Jednou za čas si trochu namáhám hlavu se hrou Quadrax III a narazil jsem na poměrně debilní level, kde zase až tolik nepomůže logika, ale především výdrž a paměť, případně systém. Tím pádem si myslím, že pokud se s ním nechcete "crcat", tak vám přijde vhod návod, který jsem vytvořil, abych pomohl těm, které tenhle level štve stejně, jako mě :-).

Hned po Perunově krvi jsem se pustil do čtení zbylých třech knih [ 3. díl, 4. díl, a 5. díl ] o Malusovi Temné čepeli. Po přečtení prvního a druhého dílu jsem věděl, že mě další díly nemohou zklamat a také se tak nestalo. Malus ač neskutečně krutá osoba mi nakonec tak přirostla k srdci, že jsem se hned na internetu koukal po dalších knihách s Malusem v hlavní roli. Bohužel žádnou další knihu jsem nenašel, ale prý se možná něco chystá, takže třeba se s Temnou čepelí ještě někdy setkám.

Třetí díl s podtitulem Žněč duší je opět něčím novým, Malus se dostal do čela armády Černé věže a jako velitel si vedl prostě skvěle. Příběh prostě úplně změnil styl a proměnil se částečně do military fantasy, což je žánr, který se tolik nevidí a zde se s ním autoři vypořádali perfektně. Knihu jsem zhltl během pár dní a do teď na ní vzpomínám.

Meč Chaosu je čtvrtým a opět originálně zpracovaným dílem série o Malusovi. Tento díl je už tradičně úplně jiný než všechny předchozí a tentokrát se dozvídáte mnoho o kultu Boha s krvavýma rukama. Pro mě se jednalo asi o nejslabší díl, protože jsem občas ztrácel přehled o tom, kdo je kacíř a kdo pravověrný a to především proto, že se to v knize často obracelo a díky Malusovým i Urialovým intrikám se to ještě víc zamotávalo. I když se jednalo o nejslabší díl série, tak je to stále nadprůměr a rozhodně knihu nezavrhujte a navíc v knihách o Malusovi se můžete orientovat jen tehdy, pokud přečtete knihy všechny.

Pán zkázy je opět trochu military sci-fi, ale jen asi ze třetiny knihy. Malus se zde dostává do Ghrondu, aby bránil svou zemi proti ničivým silám Chaosu na pochodu. Když skončí Malusovo velení v čele části Ghrondské armády, tak se kniha ubírá tím nejlepším směrem a soustředí se na Malusovo bojové umění a jeho smysl překvapit. Skoro až do poslední stránky jste zde napínaní a nevíte, jak to s Malusem vlastně dopadne. Já už to vím a byl jsem překvapen a zároveň trochu zklamán, ale to je asi proto, že jsem začal Maluse vlastně v určitém směru obdivovat, proto jsem mu tenhle konec (mno konec ... ;-)) nepřál.

Knihy doporučuji absolutně každému, kdo se chce oprostit od běžného čtení. Nic podobného nenajdete. Malus má navíc jeden nepřehlédnutelný plus - v jeho kníhách není nic normálního a proto se vlastně pořád skvěle bavíte, i když se zrovna nic důležitého neděje. Navíc tam nenajdete ani náznak romantiky nebo lásky, protože pro tu nemá Temná čepel v srdci místo!

Doporučuji všem - minimálně to zkuste, stojí to vážně za to.

František Kotleta není na scéně dlouho a už má na kontě 5 knih. Navíc všechny knihy se prakticky okamžitě po vydání staly legendou. Dvě nejnovější knihy jsou z cyklu Perunova krev. První kniha vyšla loni a ta druhá nedávno v tomto roce. Po předchozích zkušenostech, kdy mě nesmírně štvalo, že jsem jednu knihu Bratrstva krve dočetl a rok musel čekat na další, jsem si obě knihy chtěl přečíst najednou. Což jsem také udělal a během týdne zhltnul obě dvě knihy.
Tentokrát se sice Kotleta opět dost vyřádil co se sexuálních scén týče, ale působí to už mnohem lépe a jde na tom vidět, že se autor vypsal a už na ten sex tolik netlačí a jen málokdy zachází do detailů - toto rozhodně schvaluju, ale ještě by to chtělo trochu na těchhle věcech ubrat, knihy pak budou působit mnohem "dospěleji".
Každopádně pokud pomineme pár sexuálních zbytečných scén, tak knihám není co vytknout. Slovanští bohové jsou téma, které mě sice ze začatku lehce strašilo, ale po přečtení zjišťuji, že je to tématika, která má rozhodně co nabídnout. Kotleta si samozřejmě slovanskou mytologii hodně přiohnul podle svých potřeb, ale i tak jde vidět, že slovanská božstva jsou hodně pestře vymyšlená sebranka a proto se jí Franta Kotleta chytil.
Pokud mám Perunovu krev srovnat s předchozím Bratrstvem krve, tak z toho novější počin vyjde jako jednoznačný vítěz. Na Perunově krvi jde krásně vidět, že autor už se "naučil" psát a že i když stále někdy příliš tlačí na pilu, tak jste mu to ochotni odpustit kvůli velmi originálnímu příběhu, který doprovází humor a vtipné hlášky, které vychází ze situací, které jsou sice někdy zbytečně okořeněné sexem, ale to je prostě Kotletův styl.

