Kdysi už jsem se tu zmiňoval o fontech a o tom, že pokud zrovna nepoužíváte distribuci, která už má vše předpřipravené a předkonfigurované, tak to může být poměrně problém, ale konečně jsem v Arch Linuxu našel řešení, které je až trochu trapné - nainstalujte balík ttf-hack. Ten má Plasma/KDE v závislostech a proto třeba v MPV jsou pak fonty překrásné, ale pokud používáte Gnome a tento balík nainstalováný nemáte, tak je možné, že osc fonty v MPV nevypadají zrovna líbivě.

BTW. I use Arch ... ;-).

Stávají blog je už pár let v nezměněné podobě (Python 2, Webpy, SQLite, neresponzivní, nic moc reprezentativní ...). Plány na upgrade tu sice byly už dávno, ale nějak jsem je nesplnil. Nicméně poslední dobou jsem se do toho celkem dal a už mám základní kostru nového blogu v Pythonu 3, Flasku, TinyDB a samozřejmě plánuji, aby nová verze byla už plně responzivní (žádný Javascript, ale nejjednodušší CSS grid). Takže doufám, že to co nejdříve dotáhnu do konce. 

Mimochodem snažím se kód blogu tentokrát psát dle PEP8 a je to celkem omezující, ale tak dá se na to zvyknout a je fakt, že čitelnější to pak zpětně opravdu je.

Poprvé v životě jsem dostal angínu v létě a jinak jsem angínu neměl cca 13 let. Nebylo mi vyloženě zle a už druhý den jsem neměl ani teplotu (první den jsem měl stejně jen 37,1 a cítil se odpoledne lehce unavený), takže jsem si řekl, že bych mohl něco udělat s domácími počítači (desktop, domácí server a "internetový server"). No, po chvíli přemýšlení jsem si řekl, že bych mohl všude nasadit Arch Linux, který jsem kdysi už používal a tak jsem se dal do toho.

Desktop šel na řadu pochopitelně jako první, protože kdyby se něco nepovedlo, nebo nebyl Arch to pravé, tak by se nic nedělo. Zjistil jsem, že instalace Archu je stále pořád velmi jednoduchá, že Arch je už dnes opravdu těžce orientován na systemd a že se systemd jde už zavádět i systém a na grub člověk může zapomenout. Všechno proběhlo opravdu hladce - pacman je subjektivně ještě rychlejší než byl kdysi. Všechno je minimalistické a člověk má perfektní přehled o tom, co v systému má (to byl jeden z důvodů, proč jsem se chtěl k Archu vrátit).
Narazil jsem na jediný problém, který jsem neuměl uspokojivě vyřešit s pomocí wiki.archlinux.org. Tím problémem byly fonty a já prostě nebyl s výsledkem stále spokojený. Zkusil jsem i livecd z Fedory, abych se přesvědčil, že to není jen můj dojem, ale v gnome-terminal byly ty "mono" fonty pořád takové nějaké ošklivé a Fedora mě přesvědčila, že mám pravdu. Nakonec jsem našel řešení v tomto postu: Make your Arch fonts beautiful easily!.
Díky tomuto krátkému návodu jsou fonty sujektivně asi nejlepší, jaké jsem kdy měl (teď "skrz ně" píšu).
Ještě poznámka k fontům - na openSUSE s nimi taky býval v dřívějších verzích problém a i dnes jejich nastavení není vyloženě triviální, ale už je na to nástroj přímo v YaSTu, takže to zase není tak velký problém jako je to v Archu.

