Jak se můžete v mém blogu na několika místech dočíst, tak jsem na serveru, na desktopu a vlastně i na přítelčiném ( notebooku používal Fedoru. Fedora je určitě super distribuce, ale jak jsem postupně zjišťoval, tak to není úplně to pravé ořechové pro mě. Nejdřív jsem kompletně přešel na Arch Linux na svém počitači. Zde to bylo úplně jednoduché, protože jsem Arch používal už dřív, takže jsem věděl do čeho jdu. No a pak jsem se rozhodl, že i na server si dám Arch Linux, protože CentOS i Fedora jsou zbytečně moc složitá distra. Na serveru už jsem byl ale docela na vážkách, jestli půjde všechno bez problémů. No počáteční problémy tu byly (těm se asi člověk nevyhne nikdy), ale teď už můžu říct, že Arch obstál na výbornou. Dokonce můžu bez nadsázky říct, že takhle vymakaný server jsem ještě neměl. Beží mi tu úplně všechno od Jabber serveru, přes web server, až po Postfixový mail server s Dovecotem a Sieve (což je mimochodem absolutně úžasná věc, která se dá krásně použít na spam [společně se SpamAssassinem] nebo na třídění mailů z mailových konferencí). Poslední místo, kde jsem váhal s nasazením Archu, byl Ivančin notebook. Tam jsem Fedoru používal a ona byla vždy velmi spokojená a tak nebyl důvod přecházet. No ale přítelkyně chtěla aktuálnější Flash, líbil se jí dvoupanelový Nautilus a tak bylo třeba upgradeovat jejích Fedoru 12 na nejnovější Fedoru 13, která vše co chtěla už obsahovala. No upgrade jsem provedl, ale nebyl úspěšný - nešlo se přihlásit pod rootem ani pod normálním uživatelem a logu nebyla ani čárka. Naštvalo mě to a rovnou už jsem tam cpal USB klíčenku s instalačkou Archu. Zatím nikdy jsem nemusel v Archu řešit wifi a nebo úsporu kvůli šetření baterie, ale jak jsem zjistil, tak když tomu člověk věnuje trochu času a "mozku" ;-), tak to netrvá dlouho a vše běhá tak jak má. Mám už tedy Arch Linux x86_64 na desktopu, na notebooku, na serveru i na HTPC (ION) a ještě nikdy jsem nebyl tak spokojený.

Obcas proste dostanu chut si neco zahrat a musim se priznat, ze dost casto nevim co. Dnesni moderni tituly me vetsinou moc nelakaji. Samozrejme az na vyjimky jako je Dragon Age. No a tak jsem si rekl, ze prohledam svoje stara CD a nasel jsem pecku vsech plosinovkovych pecek - Heart of Darkness. Je to fakt bombasticka plosinovka, ktera vydrzi na dlouhe hodiny zabavy. Ale co je jeste uzasnejsi, jde absolutne bezchybne na Linuxu ve Wine. Nenechte se odradit nizkym hodnocenim, hra je opravdu velmi zabavna a urcite se u ni vyradite.

MC pouziva asi kazdy, ale kazda distribuce ma svoje vlastni MC nastavene trochu jinak. U Mandrivy nebo Fedory je super, ze kdyz z mc vylezete, tak zustanete v adresari, ve kterem jste naposled pracovali v MC. No ale v Arch Linuxu to takto neni a tak jsem musel pouzit brasku Googla :). No a braska samozrejme nasel, jak tehle kyzene funkce docilit i v Archu. Vizte => http://www.unixresources.net/linux/lf/44/archive/00/00/08/72/87286.html

