Přepnout stránku na český jazyk ·:[ Jiřího blog ]:· Switch site to english language
24. prosince 2016
Tagy: Život — Jiří @ 22:56

Přeji všem čtenářům tohoto blogu pohodové svátky :-). A jako každý rok přidávám vánoční slečnu - tentokrát jsem dlouho hledal nějakou zajímavou a je to asi rok od roku horší, takže nakonec jsme vybral tuhle "grafickou", ale rozhodně milou ;-).

Ta je, co? ;-)

• • •
19. prosince 2016
Tagy: Filmy — Jiří @ 09:07
Šli jsme na to ve třech - já, mladá a kámoš. Ačkoliv jsme všichni už SW viděli, tak jsem je oba uvedl do děje, protože toho o SW vím docela dost. To, že jsem na pravém rameni za chvíli měl hlavu mé přítelkyně, to bylo v pořádku. Bylo mi jasné, že ji to nebude úplně bavit a tak ať se miláček prospí. Ale to, že se mi po chvíli kámoš z druhé strany začal sesouvat na levou ruku, to už jsem nečekal, ale trochu jsem ho povzbudil a tak koukal dál. Jenže zhruba v půlce filmu jsem potřeboval povzbudit já, protože to se fakt nedalo. Tak jsme si teda s kamarádem tu a tam dodali navzájem odvahy a vyměňovali si úsměšky nad běžícími scénami (např. kolikrát ještě Yen zopakuje, že je se sílou a síla s ním nebo proč pořád posílají K-2SO pryč a navíc mu nechtějí dát blaster).
Doufal jsem, že na konci přijde Vader a trochu to zachrání. No nezachránil to, ale jeho 2 minuty s klasicky rudým světelným mečem byly asi to nejlepší z celého filmu. Když na plátno konečně vletěly titulky, tak jsem trochu víc nahlas, než jsem původně zamýšlel, pronesl: "To byla ale sračka!". Půlka kina se zasmála a slovo "sračka" v davu ještě několikrát vesele zaznělo.
Nic horšího tu ze světa Star Wars nebylo. Film absolutně nedodržuje příjemnou atmosféru této předaleké galaxie a velmi syrově ukazuje boj rebelů proti Impériu, přičemž se soustřeďuje na ty nejméně zajímavé stránky děje nebo i charakterů postav (ty jsou navíc nedotažené a nedostatečně vykreslené). Film by se navíc dal zkrátit minimálně o první hodinu, která tam vlastně vůbec nemusí být.
 
Moje hodnocení je 40%. Půlka za imperiálního droida K-2SO a půlka za Vadera. Zbytek si mohli odpustit. Jen mě zaráží, že když čtu na IMDB nebo na CSFD komentáře, tak dojmy měly spousty lidí stejné jako já, ale protože se jedná o SW, tak tomu dávají vyšší hodnocení, které si ten film prostě nezaslouží.
• • •
14. listopadu 2016
Tagy: — Jiří @ 16:08

Vzhledem k tomu, že jsem tu psal o všech předchozích dílech Kladiva na čaroděje, tak sérii nemusím čtenářům svého blogu asi vůbec představovat. Musím se ale zmínit o velkých výkyvech ve kvalitě, které tuto sérii provází a právě poslední dva mnou přečtené díly jsou toho zářným příkladem.

Kladivo na čaroděje 9 - Žrádlo pro psy
Tak tohle není dobrá kniha. Je sice zajímavý nápad nechat do smotků masa vtahovat negativní lidské emoce a pak s tímto masem krmit obrovské psy. Nechat tyto psy zápasit v aréně je vlastně ještě lepší nápad, ale chtělo by to daleko více zabalit do tajemna a nebo to prostě jen nedoplňovat nechutnostmi. Přece jen bisexuální megapes, který svého soupeře ojede s důrazem na to, aby nevyvrcholil, tak o tom já teda číst vůbec nechci. No a ženská s dvěma pohlavními údy, s tím druhým (s druhou? :)) snad v kotníku nebo kde, nebo chlápek, který neustále masturbuje, aby na tyto dva údy trénoval, tak to je věc, která mě v příběhu vyloženě štvala. V téhle sérii chci číst o magii, chci se pobavit u Vincencovo jednostraně orientovaného chování a nechci se neustále děsit, že přijde nějaká další sexuální úchylárna!
Dávám hodnocení 35% a to tlačím body nahoru jen kvůli dobrému nápadu, jinak by to dostalo sotva půlku.

