřiva je pořád aktivní frajer, ale jeho poslední 3 knihy už nejsou s fantastikou kompatibilní (i tak jde pořád o vysoce kvalitní díla) a tak nám zbývá jediný borec a tím je Míra Žamboch. Ten je nejenže velmi aktivní, ale s velkou kvantitou stále drží i skvělou kvalitu. A dalším jeho počinem je kniha, kterou jsem před pár dny přečetl - Koniáš & Bakly - Mrtví muži.

Pokud máte "žambochoviny" v malíku, respektive máte načteno vše nebo většinu toho, co MŽ napsal, tak vám asi netřeba Koniáše nebo Baklyho představovat. Tihle dva jsou prostě dvěma pevnými stěžejními pilíři Mírovo tvorby a zastiňují vše ostatní, co kdy autor napsal mimo ně (jakkoliv si myslím, že Ve službách klanu nebo Zakuti v oceli jsou prostě geniální a mnou nejvíce oblíbená Žambochova díla, ale jsou to spíše jednorázovky, zatímco Koniáš a Bakly Žambochovu tvorbu charakterizují nejvíce).
V této knihze tedy potkáme oba takřka nesmrtelné borce a oba uvidíme v situacích, které zvládají nejlépe. Koniáše, který vychytrale, houževnatě a neúnavně udolá skoro cca 200 lidí a Baklyho, který hrubou silou a neskutečnými bojovými výkony rozmetá nepočítaně protivníků. To všechno zabalené do děje, který dává smysl a je zajímavý, navíc se díky příběhu posouvá a odkrývá celý děj světa, který Koniáš a Bakly ve knihách sdílí.

Pro milovníky Žambocha je to povinnost, bez diskusí. Prostě čtětě, je to starý dobrý Žamboch, který nezklame. Jedinou výtku bych měl, že kniha mohla být trochu delší, ale vzhledem k tomu, že si tam autor na konci nechal prostor pro pokračování, tak mu to rád odpustím (skoro ...).

Dávám 99% - procento jsem sebral za tu délku knihy (jak jsem říkal, je to SKORO odpuštěno ... ;-) ).

Další kniha od Štěpána Kopřivy je za mnou a jako vždy to bylo naprosto super čtení. Je vážně škoda, že toho Štěpán nehrne na nás čtenáře daleko více.

Už předchozí dvě "kopřivoviny" nebyly fantastatika, což je dnes už prakticky jedíný žánr, který čtu. Výjimku dělám právě jen ve vyjímečných případech jako je Štěpán Kopřiva a tentokrát autor zabrousil z detektivek na thriller.

Příběh sleduje jednu krátkou příhodu (101 minut ...) v pražském metru, kterou musí okamžitě začít řešit hasiči a vlastně celý příběh se točí opravdu jen okolo nich a té nastalé situace, žádné vedlejší dějové linky tam prakticky nejsou nebo jsou vyloženě zanedbatelné.

Štěpán se opět chopil této látky po svém a do příběhu vložil všechno to, co na něm máme rádi, tedy neotřelá přirovnání, smysl pro detail, skvělý nevtíravý humor a především schopnost vtáhnout čtenáře do děje.

V zásadě pokud jste do teď měli rádi Kopřivu, tak tohle je prostě další "kopřivovina" a tedy běžte do ní. Rozhodně to alespoň zkuste, i kdyby vás téma hasičských záchranných prací nelákalo, protože i já jsem se skvěle bavil a přitom bych si jinak knížku o hasičích rozhodně nepřečetl.

Štěpáne moc díky za to jak a co píšeš a za to, že i nám, kteří bychom jinak o tohle téma nezavadili, jsi ho dokázal skvěle přiblížit a rozšířit nám obzory.

Dávám bez okolků 100%.

