Přepnout stránku na český jazyk ·:[ Jiřího blog ]:· Switch site to english language
2. Leden, 2022
Zařazen do: Knihy, Život, Filmy — Jiří @ 09:22

Když nad tím tak přemýšlím, tak existuje vůbec větší legenda, než je světoznámá Duna? Osobně mě nenapadá žádná kniha, která by byla ve světě fantastiky slavnější a ze které by se do dnes čerpaly nápady (pominu-li Bibli, protože tu by mnozí z nějakého důvodu do fantastiky nepočítali). Věděli jste, že Duna byla inspirací i pro Tatooine?

No a protože letos měl premiéru i další film, který se pokoušel slavné dílo Franka Herberta přenést na filmové plátno, tak jsem si řekl, že konečně i já bych se měl s Dunou seznámit. Ačkoliv všechny díly Duny (které napsal přímo Frank Herbert, nikoliv jeho syn) mám v knihovně už dávno, dokopal jsem se k nim teprve teď, právě z důvodu, abych si nejdříve přečetl knihu a pak teprve se šel podívat na film. Nemám to rád v opačném pořadí, protože si nechci kazit vlastní představivost "vizuálem" z filmu.

Duna (kniha)
Po přečtení je mi naprosto jasné, proč je kniha takovým kultem. Je tam opravdu tolik nápadů, tolik věcí, o kterých člověk může přemýšlet, tolik dějových zvratů, že mi nezbývá než dát knize opravdu vysoké hodnocení. Dávám 84% a výše nejdu spíše z toho důvodu, že kniha by si jednoznačně zasloužila důstojné pokračování, ale to podle všeho nikdy pořádně nepřišlo a všechny další díly už se věnují planetě Arrakis v době třeba po tisíci letech od děje tohoto prvního dilu a to mi přijde opravdu škoda - příběh je tím trochu neuzavřený.
Každopádně pokud si chcete přečíst něco neotřelého, tak směle do toho. Kniha, i přes své stáří, neztratila nic ze svých kvalit.

Duna (film)
Film mapuje knihu cca jen do 50% (někdy příští, či spíše přespříští rok, nás čeká další díl, který se bude věnovat právě druhé půlce knihy) a můžu jednoznačně říct, že jakožto znalec knihy, jsem se v něm dobře orientoval a byl jsem příjemně překvapen, jak se s tématem filmaři vypořádali. Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že kdybych knihu neznal, tak tak na mě bude film působit velmi plytce a nedostatečně. Film totiž některé věci předkládá, ale nevysvětluje a jakoby předpokládal, že divák je i zároveň znalec předlohy. Mně osobně to samozřejmě nevadí, ale pokud jste Dunu nečetli, tak vaše pocity mohou být všelijaké. Nicméně za mě osobně dávám 80% a znovu důrazně odporučuji si přečíst knihu a pak teprve koukat na film.

• • •
Zařazen do: Knihy, Život — Jiří @ 08:59

Knihu jsem dočetl jen s velkými obtížemi a mnohými odklady. Ono se to opravdu nedalo. Zkuste si představit nejhorší a nejnudnější knihu, kterou jste kdy četli a dočetli. Tak něco podobného je asi Temný experiment. Děj minimální, tajemno nulové, napětí dokonce záporné a celkově prostě totální nuda. Přitom potenciál obrovský, ale nikoliv promarněný, spíš dokonce znásilněný. Této knize se vyhněte obloukem, dal jsem jednu hvězdičku (15%), protože jsem si nechtěl připadat jako osel, který dočetl knihu s hodnocením Odpad (takové hodnocení dávám normálně pouze knihám, které nedokážu dočíst celé).

• • •
24. Prosinec, 2021
Zařazen do: Život — Jiří @ 22:06

Všem čtenářům tohoto blogu přeji krásné Vánoce :).