Domácí server u mě zajišťuje poměrně hodně funkcí (HTPC (kodi), NAS, router, wifi AP, ...), takže tam jsem si říkal, že musí vzniknout nějaký problém .... a také že ano :-). Instalace opět jednoduchá, vlastně úplně stejná, opět zavádím systém přes systemd-boot. Na router jsem nasadil shorewall a jeho nastavení není složité, takže pohoda. Kodi jelo na druhou dobrou. NAS přes NFS mi trochu zavařil, protože jsem jsem pořád měl nějaké problémy s právy, ale kdybych se já blbec přímo držel návodu na wiki a ty adresáře, které jsem chtěl sdílet, rovnou "bindnul", tak jsem si ušetřil čas.
Problém nastal, pro mě dost nečekaně, až u wifi AP. Mám kartu s chipem Atheros AR928X, který funguje přes driver ath9k a nikdy jsem s tou kartou neměl na openSUSE problémy. Jenže stejný konfigurák sice fungoval, hostapd běžel, ale wifi nešla. V logu jsem zjistil, že nemá dostatek entropie pro klíče. Po chvíli googlování jsem zjistil, že řešení je několik a nejjednodušší je nainstalovat buď Haveged nebo Rng-tools. Druhým možným řešením bylo zkompilovat kernel se zapnutým "CONFIG_ATH9K_HWRNG=y". Tak to má třeba openSUSE ve svých kernelech a proto mi to tam všechno perfektně šlapalo.
Nainstaloval jsem tedy Haveged a entropie už bylo dostatek, ale wifi byla stále nestabilní, což mě teda dost frustrovalo. Chvíli jsem googlil, zkoušel a nakonec jsem našel řešení zde. Je to trochu snížení některých defaultních nastavení hostpad a díky tomu už je wifi stabilní jako před tím (nebo se tak alespoň po dvou dnech jeví). Kdyby k tomu měl někdo nějaký komentář, či postřeh, tak budu určitě rád, tohle byl docela oříšek.

Internetový server zatím nechám žít. Na něm běží Debian a určitě přijde nahradit, ale nechám tomu volný průběh a zatím nechám Arch v testovací lhůtě alespoň pár týdnů až měsíců než se rozhodnu, že to je pro mě to pravé.

Závěrem: celý tenhle přechod jsem dělal spíš tak jako testovně, rád zkouším nové věci a rozhodně musím říct, že díky Arch Linuxu jsem se toho opět hodně naučil a nebo alespoň objevil zajímavé věci, případně jim hlouběji porozuměl. Tahle distribuce totiž člověka nutí o věcech přemýšlet a nic neudělá za vás. Objevil jsem třeba ZSH, další nastavení SSH, která jsem neznal, načetl si něco o entropii /dev/random, konečně jsem pronikl do systemd (kromě systemd-boot jsem třeba nevěděl, že je možné rovnou editovat konfiguráky služeb přes systemctl edit a tak dále) a spoustu dalších věcí, které se linuxákovi hodí nejen v Arch Linuxu, ale v ostatních distribucích to prostě někdo udělal za vás a vy to většinou nemusíte řešit, protože to "prostě funguje".
Abych to shrnul, tak Arch Linux je skvělý, ale je to o čase. Teď jsem marodil, takže jsem mohl zkoušet, blbnout a experimentovat. Zítra předpokládám, že budu uschopněn a už na Linux opět nebudu mít tolik času a pokud se třeba Arch bude "rozbíjet", tak do něj zřejmě už nebudu moci investovat čas a energii a opět přejdu na openSUSE. Ale zkušenost výborná, nelituju toho a doporučuji všem si něco podobného vyzkoušet :-D.

Můj domácí server je poměrně zaměstnaný stroj, který funguje jako router, wifi AP, NAS a nebo třeba také jako multimediální centrum připojené přes HDMI do TV. HW, tedy hlavně na desce integrovaný procesor Intel Celeron 847, na to stačil skvěle. Nicméně když začalo přibývat ripů v H265 respektive v HEVC, tak jsem musel začít přemýšlet o upgradu, protože původní procesor měl HW akceleraci pouze H264 a neměl dostatečný výkon, aby HEVC utáhl softwarově (pochopitelně).

Chtěl jsem, aby byl upgrade co nejjednodušší, abych toho musel co nejméně řešit a volba byla tedy jasná - pouze nová deska a opět integrovaný procesor Intel, tentokrát z rodiny Apollo Lake. Nejlepší mi přišla varianta Asrock J3455M, která má formát mATX a je tedy rozšiřitelná o nějaké další přídavné karty - v mém případě wifi karta a síťová karta se čtyřmi gigabitovými ethernet porty. Síťovka v pohodě, ta už je PCI-E, ale wifi karta byla pouze PCI a takové porty už se na moderních deskách budou vyskytovat čím dál méně, tudíž jsem musel vyměnit i wifi kartu.

