Fantasy filmů všeobecně moc není, těch kvalitních ještě méně a pokud bychom ještě vyfiltrovali filmy, které fantasy tématiku s něčím míchají (městské fantasy, atd.) tak Dungeons & Dragons: Čest zlodějů je jedním z mála čistě fantasy filmů, který se drží středověkého prostředí, kam pouze přidává jiné rasy a pak už je jedinou zvláštností  právě ta všudypřítomná magie, která ten svět "ohýbá" podle (zlo)vůle autorů. Typickým příkladem tohoto žánru je třeba Pán Prstenů a pokud bych zahrnul i seriály, tak třeba Zaklínač. 

A právě proto, že jde o opravdovou zvláštnost až unikát (pořádné fantasy už tu opravdu nebylo dlouho), tak jsem se na film opravdu hodně těšil a šel jsem předpremiéru.

No a rozhodně toho nelituji. Ten film má opravdu mnoho co nabídnout a já to zkusím shrnout v bodech:

- ačkoliv rozpočtem AAA titul, tak duchem nikoliv a nebýt skvělých efektů a známých herců, tak se klidně mohlo jednat o velmi příjemné Béčko. Tohle beru jako plus, protože pompézních Áček, které se celkově tváří jako mistrovské dílo, už tu bylo dost a začíná to být nuda

- vtipy jsou často na hraně trapnosti, někdy za hranou, ale do toho světa a příběhu perfektně patří

- jak už jsem naznačil v prvním bodu, přestože tu zase máte nějakou záchranu světa, tak to není podáno přehnaně "osudově", ale naopak s lehkostí ve smyslu: "Ale tak co, zachráníme svět"

- velmi sympatičtí a někdy i netypičtí herci. Můj oblíbený Chris Pine všem samozřejmě vévodí, ale i další megastars (i ne tak stars :-) ) mu zdatně sekundují

- kvalita děje je překvapivě slušná, nechybí nečekané zvraty (je jich tam hned několik) a ačkoliv se film drží běžných schémat, tak k nim přidává dost neotřelých novinek na to, abyste si to možná ani neuvědomili

- film je celkově hodně hravý: hraje si s vizuálem, hraje si s postavami, hraje si s divákem a celkově jde vidět, že se na filmu někdo hodně "vyblbnul"

- trend, kdy jsou všichni herci přehnaně krásní, už je asi dávno pryč (díky bohu). Tady všichni vypadají normálně, někdy až ošklivě a film tím dává více prostoru příběhu a působí civilněji nebo dokonce reálněji (v rámci lidí samozřejmě, fantasy o realitě celkově moc není)

- ve filmu se přehnaně "nebitkuje". Už tedy nedostanete prostor zavřít oči, když se někdo na plátně několik minut "řeže". Nějaké boje tu sice jsou, ale není to zbytečná řežba beze smyslu, ale je to nějaký relativně smysluplný souboj, který dotváří děj.

Dalo by se toho napsat ještě určitě mraky, ale nemá smysl chodit okolo horké kaše a jdeme na hodnocení. Filmu dávám 85%. Kdybych hodnotil objektivně, tak bych asi musel jít trochu níž, ale tohle je ryze subjektivní recenze a můžu si tedy dovolit do hodnocení vložit svoje pocity a vděčnost za to, že je to další suprový fantasy film.

Tak jsem si zase po nějaké době zahrál nějakou adventuru. Konkrétně hru mého mládí - TeenAgent (v Česku byla tato hra uvedena pod názvem Agent Mlíčňák). 
Tahle mě kdysi strašně bavila a myslím, že jsem jí kdysi i dohrál. Rozhodně první úkoly jsem jel trochu i zpaměti, ale jak jsem ve hře postupoval, tak jsem už přesný postup neznal a musel jsem to vymýšlet. Nejsem si tedy úplně jistý, zda jsem hru úplně nedohrál, nebo jsem prostě na řešení úkolů a příběh za ta léta zapomněl a nebo je tu ještě možnost, že jsem hrál trochu jinou verzi, protože ScummVM, přes který jsem hru pouštěl, tak ukazoval, že detekoval tzv. "alternativní verzi". 
Ať tak či tak, přece jen jsem narazil na zásek, kterým trpělo dost starých her, konkrétně tedy, že jsem nedokázal najít kotvu ve vodě jen proto, že jsem na ní neuměl kliknout včas, respektive jsem si ani nebyl jistý, zda to je ta věc, kterou mám pod vodou lovit :). Musel jsem si v návodu najít, kde přesně je, protože jinak bych to prostě nedal.