Kladivo na čaroděje 10 - Kladivo na démony
Tohle je jiná káva. Po Výtahu do pekla to vypadalo, že už ani Jirka Pavlovský, tedy autor a supervizor celé série, neumí napsat nic pořádného, ale já jsem rád, že mě tímto dílem vyvedl z omylu.
Děj je tentokrát krásně zamotaný, proto je trochu těžké ho popsat v pár větách. Jde v zásadě o to, že démonské embryo ve Felixově břiše se konečně dostává více na scénu a Felix se rozhodne ten problém řešit a kde vzít odborníka na výškrab démona z břicha, že? Bohužel s tím embryem (které se tak nazývá pouze proto, že je v dutině břišní - stejně jako nenarozené dítě) má jeden megadémon nevyřízené účty a tak jde po Felixovi, aby si to s embryem lomeno démonem pořádně vyřídil.
Jak elegantně a s gargantuovskou dávkou štěstí z toho pan Jonáš vybruslí, to už si musíte přečíst sami. Já jen mohu říct, že je to rozhodně super jízda a skvěle jsem se bavil.
Dávám hodnocení 85% a nebýt vedlejší dějové linky, tak bych šel ještě o pět víc, ale nepřišla mi tak zajímavá, jako hlavní dění okolo Felixe a vždy jsem jí chtěl jen rychle dočíst, abych se dozvěděl, co Felix zase zvoral :).

• • •
5. září 2016
Tagy: Knihy — Jiří @ 10:28

Rychlopalba je další knihou od mého nejoblíbenějšího spisovatele Štěpána Kopřivy. Tento český writemaster má sice na kontě jen málo knih, ale všechny jsou legendární. Jeho nejnovější kniha ovšem trochu vybočuje z řady .... v zásadě bych teď měl dodržet klasický recenzní postup a popsat trochu charakter knihy a zmínit se o postavách a ději a teprve na konci se dostat k nějakému hodnocení, ale já to udělám obráceně a knihu ohodnotím hned na začátku.
Jedná se bezpochyby o tu nejhorší knihu, kterou Štěpán doposud napsal. A stojím si za tím! Nicméně i tak se jedná o knihu, které se nebojím v jejím žánru dát hodnocení 95%. Ten rozpor vysvětlím dále.

Takové Zabíjení by si právem zasloužilo hodnocení 200% a Asfalt možná i 210%. Ale Rychlopalba není vůbec z fantastického těsta, jde o "pouhou" detektivku. Detektivku z reálného světa, což je samozřejmě daleko více svazující než světy fantastické a tím pádem na ni platí standardní hodnotící kritéria. Tedy maximálně sto procent.

Čistou detektivku bez přídavku fantastiky jsem vlastně ještě nikdy nečetl a je tedy jasné, že k této jsem se dostal jen díky Štěpánovi, protože od něj čtu zkrátka všechno. Štěpánova tvorba se vždy vyznačovala tím, že hlavním hrdinou byl nějaký magor, případně magoři. I zde se dá říct, že tomu tak je. Hlavní postavou je policajt – magora tedy máme. Dalšími rysy „kopřivovin“ jsou skvěle načasované hlášky – kupodivu i s nimi si policajt bravurně poradí. No a nesmí chybět akce a velmi zamotaný děj – zamotaný děj by byl a akce, i když je jí poskrovnu, tak se taky najde a jak název napovídá, je to rychlopalba!
Kdyby autor zůstal věrný fantastickému žánru a poslal poldu třeba na Mars, tak tu vlastně máme opět nad-stoprocentní hodnocení a další klasickou „kopřivovinu“.

Kniha se čte perfektně, autor byl, je a určitě i nadále bude mistr slova a tak se nemusíte bát nějakých nepříjemných větných konstrukcí nebo třeba špatně představitelných a ještě hůře popsaných prostor, jako tomu bývá u některých jiných autorů. Štěpán to prostě se slovy umí a tak můžete číst nerušeně bez jediného škobrtnutí až do sladko-hořkého konce. U knihy se určitě zasmějete, máte možnost se zamyslet a jak je u Štěpána obvyklé, tak se i pořádně zhnusit. To z příběhu dělá opět těžký nadprůměr a plné hodnocení jsem nedal vlastně jen kvůli tomu, že to není fantastika. Jedná se o nejlepší nefantastický příběh, který jsem kdy četl.