Měl jsem teď po večerech trochu času, respektive jsem byl z toho všeho cvičení, chození, běhání a prostě sportování celkově dost unavený a tak jsem po večerech sledoval seriál Falcon a Winter Soldier. Mám z toho trochu rozporuplné pocity, které jsou možná dané mojí sociální bublinou nebo dokonce zemí, kde žiju, protože některá nosná témata tohoto seriálu mi přišla vyloženě mimo mísu. 

Strašně se tam totiž řešilo, kdo má jakou barvu pleti. Že původní Kapitán Amerika byl bílý blonďák s modrýma očima a teď to má být někdo s černou pletí. Upřímně řečeno, asi jsem opravdu úplně mimo. A jak říkám, asi je to prostě dáno tím, kde žiju. Ale kdyby na to neupozornili, tak by mi vůbec nedošlo, že Kapitán Amerika změnil barvu. Šel bych ještě dál a přiznám se, že mě vlastně nikdy nenapadlo, že představitel Flacona je černoch a představitel původního Kapitána Ameriky je běloch. Kdybych je měl popsat, tak asi rozhodně zmíním, že jeden je černý a druhý dost bledý. Ale vlastně by mě v tom popisu vůbec nenapadlo na základě té barvy někoho kvalifikovat nebo definovat. Popíšu to na nějakém jednoduchém příkladu:

Já vidím modrý nebo zelený koberec, nic víc. Je to jejich vlastnost, která na jejich funkčnost, praktičnost a další atributy absolutně nemá vliv. Do interiéru se mi hodí oba absolutně stejně (navíc jsem chlap, takže už po prvním dnu barvu totálně přestanu vnímat). Ale někdo asi vidí, že zelený je vyrobený v továrně se špatnou vzdálenou historií a strašně to řeší, i když ta továrna dnes žádné problémy nemá. Jenže mně jde o koberec, barvu neřeším a funkčně jsou oba stejné. Tak proč budu řešit nějakou historii či původ koberce nebo jeho výrobce, když stejně každý bude mít na tu historii jiný názor a bude si ji vykládat jinak.

Někdo by možná řekl, že mám moc zjednodušené vnímání světa, ale já si to úplně nemyslím. Celou tu historii znám (i když třeba né úplně podrobně) a tak nějak si myslím, že je to za námi a neustálé připomínání nějaké tehdejší rasové nerovnosti spíš nahrává těm, kteří takto smýšlejí ještě dnes.

Nicméně jinak seriál celkem ušel, respektive na jedno podívání dobré, ale víc jak 60% tomu dát nemůžu.

Tak jsem dočetl knihu Před bouří od autorky Christie Golden a musím říct, že takto zklamaný z knihy už jsem opravdu dlouho nebyl. 

Vlastně se mi o tom ani nechce nějak zdlouhavě psát. Ta kniha je napsaná dobrým stylem, respektive nemá nějaké kostrbaté věty, je tak akorát popisná, ale co se týká děje, tak je to děs.

Asi do poloviny knihy pořád přibývají nové postavy a nové dějové linky. Vzhledem k tomu, že děj jako celek je dost jednoduchý, tak to vlastně nevadí, ale v půlce knihy už by to vše mělo být rozjeté a ne stále něco nového představovat. Horší je, že nová dějová linka nebo nové dějové prostředí nic zajímavého nepřinese. Až do úplného konce jsem čekal na to, že nastane nějaký dějový zvrat, dokonce jsem doufal v nějakou bitvu, ačkoliv dnes už akční pasáže moc nevyhledávám. Jenže ono se nestane absolutně nic, jakože vůbec nic. Pořád jen tuny slov omílají něco o vztahu mezi nemrtvými a živými a nic z toho prakticky nevznikne.

Vlastně se dá říct, že na začátku knihy je příměří Hordy a Aliance docela křehké a dost nejisté a na konci knihy je ..... příměří docela křehké a dost nejisté. Knihu vynechte, rozhodně ji vynechte. Pokud se v některých jiných Warcraft knihách bude na tyto pasáže trochu odkazovat, tak holt nebudete přesně vědět, o koho jde, ale vzhledem k tomu, že se v knize nic nestalo, tak to moc nevadí.

