Takže blog teď pár hodin neběžel, protože jsem musel přijít na to, co se zase po tom upgradu stalo. Ano, Manjaro upgradovalo na Python 3.10 a tak blog přestal fungovat. Příčina nebyla v blogu samotném, ale v python konektoru na RethinkDB, který nebyl na tuto verzi připraven. Musel jsem ho trochu upravit, aby fungoval. Šlo o malé úpravy, takže nemá cenu dělat pull request, navíc moje úpravy jednoznačně rozbily kompatibilitu se staršími verzemi Pythonu, takže je to řešení jen pro mě.

Nicméně na blogu musím opravit rozbité vyhledávání, chci na něm udělat i pár změn v backendu a chci přidat pár funkcí:
- chtěl bych přidat možnost uložit a nepublikovat zápisek (drafts nebo-li rozepsané zápisky)
- chtěl bych propojit blog s Twitterem
- chtěl bych implementovat možnost nahrávat soubory přímo z administrace
- chtěl bych udělat takovou úpravu, abych se dostal po přihlašování na původní stránku, která mě přepnulana přihlášení

Vrhnu se na to tento týden :-0

5 knih ..... to je strašně málo. Předminulý rok to bylo tuším 12 knih, tedy jedna kniha na měsíc a tento rok je to mizérie. Ano, Duna byla delší, ale zase jiné knihy kratší, takže prostě 5 knih. Stěhoval jsem se, hodně programoval, neskutečně moc sportoval a na knihy nezbývalo tolik času, navíc jsem měl dost smůlu na knihy, které jsem nedočetl nebo několikrát odkládal. Nicméně i tak je to špatné a měl bych se do toho tento rok daleko více "obout".

Věřím ale, že tento rok bude o poznání lepší, protože mám v plánu číst knihy, které nemohou selhat:
- další díl Seržanta od Míry Žambocha s názvem Veterán
- a i další pokračování Seržanta s názvem Kapitán
- Inkoust a pečeť od Kevina Hearneho
- Papír a krev, což je druhý díl od Inkoustu a pečeťe, samozřejmě opět od Kevina Hearneho
- Útok obrů a Kletbu krkavců od Kevina hearneho
- Ochránce od Lerryho Correii
- možná Rybáře od Johna Langana
- možná, že opět zkusím Zaklínače
- a možnái něco jiného :).

Prostě tentokrát půjdu primárně "na jistotu" a experimentování nechám zase na jiné roky :).

Když nad tím tak přemýšlím, tak existuje vůbec větší legenda, než je světoznámá Duna? Osobně mě nenapadá žádná kniha, která by byla ve světě fantastiky slavnější a ze které by se do dnes čerpaly nápady (pominu-li Bibli, protože tu by mnozí z nějakého důvodu do fantastiky nepočítali). Věděli jste, že Duna byla inspirací i pro Tatooine?

No a protože letos měl premiéru i další film, který se pokoušel slavné dílo Franka Herberta přenést na filmové plátno, tak jsem si řekl, že konečně i já bych se měl s Dunou seznámit. Ačkoliv všechny díly Duny (které napsal přímo Frank Herbert, nikoliv jeho syn) mám v knihovně už dávno, dokopal jsem se k nim teprve teď, právě z důvodu, abych si nejdříve přečetl knihu a pak teprve se šel podívat na film. Nemám to rád v opačném pořadí, protože si nechci kazit vlastní představivost "vizuálem" z filmu.

Duna (kniha)
Po přečtení je mi naprosto jasné, proč je kniha takovým kultem. Je tam opravdu tolik nápadů, tolik věcí, o kterých člověk může přemýšlet, tolik dějových zvratů, že mi nezbývá než dát knize opravdu vysoké hodnocení. Dávám 84% a výše nejdu spíše z toho důvodu, že kniha by si jednoznačně zasloužila důstojné pokračování, ale to podle všeho nikdy pořádně nepřišlo a všechny další díly už se věnují planetě Arrakis v době třeba po tisíci letech od děje tohoto prvního dilu a to mi přijde opravdu škoda - příběh je tím trochu neuzavřený.
Každopádně pokud si chcete přečíst něco neotřelého, tak směle do toho. Kniha, i přes své stáří, neztratila nic ze svých kvalit.

Duna (film)
Film mapuje knihu cca jen do 50% (někdy příští, či spíše přespříští rok, nás čeká další díl, který se bude věnovat právě druhé půlce knihy) a můžu jednoznačně říct, že jakožto znalec knihy, jsem se v něm dobře orientoval a byl jsem příjemně překvapen, jak se s tématem filmaři vypořádali. Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že kdybych knihu neznal, tak tak na mě bude film působit velmi plytce a nedostatečně. Film totiž některé věci předkládá, ale nevysvětluje a jakoby předpokládal, že divák je i zároveň znalec předlohy. Mně osobně to samozřejmě nevadí, ale pokud jste Dunu nečetli, tak vaše pocity mohou být všelijaké. Nicméně za mě osobně dávám 80% a znovu důrazně odporučuji si přečíst knihu a pak teprve koukat na film.