• • •
30. července 2016
Tagy: Knihy, Život — Jiří @ 14:05

Jízdu mrtvých od Dana Abnetta jsem četl opravdu šíleně dlouho. Jsem rád, že je to za mnou. Nechci to moc rozpitvávat, ale prostě to nebyla kniha pro mě. Nemohu ji hodnotit více než 20% a ty tam jsou jen z důvodu, že kdybych tomu dal méně, tak bych si připadal už opravdu špatně z toho, že jsem to vůbec dočetl. Knihu rozhodně nedoporučuji nikomu.
Ještě se musím zmínit o konci, protože v minulém příspěvku jsem psal o tom, že jsem knihu neodložil právě z důvodu, že mě zajímá, jak to s oběma hrdiny dopadne. Tak teď už to vím a nebylo to nic překvapivého ani velkolepého, prostě další zklamání.

• • •
19. června 2016
Tagy: Knihy, Život — Jiří @ 12:30

Na to je snadná odpověď. Už na konci února jsem rozečetl Jízdu mrtvých od Dana Abnetta a strašně mě to nebaví, ale zase to není tak otřesné, abych tu knihu úplně odložil. Stále mě totiž zajímá, jak to s hlavními dvěma hrdiny dopadne. Ale bylo mi jasné, že jakmile rozečtu další knihu, tak se k téhle nevrátím a tak vždycky přečtu pár stránek a knihu zase odložím. Zbývá mi sto stránek, tak snad s nimi pohnu co nejdříve.

Má další kniha už bude v anglickém jazyce, takže mi asi taky bude trvat delší dobu než ji dočtu, ale chci trénovat angličtinu, tak teď jedu anglicky naprosto všechno a možná časem přejdu i na dvoj-jazyčnou variantu blogu :).

• • •
Tagy: Linux, Programování, Život, Ostatní — Jiří @ 12:06

Té největší změny, která se se s mým serverem udála si asi nikdo nevšiml, ale pro mě je docela zásadní. Server totiž běží na novém "železe". Jedná se o JaguarBoard, který se řadí mezi jednodeskové počítače jako třeba RaspberryPy (oproti RPy je to ale stará dobrá x86 architektura s daleko větším výkonem). Zatím mi tenhle "drobeček" běží normálně doma, protože internetovou konektivitu mám perfektní, ale samozřejmě z hlediska bezpečnosti a celkové dostupnosti je to nesmysl, proto během tohoto roku poputuje serveřík někam do pořádného hostingu s garancí.

S novým HW souvisí ale také změna SW, konkrétně operačního systému. Místo dlouho používaného openSUSE jsem nasadil Debian ve verzi stable. Má to dva důvody, za prvé je Debian jediné distro, které na tomto HW běží naprosto spolehlivě bez sebemenších zásahů (Fedora nebo Ubuntu na tom vytuhne, řešení už sice existuje [parametry kernelu - ale proč nenasadit to nejjednodušší, navíc nejspolehlivější a nejbezpečnější] a za druhé budu spolupracovat s CZ.NIC, kde používají zásadně Ubuntu nebo právě Debian a tak se s ním chci dopředu seznámit co možná nejvíc. Jsem s Debianem nadmíru spokojený - jednoduchost a rychlost, prostě paráda.

Poslední změnou, o které se tu zmíním, je změna databázového backendu na blogu a vlastně všude, kde jsem nějakou databázi používal. Místo nenažraného MySQL jsem nasadil všude dostupné a podporované SQLite, které pro mé nenáročné potřeby bohatě stačí a ušetří mi to spoustu místa i HW prostředků. Pro čtenáře je samozřejmě použití SQLite nedůležité, protože takovou změnu jste ani nemohli zaregistrovat (v zásadě mohli, protože blog v některých případech házel hodně vnitřních errorů, ale ty jsem dnes všechny opravil a mělo by to běžet už spolehlivě).

No a nyní už se jen zmíním o tom, že blog v této podobě bych chtěl v průběhu tohoto roku kompletně přepracovat. A to jak po stránce frontendu, tak po stránce backendu.
Frontend chci udělat responzivní a zřejmě se nevyhnu použití nějakého javascriptového frameworku (možná AngularJS nebo něco podobného) a jako backend jsem chtěl použít CherryPy s TinyDB (tam už mám dokonce hotový základ), ale zřejmě i kvůli spolupráci s CZ.NIC nasadím nakonec Django a co se týká databáze, tak tam nevím, nejjednodušší by samozřejmě bylo nechat SQLite, ale přece jen bych docela rád přešel na NoSQL databázi a tak možná nakonec využiju i TinyDB, kterou mám připravenou (uvidíme).

