Byly doby, kdy jsem doslova hltal Hvězdné války. Miloval jsem filmy, seriály, knihy, hudbu a prostě všechno, co se kolem SW točilo. Nešlo o žádnou posedlost, ale strašně mě to bavilo. Po Epizodě 7, jsem si byl jistý, že Hvězdné války tu s námi budou ještě dlouho a že je svět ještě v poráku. Jenže pak přišel Rogue One a já na Hvězdné války zanevřel.
Rogue One jako by byl z úplně jiného světa v nějaké úplně jiné a né až tak předaleké galaxii. Jakoby se jeho příběh odehrával na zemi, kde neexistuje čest, logika nebo sny. Byl to surový obraz dnešní nepříjemné reality zasazený do děje v budoucnosti. Kdyby to byl příběh z jiného vesmíru, tak by to bylo vlastně v pořádku, ale SW nemá být o tom, že ti rádoby dobří klidně někomu vrazí kudlu do zad když to nečeká. Tahle surovost a syrovost nemá v SW co dělat.
Star Wars tím pro mě utrpělo takovou ránu, že jsem se od něj raději držel dál. Ale opět se nachýlil čas a blíží se doba vánoční a nová premiéra dalšího SW filmu je takřka za dveřmi a ve mně opět vzorstla naděje, ale zároveň přišel i obrovský strach. Co když to bude stejné jako loni?
Z nový trailerů nedokážu vyčíst ani atmosféru, ani jestli se tam budou opět vyskytovat nechutnosti a blbosti. Trailery jsou sice natočeny v temnější atmosféře, ale to ještě nemusí nic znamenat, protože u zmíněného RO byly trailery výborné a přišla ta hrůza a děs. Nezbývá tedy nic jiného než doufat, že se Hvězné války vrátí stejně kvalitní, jako byla Epizoda 7 a my tak budeme moci na Epizodu 3,5 zapomenout - je to pro mě ale velmi těžké.

Včera jsem byl v kině na Blade Runnerovi 2. Vzhledem k tomu, že se mi jednička vůbec nelíbila, tak jsem na tohle šel jen kvůli kamarádovi, který na nějaký čas přišel o řidičák a neměl s kým jiným jet.
První Blade Runner se stal kultem, legendou a prý vzorem pro další sci-fi filmy. Já jsem ho viděl necelého kdysi jako dítě a celého teprve asi před dvěma roky. Před těmi cca dvěma roky jsem ten film málem nedokoukal, protože mě absolutně nezaujal. Ano, je tam velmi zajímavě vykresleno prostředí, je tam neotřelá futuristická hudba, ale příběh byl dost o ničem a brutálně vraždící maniakální android mě vyloženě štval a nudil. Podle všech prvních recenzí a ohlasů to vypadalo, že dvojka se nese přesně v duchu jedničky a tak jsem se před kinem dost bál toho, co asi přijde.
No ale přišlo velmi příjemné překvapení. Dnes už jsem dospěl nebo dokonce zestárl a tak nechci koukat na nějaké tupé akční filmy a mám raději filmy, kde se musí trochu přemýšlet. Blade Runner 2049 tohle rozhodně splňuje, protože vystřelí se tam jen párkrát a žádné velké akce tam nejsou. Film má velmi pomalé tempo, které jen velmi pomalu teče k závěru, ale i přesto nenudí.
Nuda začne až v poslední půlhodině, kdy je už všechno jasné a jde tedy jen o to, jak s informacemi, které z příběhu vyplynuly, hlavní postavy naloží. Stopáž filmu je právě dvě a půl hodiny a minimálně o tuhle půl hodinu by film mohl být kratší. V poslední půl hodině totiž třeba vidíte, jak se vraždí dva androidi a je to opravdu dlouhý a zbytečný souboj, který vám nic nedá a brutalita toho, kdy je několik minut zabíráno uškrcení/utopení jednoho z nich, je vyloženě nechutná a nepříjemná. V poslední části vidím velkou slabinu filmu a věřím, že by šla zkrátit na pár minut. Stejně tak celý film by šel určitě zkrátit a kdyby někdo udělal verzi sestříhanou na čas pod dvě hodiny, tak by z toho mohl být film takřka pro každého.
Moje hodnocení je tedy 70% a mohlo být i vyšší, pokud by film zbytečně nenatahovali.