Knihu jsem dočetl jen s velkými obtížemi a mnohými odklady. Ono se to opravdu nedalo. Zkuste si představit nejhorší a nejnudnější knihu, kterou jste kdy četli a dočetli. Tak něco podobného je asi Temný experiment. Děj minimální, tajemno nulové, napětí dokonce záporné a celkově prostě totální nuda. Přitom potenciál obrovský, ale nikoliv promarněný, spíš dokonce znásilněný. Této knize se vyhněte obloukem, dal jsem jednu hvězdičku (15%), protože jsem si nechtěl připadat jako osel, který dočetl knihu s hodnocením Odpad (takové hodnocení dávám normálně pouze knihám, které nedokážu dočíst celé).

Všem čtenářům tohoto blogu přeji krásné Vánoce :).

Dnes už mě politika vůbec nezajímá a doufám, že lidé časem zjistí, že politiky opravdu nepotřebujeme vůbec na nic (stejně jako celý stání aparát). Nicméně žiji v zemi, kde se toho politicky děje opravdu mnoho a tak se tu a tam o nějaké té politické "aféře" dozvím. Včerejší rozhovor s panem Milošem Zemanem byl jednou z těch událostí, která se ke mně dostala. Pan Miloš Zeman je prezidentem České republiky, ale to pro nemá žádnou váhu, je to pro mě jen další politik, kterého si někdo zvolil, aby mu rozhodoval o životě. Proto o panu Zemanovi budu mluvit prostě jako o člověku nebo o osobě, která je často ve veřejném prostoru nebo zjednodušeně: je velmi často vidět.
Pan Zeman je zdrojem opravdu obrovské kontroverze. Někteří ho doslova milují - to jsou většinou ti, kteří s jeho názory souzní. A jiní ho absolutně nenávidí, nesouhlasí s jeho názory, odsuzují jeho způsob prezentace a většinou mu i dost nadávají. To jsou dva hlavní tábory lidí, kteří se k Milošovi Z. nějak vyjadřují. Ani u jedné ze zmíněných skupin mi nepřipadá, že by měla své argumenty nějak logicky podepřené a tím konzistentní. Prostě pokud M. Zeman řekne něco s čím dotyční souhlasí, tak je to borec, když s MZ nesouhlasí, tak je to blbec. Ačkoliv jsem to napsal zjednodušeně, tak si myslím, že to situaci přesně vystihuje. Tento přístup k lidem a jejich názorům je velmi špatný až toxický, ale moje teze v tomto zápisku není o názorech samotných.

Mně jde o to, že pan Zeman vyjadřuje svoje názory absolutně čistě a jasně a nebojí se je říct tzv. bez obalu nebo s ohledem na mor společnosti, tedy na nějakou politickou korektnost (která se bohužel netýká pouze politiků). Klidně řekne, že nemá rád - vlastně přesněji, že nenávidí transgender lidi. A teď mi opravdu nejde o to, zda je ten názor špatný nebo dobrý. Nejde mi o to, zda by to měl nebo neměl nějaký prezident či politik říkat. Jde mi o to, že někdo absolutně nenásilně, maximálně informativně, vyjádřil svůj názor. To je jednoduše skvělé! 

Dnešní svět má totiž obrovský problém v tom, že se lidé začali bát vyjadřovat své názory naplno. Ano, hodně je to dáno tím, jak moc je omezená svoboda slova třeba zákonem (to je opravdu zlo, ale to podrobněji rozeberu podrobně třeba někdy jindy), ale i témata, která zatím nejsou zatížena přímou regulací, tak se jich lidé bojí a vyhýbají se jim buď úplně, nebo o tom tématu mluví v mantinelech zmíněné politické korektnosti. A já myslím, že to je velmi špatně.
Myslím si, že pokud někdo chce vyjádřit nějaký názor, tak by ho měl říct naplno, tak jak ho cítí a neměl by za to být jakkoliv trestán či penalizován. Důležité ale je, že to neznamená, že každý musí křičet a ventilovat své názory. Naopak, myslím si, že není nutné svůj názor za každou cenu někde říkat nebo psát - lidí je hodně, většinou už takový názor stejně zazněl, takže příspěvek do jakékoliv diskuse by měl být promyšlený, měl by být takový, aby diskusi nějak posunul nebo obohatil a rozhodně by to nemělo být jen repetativní a kvantitativní podpoření nějakého názoru bez přidané informační hodnoty.

