Přepnout stránku na český jazyk ·:[ Jiřího blog ]:· Switch site to english language
1. Květen, 2021
Zařazen do: Linux, Život, Ostatní — Jiří @ 13:15

Tak protože se stěhuji a člověk nikdy neví, jak moc dobře bude internet fungovat v novém místě, tak jsem raději zvolil jinou variantu než mít vše puštěné doma. Ano, je pravda, že pokud to má člověk doma a má dostatečně stabilní (a rychlý) internet a elektřinu, tak je to určitě dobrá volba, ale to já do budoucna rozhodně nevím. Tudíž jsem zvažoval, jak to udělat a nejlevnější řešení je nějaký Raspberry Pi housing. Koupil jsem tedy nejsilnější dostupné Raspberry Pi, tedy verzi 4B s 8GB ram. Dal jsem do toho nejrychlejší SD kartu, kterou jsem mohl sehnat. Pro jistotu jsem ještě koupil malou čtečku a do ní jsem dal druhou nejrychlejší SD kartu, kterou jsem sehnal (na tuto kartu budu dělat zálohy celého systému). Celé Raspberry jsem obalil do hliníkového chladiče, aby se nehřálo. Nainstaloval jsem tam Manjaro Linux a už to frčelo do serverovny. No a v tuto dobu už čtete blog z nového Raspberry a vypadá to, že to jede slušně, přestože mi přijde, že rozhodně maličko pomaleji než dřív - uvidíme, zda se to nedá vyladit. Případně hlašte problémy prosím.

Jinak taková zajímavost na konec. Protože RethinkDB, které používá tento blog, mi nešlo pod Arch Linuxem ani Manjarem přeložit pro architekturu ARM64, tak jsem byl nucen poprvé nasadit Docker. A není to nic složitého, docker je rozhodně zajímavá technologie, myslím, že bych mohl celý tento blog do budoucna provozovat z dockeru, protože je s ním opravdu snadná práce.

Chtěl bych udělat nějaký podrobnější popis toho, jak jsem všechno nakonfiguroval a tak dále, ale už začínám mít toho počítače dost. Takže třeba někdy příště, ale minimálně chci udělat git repozitář s konfiguráky, pak sem dám link.

A tady se můžete podívat, jak vypadá neofetch z nového "želízka" :-D.

• • •
18. Duben, 2021
Zařazen do: Knihy, Život — Jiří @ 14:54

Zatímco loňský rok byl na knihy, pro mě, znamenitý, tak letošní rok mi v čtení moc nepřeje. Čtu asi pořád docela dost, ale nějak se nemohu začíst do žádné knihy natolik, abych se odhodlal ji dočíst. Mám asi smůlu na tituly, ale většinou mě to po pár kapitolách přestane bavit, respektive mi začne být jedno, jak to bude v příběhu pokračovat.
Typickým případem je Domovina od R.A.Salvatore. Přečetl jsem asi 10 procent knihy a vůbec mě to nechytlo a když jsem se nemohl donutit pokračovat, tak jsem to prostě, prozatím, vzdal. Snad bude nálada jindy. A takových knih mám tento rok víc. 

Aktuálně mám přečteno 32% z knihy Temný experiment, která mě taky nebere tak, jak bych rád, aby mě dobrá kniha pohltila. Nicméně myslím, že tuhle knihu zdolám a rozhodně sem o ní pak napíšu. Snad se to rozjede, už se tam pomalu začíná něco dít :).

• • •
Zařazen do: Život, Ostatní — Jiří @ 11:11

Nevím jak to máte vy, ale já prostě zbožňuji spánek. Ačkoliv jsem velmi aktivní člověk (sport taky zbožňuju, byl jsem běhat nebo jsem cvičil prakticky všechny dny v tomto týdnu), tak spánek je prostě moje nejoblíbenější činnost. Někdo sice říká, že tím zabíjím život, ale já si to rozhodně nemyslím. Ve spánku zažívám ty nejkrásnější věci a nemám to tak, že by to pro mě byl čas, který bych si po probuzení neuvědomoval. Nepamatuji si sice skoro žádné sny, ale pamatuji si pocity, které jsem v těch snech měl a rozhodně kompletně vnímám ten čas, který jsem spánkem a sněním strávil a v nímám ten čas rozhodně pozitivně, kolikrát mnohem pozitivněji než "bdělý život".