Dávám 30%. 10% za to, že jsem to dočetl, 10% za dějovou linku s goblinem a gnómkou, která nebyla tak úplně marná (ta linka) a 10% procent přihodím za popis zvráceného myšlení Sylvanas, protože ta je asi nejzajímavější postavou celé knihy.

Fantasy filmů všeobecně moc není, těch kvalitních ještě méně a pokud bychom ještě vyfiltrovali filmy, které fantasy tématiku s něčím míchají (městské fantasy, atd.) tak Dungeons & Dragons: Čest zlodějů je jedním z mála čistě fantasy filmů, který se drží středověkého prostředí, kam pouze přidává jiné rasy a pak už je jedinou zvláštností  právě ta všudypřítomná magie, která ten svět "ohýbá" podle (zlo)vůle autorů. Typickým příkladem tohoto žánru je třeba Pán Prstenů a pokud bych zahrnul i seriály, tak třeba Zaklínač. 

A právě proto, že jde o opravdovou zvláštnost až unikát (pořádné fantasy už tu opravdu nebylo dlouho), tak jsem se na film opravdu hodně těšil a šel jsem předpremiéru.

No a rozhodně toho nelituji. Ten film má opravdu mnoho co nabídnout a já to zkusím shrnout v bodech:

- ačkoliv rozpočtem AAA titul, tak duchem nikoliv a nebýt skvělých efektů a známých herců, tak se klidně mohlo jednat o velmi příjemné Béčko. Tohle beru jako plus, protože pompézních Áček, které se celkově tváří jako mistrovské dílo, už tu bylo dost a začíná to být nuda

- vtipy jsou často na hraně trapnosti, někdy za hranou, ale do toho světa a příběhu perfektně patří

- jak už jsem naznačil v prvním bodu, přestože tu zase máte nějakou záchranu světa, tak to není podáno přehnaně "osudově", ale naopak s lehkostí ve smyslu: "Ale tak co, zachráníme svět"

- velmi sympatičtí a někdy i netypičtí herci. Můj oblíbený Chris Pine všem samozřejmě vévodí, ale i další megastars (i ne tak stars :-) ) mu zdatně sekundují

- kvalita děje je překvapivě slušná, nechybí nečekané zvraty (je jich tam hned několik) a ačkoliv se film drží běžných schémat, tak k nim přidává dost neotřelých novinek na to, abyste si to možná ani neuvědomili

- film je celkově hodně hravý: hraje si s vizuálem, hraje si s postavami, hraje si s divákem a celkově jde vidět, že se na filmu někdo hodně "vyblbnul"

- trend, kdy jsou všichni herci přehnaně krásní, už je asi dávno pryč (díky bohu). Tady všichni vypadají normálně, někdy až ošklivě a film tím dává více prostoru příběhu a působí civilněji nebo dokonce reálněji (v rámci lidí samozřejmě, fantasy o realitě celkově moc není)

- ve filmu se přehnaně "nebitkuje". Už tedy nedostanete prostor zavřít oči, když se někdo na plátně několik minut "řeže". Nějaké boje tu sice jsou, ale není to zbytečná řežba beze smyslu, ale je to nějaký relativně smysluplný souboj, který dotváří děj.

Dalo by se toho napsat ještě určitě mraky, ale nemá smysl chodit okolo horké kaše a jdeme na hodnocení. Filmu dávám 85%. Kdybych hodnotil objektivně, tak bych asi musel jít trochu níž, ale tohle je ryze subjektivní recenze a můžu si tedy dovolit do hodnocení vložit svoje pocity a vděčnost za to, že je to další suprový fantasy film.

