Letošní dovolená mi dnes končí a zítra už zase budu každý den hákovat. Musím říct, že je to hrozne flustrující. Už se nemůžu dočkat, až bude další dovolená ... a nebo alespoň další víkend ;-).

Jestli se trochu zajímáte o Linuxový desktop, tak jste určitě slyšeli o tom, že s připravovaným Gnome 3.0 se se blíží i revoluce v ovládání desktopu. Vzhledem k tomu, že všechny dosavadní verze Gnome, včetně nejnovější 2.30, byly absolutně skvělé, tak jsem se změny docela bál. Gnome bylo vždycky rozhodně nejlepší linuxové prostředí a KDE si mohlo o jeho přívětivosti a jednoduchosti jen nechat zdát. Proto mě zmíněná revoluce apravdu hodně vyděsila a já si myslel, že budu muset z Gnome přejít někam jinam. No ale dneska jsem si vyšetřil trochu času a vyzkoušel jsem některé vlastnosti z připravované nové verze Gnome. Revoluce v ovládání Gnome desktopu se nazývá Gnome-Shell a ten se dá do mého ArchLinuxu velmi snadno doinstalovat z repozitáře gnome-unstable. Pak stačí normálně v běžícím Gnome napsat gnome-shell --replace a už to frčí (samozřejmě pouze pokud máte zapnutou akceleraci desktopu). Ze začátku jsem z Gnome-Shellu byl dost nesvůj. Říkal jsem si, sakra co to má být a cekově jsem z toho nebyl vůbec nadšený. No ale chtěl jsem tomu ovládání dát šanci a po chvíli jsem zjistil, že se na to dá velmi rychle zvyknout a že i když je koncepce opravdu hodně jiná, tak co se týká přívětivosti prostředí, tak ta je stále na hodně vysoké úrovni. Za chvíli už mi nědělalo problémy se orientovat a zjistil jsem, že to, čeho jsem se bál ze všech změn nejvíc, tedy práce s virtuálními plochami, je vlastně úplně bezproblémové a nikdo mě nenutí funkce virtuálních ploch využívat. Takže na ně, tedy na virtuální plochy, hodlám kašlat tak, jak jsem na ně kašlal do teď, protože mi tahle featura přijde i celkem zbytečná. Revoluce se tedy rozhodně koná, ale já nedokážu říct, jestli k lepšímu, nebo k horšímu. Finální verdikt řeknu teprve, až si vyzkouším finální verzi Gnome-Shellu a to bude teprve v září, kdy má vyjít Gnome 3.0. Nemá cenu tu popisovat jak Gnome-Shell funguje, protože z popisu by stejně nikdo nebyl moudrý. Nejlepší je to rovnou vyzkoušet. Musím se přiznat, že já to z popisů a vlastně ani z videa nepochopil úplně správně a právě to vě mě vyvolalo strach ze změny. Takže chce to nebát se toho a zkusit to. Ještě malá poznámka na závěr. Mám celkem slušné PC: Core 2 Duo E8200, Geforce 8800GT, 2GB RAM, 20" monitor s rozlišením 1600x1200 tedy 4:3. I přesto, že můj comp by měl požadavky na Gnome-Shell splňovat, tak se mi zdá, že celý ten akcelerovaný desktop není úplně plynulý a co opravdu nesnáším, to je trhání v aplikacích nebo ve hrách. Takže na tomto doufám, že pánové z Gnome ještě hodně máknou, ať jde všechno úplně plynule, stejně jako to jde teď v aktuálním Gnome 2.30.

Ve čtvrtek jsem si byl zaplavat v Lesíku, což je rybník nedaleko Nejdku, kde bydlím. No a uprostřed rybníka je takové místo, kde není taková hloubka (takových míst je tam dokonce několik) a já jsem jedno takvé místo náhodou našel. No a tak se prochazim a najednou nohou zavadim o kamen, tak ho zacnu chodidlem zkoumat a vyklubala se z toho škeble. Musím říct, že jsem jí měl poprvé v životě v ruce a docela mě překvapilo, že v tomhle rybníku se dá něco takového najít :-). Tady jsou fotky (kvalita odpovídá mobilu):

Když už jsem v tom psaní, tak se musím pochlubit se svojí novou skříní spojenou s knihovnou, kterou jsem si do pracovny nechal dělat na zakázku. Tady je:

 

 

 

 

 

 

Jak se můžete v mém blogu na několika místech dočíst, tak jsem na serveru, na desktopu a vlastně i na přítelčiném ( notebooku používal Fedoru. Fedora je určitě super distribuce, ale jak jsem postupně zjišťoval, tak to není úplně to pravé ořechové pro mě. Nejdřív jsem kompletně přešel na Arch Linux na svém počitači. Zde to bylo úplně jednoduché, protože jsem Arch používal už dřív, takže jsem věděl do čeho jdu. No a pak jsem se rozhodl, že i na server si dám Arch Linux, protože CentOS i Fedora jsou zbytečně moc složitá distra. Na serveru už jsem byl ale docela na vážkách, jestli půjde všechno bez problémů. No počáteční problémy tu byly (těm se asi člověk nevyhne nikdy), ale teď už můžu říct, že Arch obstál na výbornou. Dokonce můžu bez nadsázky říct, že takhle vymakaný server jsem ještě neměl. Beží mi tu úplně všechno od Jabber serveru, přes web server, až po Postfixový mail server s Dovecotem a Sieve (což je mimochodem absolutně úžasná věc, která se dá krásně použít na spam [společně se SpamAssassinem] nebo na třídění mailů z mailových konferencí). Poslední místo, kde jsem váhal s nasazením Archu, byl Ivančin notebook. Tam jsem Fedoru používal a ona byla vždy velmi spokojená a tak nebyl důvod přecházet. No ale přítelkyně chtěla aktuálnější Flash, líbil se jí dvoupanelový Nautilus a tak bylo třeba upgradeovat jejích Fedoru 12 na nejnovější Fedoru 13, která vše co chtěla už obsahovala. No upgrade jsem provedl, ale nebyl úspěšný - nešlo se přihlásit pod rootem ani pod normálním uživatelem a logu nebyla ani čárka. Naštvalo mě to a rovnou už jsem tam cpal USB klíčenku s instalačkou Archu. Zatím nikdy jsem nemusel v Archu řešit wifi a nebo úsporu kvůli šetření baterie, ale jak jsem zjistil, tak když tomu člověk věnuje trochu času a "mozku" ;-), tak to netrvá dlouho a vše běhá tak jak má. Mám už tedy Arch Linux x86_64 na desktopu, na notebooku, na serveru i na HTPC (ION) a ještě nikdy jsem nebyl tak spokojený.

