Tento rok už jsem od Míry Žambocha přečetl dvě knihy a tak jsem si řekl, že si klidně dám další. In Nomine Sanguinis je pokračování série Klanové války, které začaly celkem slušným, ale nikoliv přehnaně skvělým Visio in Extremis. Navíc je to kniha z ryze českého prostředí a tedy ne úplně můj šálek kávy. Ke knize jsem tedy přistupoval bez většího očekávání a kniha mě tím pádem mohla pouze příjemně překvapit.
Nicméně extra velké překvapení se nekonalo, kniha je stylem a celkovým pojetím prvnímu dílu opravdu velmi podobná. Akorát místo hlavního hrdiny upíra zde máme hlavního hrdinu vlkodlaka. V knize se toho o lykantropech nedozvíte až tolik, kolik byste si asi představovali - já jsem tedy rozhodně chtěl vědět víc, ale z toho mála mi byla tahle rasa rozhodně sympatičtější než upíři. Mimochodem krvesajové jsou samozřejmě v knize také a plní hlavně roli záporáků.
Tím se dostáváme k příběhu, který je, jak už jsem zmínil, pojmut prakticky stejně jako jednička. Hlavní hrdina vlkodlak se dozvídá, že jeho původní smečka zmizela a vydává se jí na pomoc a cestou za nimi musí všechny "vysvačit do kompostu". Jestli se mu to povede už se musíte dočíst sami.
Kniha je tedy opět slušná, ale nikoliv zásadní nebo úžasná. Dobře se to čte, děj si jde tvrdě za svým a není vyloženě předvídatelný, takže dávám 70%. Jde o nejnižší možné hodnocení v kategorii "dobrá kniha, kterou mohu doporučit". Ale ano, doporučit ji stále s čistým svědomím mohu, jen od ní němějte přehnaná očekávání a rozhodně nebudte zklamáni.
Třetí a závěrečný díl série Bouře ve vesmíru mě příjemně překvapil. Druhý díl se totiž opravdu velmi táhnul a moc mě nabavil. I proto jsem se ke třetímu dílu dostal až s takovým zpožděním. Nicméně jsem rád, že jsem ho nakonec úplně nezavrhl, protože tentokrát to bylo opravdu velmi dobré počtení. Navíc už konečně došlo i na nějaký ten strach, který ve mně v předchozích dvou dílech Tim Lebbon nevyvolal vůbec (v knihách o vetřelcích to považuji za velký nedostatek).
Tento díl považuji z celé série za nejlepší a můžu ho opravdu velmi doporučit, ale upozorňuji, že kniha plynule navazuje na předchozí díly, takže se k ní musíte propracovat. Samostatně by kniha vůbec nefungovala. Dávám 75% a skoro bych šel někam výš, ale přece jen tu stále pachuť z druhého dílu a v tomto případě je nutné brát v potaz i celou sérii, které nás k této knize dovede.
Šestý díl z knižní série o světě, který je plný "strašidel", na jejichž likvidaci nemá vláda lidi a musí to tedy ve většině zemí přeprodávat soukromým společnostem, je za mnou a byla to opět jízda. Nemá cenu se rozepisovat nějak dlouze, protože kniha jen dál rozvíjí příjeh o Owenu Pittovi a jeho "nadpozemském osudu". Jediné, co bych knize vytknul, že tentokrát je podle mě trochu nedotažený a až moc otevřený konec, jinak je to super a dalšího dílu už se nemůžu dočkat. Dávám 80% - za konec prostě musím ubírat.
Stávají blog je už pár let v nezměněné podobě (Python 2, Webpy, SQLite, neresponzivní, nic moc reprezentativní ...). Plány na upgrade tu sice byly už dávno, ale nějak jsem je nesplnil. Nicméně poslední dobou jsem se do toho celkem dal a už mám základní kostru nového blogu v Pythonu 3, Flasku, TinyDB a samozřejmě plánuji, aby nová verze byla už plně responzivní (žádný Javascript, ale nejjednodušší CSS grid). Takže doufám, že to co nejdříve dotáhnu do konce.
Mimochodem snažím se kód blogu tentokrát psát dle PEP8 a je to celkem omezující, ale tak dá se na to zvyknout a je fakt, že čitelnější to pak zpětně opravdu je.
Poslední díl první série Kladiva je za mnou. Bylo to dost dobré počtení, ale nějak se mi nelíbil ten konec.
Konce bývají otevřené nebo uzavřené a tenhle je někde na pomezí, protože to hlavní se uzavřelo, ale zároveň to otevřelo některé další otázky. Nicméně to samozřejmě chápu, alespoň je čtenář nalákán na další knihu a vlastně celou sérii. Bohužel je tu jeden problém, který mě opravdu znepokojil a který rozhodne o tom, zda Kladivo budu nebo nebudu číst dál
Knihy Bakly 6 - Hledání smrti a Bakly 7 - V objetí smrti tvoří vlastně jeden dlouhý román. Bakly 6 je utnut opravdu přesně v polovině a vy prostě musíte hned sáhnout po dalším dílu (bohužel ti, kteří četli šestku hned po vydání, tak si museli pár měsíců na sedmičku počkat, ale to není můj případ). Oba díly samozřejmě napsal Míra Žamboch, který Baklymu už před hezkou řádkou let "vdechnul život".
Obě knihy jsou psány trochu jiným stylem, než kterým Míra psal poslední roky. Míra se tady pustil mnohem více do popisů postav, do vykreslování jejich charakterů a celkově tady byl hodně upovídaný - obrovské číslo 840 stránek za obě knihy hovoří za vše.