Ale jinak je hra opravdu super. Je to velmi nápadité, zábavné a já to dohrál v angličtině za dva příjemné večery.

Ma sedmá dočtená kniha v tomto roce je za mnou a je to kniha, kterou jsem si chtěl přečíst už opravdu dlouho a opět už jsem skoro uvažoval, že ji dám v angličtině, ale nakonec jsem se přece jen dočkal a ona vyšla v českém překladu. Jedná se o knihu Illidan z úžásného světa World of WarCraft.

WOWko, přestože ho všina lidí bude znát spíše jako veleúspěšnou MMORPG hru, je také souborem, většinou, úžasných knih, které jsou zasazeny do neskutečně propracovaných světů s ještě propracovanějšími a komplexními příběhy. Už jsem knih z tohoto světa přečetl docela dost a dokud budou vycházet a dokud budou takto kvalitní, tak je hodlám číst dál. Do hlubin těchto světů se prostě rád ponořím kdykoliv a to znovu a znovu.

Illidan byl mou velmi oblíbenou postavou už v sérii knih Válka prastarých. Když jsem kdysi zjistil, že Illidan/Zrádce dostal i samostatnou knihu, tak jsem velmi toužil po tom, abych si ji mohl přečíst, ale překlad tenkrát nebyl a anglicky jsem tenkrát ještě tak neuměl. Dnes už bych si na anglický originál troufl a pomalu jsem se na tuto knihu chystal, ale překlad vyšel dřív a já se na něj tedy vrhnul krátce před Vánoci.

No byl to skvělý zážitek. Kniha má spád, mnoho dějových linek, mnoho skvěle propracovaných charakterů a především je prakticky nepředvídatelná. Do úplného konce jsem netušil, jak to dopadne a fandil jsem svým hrdinům, ať to pro ně dopadne dobře.
Zde se ještě zmíním o tom, že pro někoho může být docela těžké si v knize hrdinu najít. Nikdo a nic tam nění černobílé, tedy si stranu opravdu musíte vybrat podle sebe a nikdy vlastně nevíte, zda jste na té správné. Za sebe mohu říct, že já jsem si stranu vybral určitě dobře, ale že to to byla zrovna strana, u které vůbec netuším, jak vlastně dopadla a budu si muset asi počkat na pokračování, které doufám jednou přijde.

Pro každého, kdo má rád knihy z prostředí Warcraftu je tohle absolutní povinnost a já knize dávám 97%. Ty tři procenta strhávám za to, že je kniha kratší, než by si zasloužila a navíc má moc otevřený konec, což mě štve, když nemůžu v příběhu pokračovat :-D.

Tak jsem dočetl už svoji druhou knihu v angličtině. Trvalo mi to opět trochu déle, ale stálo to za to, protože čtením se moje angličtina určitě zlepšuje nejlépe.

O knize samotné můžu říct především to, že přestože kniha hodně kopíruje děj stejnojmenného filmu, tak rozhodně nenudí. Je velmi dobře napsaná a film naopak krásně doplňuje, protože najednou rozumíte daleko lépe motivacím všech postav a celkově se do toho děje ponoříte mnohem více. Prostě jak pořád říkám: "filmový jazyk je, vůči tomu knižnímu, strašně omezený".

Hodnotím 75% a doporučuji všem, které svět Warcraftu zajímá a vůbec se neděste toho, že jde o další, dnes tolik moderní, paralelní vesmír respektive o paralelní svět, který není stoprocentně vázán na dějovou linkou předlohy a jde si vlastním směrem.