Tak jsem se dockal a Gnome 2.30 je tady. Tentokrat dokonce balickari v Arch Linuxu nezavahali a balicky Gnome aktualizovali na novou verzi ani ne den po vydani. Musim uznat, ze nove vydani se opravdu povedlo, celkove se mi vsechno zda sviznejsi a nautilus ma konecne podporu zobrazeni ve dvou panelech - jeste NC klavesove zkratky a je tu dokonalost. Ackoliv jsem uzivatelem Gnome, tak jsem nikdy nepouzival Epiphany ani Evolution, ale pouzivam Firefox a Thunderbird. Kazde dalsi vydani Gnome, ale zkousim, jestli se v E. a E. stala nejaka zmena, ktera by me presvedcila prejit. Nestalo se tak ani tentokrat a nestane se tak asi ani v budoucnu, protoze Webkit, ktery pro zobrazovani HTML pouziva jak Epiphany tak Evolution, mi proste nesedi. Casto zvetsuju nebo zmensuju zobrazeni stranky a navic vetsinou nepovoluju strankam nastavit si vlastni fonty a musim rict, ze Gecko jadro si s timto poradi mnohem lepe nez Webkit. Navic se mi Gecko zda byt mnohem rychlejsi a sviznejsi. Webkit je ale mlady a treba casem sveho starsiho brasku dotahne, nicmene zatim se tak rozhodne nestalo a rekl bych, ze se tak jeste dlouho nestane. S novym Gnome jsem opravdu hodne spokojeny, ale jeho webovy a mailovy klient pro me stale zustavaji nepouzitelni.

V minulem zapisku jsem psal o tom, jak jsem upgradeoval server z Fedory 10 na aktualni Fedoru 12. Moje pritelkyne pouziva take Fedoru, konkretne ve verzi 11 a tak jsem ji navrhl, ze ji system aktualizuji. Bylo ji to celkem jedno a ja jsem si rikal, ze to urcite rad vyzkousim i v grafice. Vsechno vypadalo velice jednoduse a probihalo to prakticky obdobne jako na serveru, jedinym rozdilem byl graficky ukazatel, ktery rikal kolik toho jeste zbyva udelat, takze clovek mel trochu vetsi prehled. Po rebootu se baliky nainstalovaly a mel nastat posledni reboot s jiz novym aktualizovanym systemem. Jenze ouvej, KERNEL PANIC a konec, pocitac totalne prestal reagovat. Odstranil jsem tedy volbu "quiet" z kernel radky v menu.lst (konfiguracni soubor grubu) a koukl jsem na to znovu. Tentokrat byl system upovidanejsi a zacal mi vypisovat cosi o tom, jak nemuze nabootovat z disku a ze nevi format a tak podobne - proste same blbosti :). No zacal jsem googlit a musim rict, ze nic kloudneho z toho porad nevypadlo a vsude mluvili hlavne o tom, jak chybi v jadre moduly. Napadlo me, ze bych to tedy mohl zkusit i s jinym jadrem. Nastesti nedavno vysla aktualizace a tak stacilo proste spustit "yum update". Nove jadro sice nenabootovalo take, ale pocitac se uz uplne nezasekl a z vypisu uz jsem byl schopen zjistit, kde je problem. Stacilo v kernel radce opravit root oddil, tedy "root=/dev/sda6". Sice mi neni jasne, proc se z sda5 najednou stalo sda6, ale hlavne ze to jede :). Takze uz druhy preupgrade, ktery i pres problemy skoncil uspechem. Fedora 12 teda pritelkyni na notebooku ted slape tak jak ma :).

