Přepnout stránku na český jazyk ·:[ Jiřího blog ]:· Switch site to english language
14. Září, 2021
Zařazen do: Knihy — Jiří @ 09:10

Nějak zapomínám psát o dočtených knihách. Tedy, ne že by bylo moc o čem psát, ale jednu knihu jsem před měsícem dočetl a prostě jsem ji na blog nepřidal. Ono se není ani moc čemu divit, protože se mi moc nelíbila.

Temná trilogie je soubor tří povídek, možná i novel - vzhledem k délce a rozsahu, které na sebe vzájemně relativně dobře navazují, i když třeba nikoliv nutně přímo v těsném časovém sledu, mezi povídkami uplyne docela velká doba. Všechny povídky napsal, můj dnes už velmi oblíbený autor, Miroslav Žamboch, ale na stylu to psaní to není tolik znát. Míra píše vždy velmi podobně a jeho styl mi opravdu sedí, tady se ale pokusil napsat něco temnějšího a výrazně jiného než do čeho se běžně pouští. Nezhostil se toho vyloženě špatně, čte se to docela dobře, ale není to vyloženě skvělá zábava.

Je docela těžké se nějak sžít s postavami a ještě těžší s nimi nějak sympatizovat. Děj se tak nějak vleče a když už konečně graduje, tak to nemá ten správný náboj, aby se člověk řekl, že musí číst dál. Nemá cenu to dál rozpitvávat.

Dávám 60%, bez dalších komentářů.

• • •
12. Červenec, 2021
Zařazen do: Knihy — Jiří @ 08:47

Dal jsem si takovou malou "chuťovku" od Míry Žambocha. Jednalo se o kolibříka (tady maličkou knihu) Maverick - Pěšec na odpis
Jedná se o krátký příběh čarodějnického učně, který to ve světě opravdu nemá lehké. Je velká škoda, že v příbězích o Maverickovi MŽ nepokračoval, protože by to byla vítaná změna od "nabušenců" jako je Koniáš nebo Bakly :-D.

Malá kniha, takže malý popis a vlastně i relativně malé hodnocení - 70%. Nemá cenu dávat takto krátkým textům nějak extra vysoká procenta, dokud se postavám autor nezačne pořádně věnovat.

• • •
9. Červenec, 2021
Zařazen do: Knihy — Jiří @ 09:17

Dočetl jsem Seržanta od Míry Žambocha. Zvládl jsem to už minulý týden, ale nějak jsem se nedokopal k tomu, abych o tom napsal. Vezmu to tedy stručně. 

Tahle kniha mě ohromně moc překvapila. Myslel jsem si, že to bude nějaká válečná a vojenská řežba a dal jsem se knihy pouze proto, že je od MŽ. Jenže ono je to fantasy ze světa Vegaše. Ano pořád je to trochu řežba a i na tu vojnu došlo, ale vše to bylo zabaleno v příjemném tajemném hávu, který umí vytvořit opravdu jen Miroslav Žamboch.
"Žambochoviny" většinou vynikají tím, že nevíte, jak to vlastně skončí. Tahle kniha k tomu navíc přidala fakt, že vlastně nevíte vůbec nic. Ani to vědět nemůžete, protože hlavní hrdinové neví také nic a žádná jiná dějová linka, která by vám napověděla, tam není. Tudíž konečné rozuzlení je nečekané, napínavé a vlastně krásně epické.

Vlastně jsem měl jediný tip ohledně toho, kdo za tím vším stojí a ten kupodivu částečně vyšel, ale pak nastal opět zvrat, děj pokračoval dál a vše dopadlo tak ..... jak mělo. Nebudu tu "spoilerovat" ani napovídat :-). 

Knihu rozhodně doporučuji všem. dávám 95% a těch pět procent strhávám za to, že kniha není tak dlouhá, jak by si takhle složitě zapletená linka zasloužila. 