Knihy tedy lze doporučit všem, kromě puritánů :-).

Rád bych všechny upozornil na perfektní počin autorů serveru LinuxSoft.cz, konkrétně na obchod s předměty s linuxovou tématikou - LinuxMarket.
Nabízejí tam toho opravdu mraky a mají skvělý přístup. Rozhodně doporučuji se tam alespoň mrknout!

Včera jsme zašli na Jak vycvičit draka 2 do kina Čas ve Varech. Je super, že už všichni přisli na to, že 3D je k ničemu a většina filmů už je prostě také ve 2D pro lidi, co mají rádi ostrý obraz a nechtějí si ničit oči.
Každopádně to byl super zážitek, film to byl naprosto super velkolepý. Pokud se vám líbila jednička, tak vás dvojka nemůže zklamat. Je to opět překvapivé a originální, což je po tak dokonalém prvním dílu ještě překvapivější.Jen taková morální poznámka - tenhle film je sice animák a je to komedie, ale rozhodně to není vhodné pro malé děti. Do kina jich přislo mraky a v půlce spousta z nich brečela a ke konci už si dokonce dost dětí povídalo, protože totálně nevěděli co se děje a tak filmu nevěnovali pozornost. Zato mladých lidí tam bylo také dost a my jsme se dost nasmáli a prostě si to užili.

O seriálech toho sem moc už nepíšu, sice je sleduji dál, ale nejsou pro mě nic zásadního, takže nemám potřebu se o něco ze serálů podělit. Většinou. Tentokrát mě zaujalo, jak tvůrci natahují některé seriály tím, že do děje přidají jednu totální krávu (dámy mi prominou), která opravdu jen prodlužuje děj a bez ní by bylo všechno v seriálu lepší - kromě jeho délky.
Napríklad - Rachel v Prátelích, Lily v Jak jsem poznal vaši matku a dokonce i Kočanská v Červeném Trpaslíku byla dobrá jen dokud se o ní jen mluvilo. Autoři seriálů by si měli uvědomit, že méně je někdy více a necpat tam totální husičky, které jsou sice relativně hezké na pohled, ale vývoj děje jen zdržují a bez nich by byl celý serál stravitelnější. Třeba seriál Jak jsem poznal vaši matku Lily odsoudila k více než podprůměrnosti, přitom první řady měly neskutečný tah na bránu a všichni tvrdili, že je to boží seriál. Jenže pak Lyli dostala víc prostoru a víme, jak to dopadá teď, aktuálně běží devátá sezóna a ..... no škoda mluvit.

Hvězdné války nebo chcete-li Star Wars jsou jedním z nejznámějších a nevýraznějších vymyšlených světů a ačkoliv je většina lidí zná pouze skrze 6 celovečerních hraných filmů nebo seriál Klonové války, tak existují i komixy a především knihy z tohoto světa. Dart Plagueis od známého Jamese Lucena je jednou z knih, které by vám neměly uniknout, pokud chcete znát svět Hvězdných válek do hloubky a ne jen povrchně, jak nám to filmy servírují.
Kniha si bere za cíl popsat život jednoho z nejvýznamnějších sithů, temného pána Dartha Plagueise, který byl mistrem a učitelem známejšího Dartha Sidiuse alias senátora a nejvyšího kancléře Palpatina a později Císaře. Plagueis byl vskutku zajímavou osobou, která ovlivnila vlastně všechno, co znáte z filmů a seriálu. Většina z toho, co se stalo, je jeho dílem nebo součástí jeho plánu. [spoiler] Bez něj by se Amidala nestala královnou Naboo, bez něj by nikdy nevznikla klonovaná armáda republiky, bez něj by hrabě Dooku nikdy nepřešel k temné straně a Císař by nikdy nebyl Císařem ani Sithem. [/spoiler]. Ale toto jsou jen povrchní věci známé filmů, ale díky knize a samotnému Plagueisovi se především dostanete blíž k pochopení temné strany síly a zjistíte, jak síla ve skutečnosti funguje. Plagueis je neskutečně mocnou a složitou osobou a i přes to, že se neštítí zvráceností, tak s ním v průběhu knihy několikrát souhlasíte a obdivujtete, co všechno dokázal ať v reálném světe nebo ve světě síly, který on nazývá tím opravdovým světem.