Někdo by dokonce mohl říct, že knihy napsala žena, protože některé upovídané ženské autorky se mnohem častěji pouštějí například do popisu jídla (Hunger Games, ...). O jídle je toho v knize řečeno opravdu mnoho a vy víte o stravovacích návycích prakticky všech hlavních postav a i ty vedlejší postavy toho dost zbaští :-). Tím samozřejmě nechci nikoho od knih odradit, ale řekl bych, že v knize o neporazitelném magii nasávajícím zabijákovi se přece nechcete dočíst o paštice v jiném kontextu, než že jí Bakly z někoho udělal a né několikrát číst o tom, jak si jí někdo maže na chleba. To v takové knize opravdu nemá co dělat a bohužel je tam toho pro celý regiment jedlíků.
Zmíněný objem stran tedy není zapříčiněn obsáhlým příběhem, ale jednoznačně zbytečnou popisností všeho možného s jídlem v první řadě.
Nicméně zbytek knihy už je starý dobrý Žamboch a ještě starší a samozřejmě né ještě lepší, ale jako vždy nejlepší, Bakly. Sice nedostal tolik prostoru, kolik by si ten hromotluk zasloužil, ale každou chvíli s ním si opravdu užijete. Zbytek postav v knize je také dost zajímavý a přestože se tu a tam neubráníte myšlenkám typu: "To už zase žerou?", tak se většinou vůbec nenudíte a Míra Ž. je pořád mistr slova, takže se to čte velmi dobře.
Příběhově jde o sice nesmírně rozvětvený, ale v jádru docela jednoduchý, děj. V Grafzatze, což je jedno obrovské město na pobřeží, se do kanálu dostala příšera, která je opravdu odporná a všeho schopná a kdo jiný by si s ní měl poradit než neustále smrt hledající Bakly. Od hlavního jádra příběhu se větví opravdu mnoho vazeb, které se od hlavního děje nikdy moc nevzdalují a nejde tedy o nějaké minipříběhy, ale o součást jednoho velkého dějového celku a vlastně všechny ty větvě jsou pro děj něčím důležité. Zde ještě poznamenám, že přestože je rozvětvení opravdu rozsáhlé, tak ho není problém sledovat a tu a tam nám tu či onu větev autor znovu připomene, abyste se opravdu nemohli ztratit.
Je to velmi čtivé a na konci autorovi odpustíte veškerou "ukecanost" a kniha vás nezklame. Pocit z Baklyho je pořád stejný a o něj jde především. Dávám 85% oběma knihám dohromady a neubírám za to, že je to rozděleno do dvou knih, protože jsem to četl najednou, ale jinak bych za tu nepříjemnost, stejně jako někteří už přede mnou, nějaké procento strhnul.
Někdy minulý týden jsem dočetl knihu Dlouhý sprint s ozvěnou od Míry Žambocha a bylo to tak svělé, že jsem začal rovnou číst Baklyho 6 - Hledání smrti.
Marvel na nás už víc jak dekádu chrlí jeden film za druhým a v rámci jeho vesmíru ještě nevypustil nic, co by byl vyloženě propadák. Kapitán Marvel není vyjímkou, opět je to film, který se povedl. Drží si svůj příjemný oddechový styl vyprávění, stále padají vtipy a nikdy to není tak temné, abyste z toho měli nepříjemný pocit.
Film tedy jen dále drží linku a vede příběh k epickému konci, který za měsíc uvidíme v posledních Avengers a je tedy nutné na něj jít, jinak budete příští měsíc ztraceni.
Ještě jedna zajímavost na závěr: kolem filmu se strhl tzv. "hate flame", tedy, že lidé, především na internetových diskusích, nadávali na film a jeho přílišné zaměření na feminismus a menšiny a já nevím na co ještě. Upřímně řečeno .... ničeho takového jsem si nevšiml. Každá postava, ve všech filmech, má svoje vlastnosti a hrdinka Kapitánky Marvel, tedy Carol Danversová, je prostě holka a je to holka, která občas musí bojovat proti chlapům a ano, tu a tam to zmíní, ale žádná blbá feministka to rozhodně není. Ona si jede svoje a to, že má za kamarádku černošku, mi opravdu nepřijde nijak problematické nebo rušivé. Nicméně herečka, která tu kamarádku hraje, tak má strašně vyvalené oči, vypadá, že se pořád něčemu diví :-D, ale jinak je OK.
Takže závěrem dávám 90% a doporučuju jít a nemít absolutně žádný strach z předsudků nebo samotné předsudky.
Tak těmito dvěma knihami jsem přečetl kompletně všechno, co kdy napsala největší legenda českého sci-fi, tedy Jiří Kulhánek. K autorovi rovnou poznamenám, že je velká škoda, že už nic nepíše. Nic takového, jako dokázal napsat on, na české a ba ani světové scéně není.
Knihy se opět četly skvěle. První dva díly sice působily přeplácaně, ale člověk zvládl sledovat děj absolutně v pohodě. U trojky a čtyřky se pocit přeplácanosti vytratil a vrátil se až úplně na konci, kdy do sebe všechno svým způsobem zapadlo a zároveň absolutně nezapadlo .... nemůžu to úplně dobře popsat, když ani sám hlavní hrdina nevěděl o co vlastně jde :).
Knihy určitě doporučuji všem, takhle se to má dělat, tohle je prostě takřka bezvadné počtení. Abych ale úplně jen nechválil, tak některá Kulhánkova díla se mi líbila více, proto dávám celé sérii "jen 90%".
Právě jsem to dohrál. Opět to byla skvělá zábava a hlavně sranda, ale tentokrát nebyl konec tak moc epický, jako třeba ve dvojce. Přestože střílečky normálně nejsou můj "šálek kávy", tak Serious Sam je samozřejmě jasnou vyjímkou. Všem doporučuji, dávám 90%.