• • •
29. února 2016
Tagy: Život, Hry — Jiří @ 20:54

Na konci minulého roku jsem se rozhodl, že se naučím anglicky, učím se už cca čtvrtý měsíc a už tu jsou výsledky -> dohrál jsem King's Quest 1 - Quest for the Crown v angličtině! Nedohrál jsem tu starou původní EGA verzi, ale VGA předělávku od nezávislého studia AGD Inderactive.
V překladu název znamená Výprava za korunou a přesně o to také jde. Příběh je tedy více než jednoduchý. Dostanete úkol najít 3 kouzelné předměty, které mohou zachránit království a tak se vydáváte na výpravu. V zásadě je to taková odreagovačka, protože je to opravdu krátké, ale i tak z toho dýchá nostalgie a vrací se trochu pocity ze starých her typu Quest for Glory.
Návod jsem použil pouze jednou a to úplně na konci, protože jsem fakt nechápal, jak se mám dostat z komnaty krále leprikónů - sežrat houbu by mě nenapadlo ani za milion let (nikde se neříkalo, že je zmenšovací) :-).
Všem doporučuji, aby hru alespoň zkusili, já jí věnoval včera pár hodin a dnes asi dvě hodiny a bylo dohráno, věřím, že někdo, kdo má štěstí a nebo mu dojde, že houby se jedí, aby se člověk zmenšil, tak to zvládne klidně i během hodiny dohrát :).

Pro lepší a rychlejší orientaci ve hře, zde přidávám "screenshotovou" mapu:

• • •
21. února 2016
Tagy: Knihy — Jiří @ 10:21

Knihu už jsem dočetl před cca dvěma týdny, ale stále jsem o ní neměl čas napsat, takže to tímto napravuji. Předchozí díl Zábiješ šamanů byla jedenáctá kniha v sérii Zabíječ a byla prostě skvělá. Dvanáctá kniha na tu předchozí navazuje tak plynule, že si myslím, že je Nathan Long musel psát opravdu najednou a vytvořil tak jeden obrovský a zábavný příběh, který mě vtáhnul od samého začátku až do strhujícího konce.
Jak už název napovídá, tak v tomto díle se setkáme s nemrtvými. Zombíci jsou velmi zajímavé téma a v knize je využito na maximum. Gotrek s Felixem společně s lidskými obránci se proti oživlým mrtvolám zabarikádují v Reikguardu, ale nekromant Heinrich Kemmler se hrad snaží dobýt jak silou, tak pomocí mnohých úskoků, které je velmi těžké odrazit. Nicméně jak všichni víme, tak Gotrek je z "ocelového těsta" a tak je nekromantovi více než důstojným protivníkem a i když Kemmler oživí trpaslíky tolik nenáviděného Krylla, tak jsou síly vyrovnané.

Jak to dopadne, si už každý musí přečíst sám. Nebudu prozrazovat, jestli Gotrek konečně nalezne smrt, tím bych potenciální čtenáře určitě odradil.
Zbývá mi už jen dát hodnocení 95%, které si tato kniha právem zaslouží. Doufám, že se Gotrekem a Felixem setkáme v nějakých dalších knihách. Zatím je Zabíječ zombií poslední knihou kromě ještě jedné s povídkami.

• • •
2. února 2016
Tagy: Knihy — Jiří @ 14:32

Dnes jsem dočetl knihu Zabíječ šamanů od Nathana Longa. Půjdu trochu proti posledním komentářům, které na tuto knihu zaznívají a zhodnotím ji prostě jako skvělou. V negativních komentářich jsem se dočetl, jak se čtenáři u této knihy nudili a chtěli, aby autor nechal Gotreka konečně zemřít. Na to musím říct, že v žádném případě!
Gotrek a Felix se v jejich dalším příběhu dostávají po krátké zastávce v Altdorfu do Darkwaldu a okolí a hned od začátku je jejich dobrodružství velmi napínavé a opět velmi originální. Dostávají se dokonce na místo, kde už byli v knize Zabíječ bestií a vzhledem k tomu, že uteklo cca 20 let, tak zde potkávají také už dospělou Kat, kterou zde kdysi zachránili. Společně s Kat se musí oba hlavní hrdinové postavit armádě bestií, která čítá skoro 10 tisíc hlav a zabít jejich vůdce - šamana.

Knihu jsem hltal od začátku do konce a nebýt asi 6 stran, kde se banda šlechticů nemůže dohodnout, jestli na armádu bestií skutečně zaútočí, tak jsem se opravdu ani nemohl nudit. Knize tedy můžu vytknout jediné a tedy to, že končí otevřeným koncem, který mě nutí okamžitě začít číst další, bohužel poslední zatím vydaný, díl. Takže dlouhý život Gotrekovi s Felixem a k tomu jim dávám 90% hodnocení! :-)

• • •