Zkušenosti se základní deskou Asrock J3455M: deska se zdá být velmi dobře provedená a i když ten chladič vypadá trochu nanicovatě, tak na těch max 10W odpadního tepla určitě stačí.
Protože se jedná o dost nový procesor, tak jsem rovnou nasadil jádro 4.9, na kterém všechno šlape tak jak má. Když nepočítám jádro, tak jsem pro desku použil výchozí openSUSE Leap 42.2, pouze s přidaným repozitářem Pacman, kvůli multimediálnímu centru Kodi. Bohužel ve výchozím stavu nefungovala akcelerace HEVC, kvůli které jsem celý upgrade dělal, ale pánové z openSUSE na tohle myslí, takže stačilo přidat repozitář X11:Xorg, který obsahuje novou Mesu 13.0.2 i novejší ovladače Intel pro GPU a rázem se akcelerace H265 rozběhla.
Nastal ještě jeden problém a to, že v přehrávaných videích se objevil tzv tearing. Jedná se o takové pruhy v obraze. Tenhle druh tearingu byl obvzlášť nepřijemný, protože se nejednalo o rovné pruhy, ale o takové křivé schody. Naštěší pánové z Intelu mysleli i na takový problém a tak stačilo do konfiguráku xorg.conf přidat Option "TearFree" "true" a bylo vyřešeno.
Deska včetně integrovaného procesoru tedy funguje tak, jak fungovat má a já jsem maximálně spokojený.

Zkušenosti s novou wifi kartou D-Link DWA-582: v první řadě musím poznamenat, že s PCI-E wifi kartami to není na českém trhu nijak zvlášť růžové. Je jasné, že dnes už jsem od nové wifi karty požadoval také pásmo A a AC a chtěl jsem, aby karta fungovala spolehlivě s linuxem. Měl jsem výborné zkušenosti s Ralinkem (původní PCI karta) a všude na internetu jsou chváleny chipy Atheros od Qualcommu. Bohužel, jsem žádnou takovou kartou nenašel (nebo i našel, ale za šílené peníze). Všude buď Broadcomm nebo Intel. Broadomm má ovladače tak nějak napůl uzavřené a karty tedy nejsou podporované rovnou a musíte instalovat polo-bloby a nebo Intel, který je tradičně dost otevřený, ale u některých svých wifi karet znemožnuje pouštět AP na 5GHz, což mi přijde jako sviňárna.
Nakonec jsem objevil i pár karet s chipsetem Realtek, který jsem nikdy moc nemusel (vzpomeňme na jeho síťovky nebo zvukovky), ale podle všeho jsou jeho čipy v linuxu dobře podporované a většinou i kompletně funkční. Navíc se zdá, že na ovladačích pro Realteky se neustále pracuje a bude to jen lepší.
Musím potvrdit, že na openSUSE s jádrem 4.9 a novým kernel-firmware z posledního listopadu karta funguje tzv out-of-box, tedy nemusel jsem s ní řešit absolutně nic.

Tím byl můj upgrade hotov a snad to zase na pár let vydrží :).

Té největší změny, která se se s mým serverem udála si asi nikdo nevšiml, ale pro mě je docela zásadní. Server totiž běží na novém "železe". Jedná se o JaguarBoard, který se řadí mezi jednodeskové počítače jako třeba RaspberryPy (oproti RPy je to ale stará dobrá x86 architektura s daleko větším výkonem). Zatím mi tenhle "drobeček" běží normálně doma, protože internetovou konektivitu mám perfektní, ale samozřejmě z hlediska bezpečnosti a celkové dostupnosti je to nesmysl, proto během tohoto roku poputuje serveřík někam do pořádného hostingu s garancí.

S novým HW souvisí ale také změna SW, konkrétně operačního systému. Místo dlouho používaného openSUSE jsem nasadil Debian ve verzi stable. Má to dva důvody, za prvé je Debian jediné distro, které na tomto HW běží naprosto spolehlivě bez sebemenších zásahů (Fedora nebo Ubuntu na tom vytuhne, řešení už sice existuje [parametry kernelu - ale proč nenasadit to nejjednodušší, navíc nejspolehlivější a nejbezpečnější] a za druhé budu spolupracovat s CZ.NIC, kde používají zásadně Ubuntu nebo právě Debian a tak se s ním chci dopředu seznámit co možná nejvíc. Jsem s Debianem nadmíru spokojený - jednoduchost a rychlost, prostě paráda.

Poslední změnou, o které se tu zmíním, je změna databázového backendu na blogu a vlastně všude, kde jsem nějakou databázi používal. Místo nenažraného MySQL jsem nasadil všude dostupné a podporované SQLite, které pro mé nenáročné potřeby bohatě stačí a ušetří mi to spoustu místa i HW prostředků. Pro čtenáře je samozřejmě použití SQLite nedůležité, protože takovou změnu jste ani nemohli zaregistrovat (v zásadě mohli, protože blog v některých případech házel hodně vnitřních errorů, ale ty jsem dnes všechny opravil a mělo by to běžet už spolehlivě).