Ještě se musím zmínit o Františku Fukovi. Jedná se o recenzenta filmů a jehož recenzi na BR2 jsem si poslechl před tím, než jsem šel do kina. Z jeho recenze jsem extrapoloval jen kusé objektivní informace, protože jeho recenze byla jinak úplně subjektivně pozitivní. Dokonce říkal, že Blade Runner 2049 viděl už 5x za poslední týden a že ho ještě párkrát v nejbližší době uvidí.
Absolutně nechápu, proč tomuto filmu tak propadl. Moje hodnocení je vysoké, ale tohle je přece film, který je dobrý jen napoprvé, protože je to vlastně především detektivka a ty mají překvapit jednou a další sledování už ztrácí své kouzlo, když člověk zná všechna tajemství.

Film Logan už byl v kině před nějakou dobou a co nevidět vyjde na Blu-Ray, ale mně trochu unikla informace ohledně toho, že kromě Hugh Jackmana končí s X-Meny i Patrick Stewart. Trochu mě mrzí odchod obou dvou herců, protože jsem je měl v těch rolích rád. Nicméně pokud budou další filmy dostatečné kvalitní, tak změnu tváří Professora X nebo Wolverina rozhodně přežiju a kdo ví, třeba budou noví herci ještě lepší (mladší verze Professora X, tedy James McAvoy je také skvělý). Prostě žádná tragédie se nekoná.
Co mě ale velmi fascinovalo, tak to bylo prohlášení Patricka Stewarta, které tu hodlám citovat:

"Minulý pátek jsem v Berlíně společně s Hughem Jackmanem a Jamesem Mangoldem znovu viděl Logana. A ohromně mě dojal, mnohem víc, než když jsem ho viděl poprvé. Možná to bylo společností, ale když film končil - a tohle je plné přiznání - Hugh mě vzal za ruku a viděl jsem, že brečí. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem na tom stejně. Pak film skončil a měli jsme jít na pódium, ale ještě běžely titulky. Měli jsme tedy čas chvíli posedět a mně došlo, že už nikdy nebude lepší, citlivější a krásnější způsob, jak se rozloučit s Charlesem Xavierem, než tenhle film. Ještě ten večer jsem proto Hughovi řekl, že taky končím. Je po všem."

Pokud jste ten film viděli, tak je skoro jedno jestli se vám ten film líbil nebo nelíbil, ale rozhodně se to nedá považovat za něco velkolepého, že by se už nic lepšího po tomhle bijáku natočit nedalo. A proto tedy nechápu, že to pánové berou až tak vážně. Myslím si, že to opravdu přehánějí, o tolik podle mě nešlo.

Za sebe mohu v klidu říct, že film je to dobrý, bavil mě, ale je takový (jak už jsem zmínil v nadpisu) plytký. Zatímco předchozí X-Men: Apokalypsa byl megalomanský, vizuálně úchvatný a měl jasný tah na bránu i nějaké poselství, tak Logan se soustředí na pár mutantů v alternativním vesmíru s jejich problémy, které se pomalu vlečou ke konci, o kterém už od začátku nepochybujete. I přesto film doporučuju, stojí za to vidět, ale nějaký přelomový zážitek nečekejte.

To, že ty největší blockbustery jsou dnes komiksové adaptace, je dnes neochvějný fakt a vzhledem k tomu, že komiksových příběhů, ze kterých se dá čerpat, je nepřeberně, tak se na tomto faktu ještě delší dobu asi nic nezmění. Ti, kteří to sledují, tak vědí, že nejsilnější komiksoví hráči jsou dva - tedy Marvel a DC Comics. Dnes už nikdo nepokládá otázku: "Který z nich je lepší?" Na tu je dnes opravdu snadná a víc než jasná odpověď? MARVEL!
Ještě upozorním, že následující text, je sice můj vlastní, ale názor není jen subjektivní, ale je to názor, který převládá u většiny diváků nebo u fundovaných recenzentů (třeba všichni z Odvážných palců na Stream.cz). Já se jen chci vyjádřit k této v zásadě trochu smutné a vlastně dost zbytečné situaci.