Mám navíc asi trochu štěstí na panelák, ve kterém bydlím (ačkoliv už v něm bydlím jen částečně, už většinou spím jinde). Paneláky jsou prostě plné lidí, dětí, zvířat a prostě všeobecně zdrojů zvuku nebo spíše hluku (dle výkladu nebo názoru). Navíc bydlím ve městě, takže venku jezdí auta, autobusy, náklaďáky, štěkají tam psi, štěbetají ptáci, probíhají tam různé stavební či bourací práce, prostě všude okolo je nějaký "zvukový bordel". Ale pokud zavřu okna (plastová), tak já mám na spaní krásný klid. Spím doslova jak zabítý a každou minutu spánku si totálně užívám :). Probudím se tehdy, kdy moje tělo řekne, že spánku stačilo a nebo tehdy, kdy měchýř řekne, že jemu taky stačilo :-D.

Tenhle zápisek píšu ze dvou  důvodů. Že můj dobrý kamarád bydlí v baráku blízko silnice (já tak blízko silnice zase nejsem, navíc jsem dost vysoko - 5NP a hluk z okolí mi tady tlumí krásné vzrostlé lípy), kde po páté hodně ranní začnou jezdit náklaďáky a do pozdních nočních hodin v jeho bytovém domě někdo hlučí. Kamarád je z toho docela nešťastný.
Já to tak nemám, večer celý dům i jeho okolí utichne a my tady všichni prostě parádně spinkáme :). Škoda, že z různých osobních důvodů tento byt opouštím (to je druhý důvod - chci si postesknout), bylo to tu krásné .... a klidné a já to tu zbožňoval. Ale to je život.

• • •
Zařazen do: Programování, Život, Ostatní — Jiří @ 10:29

Protože jsem člověk, který na sobě rád pracuje, tak jsem se rozhodl, že se zúčastním týmového kurzu Pythonu. Do konce tohoto kurzu už zbývají jen 3 lekce / týdny a zatím zvládám krásně :). Nabyté znalosti využiju při zlepšování tohoto blogu i jinde.

Nicméně přihlásil jsem také proto, že sice umím programovat, respektive umím řešit problémy programováním, ale vlastně neumím programovat v týmu. Oběcně pracovat v týmu umím, protože moje zaměstnání, tedy projektant elektro, je hodně o práci v týmu. Ale programátorský tým není to stejné co projekční či projektantský tým. Rozdíly tam opravdu jsou, ale jdou špatně definovat, proto je zde vyloženě popisovat nebudu. Nicméně to, že to je rozdílné, ještě neznamená, že je to pro mě problematické.
Rychle jsem se do toho dostal a stejně jako při projektování, tak opět jsem se brzy dostal do vedoucí pozice týmu, o kterou vlastně nestojím :). Nicméně je to dáno tím, že já mám s programováním nějaké zkušenosti a další členové týmu toho naprogramovali daleko méně nebo dokonce nic. Navíc jsem hodně aktivní a jsem do programování a řešení problémů zapálený. Není to tedy o tom, že bych byl nějaký "borec programátor" a jasná "vůdčí osobnost", ale tím, že ono to vždycky padne na toho nejzkušenějšího a nejaktivnějšího. V jiné skupině by to tak zřejmě nedopadlo.

Každopádně si to dost užívám, hodně baví mě řešit úkoly, které nám v tomto kurzu "kouči / koučové" přichystali - některé z těch úkolů jsou docela zapeklité - ty mám nejraději :-).

PS: to nejlepší, kromě výše zmíněného, co jsem se v tomto kurzu naučil, je testování kódu. Zjistil jsem, že testování kódu, které jsem do teď nedělal, velmi usnadňuje a zrychluje práci, ale především, odhaluje chyby, které by člověk jinak nepředpokládal. Navíc jsem konečně začal používat debugging kódu, což jsem do té doby vlastně vůbec nedělal a jel jsem, asi trochu pomalou metodou, pokus-omyl-vytisknout_proměnné_do_konzole_-pokus..... . S debuggingem a s testy to jde vše daleko lépe a rychleji.

PPS: moje řešní úkolů dávám i do gitu - https://github.com/jiri-one/Kosoctverci

• • •
17. Leden, 2021
Zařazen do: — Jiří @ 17:07

Já si myslel, že tohle má být poslední kniha a zakončení celé série. Jsem rád, že to není pravda, protože se chci s Attikem setkávat dál, ale navíc je tato kniha, podle mě, nejhorší z célé série a tak by jako zakončení byla ještě horší. Jinak se to čte stále dobře, pořád je tam mnoho nápadů, ale tomuhle dílu prostě chybí nějaká jiskra a větší dávka napětí, které předchozí knihy měly. Pořád se jedná o nadstandardní kus literatury, ale v rámci série rozhodně nejslabší. PS: konec, který sice nepatří přímo do dějové linky, je ale příjemně roztomilý a z knihy tak zůstane radostný pocit :).

