Knihu jsem dočetl jen s velkými obtížemi a mnohými odklady. Ono se to opravdu nedalo. Zkuste si představit nejhorší a nejnudnější knihu, kterou jste kdy četli a dočetli. Tak něco podobného je asi Temný experiment. Děj minimální, tajemno nulové, napětí dokonce záporné a celkově prostě totální nuda. Přitom potenciál obrovský, ale nikoliv promarněný, spíš dokonce znásilněný. Této knize se vyhněte obloukem, dal jsem jednu hvězdičku (15%), protože jsem si nechtěl připadat jako osel, který dočetl knihu s hodnocením Odpad (takové hodnocení dávám normálně pouze knihám, které nedokážu dočíst celé).

Nějak zapomínám psát o dočtených knihách. Tedy, ne že by bylo moc o čem psát, ale jednu knihu jsem před měsícem dočetl a prostě jsem ji na blog nepřidal. Ono se není ani moc čemu divit, protože se mi moc nelíbila.

Temná trilogie je soubor tří povídek, možná i novel - vzhledem k délce a rozsahu, které na sebe vzájemně relativně dobře navazují, i když třeba nikoliv nutně přímo v těsném časovém sledu, mezi povídkami uplyne docela velká doba. Všechny povídky napsal, můj dnes už velmi oblíbený autor, Miroslav Žamboch, ale na stylu to psaní to není tolik znát. Míra píše vždy velmi podobně a jeho styl mi opravdu sedí, tady se ale pokusil napsat něco temnějšího a výrazně jiného než do čeho se běžně pouští. Nezhostil se toho vyloženě špatně, čte se to docela dobře, ale není to vyloženě skvělá zábava.

Je docela těžké se nějak sžít s postavami a ještě těžší s nimi nějak sympatizovat. Děj se tak nějak vleče a když už konečně graduje, tak to nemá ten správný náboj, aby se člověk řekl, že musí číst dál. Nemá cenu to dál rozpitvávat.

Dávám 60%, bez dalších komentářů.

Dal jsem si takovou malou "chuťovku" od Míry Žambocha. Jednalo se o kolibříka (tady maličkou knihu) Maverick - Pěšec na odpis. 
Jedná se o krátký příběh čarodějnického učně, který to ve světě opravdu nemá lehké. Je velká škoda, že v příbězích o Maverickovi MŽ nepokračoval, protože by to byla vítaná změna od "nabušenců" jako je Koniáš nebo Bakly :-D.

Malá kniha, takže malý popis a vlastně i relativně malé hodnocení - 70%. Nemá cenu dávat takto krátkým textům nějak extra vysoká procenta, dokud se postavám autor nezačne pořádně věnovat.

Dočetl jsem Seržanta od Míry Žambocha. Zvládl jsem to už minulý týden, ale nějak jsem se nedokopal k tomu, abych o tom napsal. Vezmu to tedy stručně. 

Tahle kniha mě ohromně moc překvapila. Myslel jsem si, že to bude nějaká válečná a vojenská řežba a dal jsem se knihy pouze proto, že je od MŽ. Jenže ono je to fantasy ze světa Vegaše. Ano pořád je to trochu řežba a i na tu vojnu došlo, ale vše to bylo zabaleno v příjemném tajemném hávu, který umí vytvořit opravdu jen Miroslav Žamboch.
"Žambochoviny" většinou vynikají tím, že nevíte, jak to vlastně skončí. Tahle kniha k tomu navíc přidala fakt, že vlastně nevíte vůbec nic. Ani to vědět nemůžete, protože hlavní hrdinové neví také nic a žádná jiná dějová linka, která by vám napověděla, tam není. Tudíž konečné rozuzlení je nečekané, napínavé a vlastně krásně epické.

Vlastně jsem měl jediný tip ohledně toho, kdo za tím vším stojí a ten kupodivu částečně vyšel, ale pak nastal opět zvrat, děj pokračoval dál a vše dopadlo tak ..... jak mělo. Nebudu tu "spoilerovat" ani napovídat :-). 

Knihu rozhodně doporučuji všem. dávám 95% a těch pět procent strhávám za to, že kniha není tak dlouhá, jak by si takhle složitě zapletená linka zasloužila. 

Zatímco loňský rok byl na knihy, pro mě, znamenitý, tak letošní rok mi v čtení moc nepřeje. Čtu asi pořád docela dost, ale nějak se nemohu začíst do žádné knihy natolik, abych se odhodlal ji dočíst. Mám asi smůlu na tituly, ale většinou mě to po pár kapitolách přestane bavit, respektive mi začne být jedno, jak to bude v příběhu pokračovat.
Typickým případem je Domovina od R.A.Salvatore. Přečetl jsem asi 10 procent knihy a vůbec mě to nechytlo a když jsem se nemohl donutit pokračovat, tak jsem to prostě, prozatím, vzdal. Snad bude nálada jindy. A takových knih mám tento rok víc. 