Tak jsem si zase po nějaké době zahrál nějakou adventuru. Konkrétně hru mého mládí - TeenAgent (v Česku byla tato hra uvedena pod názvem Agent Mlíčňák). 
Tahle mě kdysi strašně bavila a myslím, že jsem jí kdysi i dohrál. Rozhodně první úkoly jsem jel trochu i zpaměti, ale jak jsem ve hře postupoval, tak jsem už přesný postup neznal a musel jsem to vymýšlet. Nejsem si tedy úplně jistý, zda jsem hru úplně nedohrál, nebo jsem prostě na řešení úkolů a příběh za ta léta zapomněl a nebo je tu ještě možnost, že jsem hrál trochu jinou verzi, protože ScummVM, přes který jsem hru pouštěl, tak ukazoval, že detekoval tzv. "alternativní verzi". 
Ať tak či tak, přece jen jsem narazil na zásek, kterým trpělo dost starých her, konkrétně tedy, že jsem nedokázal najít kotvu ve vodě jen proto, že jsem na ní neuměl kliknout včas, respektive jsem si ani nebyl jistý, zda to je ta věc, kterou mám pod vodou lovit :). Musel jsem si v návodu najít, kde přesně je, protože jinak bych to prostě nedal.

Ale jinak je hra opravdu super. Je to velmi nápadité, zábavné a já to dohrál v angličtině za dva příjemné večery.

Ma sedmá dočtená kniha v tomto roce je za mnou a je to kniha, kterou jsem si chtěl přečíst už opravdu dlouho a opět už jsem skoro uvažoval, že ji dám v angličtině, ale nakonec jsem se přece jen dočkal a ona vyšla v českém překladu. Jedná se o knihu Illidan z úžásného světa World of WarCraft.

WOWko, přestože ho všina lidí bude znát spíše jako veleúspěšnou MMORPG hru, je také souborem, většinou, úžasných knih, které jsou zasazeny do neskutečně propracovaných světů s ještě propracovanějšími a komplexními příběhy. Už jsem knih z tohoto světa přečetl docela dost a dokud budou vycházet a dokud budou takto kvalitní, tak je hodlám číst dál. Do hlubin těchto světů se prostě rád ponořím kdykoliv a to znovu a znovu.

Illidan byl mou velmi oblíbenou postavou už v sérii knih Válka prastarých. Když jsem kdysi zjistil, že Illidan/Zrádce dostal i samostatnou knihu, tak jsem velmi toužil po tom, abych si ji mohl přečíst, ale překlad tenkrát nebyl a anglicky jsem tenkrát ještě tak neuměl. Dnes už bych si na anglický originál troufl a pomalu jsem se na tuto knihu chystal, ale překlad vyšel dřív a já se na něj tedy vrhnul krátce před Vánoci.

No byl to skvělý zážitek. Kniha má spád, mnoho dějových linek, mnoho skvěle propracovaných charakterů a především je prakticky nepředvídatelná. Do úplného konce jsem netušil, jak to dopadne a fandil jsem svým hrdinům, ať to pro ně dopadne dobře.
Zde se ještě zmíním o tom, že pro někoho může být docela těžké si v knize hrdinu najít. Nikdo a nic tam nění černobílé, tedy si stranu opravdu musíte vybrat podle sebe a nikdy vlastně nevíte, zda jste na té správné. Za sebe mohu říct, že já jsem si stranu vybral určitě dobře, ale že to to byla zrovna strana, u které vůbec netuším, jak vlastně dopadla a budu si muset asi počkat na pokračování, které doufám jednou přijde.

Pro každého, kdo má rád knihy z prostředí Warcraftu je tohle absolutní povinnost a já knize dávám 97%. Ty tři procenta strhávám za to, že je kniha kratší, než by si zasloužila a navíc má moc otevřený konec, což mě štve, když nemůžu v příběhu pokračovat :-D.