Vánoční stromek

• • •
18. Listopad, 2021
Zařazen do: Filmy — Jiří @ 09:02

Jak víme, tak Marvel Universe dnes jede a je na vrcholu zájmu. Všech 24 předchozích filmů z tohoto versmíru sklidilo obrovský úspěch a samozřejmě to už je slušná statistika a jak víme, tak v každé takové statistice se jednou musí objevit vyjímka. Je tou vyjímkou Shang-Chi a legenda o deseti prstenech?

Je a není, odpověď tedy není úplně snadná. Rozeberme si to v bodech:

PLUS:
- film je něco jiného než byly předchozí filmy
- tolik Jackie Chanů v jednom filmu jsme už dlouho neviděli :-)
- pořád se tam Marvel snaží propašovat lehké a velmi přijemné vtipy
- jsou tam draci
- hlavní hrdina neřeší milostné problémy
- ve filmu vlastně nejsou žádné sexy ženské, které by odváděly pozornost od děje
- proč je to legenda o prstenech, když to jsou náramky? Možná je v tom něco víc a další filmy na tento vrhnou lepší světlo.

MÍNUS:
- film nedokázal vybudovat atmosféru
- děj pokulhává, není moc překvapivý, ani originální
- tolik Jackie Chanů v jednom filmu jsme už dlouho neviděli :-D
- nemůžete se zbavit pocitu, že jde o "inkluzivní dílo" (asiati do MU, ženy do společnosti, ...)
- souboje člověka nebaví, není to ten pravý Jackie Chan
- je tam málo draků
- otec hlavního hrdiny řeší milostné problémy (není toho tolik, ale vždy je to to samé, milostná témata jsou už navždy vyčerpaná)
- když nepočítám po-titulkovou scénu, tak jsou ve filmu snad jen dva bílí lidé
- předchozí bod by nevadil, ale jeden z dvou bílých lidí je vlastně zelená příšera, takže jsme zase u pocitu tlačené inkluze
- ve filmu vlastně nejsou žádné sexy ženské, které by odváděly pozornost od děje a on ten děj za moc nestojí
- proč je to legenda o prstenech, když to jsou náramky? V tuhle chvíli nevíme a ani nevíme, zda se to někdy dozvíme.
- Marvel měl vždy maximálně úžasné efekty, ale tady na mě všechny animované příšerky působí plasticky

Takže sečteno a podtrženo, máme tady rozhodně nejslabší dosud natočenou marvelovku. Nicméně film má svá světlá místa a přece jen dokáže trochu zaujmout, takže vyloženě propadák to není. Dal bych velmi opatrných 60% a řekl bych, že přidávám procenta jen kvůli příslibu dalších filmů, kdy se možná dozvíme něco zajímavého o ději tohoto filmu.

• • •
14. Září, 2021
Zařazen do: Knihy — Jiří @ 09:10

Nějak zapomínám psát o dočtených knihách. Tedy, ne že by bylo moc o čem psát, ale jednu knihu jsem před měsícem dočetl a prostě jsem ji na blog nepřidal. Ono se není ani moc čemu divit, protože se mi moc nelíbila.

Temná trilogie je soubor tří povídek, možná i novel - vzhledem k délce a rozsahu, které na sebe vzájemně relativně dobře navazují, i když třeba nikoliv nutně přímo v těsném časovém sledu, mezi povídkami uplyne docela velká doba. Všechny povídky napsal, můj dnes už velmi oblíbený autor, Miroslav Žamboch, ale na stylu to psaní to není tolik znát. Míra píše vždy velmi podobně a jeho styl mi opravdu sedí, tady se ale pokusil napsat něco temnějšího a výrazně jiného než do čeho se běžně pouští. Nezhostil se toho vyloženě špatně, čte se to docela dobře, ale není to vyloženě skvělá zábava.

Je docela těžké se nějak sžít s postavami a ještě těžší s nimi nějak sympatizovat. Děj se tak nějak vleče a když už konečně graduje, tak to nemá ten správný náboj, aby se člověk řekl, že musí číst dál. Nemá cenu to dál rozpitvávat.

Dávám 60%, bez dalších komentářů.