Aktuálně mám přečteno 32% z knihy Temný experiment, která mě taky nebere tak, jak bych rád, aby mě dobrá kniha pohltila. Nicméně myslím, že tuhle knihu zdolám a rozhodně sem o ní pak napíšu. Snad se to rozjede, už se tam pomalu začíná něco dít :).

Nevím zda to bylo způsobeno koronavirem, či dobrým výběrem knih, ale za rok 2020 se mi podařilo přečíst 12 knih a u té třinácté jsem v půlce. To není špatné. Ano, mohlo by to být lepší, ale 1 kniha na měsíc je určitě slušné číslo. Nedělá to ze mě ani knihomola a ani nevzdělance. Takže jsem s výsledkem spokojen.

Vzhledem k tomu, že je nový rok, tak by možná někteří očekávali, že si dám nějaké předsevzetí, co se knih týče. Ale na to já nevěřím. Myslím si, že zlepšovat se člověk může každý den a ne si to slibovat v nějaký konkrétní den jen proto, že je to zvykem. Takže další rok uvidíme, zda se mi povedlo knih přečíst víc a nebo naopak méňě :-).

Nějak jsem zapomněl napsat o dalších knihách, které jsem před nějakou dobou dočetl, tak to teď napravuji.

Shodou okolností jsou obě ty knihy povídkové a já vlastně povídky moc nemusím. Nicméně výjimku dělám u kratších textů od Míry Žambocha a obě knihy (povídkové sbírky) jsou právě od něj.

Živí a mrtví
Tahle povídková sbírka vyšla pouze jako ekniha, tudíž ji možná někdo vůbec nezná - přece jen, spousta lidí stále ještě dává přednost klasickému papíru. Já už papírové knihy nečtu, takže jsem si tuhle knihu dal s chutí.
Jedná se o trochu netypický mix povídek a různých kratších textů, které Míra Žamboch napsal a třeba nikdy nikde jinde nepublikoval. Texty vždy nesou Mírovo jasný rukopis, ale jinak jsou velmi různorodé. Je to mix různých sci-fi nebo fantasy příběhů a vlastně můžu říct, že se mi víceméně líbily všechny. Zvláštní bylo, že se mi líbily zvláště ty nejkratší příběhy, což je zvláštní, protože normálně mám problém se dostat do světa a do příběhu a právě proto dávám přednost dlouhým příběhům, abych se s prostředím dokázal rychleji sžít. U těch kratších povídek v knize jsem se sice opravdu do prostředí dostat nedokázal, ale i tak tam byla vždy dobrá poenta a i ten krátký příběh si mě dokázal získat. No a o to u jakéhokoliv příběhu jde.
Knihu, nebo tedy povídkovou sbírku, mohu tedy rozhodně doporučit každému, kdo má rád akčnější a nápadité příběhy. Možná pokud nemáte rádi military sci-fi, tak jako já, tak vás některé příběhy zase až tak nechytnou, ale i ty vojenské texty toho skrývají opravdu hodně zajímavého a stojí tedy za to. Dávám 80%.

Bakly - Armáda
Bakly je prostě velmi netypická a jedinečná postava, která se stala legendou na české literární scéně. Tento soubor povídek, ve kterých hraje Bakly vždy ústřední roli, je takový, jaký byste čekali - akční, nápaditý, zajímavý a místy neuvěřitelný. Prostě je to starý známý (všichni víme, že nemůžu napsat "dobrý") Bakly. 
Pokud máte Baklyho rádi, tak s touto knihou budete navýsost spokojeni. Dávám 90%.

Dlouho jsem tu nic nenapsal o knihách, důvod je ale jasný. V půlce května jsem začal číst Kroniky železného druida a včera večer jsem dočetl poslední, konkrétně šestou, v češtině vydanou knihu, tedy povídkovou sbírku Gaiin štít. Napíšu tedy o celé sérii najednou.

Nicméně je pro mě trochu problém sérii nějak dobře a krátce popsat. Jedná se totiž o městskou fantasy, tedy o normální svět, navíc v aktuální době, ale s příměsí nadpřirozena. Jenže ta přidaná nadpřirozená hodnota je zde opravdu velkolepá, protože v tomto světě existuje prakticky všechno, v co kdy věřilo dostatek lidí. Takže většina božstev, kouzelných bytostí nebo třeba mluvící zvířata. Dále je zde množství alternativní nebo té skutečné historie, což knihám dává další rozměr. To všechno v knihách o druidovi Atticovi, respektive o železném druidovi, najdete. 