• • •
28. Červen, 2021
Zařazen do: Život, Ostatní — Jiří @ 09:52

Dnes už mě politika vůbec nezajímá a doufám, že lidé časem zjistí, že politiky opravdu nepotřebujeme vůbec na nic (stejně jako celý stání aparát). Nicméně žiji v zemi, kde se toho politicky děje opravdu mnoho a tak se tu a tam o nějaké té politické "aféře" dozvím. Včerejší rozhovor s panem Milošem Zemanem byl jednou z těch událostí, která se ke mně dostala. Pan Miloš Zeman je prezidentem České republiky, ale to pro nemá žádnou váhu, je to pro mě jen další politik, kterého si někdo zvolil, aby mu rozhodoval o životě. Proto o panu Zemanovi budu mluvit prostě jako o člověku nebo o osobě, která je často ve veřejném prostoru nebo zjednodušeně: je velmi často vidět.
Pan Zeman je zdrojem opravdu obrovské kontroverze. Někteří ho doslova milují - to jsou většinou ti, kteří s jeho názory souzní. A jiní ho absolutně nenávidí, nesouhlasí s jeho názory, odsuzují jeho způsob prezentace a většinou mu i dost nadávají. To jsou dva hlavní tábory lidí, kteří se k Milošovi Z. nějak vyjadřují. Ani u jedné ze zmíněných skupin mi nepřipadá, že by měla své argumenty nějak logicky podepřené a tím konzistentní. Prostě pokud M. Zeman řekne něco s čím dotyční souhlasí, tak je to borec, když s MZ nesouhlasí, tak je to blbec. Ačkoliv jsem to napsal zjednodušeně, tak si myslím, že to situaci přesně vystihuje. Tento přístup k lidem a jejich názorům je velmi špatný až toxický, ale moje teze v tomto zápisku není o názorech samotných.

Mně jde o to, že pan Zeman vyjadřuje svoje názory absolutně čistě a jasně a nebojí se je říct tzv. bez obalu nebo s ohledem na mor společnosti, tedy na nějakou politickou korektnost (která se bohužel netýká pouze politiků). Klidně řekne, že nemá rád - vlastně přesněji, že nenávidí transgender lidi. A teď mi opravdu nejde o to, zda je ten názor špatný nebo dobrý. Nejde mi o to, zda by to měl nebo neměl nějaký prezident či politik říkat. Jde mi o to, že někdo absolutně nenásilně, maximálně informativně, vyjádřil svůj názor. To je jednoduše skvělé! 

Dnešní svět má totiž obrovský problém v tom, že se lidé začali bát vyjadřovat své názory naplno. Ano, hodně je to dáno tím, jak moc je omezená svoboda slova třeba zákonem (to je opravdu zlo, ale to podrobněji rozeberu podrobně třeba někdy jindy), ale i témata, která zatím nejsou zatížena přímou regulací, tak se jich lidé bojí a vyhýbají se jim buď úplně, nebo o tom tématu mluví v mantinelech zmíněné politické korektnosti. A já myslím, že to je velmi špatně.
Myslím si, že pokud někdo chce vyjádřit nějaký názor, tak by ho měl říct naplno, tak jak ho cítí a neměl by za to být jakkoliv trestán či penalizován. Důležité ale je, že to neznamená, že každý musí křičet a ventilovat své názory. Naopak, myslím si, že není nutné svůj názor za každou cenu někde říkat nebo psát - lidí je hodně, většinou už takový názor stejně zazněl, takže příspěvek do jakékoliv diskuse by měl být promyšlený, měl by být takový, aby diskusi nějak posunul nebo obohatil a rozhodně by to nemělo být jen repetativní a kvantitativní podpoření nějakého názoru bez přidané informační hodnoty.

A pan Zeman se ve zmíněném rozhovoru vyjadřoval přesně tak, jak bych chtěl, aby se vyjadřovali všichni - tedy promyšleně, informativně, jasně a bez ohledu na politickou korektnost. Díky tomu co řekl, teď každý přesně ví, jaký má MZ názor a především proč. Pokud s jeho názorem nesouhlasíte a máte tu potřebu, tak můžete s jeho názorem polemizovat, můžete použít libovolné argumenty k tomu, abyste se pokusili jeho názor vyvrátit či dokonce změnit (pokud byste mluvili přímo s ním). Důležité je, že máte tu možnost. Ale pokud by Miloš Zeman jen opatrně řekl, něco ve smyslu, že "transgender je velmi složitý problém" atp, tak by informační hodnota toho rozhovoru byla opět nulová. Můžeme se bavit o tom, že pan Zeman mluví velmi urážlivě, ale to nemění nic na tom, že jeho názor je relativně hodně konzistentní a informovaný a především informativní. 

Ale pokud jen nadáváte, že je Zeman tohle a támhleto, protože řekl tohle a támhleto, tak je to k čemu? Ale stejně tak pokud jen napíšete, že s panem Zemanem souhlasíte, tak je ta informační hodnota takového příspěvku kde? To je opět jen nějaká kvantitativní podpora, která jen opět zkresluje pohled na samotné informace.