• • •
12. Červenec, 2021
Zařazen do: Knihy — Jiří @ 08:47

Dal jsem si takovou malou "chuťovku" od Míry Žambocha. Jednalo se o kolibříka (tady maličkou knihu) Maverick - Pěšec na odpis
Jedná se o krátký příběh čarodějnického učně, který to ve světě opravdu nemá lehké. Je velká škoda, že v příbězích o Maverickovi MŽ nepokračoval, protože by to byla vítaná změna od "nabušenců" jako je Koniáš nebo Bakly :-D.

Malá kniha, takže malý popis a vlastně i relativně malé hodnocení - 70%. Nemá cenu dávat takto krátkým textům nějak extra vysoká procenta, dokud se postavám autor nezačne pořádně věnovat.

• • •
9. Červenec, 2021
Zařazen do: Knihy — Jiří @ 09:17

Dočetl jsem Seržanta od Míry Žambocha. Zvládl jsem to už minulý týden, ale nějak jsem se nedokopal k tomu, abych o tom napsal. Vezmu to tedy stručně. 

Tahle kniha mě ohromně moc překvapila. Myslel jsem si, že to bude nějaká válečná a vojenská řežba a dal jsem se knihy pouze proto, že je od MŽ. Jenže ono je to fantasy ze světa Vegaše. Ano pořád je to trochu řežba a i na tu vojnu došlo, ale vše to bylo zabaleno v příjemném tajemném hávu, který umí vytvořit opravdu jen Miroslav Žamboch.
"Žambochoviny" většinou vynikají tím, že nevíte, jak to vlastně skončí. Tahle kniha k tomu navíc přidala fakt, že vlastně nevíte vůbec nic. Ani to vědět nemůžete, protože hlavní hrdinové neví také nic a žádná jiná dějová linka, která by vám napověděla, tam není. Tudíž konečné rozuzlení je nečekané, napínavé a vlastně krásně epické.

Vlastně jsem měl jediný tip ohledně toho, kdo za tím vším stojí a ten kupodivu částečně vyšel, ale pak nastal opět zvrat, děj pokračoval dál a vše dopadlo tak ..... jak mělo. Nebudu tu "spoilerovat" ani napovídat :-). 

Knihu rozhodně doporučuji všem. dávám 95% a těch pět procent strhávám za to, že kniha není tak dlouhá, jak by si takhle složitě zapletená linka zasloužila. 

• • •
28. Červen, 2021
Zařazen do: Život, Ostatní — Jiří @ 09:52

Dnes už mě politika vůbec nezajímá a doufám, že lidé časem zjistí, že politiky opravdu nepotřebujeme vůbec na nic (stejně jako celý stání aparát). Nicméně žiji v zemi, kde se toho politicky děje opravdu mnoho a tak se tu a tam o nějaké té politické "aféře" dozvím. Včerejší rozhovor s panem Milošem Zemanem byl jednou z těch událostí, která se ke mně dostala. Pan Miloš Zeman je prezidentem České republiky, ale to pro nemá žádnou váhu, je to pro mě jen další politik, kterého si někdo zvolil, aby mu rozhodoval o životě. Proto o panu Zemanovi budu mluvit prostě jako o člověku nebo o osobě, která je často ve veřejném prostoru nebo zjednodušeně: je velmi často vidět.
Pan Zeman je zdrojem opravdu obrovské kontroverze. Někteří ho doslova milují - to jsou většinou ti, kteří s jeho názory souzní. A jiní ho absolutně nenávidí, nesouhlasí s jeho názory, odsuzují jeho způsob prezentace a většinou mu i dost nadávají. To jsou dva hlavní tábory lidí, kteří se k Milošovi Z. nějak vyjadřují. Ani u jedné ze zmíněných skupin mi nepřipadá, že by měla své argumenty nějak logicky podepřené a tím konzistentní. Prostě pokud M. Zeman řekne něco s čím dotyční souhlasí, tak je to borec, když s MZ nesouhlasí, tak je to blbec. Ačkoliv jsem to napsal zjednodušeně, tak si myslím, že to situaci přesně vystihuje. Tento přístup k lidem a jejich názorům je velmi špatný až toxický, ale moje teze v tomto zápisku není o názorech samotných.