Preupgradeu ve Fedore jsem nikdy plne neduveroval a tak jsem ho nepouzival. Duvodem tedy nebyla moje realna spatna zkusenost, ale negativni zkusenosti uzivalu, kteri preupgrade zkouseli a neuspeli. Jenze jsem liny brat si server domu jen kvuli upgradu, snaset ho ze strechy, shanet zase monitor navic, vypalovat si Fedoru 12 na CD, vsechno to pozapojovat a sedet u toho a zase to cele nastavovat .... no proste zbytecne moc prace :). Takze lenost me donutila abych preupgrade alespon vyzkousel a proste jsem pocital s tim, ze cely proces neuspeje a zitra si server vezmu a pujdu na to klasickou cestou. Jeste musim podotknout, ze preupgrade ma tu skvelou a proklamovanou vlastnost, ze muzete upgradeovat prakticky libovolnou verzi Fedory na jakoukoliv vyssi verzi Fedory a to i o nekolik verzi. Rikal jsem si, ze diky tomu, ze ja se chci pokusit upgradeovat z Fedory 10 na Fedoru 12 tak mam jeste mensi sanci na uspech. Jenze ono to probehlo bez sebemensich problemu a ja ted jedu na serveru na Fedore 12!!! Jestli to nekdo bude zkouset, tak jedine ceho byste se meli vyvarovat, je ze muzete mit malo mista na /boot oddilu a tim by se vam upgrade urcite nepovedl, reseni je ale celkem proste. VIVAT FEDORA! :)

Uz hodne verzi zpatky nejsem spokojeny se stavem kmod-nvidia z repozitaru rpm-fusion (byvale livna), proto pouzivam mene poholnou a rozhodne spolehlivejsi cestu jak ovladace na grafickou kartu nainstalovat, tedy rucni instalaci pres prikazovou radku. Nevyhodou je, ze se tenhle proces musi provest vzdy, kdyz se ve Fedore upgraduje kernel. Postup je nasledujici:

1. stahnete si ovladace ze stranek nvidia.com
2. prepnete se do textove konzole stiskem ALT+CTRL+F2-7
3. prihlaste se pod rootem
4. init 3
5. do souboru /boot/grub/menu.lst se musi na konec kernel radky napsat nouveau.modeset=0 (tenhle krok uz se priste opakovat nemusi)
6. do souboru /etc/modprobe.d/blacklist.conf vlozit blacklist nouveau (tenhle krok se taky priste uz opakovat nemusi)
7. ./NVIDIA-Linux-x86_64-190.42-pkg2.run -k $(uname -r) (tenhle prikaz spuste tam, kam jste si predtim stahli ovladace, pokud vam budou nejake veci chybet, instalator vam to rekne, vetsinou jde jen treba o kernel-headers nebo gcc, oboji lze snadno nainstalovat pres  yum install)

to je vse, funguje to rozhodne lip nez kmod z rpm-fusion.

Predevcirem se mi povedlo prelozit Wine 1.1.33 ve Fedore 12 tak, aby v nem skoro na 100% slapala skvělá hra Dragon Age. Stačily na to 2 patchy (zde a zde) a najednou je to uplne v pohode. Jedinou drobnou vadou na krase je, ze videa malinko problikavaji, ale na stesti jen na zacatku, po nejake vterine, maximalne po dvou, uz je to v pohode a zadne dalsi problikavani nebo poblikavani se nekona. Navic jsem si to zkompiloval na jine misto (prefix) nez distribucni balicek Wine, takze Wine muzu dal vesele updatovat, ale Dragon Age mi pojede porad stejne z oddeleneho prefixu. Jeste jsem to nezacal poradne hrat, ale uz se na to moc tesim, jestli me to pohlti podobne jako treba NWN1, tak se se mnou asi moje pritelkyne rozejde :). Parbe zdar! ;-)