Přestože když kohokoliv vyzvete, ať jmenuje jednoho komiksového hrdinu, tak vám zřejmě bez zamyšlení rovnou řekne Supermana nebo Batmana a ti protřelejší třeba Flashe. Ještě zajímavější je zjištění, že pokud se kohokoliv zeptáte na komiksového záporáka, tak zřejmě dostanete odpověď Lex Luthor, Joker nebo dokonce Tučňák. Všechno to jsou postavy, na které drží práva právě DC Comics.
Toto platí dodnes, stará garda z DCC je stále asi známější, ale je možné, že tato doba už nebude dlouho trvat, protože před pár lety pro evropana takřka neznámí hrdinové jako je Kapitán Amerika, Thor nebo Iron Man svoji "tehdejší" mnohem známější konkurenci brutálně válcují a s každým dalším filmem potvrzují, že universe Marvelu je komiksová jednička a skoro to vypadá, že dvojka žádná ani není, protože DC Comics se plácá někde nad propastí a dělá jednu chybu za druhou.
Poslední marvelovka Kapitán America: Občanská válka opět ukázal, jak neskutečný mají v Marvelu náskok před DCC, kteří svým posledním počinem Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti dokázali, že si neví s komiksem rady. Nebudu tady popisovat jak stále svěže a atraktivně působí marvelovky, ale zmíním se o tom, jak špatně zvolenou atmosféru mají „dýsíčka“.

V DC Comics se rozhodli, že svůj universe udělají mnohem temnější než jsme od komiksů zvyklí. To by nemuselo být na škodu, přece jen je dobré se odlišit a jen nekopírovat Marvel. Jenže se to nesmí přehnat, aby člověk z filmu neodcházel skoro až s depresí. Přesto si myslím, že i když Zak Snyder neumí točit, tak se mu třeba první Superman, tedy Muž z oceli docela povedl (čest této výjimce) a přestože je to film dost temný, tak celkově ve výsledku působí dobře. Bohužel zmíněný BvsS už jde s temnotou za hranici příjemného a tvůrci v čele se Snyderem museli mít při natáčení také temno v hlavě, protože logika celého filmu je na bodě mrazu. Bohužel přílišná temnota a špatná logika nejsou jedinými problémy DC Comics.
Dalším ohromným problémem je výběr herců. Hanry Cavil jako Superman by asi ušel, sice si myslím, že mu role trochu nesedí a třeba agent z Man from uncle mu padne daleko víc, ale jako Superman určitě neudělá ostudu. Ohromný problém představuje výběr Batmana.
U filmů, které potřebujete zpropagovat je dobré do některé z hlavních rolí obsadit nějakou hvězdu, to je známý fakt. Ale pokud máte film, který má značku a už svým jménem se zpropaguje sám, tak na hvězdě můžete ušetřit a máte celkem volnou ruku v tom, koho do role obsadíte, aby v ní co nejlépe seděl. Bohužel toto tvůrcům nedošlo a do role Batmana obsadili Bena Afflecka a tím jakoby už dopředu odsoudili svůj vesmír k tomu, že se divák bude vždy soustředí i na Affleckovo špatné hraní a nepříjemný zevnějšek. Navíc Affleck je padesátník a ještě k tomu né moc zachovalý, takže Batman nebo Bruce Wayne působí celkově moc staře a divákovi to přidá jen další nepříjemný pocit z filmu.
Tato kritika ale asi tvůrcům nestačí, přestože na Warner Bros ji křičí celý internet a Affleka nejenže nepřeobsadí, ale po bok mu přidají dalšího kontroverzního parťáka.
Jason Momoa jakožto Aquaman už teď budí rozporuplné reakce. Všichni si ho pamatují z Hvězdné Brány: Atlantidy jako Ronona Dexe a za tuhle roli ho mají všichni rádi. Bohužel si ho také všichni pamatují jako nového Barbara Conana, kterého hraje stejně jako Ronona, ale tam už to prostě nefunguje a podle prvních zveřejněných záběrů se Ronon vrátí i jako Aquaman, protože Momoa asi jinou pózu zřejmě neumí.
Samotná volba tohoto havajce je podle mě šlápnutím vedle, protože Aquaman má být usmívající se bloňdák s postavou plavce a né černovlasý, urostlý a věčně zamračený kulturista. Ačkoliv bych se rád pletl, tak Aquamanův film převahu Marvelu opět jen potvrdí.