PS: Už mám přečteno v angličtině 30% knihy Zničený, což je už 7. kniha ze série o Železném Druidovi. Doufám, že se mi podaří knihu dočíst rychle, aby byla mou 7. dočtenou knihou tento rok a rád bych se pak vrhnul na nějakou osmou, kterou bych završil tento rok. Jak se to ale podaří, uvidíme.

Dočetl jsem knihu Vetřelci komplet - svazek 2, která byla tak trochu rozporuplná. Skládala se totiž ze dvou novel a přestože měly obě novely společné nosné téma (tedy mimo vetřelců), tak se také v mnohém velmi zásadně lišily. Zmíněným nosným tématem byla mateří kašicka vetřelců a jejich domovská planeta.
V popisu obou novel se nebudu soustřeďovat na děj, ale na to, jak na mě působily.

1. novela - Válka vetřelců: Rozhodně slabší text, který vetřelce poměrně nesympaticky označuje jako brouky. Nic děsivého v textu není, tedy to základní, proč člověk chce číst o vetřelcích, zde úplně chybí. Dějově je to také slabší, přestože kromě absence zmíněné hororové části, tak se zde najde všechno, co k větřelčím příběhům patří: zrada, nějací androidi, zkurumpované mocné společnosti, atp.
Novela tedy nenadchne, vyloženě neurazí, ale pokud o ni přijdete, tak se vůbec nic nestane.
Dávám 50% bez dalších komentářů.

2. novela - Hon na vetřelce: To už je trochu propracovanější dílo a celkově se zde dá mluvit o tom, že autor odvedl docela dobrou práci. Nicméně stále se jedná jen o nějaký lepší či silnější průměr. Novela je docela zručně napsaná a také dobře přeložená, takže se to perfektně čte. Autor se soustředí na různé detaily hlavních postav a díky tomu celý příběh působí živěji až hravě. Spousta postav je vykreslených opravdu nápaditě a člověka doopravdy zajímá, co se s nimi stane a jakou roli budou v příběhu hrát. Drobně se autor přiblíží i k nějakému horroru, není to sice kdovíjaká hrůza, ale přece jen spadnout do vetřelčí odpadní jámy se zbytky jejich potravy je dost odporná představa a kdyby zde autor ještě trochu více zapracoval na popisu/budování atmosféry, tak z toho mohl získat ještě lepší hodnocení.
Opět nechybí androidi a intriky, trochu se dotkneme i velkých korporátů a o překvapení není v příběhu nouze celkově, ale na konci je jich rozhodně nejvíce.
Zde se trochu musím zmínit i o tom, že mi trochu přijde, jakoby autor v textu škrtal nebo prostě z nějakého důvodu dělal v příběhu zbytečné zkratky, který příběh dost degradují a v závěru je těch zkratek přece jen trochu moc.
I tak dávám 70%, protože text má určitě mnohé kvality.

Celkové hodnocení knihy tedy není nikterak oslnivých 60%. Pokud po ní sáhnete, doporučuji rovnou skočit na druhou o mnoho povedenější novelu.

O Marvel Cinematic Universe (dále jen MCU) jsem zde už párkrát psal. Je to neuvěřitelné, ale Disney chrlí další a další filmy ze světa MCU jako na běžícím páse a stále vydělává obrovské peníze, protože to lidi prostě baví.
Začínají se sice už ozývat hlasy, že diváci už jsou superhrdiny přesycení a že popularita takových filmů už klesá nebo rychle začne klesat, ale já na to mám trochu jiný názor. Superhrdinové mě totiž nikdy nebrali. Ano, různí samozvaní strážci zákona nebo bytosti se super schopnostmi je téma, která mě samo o sobě moc nepřitahuje. To ale neznamená, že si takový film nedokážu užít - právě naopak! Dokážu ocenit příběh, dokážu si užít atmosféru a soustředím se na děj jako celek a neřeším tolik to, že ten základ je opět "hrdina v akci". No a myslím si, že to tak má spousta lidí a z toho důvodu éra superhrinů jen tak neskončí, jen musí jít správným směrem a najít vždy něco, čím bude diváka bavit kromě toho, že je hrdina v nesnázích. Otázkou tedy je, zda se to povedlo i ve čtvrtém Thorovi?