Takže jak už jsem psal v tomto zápisku, tak jsem se dal do čtení DragonRealm 6 - Král koní. Chtěl jsem si spravit chuť po předešlém nepovedeném dílu. Rozhodně se to povedlo, kniha prakticky neměla slabé stránky. Od začátku až do konce je kniha prostě úžasná, akce stíhá akci, promyšlené dialogy, žádné trapné pubertální výjevy (opět viz. předchozí díl knihy) a navíc jsem se toho hodně dozvěděl o mé oblíbené postavě - o Temném koni. Zápletka kolem Věčného (Temného koně) byla opravdu zajímavá a rozhodně velmi překvapující. Takže tuhle knihu v žádném případě nepřeskakujte a dejte se co nejdřív do čtení.

Trine už jsem sice začal hrát pěkně dávno, ale hrál jsem ho hodně nepravidelně a opravdu vždycky jen na chvilku. No ale minulý týden mě to nějak chytlo a tak jsem to během asi tří poměrně zábavných večerů dohrál. Tahle plošinovka byla prostě super. Úžasná fyzika, dokonalá grafika, zajímavý a originální příběh a navíc tři postavy v jedné :). Jedna z nejlepších her, které si dnes můžete pohodlně zahrát ve Wine. Ještě se ale krátce musím zmínit o posledním levelu - SAKRA TO BYLO TĚŽKÝ!! ;-).

No a po Halu jsem zase dostal naladu na nejake to fantasy a vzhledem k tomu, ze serii DragonRealm uz mam delsi dobu rozectenou, tak jsem se rozhodl v ni pokracovat. DragonRealm, kniha pátá s názvem Křišťálový drak Tak v téhle knize Knaak opet zabodoval. Knaak vzdy psal poutavym stylem a tahle kniha je presne v jeho klasickem duchu. V knize se naslo par nezajimavych pasazi, ale ty byly nutne k celkovemu dotazeni pribehu, takze to musim Knaakovi rozhodne odpustit. Proste neni treba dale popisovat. Proste klasicka knaakovka, ktera Vas chyti. DragonRealm, kniha šestá s názvem Dračí koruna Do dračí koruny jsem pustil hned po tom, co jsem dočetl Křišťálového draka. Z Křišťálového draka jsem byl vážně nadšený a už jsem se nemohl dočkat dalšího příběhu z tohohle báječně vymyšleného světa. No jenže chyba lávky. Knaak se tentokrát pustil trochu na neprobádanou půdu a do knihy vložil cosi co se dá nazvat "teenagerský romantický příběh". Něco takového do Knaakových knih rozhodně nepatří a dle mého možná až příliš vyhraněného vkusu něco takového nepatři do fantasy obecně. Knaak se tady pustil do popisu toho co Valea (Cabeova dcera) cítí k nastávajícímu dračímu císaři Kylovi. Jsou tu podrobně popisovány pocity zmíněné mladé puberťačky a člověk si najednou říká, že nečte DragonRealm ale SClub 7 nebo podobnou zhovadilost. Bohužel, tímto se záporné stránky knihy nevyčerpají, protože jak už Vám možná došlo, tak v příběhu není Valea jediná dospívající puberťačka a na ostatním puberťákům se dostane také dost prostoru. Takže jsem se také dozvěděl, že Kylovi se Valea také líbí, že Aurim se na mladé dračice také dívá jinak i když je tak trochu bere jako sestry, když spolu vyrůstaly. Ještě o jedné nudné části se musím zmínit a tou je popis politiky. Těchto částí je v knize také dost a celkovému unuděnému dojmu z knihy jen napomáhají. No prostě až nehorázně nudná kaše, která mě nudila tak nehorázným způsobem, že jsem u knihy jednou usnul.Knaak se to sice snažil zachránit celkem zajímavým a překvapivým rozuzlením a opravdu velice efektním akčním koncem, ale celkový dojem z knihy to už rozhodně nezachrání. Pokud chcete o světě DragonRealmu vědět co nejvíce, tak je jasné, že knihu přetrpíte, ale pokud oželíte, že Vám bude o tomto světě chybět pár důležitých a pro další vývoj klíčových událostí (ale ty Vám stejně dojdou), tak doporučuji knihu vynechat. DragonRealm, kniha sedmá s názvem Král koní No a vzhledem k tomu, že jsem si chtěl po trapné Dračí koruně spravit chuť, tak jsem se dal do další knihy. Už jsem skoro v půlce a zatím super, zase ten starý Knaak. Předchozí kniha byla asi jen úlet. PS: omlouvám se za gramatiku, nemám teď čas dělat korektury.