Sebevražedný oddíl to asi nezachrání. Jediným filmem stáje DC, který se s trochou nadsázky dá nazvat „peckou“ je trochu odstrčený Suicide squad, který jakoby do nepříjemného univerza nezapadá. Důvod je ten, že film je nakonec jiný než měl být a to na přání producentů a dalších výše postavených lidí z WB. Těm se totiž zalíbil styl traileru, který přitáhl opravdu mraky diváků a tak tomuto traileru chtěli film co nejvíce přizpůsobit. To, že nakonec film vypadá jako několik trailrů, není vůbec na škodu a kdyby se tímto stylem DC ubíralo dál, tak se má šanci z toho srabu, ve kterém je, dostat. Nicméně o tom dost pochybuji.

DC Comics tedy můžeme prakticky odepsat. Já rozhodně nehodlám za jejich filmy utrácet peníze a do kina na ně chodit nebudu. Marvel má neochvějnou pozici, ale bez alternativy přece jen nejsme. Kingsman ukázal, že evropskému filmu ani komiksu ještě neodzvonilo!

Tak nové Star Wars jsou za námi. Nebudu to dlouze rozpitvávat, jen řeknu, že se jedná o důstojné pokračování a film je to dobrý. Nicméně si dovolím pár poznámek.

NEGATIVA:
- hlavní záporák vypadá jak Václav Klaus mladší, jen mnohem víc zženštile a nikdy si neměl sundavat masku, tím to zabil
- filmy s otevřeným koncem vždycky stály za houby, ale tentokrát to skončilo opravdu v půlce, což fanoušky jedině naštve
- celá "stará herecká garda" stála za houby už za mlada. Čestnou výjimkou je Harrison Ford, který byl, je a bude skvělým hercem. Bohužel, ho v sedmičce zabije jeho vlastní zženštilý anorektický syn, takže už se s ním v dalších dílech nesetkáme

POZITIVA:
- atmosféru Hvězdných Válek se podařilo udržet, takže si zopakujete ty příjemné pocity, které jste zažívali u předchozích dílů
- nový robůtek BB8 je ještě lepší než R2D2
- nové herecké obsazení je rozhodně lepší než to z dílů 4-6
- z filmu opět vzešla spousta otázek, takže je svět Hvězdných válek opět bohatší a máme o čem přemýšlet a teoretizovat

Nezbývá než se těšit na další epizody i filmy mimo epizody - teď dostaneme každý rok jeden přírustek do tohoto universa :-).

Druhý díl knížní série o Vetřelcích jsem s předběžným nadšením netrpělivě očekával, protože Probuzení bylo prostě dokonalé (hodnotil jsem 100%). Věřil jsem, že i když bude druhý díl jen z půlky tak dobrý, jako byla jednička, tak to bude pořád perfektní kniha. No, úplně to tak není.