Moje mamca kdysi chtela v pocitaci poslouchat radio a ja ji teda koupil do pocitace radio kartu PCI RadioLink - SF64-PCR. Tehda jsem byl do PC jeste tezky nadsenec, takze jsem ji na jeji pocitac nafrkal Gentoo a cokoliv chtela jinak nebo navic jsem ji poctive kompiloval. Na Gentoo s jadrem 2.4 nebyl problem ovladace pro zminenou radiokartu zkompilovat a radio samotne rozchodit, s prechodem na jadro 2.6 byly sice s ovladacem problemy, ale i to se zanedlouho vyresilo. Kdyz mamca potrebovala novy pocitac, tak uz jsem nechtel u jejiho PC travit tolik casu a tak jsem ji tam nasadil Mandrivu 2007, kterou tam mela do minuleho mesice a kde PCI RadioLink fungoval absolutne skvele diky ovladaci, o kterem se doctete treba zde. Nanestesti (i kdyz to zalezi na uhlu pohledu ;-)) doba opet pokrocila a minuly mesic mamka kupovala (nebo spis ja ji kupoval a ona si to nastesti platila :)) opet novy pocitac, protoze prece jen ten stary (Celeron 1.7 uz je na dnesni dobu opravdu pomaly) uz proste nedostacoval. A na novy pocitac patri samozrejme nova distribuce s novym jadrem, kde uz ale bohuzel stary ovladac nefunguje a mamca tak bohuzel uz nemohla radio poslouchat. Resenim bylo bud koupit novou kartu a nebo najit nekoho, kdo naroubuje stary ovladac na nove jadro - konkretne Mandriva 2009.1, kenel 2.6.30.5. Ani jedno se neukazalo byt uplne schudne a me najednou osvitila spasna myslenka a vzpomnel jsem si na program, se kterym jsem radio zkousel poustet hned poprve - FMIO. FMIO je malinkaty program, ktery dokaze pustit radio z pomerne velkeho poctu radiokaret a nepotrebuje k tomu zadny ovladac, vsechny ovladace uz ma v sobe. Byl jsem zrovna u sebe na PC a tak jsem svoji Fedore zadal do hledani v repozitari "fmio". Fedora okamzite vyhodila nejnovejsi verzi 2.0.8 a ja tedy predpokladal, ze v Mandrive to nebude take problem. Kdyz jsem se dostal k mame a sednul si k jejimu PC, tak jsem zjistil, ze i kdyz jsem ji tam pridal repozitaru opravdu kvanta, tak v zadnem FMIO neni. Vyzkousel jsem tam natvrdo naflakat balicek z Fedory, ktery sice fungoval, ale nebylo to uplne ono a tak jsem se uchylil ke kompilaci s rovnou zvolenym defaultnim ovladacem pro PCI RadioLink (#define DEF_DRV "sf4r" do config.h v src). Kompilace a instalace probehla bez problemu a pak uz stacilo zadat jen "fmio -f 93.8" a rozeznela se Evropa 2. Vytvoril jsem mamce na plose par ikonek, do kterych jsem napral nekolik jejich oblibenych stanic a pridal jeste jednu ikonku pro uplne ztlumeni radia (ta obsahovala prikaz "fmio -v 0"). Mamka je absolutne spokojena, dokonce rika, ze ji ty ikonky vyhovuji vic nez puvodne pouzivane KRadio. Takze vsem FMIO urcite doporucuji.

Jsem už dlouhá léta, něco pod deset roků, uživatelem Linuxu. Mou první distribucí bylo SuSE 6.4 (bylo přílohou časopisu Chip), kterému jsem skoro nerozuměl, ale které mě rozhodně zaujalo. Proto když jsem se dozvěděl, že jde koupit Linux i s knihou, tak jsem nevíhal a objednal jsem si RedHat 6.2 od nakladatelství Computer Press. Tato distribuce byla trochu jiná a zprvu mě zaujala o mnoho méně než SuSE a vzhledem k tomu, že jsem měl vadnou základní desku, tak mi Linux hrozně často padal – ironií v tomto případě je, že padal o mnoho více než tehdejší Windows 95 (připomínám, že vina padá na mou základní desku, nikoliv na Linux :)). Zlomil jsem tedy nad Linuxem na nějakou dobu hůl a dál si „užíval“ widlí a stále jsem soubory řešil přes M602 a vůbec jsem celý Windows dost obcházel. Díky bohu se ke mně díky časopisům jako byl zmíněný Chip nebo třeba Computer a PC-World dostávaly další verze distribucí a navíc už se pomalu ale jistě začal rozvíjet internet, takže jsem se o Linuxu mohl i něco pořádného dočíst. Internet byl ale nakonec zase na nějakou dobu důvod, proč jsem Linux nenasadil, protože na můj softmodem nebyl stále žádný použitelný ovladač. Softmodem jsem tenkrát poprvé pořádně rozchodil až na Mandrake 8.x, kde mi ale zase nešla zvuková karta, takže jsem musel použít jádro z RedHatu, kde fungovala a prostě dostat celý Linux do funkční podoby byla opravdu fuška. Naštěstí doba softmodemů netrvala dlouho a i k nám do Nejdku se dostala WIFI. Juhů, to byl kalup, softmodem jsem chtěl vzteky rozšlapat a nadával jsem, jak je k sakru možné, že jsem ho používal tak dlouho. K WIFI jsem potřeboval jen síťovku a s těmi v Linuxu žádný problém nebyl.