Co je na knihách ale naprosto super, je přímo dokonale vyprecizovaný poměr mezi humorem, akcí, zajímavými informacemi a tentokrát jsem autorovi odpustil i trošičku té romantiky, která ale nikdy není na překážku ději, jen ho doplňuje (zde se odkazuji na můj velmi negativní názor na příběhy od Františka Kotlety, které jsou plné erotiky a romantiky a děj se úplně vytratil a tedy to není čtení pro .... no pro nikoho).

Říkám si, jestli se má cenu rozepisovat nějak víc. Ono totiž v tomto případě je každý popis trochu zavádějící, protože nevystihne atmosféru knih, která je opravdu velmi příjemná. Doporučuji tedy po knihách o Atticovi sáhnout opravdu každému, protože věřím, že si v nich každý milovník fantasy něco najde. A rozhodně se nenechte odradit vskutku debilními obálkami českých vydání, které knihám dělají velkou ostudu - zde více než kdy jindy platí: "nesuď knihu podle obalu".

Celé sérii dávám vysokých 98%. Jde opravdu o nadprůměrně povedené dílo, které je sice relativně oddychové, ale také nikoliv vyloženě nenáročné. Vlastně bych dokázal jít s hodnocemím i výše, tedy na plný počet, ale pokud začnu srovnávat, tak přece jen dokážu najít pár (jedna nebo dvě ...), knih, které jsou mi maličko bližší. 

Tahle kniha byla trochu delší, měla cca 700 stránek a neměl jsem teď tolik času číst, takže mi trvala maličko déle (cca 2 a půl měsíce). Ale kniha je za mnou, velmi se mi líbila a já se ještě dneska můžu pustit do nějaké další.

Kniha se skládá ze tří na sebe navazujících příběhů, z nichž každý vydá na samostatnou knihu. Všechny příběhy mají stejné hrdiny, ale úplně jiné prostředí. Nicméně v prvním příběhu se začíná na Zemi a v posledním příběhu se na Zemi končí. Ale v mezičase hlavní hrdinové obletí půlku galaxie a všude se setkají s vetřelci.
Kniha je velmi čtivě napsaná, má spád, ale chybí jí jedna zásadní věc a tou je atmosféra strachu, kterou normálně vetřelci vzbuzují. Tu a tam se nějaká lehounce hororová pasáž mihne, ale žádné mrazení to ve mně nevyvolalo.
Knize dávám hodnocení 80%, určitě stojí za to si ji přečíst, ale nepřistupujte k ní jako k nějakému zásadnímu vetřelčímu dílu, které vás bude nutit zatajovat dech.

Čtvrtý díl Vetřelčího cyklu Bouře ve vesmíru, který ovšem s předchozími třemi díly nemá vůbec nic společného, jsem dočetl už začátkem minulého týdne. Dočetl jsem ji tedy za nějaký týden a půl a vlastně jsem ji prakticky zhltl. Přesně takhle si představuji knihu o Vetřelcích.

V tété knize jsou Vetřelci stále hlavním tématem, ale na scénu se dostávají i velmi neobvyklé a skvěle vykreslené postavy. Já vlastně chrakterům zase tolik pozornost nevěnuji (většinou), děj sleduji spíše objektivně a tak jakoby z povzdálí, ale tato kniha byla napsána tak dobře, že jsem se v některých okamžicích cítil jako součást strádající posádky a nenáviděl jsem hlavního skvěle vymyšleného záporáka a stejně tak bylo velmi těžké najít sympatie k hlavní hrdince (hrdinka to je, o tom se polemizovat nedá, ale to slovo má mnoho významů .... bohužel nemůžu prozradit víc, zkazil bych vám překvapení). Takže přestože jsem se s žádnou z postav nedokázal sžít, tak jsem jsem se do děje naplno dostal a autorovi (Alex White) za to u mě patří velký obdiv i uznání.

Děj nemá smysl dlouze rozebírat. Vesmírná stanice se stejným názvem jako kniha samotná, tedy Chladná výheň, zkoumá Vetřelce a společnost Weyland-Yutani tam pošle kontrolora, aby provedl hloubkový audit. Možná by se mohlo zdát, že se jedná o jasně nadefinovaný scénář. Ale napnuti jste od začátku do konce a není nouze o nečekané zvraty a vstup nečekaných nebo úplně nových faktorů do děje.

Jedinou výtku bych měl k českému překladu, respektive ke gramatickým chybám, kterých se překladatelka Dana Chodilová nevyvarovala. Na každé stránce několik velmi hrubých chyb a ještě víc překlepů. Chtělo by to pořádnou korekci.

Jinak ale jen samá chvála. Jedná se o Vetřelčí skvost. Dávám 90%.