Za mě tedy pro pana Zemana palec nahoru. Kdyby to nebyl politik, který je placený z peněz, které mi stát ukradl, tak bych k němu mohl najít i respekt. Takhle mohu jen prohlásit, že jsem rád, že jako osoba a člověk se nebojí vyjádřit srozumitelně své názory (byť s nimi většinou nesouhlasím).

• • •
5. Červen, 2021
Zařazen do: Linux — Jiří @ 22:19

Za svůj život jsem používal mnoho distribucí, ale pokud se budeme bavit o dlouhodobém používání, tak jsou vlastně jen 3. Cca dva roky, ještě někde na střední a krátce po střední, tak jsem používal Gentoo. To byla skvělá zkušenost, ale kvůli času jsem přešel na Arch Linux. Arch mi vydržel několik let, těžko teď říct kolik, řekněme, že cca 5 let a to prostě jednou nainstalováno a pak už jen používáno a aktuálizováno. Vlastně ty instalace byly možná dvě, protože tenkrát byl Arch jen pro i686 a já přešel na architekturu amd64 ještě před oficiálním oznámením, že bude Arch 64bit podporovat. No a z různých důvodů, asi hlavně protože s Archem přece jen byly očas problémy, tak jsem v roce 2012 přešel na openSUSE. U toho jsem vydržel také hodně let, opět to bylo cca 5 krásných roků. Nicméně v roce 2017 jsem přešel zpátky na Arch. Na něm jsem jen skoro do dnešního dne.

Asi stárnu, nicméně přestalo mě opět bavit opravovat něco kvůli nějaké změně v systému. Nedávno mi přestala fungovat klávesnice, protože byla nějaká změna XML v Xorgu a já to sice vyřešil relativně rychle, ale řekl jsem si, že tohle já opravdu pořád dokola řešit nechcii. Chci se soustředit na jiné věci. Takže Arch musel pryč a udělal jsem si takové okružní kolečko po distribucích.

Ve zkratce:
KDE Neon - zajímavá distribuce, ale špatně dokumentovaná a byl problém i změnit timeout v grubu, protože nebylo jasné, kde se to mění (zkuste to googlit, má s tím problém hodně uživatelů téhle distribuce)
Fedora Linux (konkrétně verze 34) - to je hodně zajímavá distribuce, nicméně Gnome (v40) mi přijde, že jde trochu zvlášním směrem, jakoby zapomněli na ergnomii. KDE verze je ovšem hodně nová, ale musí jí člověk trochu ladit - např. použití KDE file dialogu ve Firefoxu není defaultně nastavené a musíte ručně instalovat kdialog a nastavovat global variables. Ta distribuce je hodně Gnome centrická a půlka balíčků je šíleně nových, až za hranicí bleeding edge a půlka zase šíleně neaktulizovaných (třeba open source hry - checkněte cdogs-sdl). Takže to není úplně pro mě, ale rozhodně je to dobrá volba.
Kubuntu, Ubuntu - zajímavé, pokud toho chcete řešit co možná nejmíň, tak s chutí do toho.*buntu distribuce jsou taková jistota pro všechny. Nezůstal jsem u Kubuntu spíše z důvodu, že bych si na něj musel delší dobu zvykat, ale jinak, jak říkám, tam jednoduše všechno jede na první dobrou.
Debian - to je velmi zajímavá volba pro pokročilejší uživatele Linuxu. Strašně se mi líbí, jak moc je to otestované, jak moc je to zdokumentované a jak je to rychlé. Jde tam znát, že to jednoznačně někdo těžce ladí než se to dostane do stable větvě. Opět jsem nezůstal především proto, že jsem nebyl (zatím) ochotný si na DEB distribuci zvykat.

No a vzešel z toho jasný návrat k openSUSE. To je prostě distribuce, ve které se vyznám. Která je hodně intuitivní, má perfektního správce balíčků (Zypper) a kde umožňuje velmi pohodlně něco, s čím mají ostatní distribuce trochu problémy - mixování repozitářů pouze pro určitý software. Přesně to znamená, že já nechal nové openSUSE Leap 15.3 v nezměněné, velmi otestované, skálopevně stabilní a velmi svižné verzi, ale zároveň jsem si v systému povýšil ty balíčky, které chci mít nové a které stabilitu systému neovlivní. Jednoduše jsem doinstaloval Python 3.9, ten je ve standardních repozitářích a nainstaluje se po boku výchozícho 3.6, takže systémové knihovny si novější, ne tak otestované verze, nevšímají. Dále jsem přidal repozitář s open source hrami, takže si mohu užívat nejnovější CDogs-SDL ve verzi 0.12. Dále jsem přidal repozitář Mozilla, který mi zajistí vždy čerstvý Firefox a Thunderbird - mimochodem openSUSE má vlastní opatchovanou verzi Firefoxu i Thunderbirdu a tyhle aplikace jsou tak do Plasmy integrovány velmi dobře, nejen skrze file dialog. No a jako poslední jsem přidal repozitář packman, který je asi nejznámějším repozitářem a v tom najdu např nejnovější MPV či Kodi.