Než jsem se dostal do tohohle bodu, kdy Linux opravdu se vším fungoval stoprocentně, utratil jsem za linuxová cd s distribucemi hotový majlant, kupoval jsem časopisy a nechal jsem si na internetu od specializovaných služeb CD s Linuxem i vypalovat. Teď jsem měl WIFI a nebyl problém si celou distribuci stáhnout a vypálit. No a zrovna vyšel skvělý, úžásný a do dnes nepřekonatelný RedHat 9, který byl mou první vlastnoručně staženou a vypálenou distribucí. Tenhle borec mi na PC vydržel rok a Windows jsem poprvé ze svého disku kompletně odstranil a vlastně to tak zůstalo do dnes. S RedHatem 9 jsem byl absolutně spokojený, sice mi nefungovaly updaty, takže každou verzi Mozilly jsem musel stahovat ručně (tenkrát to bylo víc balíčků a docela fuška), navíc kdykoliv jsem se dočetl, že vyšla nějaká hra nebo cokoliv a já se ji pokusil zkompilovat, tak to vyhodilo chybu a já byl v hajzlu, protože v C++ neumím, ale i přes to, jsem si RedHat užíval (tentokrát bez uvozovek). Vydržel jsem u něj rok a něco a pak jsem se dočetl o skvělém a dokonalém Gentoo, kde prý kompilace funguje vždycky, protože se tam prostě kompiluje všechno :)). Instala byla mnohem složitější, žádný instalátor, žádná nápověda, ale zase na druhou stranu tak dobře zpracovaná dokumentace, že nešlo skoro udělat chybu. Gentoo bylo úžasné, sice každou novou verzi, kterou jsem chtěl, jsem kompiloval hrozně dlouho a když byl nějaký větší update Gnome, tak to vyšlo třeba i na pár dní, ale ten systém jsem si nastavil tak dokonale k obrazu svému, že na něj do dnes vzpomínám jen v nejlepším. Na neštěstí jsem skončil školu a jako zaměstnanec jsem už neměl čas kompilovat si nové balíčky tak jako za studentského záškoláctví :). Nezbylo, než se poohlédnout po nějaké další distribuci. Moje oko jasně padlo na Arch Linux v tehdejší verzi 0.6.

Arch Linux byl rollingupdate jako Gentoo, ale byl binární, takže žádná blbá kompilace. ArchLinux jsem nainstaloval a ta jedna instalace mi na disku vydržela přes 3 roky v kuse. Chvíli jsem tam používal Gnome, pak zase KDE, pak XFCE (asi nejdéle) a prostě nebyl jediný důvod zkoušet něco jiného. No ale pak začalo zažívat boom Ubuntu, Fedora, Mandriva a já to všechno chtěl vyzkoušet, virtualize tenkrát nebyla nic moc, LiveCD taky ještě nebyly tak super jako jsou dnes a k pořádnému otestování jsem prostě potřeboval ten systém nainstalovat. Takže jsem o Arch při jednom neštastném pokusu přišel a od té doby jsem se mezi distribucemi neuměl úplně rozhodnout.

Vyzkoušel jsem spoustu těch velkých ale i malých dister – Fedora, Ubuntu, Mandriva, Slackware, Frugalware, Paldo, Foresight, Sabayon, ...