No a nyní už se jen zmíním o tom, že blog v této podobě bych chtěl v průběhu tohoto roku kompletně přepracovat. A to jak po stránce frontendu, tak po stránce backendu.
Frontend chci udělat responzivní a zřejmě se nevyhnu použití nějakého javascriptového frameworku (možná AngularJS nebo něco podobného) a jako backend jsem chtěl použít CherryPy s TinyDB (tam už mám dokonce hotový základ), ale zřejmě i kvůli spolupráci s CZ.NIC nasadím nakonec Django a co se týká databáze, tak tam nevím, nejjednodušší by samozřejmě bylo nechat SQLite, ale přece jen bych docela rád přešel na NoSQL databázi a tak možná nakonec využiju i TinyDB, kterou mám připravenou (uvidíme).

Instant messaging, zkráceně IM, prochází neustálými změnami. Když jsem začal koketovat s internetem, tak všichni měli ICQ, pak jsme hodně kecali na Direct Connect a paralelně k tomu taky trochu na IRC. Pak přišel všemu tomuhle konec a všichni jsme se přesunuli na Jabber.
Jabber byl perfektní, fungoval všude, nebyly tam žádné reklamy, clověk si mohl založit vlastní server (já ho mám ;-)) a všichni mu předpovídali úžasnou budoucnost. Jenže Jabber používají pořád ti samí a uživatelská základna se nějak extra nerozšiřuje. Navíc tentokrát uživatelé netáhnou ani trochu za jeden provaz, takže aby si člověk pokecal se všemi, tak by musel mít Viber, Telegram, WhatsApp, Facebook a bůh ví co ještě. Jediný Google stále XMPP podporuje, takže tam se žádná extra revoluce nekoná, ale také si nejsem úplně jistý, kam se jeho Hangouts posune - snad zůstane XMPP věrný.

Co z toho všeho plyne? Vlastně nic moc, jen je prostě škoda, že když máme otevřený funkční protokol, kterým je Jabber/XMPP, tak že ho nevyužívá víc firem respektive lidí.
Já Jabberu samozřejmě zůstanu dál věrný a žádné ty "sledovací softwary" mi do mobilu nebo počátače nesmí. Takže mi piště na jabber klerik_na_klerik.cz :-).

O mobilních telefonech jsem tu psal jen jednou. Mobilní telefony mě sice velmi zajímají, ale píše se o nich tolik, že jsem většinou neměl potřebu o nich psát něco dalšího. Dneska udělám drobnou výjimku, protože chci vyjádřit svůj čistě subjektivní názor na dnešní mobilní telefony a co od nich očekávám.

V první řadě chci říct/napsat, že jakožto příznivce Open Source a Linuxu, bych preferoval telefon s nějakým Linuxem. To dnes není tak jednoduché a já bych musel udělat spoustu kompromisů, které já dělám jen velmi nerad (kompromis je totiž prohra -> prostě nemáte to, co ve skutečnosti chcete [a platí to i ve vztazích, kde pak prohrávají obě strany ;-)]).
V tomto kontextu je kompromisem především nedostatek modelů se systémem, kterému můžeme bez nadsázky říkat Linux. Je tu jeden model se Sailfish OS, tři telefony s Ubuntu Phone a asi dva modely, na které si můžete s trochou snahy dát Plasma Mobile. Pokud vám, stejně jako mně, ani jeden z těchto pár modelů nevyhovuje, musíte sáhnout po Androidu. Někdo Android vůbec nepovažuje za Linux, protože kromě jádra nemá s Linuxem moc společného, ale tento kompromis prostě udělat musíte, protože modelů s Androidem je rozhodně nejvíc na světě.

Další kritérium pro výběr bude asi pro spoustu ostatních nepodstatné, ale pro mě, jakožto pro outdoorového aktivistu, je to nekompromisní vlastnost – VODOTĚSNOST!.
Vodotěsných nebo chcete-li voděodolných modelů je sice poskromnu, ale nějaké se vybrat dají, takže tady prostě žádný kompromis dělat nemusím a při běhu v dešti se o svůj přístroj nemusím bát.