Nové openSUSE šlape opravdu skvěle a nemělo by se další cca 3 roky měnit, což mi teď plně vyhovuje.

• • •
1. Květen, 2021
Zařazen do: Linux, Život, Ostatní — Jiří @ 13:15

Tak protože se stěhuji a člověk nikdy neví, jak moc dobře bude internet fungovat v novém místě, tak jsem raději zvolil jinou variantu než mít vše puštěné doma. Ano, je pravda, že pokud to má člověk doma a má dostatečně stabilní (a rychlý) internet a elektřinu, tak je to určitě dobrá volba, ale to já do budoucna rozhodně nevím. Tudíž jsem zvažoval, jak to udělat a nejlevnější řešení je nějaký Raspberry Pi housing. Koupil jsem tedy nejsilnější dostupné Raspberry Pi, tedy verzi 4B s 8GB ram. Dal jsem do toho nejrychlejší SD kartu, kterou jsem mohl sehnat. Pro jistotu jsem ještě koupil malou čtečku a do ní jsem dal druhou nejrychlejší SD kartu, kterou jsem sehnal (na tuto kartu budu dělat zálohy celého systému). Celé Raspberry jsem obalil do hliníkového chladiče, aby se nehřálo. Nainstaloval jsem tam Manjaro Linux a už to frčelo do serverovny. No a v tuto dobu už čtete blog z nového Raspberry a vypadá to, že to jede slušně, přestože mi přijde, že rozhodně maličko pomaleji než dřív - uvidíme, zda se to nedá vyladit. Případně hlašte problémy prosím.

Jinak taková zajímavost na konec. Protože RethinkDB, které používá tento blog, mi nešlo pod Arch Linuxem ani Manjarem přeložit pro architekturu ARM64, tak jsem byl nucen poprvé nasadit Docker. A není to nic složitého, docker je rozhodně zajímavá technologie, myslím, že bych mohl celý tento blog do budoucna provozovat z dockeru, protože je s ním opravdu snadná práce.

Chtěl bych udělat nějaký podrobnější popis toho, jak jsem všechno nakonfiguroval a tak dále, ale už začínám mít toho počítače dost. Takže třeba někdy příště, ale minimálně chci udělat git repozitář s konfiguráky, pak sem dám link.

A tady se můžete podívat, jak vypadá neofetch z nového "želízka" :-D.

• • •
18. Duben, 2021
Zařazen do: Knihy, Život — Jiří @ 14:54

Zatímco loňský rok byl na knihy, pro mě, znamenitý, tak letošní rok mi v čtení moc nepřeje. Čtu asi pořád docela dost, ale nějak se nemohu začíst do žádné knihy natolik, abych se odhodlal ji dočíst. Mám asi smůlu na tituly, ale většinou mě to po pár kapitolách přestane bavit, respektive mi začne být jedno, jak to bude v příběhu pokračovat.
Typickým případem je Domovina od R.A.Salvatore. Přečetl jsem asi 10 procent knihy a vůbec mě to nechytlo a když jsem se nemohl donutit pokračovat, tak jsem to prostě, prozatím, vzdal. Snad bude nálada jindy. A takových knih mám tento rok víc. 

Aktuálně mám přečteno 32% z knihy Temný experiment, která mě taky nebere tak, jak bych rád, aby mě dobrá kniha pohltila. Nicméně myslím, že tuhle knihu zdolám a rozhodně sem o ní pak napíšu. Snad se to rozjede, už se tam pomalu začíná něco dít :).

• • •
Zařazen do: Život, Ostatní — Jiří @ 11:11

Nevím jak to máte vy, ale já prostě zbožňuji spánek. Ačkoliv jsem velmi aktivní člověk (sport taky zbožňuju, byl jsem běhat nebo jsem cvičil prakticky všechny dny v tomto týdnu), tak spánek je prostě moje nejoblíbenější činnost. Někdo sice říká, že tím zabíjím život, ale já si to rozhodně nemyslím. Ve spánku zažívám ty nejkrásnější věci a nemám to tak, že by to pro mě byl čas, který bych si po probuzení neuvědomoval. Nepamatuji si sice skoro žádné sny, ale pamatuji si pocity, které jsem v těch snech měl a rozhodně kompletně vnímám ten čas, který jsem spánkem a sněním strávil a v nímám ten čas rozhodně pozitivně, kolikrát mnohem pozitivněji než "bdělý život".