V prní řadě je potřeba říct, že Vetřelci jsou pro mě jedním z mála témat, u kterých se doopravdy dokážu bát. U jedničky jsem se bál jako malý kluk a doufal jsem, že u dvojky ten strach zažiji znovu. Ale bohužel, v této knize není po strachu ani památky. 
Autor to nevzal úplně za správný konec. Jednak jeho popis samotných vetřelců je hodně chabý. Přirovnává je k pavoukům, ke hmyzu nebo k robotům, takže ve mě nevyvolal strach, ale maximálně odopor nebo nechuť - ale třeba taky nic (žádný pocit). Dalším problémem a přijde mi, že i zásadní chybou autora bylo, že do knihy zařadil části, kde popisoval, co si vetřelci myslí! To je obrovská chyba, které knize hodně ubírá na tajemnosti. Vždyť vetřelci jsou nevyzpitatelní a nikdo neví, co doopravdy chtějí a můžeme se o tom jen dohadovat a o to víc se bát neznámého! Ale autor tohle porušil a díky tomu jste už nepřemýšleli, kde asi vetřelci znovu zaútočí a jestli vůbec, prostě jste očekávali, že to přijde a autor se s tím ani moc nepáral - žádné popisování stínů a strachu mariňáků, prostě najednou tam vetřelci byli a tak se střílelo.

Nenašel jsem vlastně ani jedinou pasáž, která by byla alespoň zčásti tak napínavá, jako byly v jedničce skoro všechny (když v jedničce vetřelci, Timem Lebbonem popisovaní jako stíny, hnali Ripleyovou a její kolegy mimozemskou lodí a pak je pronásledovali starým městem, tak jsem málem omdlel z nedostatku vzduchu, když jsem celou dobu zatajoval dech :-)). Strach se tedy v této knize opravdu nevyskytuje. Kdyby tam nebyli vetřelci, kteří sami o sobě v člověku vyvolávají nepřijemné pocity, tak by se to ani hororem nedalo nazvat.
Ještě je důležité zmínit, že v prním dílu se vetřelci objevili hned na začátku a už od začátku tedy vyvolávali strach a napětí. Tady se neobjevili dříve než po sté stránce, pouze jste o nich věděli, protože autor popisoval jejich myšlenky. Autor tedy nevyužil úvodních 100 stran na budování atmosféry plné strachu, ale vyplýtval je například na cestu Alana Deckera na Zemi (chcete snad číst v knize o vetřelcích o pozemských byrokratech?), kde se nic moc nestalo.

Výše uvedené jsou věci, které mně osobně na knize vadily. Nicméně nechci aby to byla čistě negativní recenze, kniha to není vyloženě špatná. Jednička, nasadila laťku tak moc vysoko, že všechny další knihy už budou vždy pouhým jejím stínem. Vzhledem k přímému propojení knih s filmovou sérií, se nám nabízí ideální možnost srovnání.
Vetřelec - Probuzení je jako film Vetřelci (Vetřelec 2), tedy napínavá děsuplná hrůza, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat. Vetřelec - Odplata je jako Vetřelec: Vzkříšení (Vetřelec 4), tedy akční jízda, která si z Vetřelců bere jen něco, nerespektuje pravidla "vetřelčího světa", přidává nějaké ty vtipy a i když nesplnila očekávání, tak se na ni koukat dá, ale za nějaký horor ji rozhodně považovat nemůžete.

Probuzení ode mě dostalo právem 100%. Odplata si ode mě odnáší 80% - chtěl jsem dát méně, ale nakonec jsem jí pár bodů přidal, protože i když to není to pravé vetřelčí ořechové, tak se to čte dobře, kniha se dá zhltnout jedním dechem a i když se třeba na začátku příběhu nic moc zásadního nedělo, tak to rozhodně nebyla nuda. Zhodnitil jsem to tedy úplně stejně tak, jak jsem zhodnotil filmy Vetřelci a Vetřelec: Vzkříšení.

Mohla by to být krátká recenzička o jednom slově - BLBOST! Ale přesto se o tom trochu rozepíšu, protože tahle kravina mě až znechutila.
Ve zkratce jde o to, že na Zemi se narodí geneticky shodná holka, jménem Jupiter, s kdysi velmi mocnou mimozemšťankou, která mimo jiné vlastnila také Zemi. Holka o tom neví, ale unikne pár padouchům, pak se to dozví, unikne dalším padouchům a pak je vmanipulována tak, aby se přihlásila o svůj nárok na celé jmění mrtvé mimozemšťanky. Důležité také je, že zesnulá mimozemšťanka byla matkou tří dětí, které si najaly všechny padouchy, aby Jupiter buď zabili a nebo přivedli. Za pomoci Caina dokáže Jupiter ze všeho vyváznout a na konci je tedy právoplatnou majitelkou Země a může žít s Cainem šťastně až do smrti.