A pan Zeman se ve zmíněném rozhovoru vyjadřoval přesně tak, jak bych chtěl, aby se vyjadřovali všichni - tedy promyšleně, informativně, jasně a bez ohledu na politickou korektnost. Díky tomu co řekl, teď každý přesně ví, jaký má MZ názor a především proč. Pokud s jeho názorem nesouhlasíte a máte tu potřebu, tak můžete s jeho názorem polemizovat, můžete použít libovolné argumenty k tomu, abyste se pokusili jeho názor vyvrátit či dokonce změnit (pokud byste mluvili přímo s ním). Důležité je, že máte tu možnost. Ale pokud by Miloš Zeman jen opatrně řekl, něco ve smyslu, že "transgender je velmi složitý problém" atp, tak by informační hodnota toho rozhovoru byla opět nulová. Můžeme se bavit o tom, že pan Zeman mluví velmi urážlivě, ale to nemění nic na tom, že jeho názor je relativně hodně konzistentní a informovaný a především informativní. 

Ale pokud jen nadáváte, že je Zeman tohle a támhleto, protože řekl tohle a támhleto, tak je to k čemu? Ale stejně tak pokud jen napíšete, že s panem Zemanem souhlasíte, tak je ta informační hodnota takového příspěvku kde? To je opět jen nějaká kvantitativní podpora, která jen opět zkresluje pohled na samotné informace.

Za mě tedy pro pana Zemana palec nahoru. Kdyby to nebyl politik, který je placený z peněz, které mi stát ukradl, tak bych k němu mohl najít i respekt. Takhle mohu jen prohlásit, že jsem rád, že jako osoba a člověk se nebojí vyjádřit srozumitelně své názory (byť s nimi většinou nesouhlasím).

Tak protože se stěhuji a člověk nikdy neví, jak moc dobře bude internet fungovat v novém místě, tak jsem raději zvolil jinou variantu než mít vše puštěné doma. Ano, je pravda, že pokud to má člověk doma a má dostatečně stabilní (a rychlý) internet a elektřinu, tak je to určitě dobrá volba, ale to já do budoucna rozhodně nevím. Tudíž jsem zvažoval, jak to udělat a nejlevnější řešení je nějaký Raspberry Pi housing. Koupil jsem tedy nejsilnější dostupné Raspberry Pi, tedy verzi 4B s 8GB ram. Dal jsem do toho nejrychlejší SD kartu, kterou jsem mohl sehnat. Pro jistotu jsem ještě koupil malou čtečku a do ní jsem dal druhou nejrychlejší SD kartu, kterou jsem sehnal (na tuto kartu budu dělat zálohy celého systému). Celé Raspberry jsem obalil do hliníkového chladiče, aby se nehřálo. Nainstaloval jsem tam Manjaro Linux a už to frčelo do serverovny. No a v tuto dobu už čtete blog z nového Raspberry a vypadá to, že to jede slušně, přestože mi přijde, že rozhodně maličko pomaleji než dřív - uvidíme, zda se to nedá vyladit. Případně hlašte problémy prosím.

Jinak taková zajímavost na konec. Protože RethinkDB, které používá tento blog, mi nešlo pod Arch Linuxem ani Manjarem přeložit pro architekturu ARM64, tak jsem byl nucen poprvé nasadit Docker. A není to nic složitého, docker je rozhodně zajímavá technologie, myslím, že bych mohl celý tento blog do budoucna provozovat z dockeru, protože je s ním opravdu snadná práce.

Chtěl bych udělat nějaký podrobnější popis toho, jak jsem všechno nakonfiguroval a tak dále, ale už začínám mít toho počítače dost. Takže třeba někdy příště, ale minimálně chci udělat git repozitář s konfiguráky, pak sem dám link.

A tady se můžete podívat, jak vypadá neofetch z nového "želízka" :-D.

Zatímco loňský rok byl na knihy, pro mě, znamenitý, tak letošní rok mi v čtení moc nepřeje. Čtu asi pořád docela dost, ale nějak se nemohu začíst do žádné knihy natolik, abych se odhodlal ji dočíst. Mám asi smůlu na tituly, ale většinou mě to po pár kapitolách přestane bavit, respektive mi začne být jedno, jak to bude v příběhu pokračovat.
Typickým případem je Domovina od R.A.Salvatore. Přečetl jsem asi 10 procent knihy a vůbec mě to nechytlo a když jsem se nemohl donutit pokračovat, tak jsem to prostě, prozatím, vzdal. Snad bude nálada jindy. A takových knih mám tento rok víc. 

Aktuálně mám přečteno 32% z knihy Temný experiment, která mě taky nebere tak, jak bych rád, aby mě dobrá kniha pohltila. Nicméně myslím, že tuhle knihu zdolám a rozhodně sem o ní pak napíšu. Snad se to rozjede, už se tam pomalu začíná něco dít :).