Mně jde o to, že pan Zeman vyjadřuje svoje názory absolutně čistě a jasně a nebojí se je říct tzv. bez obalu nebo s ohledem na mor společnosti, tedy na nějakou politickou korektnost (která se bohužel netýká pouze politiků). Klidně řekne, že nemá rád - vlastně přesněji, že nenávidí transgender lidi. A teď mi opravdu nejde o to, zda je ten názor špatný nebo dobrý. Nejde mi o to, zda by to měl nebo neměl nějaký prezident či politik říkat. Jde mi o to, že někdo absolutně nenásilně, maximálně informativně, vyjádřil svůj názor. To je jednoduše skvělé! 

Dnešní svět má totiž obrovský problém v tom, že se lidé začali bát vyjadřovat své názory naplno. Ano, hodně je to dáno tím, jak moc je omezená svoboda slova třeba zákonem (to je opravdu zlo, ale to podrobněji rozeberu podrobně třeba někdy jindy), ale i témata, která zatím nejsou zatížena přímou regulací, tak se jich lidé bojí a vyhýbají se jim buď úplně, nebo o tom tématu mluví v mantinelech zmíněné politické korektnosti. A já myslím, že to je velmi špatně.
Myslím si, že pokud někdo chce vyjádřit nějaký názor, tak by ho měl říct naplno, tak jak ho cítí a neměl by za to být jakkoliv trestán či penalizován. Důležité ale je, že to neznamená, že každý musí křičet a ventilovat své názory. Naopak, myslím si, že není nutné svůj názor za každou cenu někde říkat nebo psát - lidí je hodně, většinou už takový názor stejně zazněl, takže příspěvek do jakékoliv diskuse by měl být promyšlený, měl by být takový, aby diskusi nějak posunul nebo obohatil a rozhodně by to nemělo být jen repetativní a kvantitativní podpoření nějakého názoru bez přidané informační hodnoty.

A pan Zeman se ve zmíněném rozhovoru vyjadřoval přesně tak, jak bych chtěl, aby se vyjadřovali všichni - tedy promyšleně, informativně, jasně a bez ohledu na politickou korektnost. Díky tomu co řekl, teď každý přesně ví, jaký má MZ názor a především proč. Pokud s jeho názorem nesouhlasíte a máte tu potřebu, tak můžete s jeho názorem polemizovat, můžete použít libovolné argumenty k tomu, abyste se pokusili jeho názor vyvrátit či dokonce změnit (pokud byste mluvili přímo s ním). Důležité je, že máte tu možnost. Ale pokud by Miloš Zeman jen opatrně řekl, něco ve smyslu, že "transgender je velmi složitý problém" atp, tak by informační hodnota toho rozhovoru byla opět nulová. Můžeme se bavit o tom, že pan Zeman mluví velmi urážlivě, ale to nemění nic na tom, že jeho názor je relativně hodně konzistentní a informovaný a především informativní. 

Ale pokud jen nadáváte, že je Zeman tohle a támhleto, protože řekl tohle a támhleto, tak je to k čemu? Ale stejně tak pokud jen napíšete, že s panem Zemanem souhlasíte, tak je ta informační hodnota takového příspěvku kde? To je opět jen nějaká kvantitativní podpora, která jen opět zkresluje pohled na samotné informace.

Za mě tedy pro pana Zemana palec nahoru. Kdyby to nebyl politik, který je placený z peněz, které mi stát ukradl, tak bych k němu mohl najít i respekt. Takhle mohu jen prohlásit, že jsem rád, že jako osoba a člověk se nebojí vyjádřit srozumitelně své názory (byť s nimi většinou nesouhlasím).