Ubuntu je za začátku dobré, postavené na Debianu, takže ani jiné být nemůže. Nicméně jeden známý řekl zajímavou větu: „Ubunu hnije“. Tenkrát jsem se od srdce zasmál, ale po trochu dlouhodobějším používání jsem musel uznat, že má pravdu. Ubuntu jakoby načichlo něco z widlí a po nějaké době vám přestane fungovat to nebo ono, něco se zpomalí, něco se podělá a já nevím vůbec proč a hlavně jak to řešit. Nakonec jsem si položil otázku „Proč to řešit?“. Ubuntu jsem používal v několika verzích a všechny trpěly stejnými neduhy, takže od Ubuntu jsem dal na vždy ruce pryč. Linux, který hnije vážně nebrat.

Slackware ..... jak začít, je to totiž taková distribuce, která někomu připomíná dobu kamenou, protože nemá balíčkovací systém, někdo se takovému názoru směje, protože mu balíckování ve slacku přijde prostě super. Já o Slacku musím říct především to, že je úžasně přehledný, u všeho jsem věděl kam šáhnout, všechno je hrozně intuitivní a na všechno se dá přijít jen se trochu zamyslet. Navíc je Slack úžasně rychlý, s takvým Ubuntu se jeho reakce vůbec nedají srovnat. Nicméně mi dost vadilo, že jsem si Gnome musel doinstalovávat a na další verze Gnome se šíleně dlouho většinou čeká a u KDE 3.5 bych určitě nevydržel ani hodinu. Navíc po určité době člověku opravdu začne scházet ten konfort balíčkovacího systému a i když riskuju, že budu nařčen z pičurákovství, tak se dovolím zmínit skutečnost, že instalace programů, ve slacku, mi trochu připomíná Windows, protože člověk musí na web, najít si balíček (ve widlích instalátor), stahnout ho, ručně nainstalovat a pak teprve spouštět. Takže od Slacku jsem musel taky rychle utéct.

Mandriva je dnes jednoznačně tou nejlepší distribucí pro začátečníky a pro původní uživatele Windowsů. Jé krasně a přitažlivě vyvedená, velmi dobře odladěná, repozitáře přetékají a urpmi je prostě skvělé a svižné – zatímco urpmi už má zjištěny závislosti, tak Fedorácký yum je teprve u refreshe prvního pluginu. Mandrivu instaluji a nebo jen doporučuji každému zájemci o Linux. Ti co koukají na pozlátko na ní oči můžou nechat, ti co se nechtějí o nic starat mají vystaráno a ti co by chtěli do systému trochu víc šťourat se do toho mohou s vervou pustit, protože Mandriva je rozhodně jednodušší a přehlednější než třeba Debian. Moje mamča už Mandrivu používá několik let, ještě před měsícem měla na počítači stále verzi 2007.0 a všechno jí bezvadně fungovalo. Když jsme jí nedávno koupili nový, tak jsem jí tam nahodil 2009.1 s KDE 4.2.4 a mamka je snad ještě spokojenější. Vlastně ani sám nevím, přoc Mandrivu nepoužívám já. Vždy ji vyzkouším, jsem spokojen, ale netrvá to dlouho a odinstaluji ji, protože mě ten systém tak nějak „nebaví“ ... lepší důvod jsem nevymyslel :).

Frugalware si vzal jako předlohu Slackware a použil na něj Arch Linuxový balíčkovací systém. Má jak rolling update verzi, tak stable verzi, která vychází každých půl roku. Vyvíjejí ho praktický samí mladí lidé, kteří od systému chtějí vlastně to samé co já sám, repozitáře jsou dost velké, s aktuálností balíčků je to v pohodě, můžete si ho vyzkoušet přes livecd (i když jen s KDE) .... čte se to celkem dobře ne? :) No ale chyba lávky, já ten systém vlastně ani nidky pořádně nenainstaloval, je to jediná distribuce, kterou jsem nedostal do konečné použitelné podoby. Při instalaci na mě létaly tuny chyb, po instalaci také a to u všech mnou zatím testovaných verzí. S Frugawarem jsem skončil a nehodlám už mu věnovat čas.