Smrt ale nemusí nikdy přijít, protože v průběhu filmu jsme se dozvěděli, že Země je jen jedna z dalších pěstíren, kde se nechají lidé namnožit, pak se sklidí a jejich materiál je používán k prodloužení životů těch bohatých mimozemšťanů. Vidíte tu paralelu s Matrixem, kde lidi pěstovali pro elektřinu? Wachovských sourozenci (málem bych napsal bratři, ale to už neplatí :)) jsou asi pěstováním lidí posedlí.

Vlastně nevím, pro koho je film určen. Jedná se o sci-fi, takže by mělo být primárně pro dospělé chlapy, ale pokud by to bylo zaměřeno na můžské publikum, tak je nesmysl obsazovat do role Caina gumového Tatuma, kterého svorně všichni chlapi nesnáší. Pro nedospělé publikum to není vůbec, protože tam není po jakémkoliv vtipu ani památky. No a ženské publikum na takhle tematicky zaměřený film většinou absolutně nechce a Tatum to nezachrání.
Na své si nepřijdou ani hardcore "scifisti", protože Ti se budou pídit buď po nějakém obrovském přesahu příběhu nebo po technologických vychytávkách. Přesah tam ale není žádný a vychytávky jsou ve filmu tak nějak upozaděny - boty na surfování a přístroj na procházení zdí jsou čestnou vyjímkou.

Od filmu jsem měl opravdu malá očekávání a přesto mě dokázal zklamat. Wachovští vlastně od Matrixu 1 točí už jen samé blbosti a nebo slabší kusy. Trochu se jim povedl Atlas mraků, který nenapsali oni, ale jinak je jasné, že by měli tohle řemeslo pověsit na hřebík a neokrádat nás o čas. Na jejich filmy už kašlu.

Ačkoliv jsem horory nikdy neměl příliš v lásce, tak se najdou i vyjímky. Třeba takového Drákulu od Brama Stokera považuji za mistrovské dílo. Ale běžně oblíbené horory, třeba od Stephena Kinga, jsem nikdy nemusel. Ať už knihám nebo filmům s hororovým motivem jsem se dost vyhýbal. Důvod byl jasný, buď byly děsivé špatným způsobem (například film Jezero smrti, který je prostě jen odrazem lidské zvrácenosti a nechutnosti) a nebo nebyly děsivé vůbec (Osvícení s Jackem Nicholsonem).
Ten pro mě správný strach ve mně dokáže vyvolat pouze několik témat a jsou to vždy témata z fantastiky. Kromě zmíněného Drákuly jde především o Vetřelce. Vetřelec je pro mě ikona strachu a děsu a nikdy v životě jsem se nebál u filmu víc, než když jsem jako malý viděl poprvé film Vetřelci. Tenhle film vyvolal atmosféru tak silnou, že se mi neustále svíral žaludek, neustále jsem přivíral oči a strachy jsem se pak bál jít sám i do postele. V dospělosti už ten strach samozřejmě není tak intenzivní a jde spíše o "špatný pocit", ale co mě maximálně překvapilo, že takovou atmosféru, jako když jsem byl malý, můžu zažít se správným příběhem i dnes!