Knihu rozhodně doporučuji všem milovníkům Star Wars. Čte se to dobře, děj rychle utíká, ale pokud nejste znalci tohoto složitého a pestrého světa, tak budete lehce ztraceni, protože knha tuto znalost předpokládá. Jediná výtka je, že se kniha přece jen trochu moc zaměřuje na politickou stránku a já bych ocenil více pohledů do myslí Sithů, ale i tak jsem se toho dozvěděl hodně.

Takhle dlouhou knihu už jsem dlouho nečetl - celých 591 stránek. Čtení mi proto trvalo snad dva měsíce, ale nevadí, je to za mnou.
Z knihy mám lehce rozporuplné pocity, protože i přes to, že je velmi čtivá, zábavná a originální, tak se v ní vyskytují pasáže, která mi prostě vadí. Jde o pasáže, které ukazovali krutost a nechutnost. Konktrétně mohu jmenovat dvě pasáže: první, když Darken Rahl sežere mozek a další části jednoho malého chlapce a druhá, když autor velmi přesně popisuje jak je Richard mučen Dennou (tato pasáž je navíc opravdu velmi dlouhá a o to víc nechutná). 
Díky těmto krutostem jsem byl rozhodnutý, že další díly číst nebudu. Ale nakonec asi budu :-). Je sice fakt, že tyto scény jsou odporné a nechci o nich číst, ale ve finále vždycky mají svůj důvod a autor je ve finále buď zjemní nebo odsoudí a tím dosáhne toho, že se na to díváte úplně jinak.

Pokud se nebojíte rozporuplných pocitů, tak do knihy určitě jděte. Jedná se opravdu o jednu z nejoriginálnějších knih, které jsem kdy četl. Všechny knihy jsou svým způsobem originální, ale svět této knižní série je vytvořen opravdu jinak, než všechny, které jsem doposud znal. Když nad tím tak přemýšlým, tak ten svět je originální, ale divný - pro mě jsou spousty závěrů nelogické a chování postav je nakonec nelogické ještě víc. To ale mohu brát jako jiný pohled na věc a proto to úplně nezavrhuji. Nicméně chce to ke knize přistupovat s určitou rezervou.

Ještě poznámka: nenechte se zmást trochu odpudivým vzhledem knihy - žádný děda na bílém koni v knize nevystupuje a vlastně ani nevím, co má obal s knihou společného (nesuďte tedy knihu podle obalu :)).

Jako poslední se chci zmínit o tom, jak jsem se k Meči pravdy dostal. Kdysi dávno jsem od rodičů dostal k Vánocům její, tuším, 18. díl a protože raději začím číst od začátku, tak jsem si koupil díl první.

Tak včera jsem poprvé ochutnal Kuře Vindaloo ve varské restauraci Tandoor a bylo to fakt super. Ze začátku lehce pikantní a ke konci už to opravdu i pálí. Kdyby to někdo čirou náhodou nevěděl (ačkoliv toto považuji za velmi nepravděpodobné ;-)), tak Kuře Vindaloo je nejoblíbenější jídlo Dava Listera ze seriálu Červený trpaslík - teď už vím proč :).

Varáci a všichni z okolí - všichni jděte na Vindaloo! :-)

Třetí lovci monster se povedli stejně jako dva předchozí díly. V zásadě nemám žádnou výtku. Někdo by sice mohl říct, že se kniha odehrává během jediné noci, ale díky "flashbackům" je příběh opravdu hodně pestrý a navíc se prolíná s vyprávěním jednotlivých postav, takže ta jedna noc je prostě super jízda.

Knihu určitě doporučuji všem, nejen čtenářům předchozích dílů, protože kniha si jde vlastní cestou a není na ty předchozí vázána.