Sabayon má být něco jako binární Gentoo, hned po instalaci na mě mrskal haldy pro mě nepotřebných programů a nějak jsme si nerozumněli, takže na disku nevydržel snad ani dvě hodiny a už mastil pryč. Prý je to ale už lepší, třeba ještě někdy zkusím.

Paldo je malinkatá švýcarská distribuce, která už na livecd má nvidia ovladače, z livecd se instaluje, už na livecd vypadá docela hezky i přes to, že používá nějaký default Gnome skin. Balíčkovací systém je upkg vyvíjený jen pro tuhle distribuci a i když je to vcelku zajímavý počin, tak díky malým repozitářům, pomalosti celého upkg a nepříliš povedené syntaxy buildovacích souborů pro balíčky (i když mnohem povedenější než u DEB) a ještě zvláštnějšímu přístupu jejich instalace z localu (nikoliv špatnému) jsem se rozhodl, že budu používat raději nějakou z větších dister.

Foresight Linux, no tady byl tahák jasný – conary. Conary je balíčkovací systém, který je vymakaný tak, že při stahování updatu stáhnete jen tu část, která se opravdu updatovala a nemusíte stahovat celý balík znovu. Navíc je ta distribuce celkem hezky orientovaná na Gnome a ještě k tomu si vzala spoustu nástrojů včetně instalátoru z RedHatu. Tohle se taky tak nějak dobře čte co? :)) Jenže skutečnost je vysloveně žalostná. Conary je POMALÉÉÉÉ, bože to je pomalé, já myslel že umřu při čekání na conary, pořád jsem si myslel, že to přejde, že to je jen ze začátku než se načte totálně všechno a pak už se budou načítat opravdu jen části balíčků a včechno bude svižné. Kdepak, to je tak pomalé, že se chce až brečet. Navíc ta distribuce není až tak moc odladěná a i přes dobrou ochotu od komunity na IRC, kde mi někteří ochotně nabízeli pomoc a přes SSH se snažili chyby hledat a vše na mém PC napravit, se mi nepodařilo systém dostat do podoby, se kterou bych byl spokojen. Foresight už nehodlám zkoušet, dokud se někde nedočtu, že se conary zrychlilo o 500%.

Fedora je perla mezi distribucemi Linuxu, Fedora je inovátor, Fedora je nástupce RedHatu, Fedora je stabilní, Fedora je aktuální, Fedora je zaměřená na Gnome (ale s KDE funguje skvěle), Fedora má pro mě nejpřitažlivější design, Fedora používá PackageKit, se kterým je yum mnohem rychlejší, Fedora se bezproblémově updateuje na novou verzi, Fedořiny repozitáře přetákají, Fedora je prostě boží. Všechno co jsem napsal je opravdu pravda. Fedora je distro, které nasazuje nejnovější verze programů, které jsou kolikrát psané přímo pro Fedoru a ostatní distribuce ty programy teprve začnou používat až se ve Fedoře osvědčí. Zvláštní je, že to nejde absolutně znát na stabilitě systému, naopak, Fedora nejen, že nehnije (zase se musím smát :)), ale se stabilitou je to tak dobré, že se nebojím Fedoru nasadit i na server. Prostě Fedora je jeden z mých favoritů na nejlepší distro. Jo a abych nezapomněl, tak RPM balíčky už umí taky vymakat tak, abyste si z nich stáhli jen to nové a netahali to vše znovu (pochopitelně rychleji než conary).

Takže už skoro dva roky pendluju mezi Fedorou a Arch Linuxem a pořád si nemůžu vybrat, která z těchhle distribucí je ta pravá .... teď zrovna píšu z Fedory 11 ;-).