Uštvaného musí samozřejmě číst všichni, kdo přečetli předchozí díly a kteří chtějí ve čtení dalších dílů pokračovat. Nicméně v rámci série se dostaneme max na 81%.

• • •
2. Leden, 2021
Zařazen do: Linux, Hry, Ostatní — Jiří @ 10:54

Jako každý rok jsem opět chtěl dodržet tradici a zahrát si o Vánocích Serious Sama. Sice už vyšel SS4, ale na ten bohužel nemám dostatečně výkonný stroj (zatím). No a některé díly Serious Sama jsem už dohrál dvakrát a tak se mi nechtělo je hrát znovu. Nicméně našel jsem ideální řešení, které hraní Seriouse dalo nový rozměr - s kamarádem jsme si zahráli kooperativní mód ve First Encouter a bylo to boží. Dali jsme trochu vyšší obtížnost a ve dvou se to prostě lépe táhne, takže jsme to za pár hodin prošli celé. Určitě dáme i Second Encouter a budeme pokračovat dál .... ale asi zase až o dalších Vánocích, uvidíme :).

• • •
1. Leden, 2021
Zařazen do: Knihy, Život, Ostatní — Jiří @ 10:04

Nevím zda to bylo způsobeno koronavirem, či dobrým výběrem knih, ale za rok 2020 se mi podařilo přečíst 12 knih a u té třinácté jsem v půlce. To není špatné. Ano, mohlo by to být lepší, ale 1 kniha na měsíc je určitě slušné číslo. Nedělá to ze mě ani knihomola a ani nevzdělance. Takže jsem s výsledkem spokojen.

Vzhledem k tomu, že je nový rok, tak by možná někteří očekávali, že si dám nějaké předsevzetí, co se knih týče. Ale na to já nevěřím. Myslím si, že zlepšovat se člověk může každý den a ne si to slibovat v nějaký konkrétní den jen proto, že je to zvykem. Takže další rok uvidíme, zda se mi povedlo knih přečíst víc a nebo naopak méňě :-).

• • •
Zařazen do: — Jiří @ 09:37

Všem čtenářům tohoto blogu přeji úspěšný a samozřejmě šťastný nový rok 2021!

Ohňostroj :))

• • •
30. Prosinec, 2020
Zařazen do: Knihy — Jiří @ 11:57

Nějak jsem zapomněl napsat o dalších knihách, které jsem před nějakou dobou dočetl, tak to teď napravuji.

Shodou okolností jsou obě ty knihy povídkové a já vlastně povídky moc nemusím. Nicméně výjimku dělám u kratších textů od Míry Žambocha a obě knihy (povídkové sbírky) jsou právě od něj.

Živí a mrtví
Tahle povídková sbírka vyšla pouze jako ekniha, tudíž ji možná někdo vůbec nezná - přece jen, spousta lidí stále ještě dává přednost klasickému papíru. Já už papírové knihy nečtu, takže jsem si tuhle knihu dal s chutí.
Jedná se o trochu netypický mix povídek a různých kratších textů, které Míra Žamboch napsal a třeba nikdy nikde jinde nepublikoval. Texty vždy nesou Mírovo jasný rukopis, ale jinak jsou velmi různorodé. Je to mix různých sci-fi nebo fantasy příběhů a vlastně můžu říct, že se mi víceméně líbily všechny. Zvláštní bylo, že se mi líbily zvláště ty nejkratší příběhy, což je zvláštní, protože normálně mám problém se dostat do světa a do příběhu a právě proto dávám přednost dlouhým příběhům, abych se s prostředím dokázal rychleji sžít. U těch kratších povídek v knize jsem se sice opravdu do prostředí dostat nedokázal, ale i tak tam byla vždy dobrá poenta a i ten krátký příběh si mě dokázal získat. No a o to u jakéhokoliv příběhu jde.
Knihu, nebo tedy povídkovou sbírku, mohu tedy rozhodně doporučit každému, kdo má rád akčnější a nápadité příběhy. Možná pokud nemáte rádi military sci-fi, tak jako já, tak vás některé příběhy zase až tak nechytnou, ale i ty vojenské texty toho skrývají opravdu hodně zajímavého a stojí tedy za to. Dávám 80%.

Bakly - Armáda
Bakly je prostě velmi netypická a jedinečná postava, která se stala legendou na české literární scéně. Tento soubor povídek, ve kterých hraje Bakly vždy ústřední roli, je takový, jaký byste čekali - akční, nápaditý, zajímavý a místy neuvěřitelný. Prostě je to starý známý (všichni víme, že nemůžu napsat "dobrý") Bakly. 
Pokud máte Baklyho rádi, tak s touto knihou budete navýsost spokojeni. Dávám 90%.

• • •