Tak jsem dočetl už svoji druhou knihu v angličtině. Trvalo mi to opět trochu déle, ale stálo to za to, protože čtením se moje angličtina určitě zlepšuje nejlépe.

O knize samotné můžu říct především to, že přestože kniha hodně kopíruje děj stejnojmenného filmu, tak rozhodně nenudí. Je velmi dobře napsaná a film naopak krásně doplňuje, protože najednou rozumíte daleko lépe motivacím všech postav a celkově se do toho děje ponoříte mnohem více. Prostě jak pořád říkám: "filmový jazyk je, vůči tomu knižnímu, strašně omezený".

Hodnotím 75% a doporučuji všem, které svět Warcraftu zajímá a vůbec se neděste toho, že jde o další, dnes tolik moderní, paralelní vesmír respektive o paralelní svět, který není stoprocentně vázán na dějovou linkou předlohy a jde si vlastním směrem.

PS: Už mám přečteno v angličtině 30% knihy Zničený, což je už 7. kniha ze série o Železném Druidovi. Doufám, že se mi podaří knihu dočíst rychle, aby byla mou 7. dočtenou knihou tento rok a rád bych se pak vrhnul na nějakou osmou, kterou bych završil tento rok. Jak se to ale podaří, uvidíme.

Dočetl jsem knihu Vetřelci komplet - svazek 2, která byla tak trochu rozporuplná. Skládala se totiž ze dvou novel a přestože měly obě novely společné nosné téma (tedy mimo vetřelců), tak se také v mnohém velmi zásadně lišily. Zmíněným nosným tématem byla mateří kašicka vetřelců a jejich domovská planeta.
V popisu obou novel se nebudu soustřeďovat na děj, ale na to, jak na mě působily.

1. novela - Válka vetřelců: Rozhodně slabší text, který vetřelce poměrně nesympaticky označuje jako brouky. Nic děsivého v textu není, tedy to základní, proč člověk chce číst o vetřelcích, zde úplně chybí. Dějově je to také slabší, přestože kromě absence zmíněné hororové části, tak se zde najde všechno, co k větřelčím příběhům patří: zrada, nějací androidi, zkurumpované mocné společnosti, atp.
Novela tedy nenadchne, vyloženě neurazí, ale pokud o ni přijdete, tak se vůbec nic nestane.
Dávám 50% bez dalších komentářů.

2. novela - Hon na vetřelce: To už je trochu propracovanější dílo a celkově se zde dá mluvit o tom, že autor odvedl docela dobrou práci. Nicméně stále se jedná jen o nějaký lepší či silnější průměr. Novela je docela zručně napsaná a také dobře přeložená, takže se to perfektně čte. Autor se soustředí na různé detaily hlavních postav a díky tomu celý příběh působí živěji až hravě. Spousta postav je vykreslených opravdu nápaditě a člověka doopravdy zajímá, co se s nimi stane a jakou roli budou v příběhu hrát. Drobně se autor přiblíží i k nějakému horroru, není to sice kdovíjaká hrůza, ale přece jen spadnout do vetřelčí odpadní jámy se zbytky jejich potravy je dost odporná představa a kdyby zde autor ještě trochu více zapracoval na popisu/budování atmosféry, tak z toho mohl získat ještě lepší hodnocení.
Opět nechybí androidi a intriky, trochu se dotkneme i velkých korporátů a o překvapení není v příběhu nouze celkově, ale na konci je jich rozhodně nejvíce.
Zde se trochu musím zmínit i o tom, že mi trochu přijde, jakoby autor v textu škrtal nebo prostě z nějakého důvodu dělal v příběhu zbytečné zkratky, který příběh dost degradují a v závěru je těch zkratek přece jen trochu moc.
I tak dávám 70%, protože text má určitě mnohé kvality.

Celkové hodnocení knihy tedy není nikterak oslnivých 60%. Pokud po ní sáhnete, doporučuji rovnou skočit na druhou o mnoho povedenější novelu.