Rychlá GPS fixace! Toto většina lidí, ať už recenzentů nebo uživatelů, vůbec neřeší. Prostě berou GPS jako samozřejmost a nekladou na ni žádné zvláštní nároky. Jenže pokud si koupíte nějaký čínský telefon, případně nějakého levného Korejce, tak zjistíte, že než se vám GPS zafixuje, tak je to šílená doba a třeba při záznamu trasy, kterou jste uběhli, zjistíte, že je tam tolik nepřesností, že to nakonec není žádný vypovídající údaj.
Dnešní telefony s dobrými SoC naštěstí už s GPS problém nemají a dokážou GPS zafixovat opravdu rychle a to dokonce i v budově. Chce to ale vybírat a hledat, protože spousty, dokonce i dražších modelů, mají s GPS signálem problémy a občas se dokonce stává, že je GPS tak špatná, že se podle ní nedá navigovat ani v autě. Zde mohu rovnou říct, že nové Qualcommy jsou na tom velmi dobře, zatímco ty starší nebyly nic moc.

Dost RAM a výkonný procesor. Internetové diskuse jsou dneska plné výkřiků o tom, že není třeba v mobilu tolik výkonu. Souhlasit mohu jen zčásti. Je mi úplně ukradené, jestli je telefon v nějaké benchmarku v půlce tabulky výkonů. To prostě neřeším. Ale potřebuji, aby se telefon dal ovládat rychle a plynule a to prostě dneska už telefon s 1GB RAM a dvou-jádrovým ARM procesorem nezvládá. Za minimum se dá dnes považovat 2GB RAM a NOVÝ čtyř-jádrový procesor. Zde musím zdůraznit slovo NOVÝ, protože čtyř-jádrové procesory jsou tu už relativně dlouho a většina z nich stála vždycky za houby. Teprve až tento rok se vyrábějí levná čtyř-jádra, která za něco stojí a navíc mají dobře vyřešené řízení spotřeby – viz další a poslední bod.

Baterii opravdu na víc jak CELÝ den! Spousta uživatelů křičí, že musí nabíjet mobil každý den i při běžném používání. To je podle mě naprosto šílené a proto vybírám ty modely, které mají baterii co největší a mají dobrý procesor, který umí řídit inteligentně spotřebu.
Když budu hodinu poslouchat hudbu, hodinu surfovat na internetu, hodinu běhat se zapnutou GPS, hodinu si pouštět nějaká videa, hodinu telefonovat a pošlu deset SMSek a můj mobil musím večer nabít, tak je to krám, na který se nedá spolehnout! V tomto schématu, který mohu bez nadsázky nazvat běžné užívání, potřebuji, aby telefon vydržel alespoň dva celé dny (beru to včetně zapnutí na noc). Ani dnes toto spousty mobilů nesplňují a člověk musí tedy pečlivěji vybírat. Nicméně už to není tak zlé a už se dají najít i mobily, které při nějakém tom stand-by režimu s občasným používáním vydrží i pár dní nebo týden.

Další kritéria na mobilní telefon nemám, ale dalo mi dost dlouho zabrat, abych našel nějaký, který by všechno výše uvedené splňoval a přitom jsem za něj nezaplatil desetitisíce.
Nakonec jsem vybral letošní model Motorola Moto G (tedy třetí [3rd] generaci). Tento model se bohužel neprodává Česku a dokonce si ho nemůžete do České republiky objednat ani ze zahraničí. Naštěstí mám kamarádku v Británii, přes kterou jsem mobil získal a nyní mohu prohlásit, že je pro mé potřeby naprosto dokonalý – výdrž, rychlost, neskutečně rychlá fixace GPS, voděodolnost a jako bonus perfektní HD displej a 16GB vnitřní paměti rozšiřitelné o SD kartu.

Ti, kteří se trochu zajímaví o hardware, tak vědí, že je na světě velmí čerstvá procesorová architektura od Intelu zvaná Broadwell. Tyto procesory jsou nejen vyráběny novou a opět menší technologií (14nm), ale mají také novou integrovanou grafickou kartu iris 6200, která slibuje skvělé výkony. Vzhledem k tomu, že sám vlastním dnes stále velmi dobrý procesor z předchozí generace Haswell s integrovanou grafikou HD4600, tak jsem se rozhodl, že udělám porovnání a výsledky jsou opravdu super. Dalo by se říct, že nová grafika je cca 3x výkonnější než moje.