Já říkám, že jednoznačně ano, ale pokud to srovnám s předchozími třemi filmy, tak to není nic moc a kvalita šla přece jen dost dolů. Thor měl totiž od ostatních Marvel filmů jednoznačnou výhodu, tedy že byl relativně málo sci-fi, ale strašně moc fantasy a navíc s odkazem na klasickou severskou mytologii o Asgardu. Proto byl Thor moje asi nejoblíbenější postava z MCU. Všechny tři předchozí filmy byly prostě super a navíc každý trochu jinak. Třetí film neměl sice takovou hloubku, ale byl až neskutečně zábavný a vtipný. Aby také ne, když ho točil, dnes už slavný, řežisér Taika Waititi, jehož filmy jsou prostě vždycky neotřelá sranda. A možná právě to je problém čtvrtého dílu, který opět natočil T. Waititi - sranda zůstala, ale začalo to nějak ještě víc pokulhávat v tom zbytku. Vtipy pořád super, spousta nových originálních nápadů, ale tak nějak to přestalo fungovat po stránce atmosféry. To, že je děj nelogický asi víc než obvykle, to bych filmu odpustil - i když třeba hlavní záporák Christian Bale v prvním souboji neustále používá techniku "propadání se do země" a je opravdu velmi složité ho zasáhnout, tak pak najednou tuhle svojí výhodu a schopnost asi nějak zapomene a najednou je z toho "šermířský" souboj, který prostě nemůže vyhrát ... mno, jak říkám, odpuštěno. Ale to, že ten děj nějak nedokáže vybudovat tu správnou atmosféru, protože pořád přelétá mezi suprovým vtipem, úžásným vizuálem, ale najednou trochu špatně fungujícími vážnými scénami, to už se odpustit nedá. To celkové vývážení filmu je prostě nezvládnuté. Po skončení zůstává taková divná pachuť, takový pocit nedotaženosti a neuspokojení. A mimochodem, to je prostě nějaká móda nechat Natalii Portman nechat zase na konci velkofilmu umřít? Navíc takhle blbě? Thor má k dispozici celý vesmír plný zázraků a mimozemských doktorů, má kontakt na pozemského dr. Strange, který dokáže vyléčit cokoliv, ale on jí prostě jen chytne do náruče, řekne jí, že ji miluje a bude se kvůli ní cítit na ho*no (to je přesná citace z filmu).

Při hodnocení je těžké hodnotit objektivně, když k Thorovi (jakože k filmu :-D) mám nějaký příjemný emoční vztah a tím pádem bylo velmi snadné moje očekávání zklamat. Nicméně žádné hodnocení vlastně není objektivní, tudíž bez dalšího zdržování dávám 70%. Je to nejnižší známka dobrého filmu, na 69% už začínají filmy, které nejsou např. na CSFD v červeném hodnocení a já si myslím, že film má mnohé kvality a do červených/dobrých filmů patří, nicméně to stále znamená, že je tam 30% rezerva a film má velmi, tedy opravdu velmi, daleko k dokonalosti ...

Tohle léto jsem byl nějaký aktivnější ve sledování filmů a tak jsem si řekl, že se zde podělím o nějaké zkušenosti. 
V první řadě se chci zmínit o nové vlně českých komedií, které toto léto přineslo. Nejsem si jistý, ale o českých filmech zde píšu asi úplně poprvé. Ono se také není čemu divit, protože vlastně nebylo o čem psát. Po roku 89 se prostě v ČR točily jen samé braky. Jednalo se buď o nějakou vzpomínku na totalitu nebo na válku, případně o romantické komedie a nebo o nějakou kombinaci zmíněného. Prostě koukat se na to moc nedalo. Nicméně tento rok přinesl do českých kin nový svěží vítr, který doufám nastolí novou éru české nekorektní komedie. 
Ano, to slovo "nekorektní" je určitě na místě, protože navdory stále hyperkorektnější světové společnosti, tak ani jeden z následujících filmů "inkluzistům" neudělal radost. Jedná se o "svatou trojici" následujících filmů:

Vyšehrad: Fylm
Začnu od nejslabšího kousku, kterým je filmové pokračování veleúspěšného a megavtipného seryálu Vyšehrad. Ačkoliv pro mě z nové trojce asi nejslabší, tak to neznamená, že by se mi film nelíbil - naopak! Film to byl skvělý, parádní, vtipný, originální, ale prostě měl jen neskutečnou konkurenci. Lavi tady opět předvedl perfektní demenci, ale tvůrci nechtěli, aby se zase jednalo o krátké epizodky, ale chtěli celý film propojit jednou megavtipnou dějovou linkou a to se jim dokonale povedlo.
Vyšehrad: Fylm jsem viděl včera na letním promítání pod širým nebem v areálu Rolava v Karlových Varech a byl to pro mě opravdu skvělý zážitek. Hodně jsem se zasmál, skvěle se bavil, ale následující filmy byly přece jen krapítek lepší.
Dávám 95%.

Tři Tygři ve filmu: JACKPOT
Tři Tygři jsou fenoménem, který zasáhl nejen domovskou Ostravu této komediální skupiny, ale získal si pozornost celého Česka. JACKPOT je prvním filmem Třech Tygrů a jde na něm vidět, že "tygří kluky" to fakt neskutečně baví. Je v tom poznat hravost, tvořivost a zároveň určitý nádech umění, který filmu dává skvělou atmosféru. Smál jsem se od začátku do konce a nenudil jsem se ani na chviličku. Na filmu jsem byl už cca před dvěma měsíci v chodovském kině KASS.
Dávám 96%.

Párty Hárder: Summer Massacre
A nyní nekorunovaný král letošní nálože nekorektního humoru. Tohle je prostě dokonalost. Pokud předchochozí filmy byly skvělé, tak tento počin jde ještě dál a dává divákovi zážitek, se kterým se jen trochu dokáže měřit předchozí díl Párty Hárd. Tenhle film má něco, co jsem ještě nikdy nezažil. Kromě toho, že jsem u filmu několikrát brečel smíchy a tu a tam jsem měl až takový záchvat smíchu, až jsem nemohl popadnout dech, tak film má ojedinělou a pro mě dosud nevídanou vlastnost - film je totiž zdánlivě nekonečný!
Ano, všichni známe relativní vnímání času. Když se dobře bavíte, řekněme večer s přáteli, tak těch pár hodin uteče jako nic. Když pracujete a práce vás nebaví, nebo ještě lépe a konkrétněji. Když jste na nějaké nudné dvouhodinové poradě, tak i ty dvě hodiny nudného tlachání vám neutíkají a vy máte pocit, že za oknem musela utéct celá roční období nebo dokonce roky. Ale Párty Hárder je film, který dokázal ohnout "relativitu" či relativní vnímání času. Člověk se skvěle baví, směje se, hýká, mlátí se do kolen a říká si: "Škoda, že to za chvíli končí." Jenže ono to nekončí, děj jede dál a dál, pořád přibývají další vtipy, další vtipné i nechutné a šílené situace, všechno dál graduje a po těch 100 minutách čistého brutálního a neotřelého humoru člověk odchází ubrečen, ale především zaplaven tolika vjemy, že je nezvládá zpracovat a myslí si, že muselo uběhnout celé léto a nikoliv necelé dvě hodiny.
Ten film je prostě fenomén. Ano - je to debilní, ano - je to nechutné, ano - je to sprosté, ale ano - nic z toho nevadí, ba právě naopak. U tohohle filmu se vám nestane, abyste chtěli kouknout na mobil nebo abyste začali přemýšlet o něčem jiném. Jste neustále koncentrováni na dechberoucí zábavu, která nemá ve světě konkurenci a takový Klub sráčů se může jít totálně vycpat, protože pro Párty Hárd natož pro Párty Hárder to není soupeř!
Dávám 200% a ano, jsem si absolutně vědom, že 100% je maximum, ale tenhle film dosáhl maxima minimálně dvakrát!