Kniha Vetřelec - Probuzení je prvním dílem nové trilogie (druhý a třetí díl napíše James A. Moor a Christopher Golden), která bude jakýmsi úvodem k novým filmům o Vetřelcích (taky se těšíte tak jako já?). První knihu napsal Tim Lebbon, který pro mě byl zatím úplně neznámý, ale po přečtení Probuzení doufám, že se v ČR ještě něco od něho vydá (napsal i knihy ze světa Star Wars). V této knize naleznete zcela nový příběh, který navazuje na film Vetřelec z roku 1979 a odehrává se 37 let po událostech na lodi Nostromo. Velmi zajímavé je, jak se autor vypořádal s návazností na druhý, již zmíněný, film Vetřelci, který se také odehrává nějaký ten rok po Nostromu. Někteří by totiž mohli říct, že kniha druhý film ignoruje nebo ho popírá, ale pokud knihu dočtete úplně do konce, tak zjistíte, že s návazností se autor vypořádal bravůrně - nemohu prozradit víc, protože by to byl obrovský spoiler. Nejsem si jistý, jestli to vyšlo také na roky, ale logická posloupnost je tam opravdu zachovaná skvěle.

Shrnutí: Jak už jsem zmínil, tak kniha přesně vystihuje atmosféru filmových Vetřelců, je to úplně stejný strach a je to i stejně návykové a také dost akční. Musím uznat, že jsem dlouho nečetl nic podobně skvělého. Vlastně to byl staronový zážitek a já se v duchu vrátil do dětských let a prožíval strach z Vetřelců znovu.
Knize nic důležitého nechybí, Ripleyová, bez které bychom si žádného Vetřelce ani nemohli představit, v této knize znovu ožívá a my máme jedinečnou šanci s ní prožít další děsuplné dobrodružství a dozvědět se další detaily o světech plných Vetřelců. Moje hodnocení je 100%.
Nezbývá než doufat, že další dvě knihy i nový film budou podobně skvělé.

Knihu s názvem, který zřejmě rovnou prozrauje konec, jsem si koupil na základě kladných recenzí. Prý je to fakt vtipné, děsivé, příběh rozvětvený a přitom přehledný, atd. Bohužel, kniha John na konci umře není vůbec děsivá, skoro není vtipná a příběh je sice relativně přehledný, ale sami hrdinové příběhu říkají, že většině věcem, co se jim dějí, nerozumí. Tak jak celému příběhu může uplně porozumět čtenář? Odpověď je jasná, nemůže. On je to v zásadě záměr, kniha si hraje na tajemnou, ale moc jí to nejde, protože v knize je tolik absurdit, že to celé tajemno přebije. Musím se také zmínit o dost omezeném jazyce knihy, který je tak nějak málo barvitý - osobně nemám nijak zvlášť velkou slovní zásobu a u jiných knih se mi stává, že musím některé slovo hledat. Tady se vám to nestane, což by nemusela být vada, ale celkově jsou i věty dost jednoduché, někdy až strohé.Já jsem prostě ke knize nepřilnul, dokonce jsem se u ní tak nudil, že jsem ji skoro před třičtvrtě rokem po nějakých 200 stránkách odložil a teprve minulý týden, když jsem marodil, jsem se k ní vrátil. Takže jsem ji četl nadvakrát, ale ničemu to nevadilo, těch pár hlavních momentů a i samotné hlavní hrdiny jsem si pamatoval dobře. S velkým úsilím jsem dočetl všech 531 stran knihy a vím, že tohle už znovu číst nebudu a knihy se hodlám zbavit.
Vlastně jsem o knize neřekl nic pozitivního a po dlouhém přemýšlení, jsem dospěl k závěru, že ono není opravdu moc co chválit. Pár vtipů se povedlo, přebal knihy je slušný, nápad i název zajímavý, víc chvály nevymyslím. Mé konečné hodnocení je 50% a to včetně pár procent za originální nápad.

Kniha prý měla úspěch (pro mě nečekaně) a proto byla dokonce zfilmována. Sice je to takový nízkorozpočtový snímek (takže to asi zase takový úspěch nebyl), ale ve finále vyzněl lépe než kniha. Příběh se zeštíhlil a částečně změnil, aby se vešel do běžné délky něco přes hodinu a půl. Všechno hlavní v něm ale zůstalo a určitě je film o něco zábavnější. Film hodnotím na 60%.

Pokud máte zájem o tento příběh, tak knihu vynechte a dejte si film, ušetříte si čas a zklamání.