Nevím jak to máte vy, ale já prostě zbožňuji spánek. Ačkoliv jsem velmi aktivní člověk (sport taky zbožňuju, byl jsem běhat nebo jsem cvičil prakticky všechny dny v tomto týdnu), tak spánek je prostě moje nejoblíbenější činnost. Někdo sice říká, že tím zabíjím život, ale já si to rozhodně nemyslím. Ve spánku zažívám ty nejkrásnější věci a nemám to tak, že by to pro mě byl čas, který bych si po probuzení neuvědomoval. Nepamatuji si sice skoro žádné sny, ale pamatuji si pocity, které jsem v těch snech měl a rozhodně kompletně vnímám ten čas, který jsem spánkem a sněním strávil a v nímám ten čas rozhodně pozitivně, kolikrát mnohem pozitivněji než "bdělý život".

Mám navíc asi trochu štěstí na panelák, ve kterém bydlím (ačkoliv už v něm bydlím jen částečně, už většinou spím jinde). Paneláky jsou prostě plné lidí, dětí, zvířat a prostě všeobecně zdrojů zvuku nebo spíše hluku (dle výkladu nebo názoru). Navíc bydlím ve městě, takže venku jezdí auta, autobusy, náklaďáky, štěkají tam psi, štěbetají ptáci, probíhají tam různé stavební či bourací práce, prostě všude okolo je nějaký "zvukový bordel". Ale pokud zavřu okna (plastová), tak já mám na spaní krásný klid. Spím doslova jak zabítý a každou minutu spánku si totálně užívám :). Probudím se tehdy, kdy moje tělo řekne, že spánku stačilo a nebo tehdy, kdy měchýř řekne, že jemu taky stačilo :-D.

Tenhle zápisek píšu ze dvou  důvodů. Že můj dobrý kamarád bydlí v baráku blízko silnice (já tak blízko silnice zase nejsem, navíc jsem dost vysoko - 5NP a hluk z okolí mi tady tlumí krásné vzrostlé lípy), kde po páté hodně ranní začnou jezdit náklaďáky a do pozdních nočních hodin v jeho bytovém domě někdo hlučí. Kamarád je z toho docela nešťastný.
Já to tak nemám, večer celý dům i jeho okolí utichne a my tady všichni prostě parádně spinkáme :). Škoda, že z různých osobních důvodů tento byt opouštím (to je druhý důvod - chci si postesknout), bylo to tu krásné .... a klidné a já to tu zbožňoval. Ale to je život.

Protože jsem člověk, který na sobě rád pracuje, tak jsem se rozhodl, že se zúčastním týmového kurzu Pythonu. Do konce tohoto kurzu už zbývají jen 3 lekce / týdny a zatím zvládám krásně :). Nabyté znalosti využiju při zlepšování tohoto blogu i jinde.

Nicméně přihlásil jsem také proto, že sice umím programovat, respektive umím řešit problémy programováním, ale vlastně neumím programovat v týmu. Oběcně pracovat v týmu umím, protože moje zaměstnání, tedy projektant elektro, je hodně o práci v týmu. Ale programátorský tým není to stejné co projekční či projektantský tým. Rozdíly tam opravdu jsou, ale jdou špatně definovat, proto je zde vyloženě popisovat nebudu. Nicméně to, že to je rozdílné, ještě neznamená, že je to pro mě problematické.
Rychle jsem se do toho dostal a stejně jako při projektování, tak opět jsem se brzy dostal do vedoucí pozice týmu, o kterou vlastně nestojím :). Nicméně je to dáno tím, že já mám s programováním nějaké zkušenosti a další členové týmu toho naprogramovali daleko méně nebo dokonce nic. Navíc jsem hodně aktivní a jsem do programování a řešení problémů zapálený. Není to tedy o tom, že bych byl nějaký "borec programátor" a jasná "vůdčí osobnost", ale tím, že ono to vždycky padne na toho nejzkušenějšího a nejaktivnějšího. V jiné skupině by to tak zřejmě nedopadlo.

Každopádně si to dost užívám, hodně baví mě řešit úkoly, které nám v tomto kurzu "kouči / koučové" přichystali - některé z těch úkolů jsou docela zapeklité - ty mám nejraději :-).

PS: to nejlepší, kromě výše zmíněného, co jsem se v tomto kurzu naučil, je testování kódu. Zjistil jsem, že testování kódu, které jsem do teď nedělal, velmi usnadňuje a zrychluje práci, ale především, odhaluje chyby, které by člověk jinak nepředpokládal. Navíc jsem konečně začal používat debugging kódu, což jsem do té doby vlastně vůbec nedělal a jel jsem, asi trochu pomalou metodou, pokus - omyl - vytisknout proměnné do konzole - další pokus..... . S debuggingem a s testy to jde vše daleko lépe a rychleji.

PPS: moje řešní úkolů dávám i do gitu - https://github.com/jiri-one/Kosoctverci