No a posledním filmem, o kterém se zde zmíním, který už ale nepatří mezi české filmy a ani mezi komedie, tak tím je:

Predátor: Kořist
Mám pro Vetřelce i Predátora velkou slabost. Některé knihy o Vetřelcích považuji za to nejděsivější, co jsem kdy četl. Proto jsem rád, že filmy s těmito témáty stále vznikají.
Nový film s Predátorem vznikl pod křídly Disney a tak i my, čeští diváci, máme možnost si ho vychutnat na streamovací platformě Disney Plus. Tu já sice nemám, ale kamarád ano, takže jsem film viděl u něj. 
Film šel hodně jinou cestou než všechny předchozí filmy. Nejde jen o kompletní změnu prostředí, ale i celkové pojetí děje. Zatímco v předchozích filmech, tak nějaké budování charakterů bylo spíše na obtíž ději, zde se s hlavní postavou opravdu sžijete a zajímá vás, co s ní bude. To nebývá u podobných filmů časté a dává to i smysl, protože ve filmech o Vetřelcích nebo o Predátorech stejně skoro všichni zemřou. Tady se ale povedlo charakter vykreslit parádně, zapracovat na jeho postupném vývoji a do toho vývoje zapojit Predátora.
Za mě rozhodně super. Možná bych mohl i říct, že jde o nejlepší film s Predátorem vůbec, ale to by možná bylo ukvapené, protože mám v mozku stále čerstvě vtisknuté přijemné pocity z nového filmu a tedy srovnání s těmi staršími, především s pro mě tolik oblíbeným Vetřelec vs. Predátor, by nebylo fér.
Dávám 85%.

Ačkoliv jsem se v programováni do teď soustředil pouze na Python, tak přece jen na některé věci se určitě hodí i jiné jazyky. Udělal jsem si tedy certifikát na jazyk Dart, který získává na oblibě a to především proto, že v něm jdou tvořit mobilní - ale dnes už i desktopové a webové - aplikace. Dart je Pythonu fakt v mnohém podobný, ale v něčem totálně jiný, nicméně nejde o nic zásadního, co by se člověk nenaučil. Sledujte můj github, doufám, že časem tam přibude nějaká ta Flutter appka :). 

Psal jsem tady o všech knihách Lovců Monster, kromě té první - blog jsem začal dělat až po tom, co jsem se naučil číst ;-). Každopádně tahle kniha už je sedmá v řadě a musím říct, že celá série si drží velmi dobrou úroveň. 

Ochránce, tedy Julie, která je manželkou jinak hlavního hrdiny celé série Owena Pitta, si v této knize střihne sólovku a kniha se tedy točí kompletně okolo ní samotné (vlastně není v knize snad žádná pasáž, kde by Julie nebyla). V sérii to není první sólovka, ale tentokrát je to navíc slečna. Pokud si odmyslíme ten mateřský pud ohraňovat za každou cenu své dítě, tak by to klidně mohl být chlap. Julie je drsná, střílí rovnou od boku a s níkým se nepáře. Po tom co jí unesou dítě, tak se její drsná povaha projeví ještě víc a je více než ochotná jít přes mrtvoly - v tomto případě doslova. 
Děj je vlastně dle klasické linky záchrany svého potomka, ale vzhledem k tomu, že se to celé odehrává ve světě monster, který tak bravůrně vytvořil Larry Correia, tak je to super jízda, kterou vlastně nic nezkazí až do hořkosladkého konce.

Zajímavé na knize je i to, že si dovedu představit, že si ji může přečíst kdokoliv i bez znalosti předchozích dílů, protože autor vždy to nejhlavnější znovu ve zkratce vysvětlí. Samozřejmě je to ve zkratce, tudíž případný čtenář, který po knize sáhl jakožto po první ochutnávce ze světa Lovců Monster, si to nemůže užít tolik, jako my, světaznalí fanoušci, ale rozhodně nováčci nebudou vyloženě zklamáni. Tím nenabádám k tomu, abyste předchozí díly přeskočili, jen popisuju, jakým stylem je kniha napsaná.

Dávám 70%, což vzhledem k tomu, jak byl napsán text výše, je možná docela nízké hodnocení, ale já opravdu nemůžu jít výš, protože ačkoliv se kniha čte dobře, děj utíká, vtipy jsou k zasmání, tak to není nic mistrovského, prostě dobrá kniha, ale nic, na co bych ještě léta vzpomínal.