Mám navíc asi trochu štěstí na panelák, ve kterém bydlím (ačkoliv už v něm bydlím jen částečně, už většinou spím jinde). Paneláky jsou prostě plné lidí, dětí, zvířat a prostě všeobecně zdrojů zvuku nebo spíše hluku (dle výkladu nebo názoru). Navíc bydlím ve městě, takže venku jezdí auta, autobusy, náklaďáky, štěkají tam psi, štěbetají ptáci, probíhají tam různé stavební či bourací práce, prostě všude okolo je nějaký "zvukový bordel". Ale pokud zavřu okna (plastová), tak já mám na spaní krásný klid. Spím doslova jak zabítý a každou minutu spánku si totálně užívám :). Probudím se tehdy, kdy moje tělo řekne, že spánku stačilo a nebo tehdy, kdy měchýř řekne, že jemu taky stačilo :-D.

Tenhle zápisek píšu ze dvou  důvodů. Že můj dobrý kamarád bydlí v baráku blízko silnice (já tak blízko silnice zase nejsem, navíc jsem dost vysoko - 5NP a hluk z okolí mi tady tlumí krásné vzrostlé lípy), kde po páté hodně ranní začnou jezdit náklaďáky a do pozdních nočních hodin v jeho bytovém domě někdo hlučí. Kamarád je z toho docela nešťastný.
Já to tak nemám, večer celý dům i jeho okolí utichne a my tady všichni prostě parádně spinkáme :). Škoda, že z různých osobních důvodů tento byt opouštím (to je druhý důvod - chci si postesknout), bylo to tu krásné .... a klidné a já to tu zbožňoval. Ale to je život.

• • •
Zařazen do: Programování, Život, Ostatní — Jiří @ 10:29

Protože jsem člověk, který na sobě rád pracuje, tak jsem se rozhodl, že se zúčastním týmového kurzu Pythonu. Do konce tohoto kurzu už zbývají jen 3 lekce / týdny a zatím zvládám krásně :). Nabyté znalosti využiju při zlepšování tohoto blogu i jinde.

Nicméně přihlásil jsem také proto, že sice umím programovat, respektive umím řešit problémy programováním, ale vlastně neumím programovat v týmu. Oběcně pracovat v týmu umím, protože moje zaměstnání, tedy projektant elektro, je hodně o práci v týmu. Ale programátorský tým není to stejné co projekční či projektantský tým. Rozdíly tam opravdu jsou, ale jdou špatně definovat, proto je zde vyloženě popisovat nebudu. Nicméně to, že to je rozdílné, ještě neznamená, že je to pro mě problematické.
Rychle jsem se do toho dostal a stejně jako při projektování, tak opět jsem se brzy dostal do vedoucí pozice týmu, o kterou vlastně nestojím :). Nicméně je to dáno tím, že já mám s programováním nějaké zkušenosti a další členové týmu toho naprogramovali daleko méně nebo dokonce nic. Navíc jsem hodně aktivní a jsem do programování a řešení problémů zapálený. Není to tedy o tom, že bych byl nějaký "borec programátor" a jasná "vůdčí osobnost", ale tím, že ono to vždycky padne na toho nejzkušenějšího a nejaktivnějšího. V jiné skupině by to tak zřejmě nedopadlo.

Každopádně si to dost užívám, hodně baví mě řešit úkoly, které nám v tomto kurzu "kouči / koučové" přichystali - některé z těch úkolů jsou docela zapeklité - ty mám nejraději :-).

PS: to nejlepší, kromě výše zmíněného, co jsem se v tomto kurzu naučil, je testování kódu. Zjistil jsem, že testování kódu, které jsem do teď nedělal, velmi usnadňuje a zrychluje práci, ale především, odhaluje chyby, které by člověk jinak nepředpokládal. Navíc jsem konečně začal používat debugging kódu, což jsem do té doby vlastně vůbec nedělal a jel jsem, asi trochu pomalou metodou, pokus-omyl-vytisknout_proměnné_do_konzole_-pokus..... . S debuggingem a s testy to jde vše daleko lépe a rychleji.

PPS: moje řešní úkolů dávám i do gitu - https://github.com/jiri-one/Kosoctverci

• • •