Odkaz na výsledky je zde: http://openbenchmarking.org/result/1507060-BE-1507057BE87

Tyhle nové a možná i trochu vylepšené grafické karty mají být i v nadcházející architektuře Skylake, která má vyjít už někdy na začátku podzimu (je to dost neobvyklé takhle brzy po sobě). To jsou procesory, na které čekám a které jsou podle mě ideální pro upgrade mého PC. Chtěl bych už používat pouze grafiky od Intelu, protože s nimi nejsou žádné problémy a v linuxu mají rovnou použitelné otevřené ovladače. Každopádně od Iris 6200 mají i dostatečný výkon pro občasné hráče, jako jsem já - hraju fakt minimálně, ale zase na druhou stranu uvidíme, jak si Iris 6200 poradí se Serious Samem 4, nakonec to možná ještě dopadne trochu jinak a já budu muset koupit přece jen něco výkonnějšího. Uvidíme, ale doufám, že nebudu muset :).

O Systemd toho bylo všude napsáno spousty a jsou tu tři skupiny: ti, co systemd nenávidí; ti, co systemd prosazují a ti, kterým je to jedno. Já jsem docela dlouho patřil do té třetí skupiny, protože mě to nijak zvlášť nezasáhlo. Prostě jsem si s Linuxem pracoval dál a moc mi nevadilo, že byl v distribuci nasazený jiný init system. Jenže jak na sebe Systemd nabaluje další a další věci, tak už mi to vadit začalo. Linux jsem považoval za jednoduchý a myšlenka "jedna aplika pro jednu věc" pro mě byla ideálni. Textová konfigurace a textové logy mají být samozřejmostí. Jenže Systemd vytyčil Linuxu zřejmě jinou cestu a začal mě obtěžovat.

Některé aplikace začali logovat jen do něj, což jsem tedy přenastavil a ačkoliv to bylo obtěžující, tak jsem to přenastavil a bylo vymalováno. Pak jsem se s ním naučil ovládat démony různých služeb a najednou to bylo strašně, až příšerně pomalé. Nechápal jsem proč. Odpověď jsem našel na internetu, prostě když má člověk málo ramek a pomalý disk, tak logy a cache můžou nabobtnat do takových rozměrů, že prostě trvá dlouho, než vám Systemd něco zobrazí. Dalo se to přenastavit tak, že jsem v konfiguráku Systemd nastavil jeho logovací a cachovací soubory na asi 100x menší. Dále jsem třeba vyzkoušel Btrfs, které se mi hned rozbilo a největší problém zase nastal se Systemd, který neměl kam zapisovat (v nových kernelech už si Btrfs balancuje automaticky a nemělo by se to prý stát).

Prostě mě tohle štve, dřív to fungovalo spolehlivě a žádný Systemd jsme neměli. Teď ho máme a je to složitější, pomalejší a rozhodně méně spolehlivé. Jestli ještě na pár problémů se Systemd narazím, tak odcházím na distribuci, která ho nepoužívá - třeba Voidlinux nebo můj starý známý Arch Linux.

A protože nejsem sám, koho Systemd štve, tak přidávám obrázek, který někdo vytvořil zřejmě při lítém boji se Systemd:

Tento týden vyšlo openSUSE 13.2 a já už aktualizoval většinu svých počítačů na tuto nejnovejší verzi. Musím uznat, že pánové ze SUSE opět odvedli skvělou práci a distribuce je opravdu dobře vyladěná - i když už se narazilo na pár bugů, které postihly i mě :) - nicméně se nejednalo o nic neřešitelného, takže v pohodě.

Tenkrát se musím zmínit o jedné úžasné vlastnosti, kterou nová verze openSUSE oplývá a tou je nestkutečně zrychlený boot. Už v minulých verzích jsem si na rychlost bootu nemohl stěžovat, ale to co předvádí distribuce teď, to už mi připadá jako malý zázrak. OpenSUSE 13.1 bootovalo do KDM přibližně 4 vteřiny (pak asi další 4 vteřiny na KDE po přihlášení). OpenSUSE 13.2 po grubu jen lehce problikne a je tam KDM. To je prostě neskutečné a absolutně to nechápu - tím spíš, že automaticky připojuji další šíťový disk přes NFS.

Takže neváhejte a upgradujte :).

Dodatek - jediný počítač, který jsem ještě na openSUSE 13.2 nepřevedl, je server, na kterém běží tyto stránky, protože pro něj ještě není hotový repozitář server:messaging. Hned jak bude dostupný, tak jdeme na upgrade i zde.