• • •
5. Červen, 2021
Zařazen do: Linux — Jiří @ 22:19

Za svůj život jsem používal mnoho distribucí, ale pokud se budeme bavit o dlouhodobém používání, tak jsou vlastně jen 3. Cca dva roky, ještě někde na střední a krátce po střední, tak jsem používal Gentoo. To byla skvělá zkušenost, ale kvůli času jsem přešel na Arch Linux. Arch mi vydržel několik let, těžko teď říct kolik, řekněme, že cca 5 let a to prostě jednou nainstalováno a pak už jen používáno a aktuálizováno. Vlastně ty instalace byly možná dvě, protože tenkrát byl Arch jen pro i686 a já přešel na architekturu amd64 ještě před oficiálním oznámením, že bude Arch 64bit podporovat. No a z různých důvodů, asi hlavně protože s Archem přece jen byly očas problémy, tak jsem v roce 2012 přešel na openSUSE. U toho jsem vydržel také docela hodně let, konkrétně pět. Nicméně v roce 2017 jsem přešel zpátky na Arch. A na něm jsem do dnešního dne.

Nicménětu a tam si chci opět rozšířit obzory a zjistit, jak jsou na tom ostatní distribuce.

Ve zkratce:
KDE Neon - zajímavá distribuce, ale špatně dokumentovaná a byl problém i změnit timeout v grubu, protože nebylo jasné, kde se to mění (zkuste to googlit, má s tím problém hodně uživatelů téhle distribuce - na FB je těch dotazů tuny a žádná spolehlivá odpověď, přitém je to banalita)
Fedora Linux (konkrétně verze 34) - to je hodně zajímavá distribuce, nicméně Gnome (v40) mi přijde, že jde trochu zvlášním směrem, jakoby zapomněli na ergnomii (ale GTK zbožňuju a tak rozhodně před Gnome nezavírám dveře). KDE verze je ovšem hodně nová, ale musí jí člověk trochu ladit - např. použití KDE file dialogu ve Firefoxu není defaultně nastavené a musíte ručně instalovat kdialog a nastavovat global variables. Ta distribuce je hodně Gnome centrická a půlka balíčků je šíleně nových, až za hranicí bleeding edge a půlka zase šíleně neaktulizovaných (třeba open source hry - checkněte cdogs-sdl). Takže to není úplně pro mě, ale rozhodně to může být pro někoho dobrá volba.
Kubuntu, Ubuntu - zajímavé, pokud toho chcete řešit co možná nejmíň, tak s chutí do toho.*buntu distribuce jsou taková jistota pro všechny. Já bych u Kubuntu nezůstal spíše z důvodu, že bych si na něj musel delší dobu zvykat, ale jinak, jak říkám, tam jednoduše všechno jede na první dobrou.
Debian - to je velmi zajímavá volba pro pokročilejší uživatele Linuxu. Strašně se mi líbí, jak moc je to otestované, jak moc je to zdokumentované a jak je to rychlé. Jde tam znát, že to jednoznačně někdo těžce ladí než se to dostane do stable větvě. Já bych ale nebyl (zatím) ochotný si na DEB distribuci zvykat.

No a žádná změna se pro mě tedy nekonala, zůstal jsem na Archu, který je prostě asi to nejpřehlednější, co od systému může kdo čekat. Nicméně okružní cestu okolo distribucí jsem dělal částečně i proto, že jsem koupil rychlý M.2 disk a musel jsem tedy svůj systém přeinstalovat. Nvme M.2 SSD disk sem strčil do PCI-E adaptéru a zjistil jsem, že i z mého starého železa se dá ještě vymáčknout nějaký ten výkon navíc. Pokud máte tu možnost, zapomeňte na klasické SSD disky se SATA rozhraním, protože jak už jsem kdysi psal, tak disk je největší brzda počátače a přestože vůči pevným diskům je SATA SSD jako vítr, tak M.2 disky s nvme jsou jako vichřice.

PS: přidávám aktuální neofetch z mého desktop PC na Archu".

• • •