Přepnout stránku na český jazyk ·:[ Jiřího blog ]:· Switch site to english language
Příspěvky z tagu "Život":

21. listopadu 2022
Tagy: Knihy, Život — Jiří @ 19:55

Tak jsem dočetl už svoji druhou knihu v angličtině. Trvalo mi to opět trochu déle, ale stálo to za to, protože čtením se moje angličtina určitě zlepšuje nejlépe.

O knize samotné můžu říct především to, že přestože kniha hodně kopíruje děj stejnojmenného filmu, tak rozhodně nenudí. Je velmi dobře napsaná a film naopak krásně doplňuje, protože najednou rozumíte daleko lépe motivacím všech postav a celkově se do toho děje ponoříte mnohem více. Prostě jak pořád říkám: "filmový jazyk je, vůči tomu knižnímu, strašně omezený".

Hodnotím 75% a doporučuji všem, které svět Warcraftu zajímá a vůbec se neděste toho, že jde o další, dnes tolik moderní, paralelní vesmír respektive o paralelní svět, který není stoprocentně vázán na dějovou linkou předlohy a jde si vlastním směrem.

PS: Už mám přečteno v angličtině 30% knihy Zničený, což je už 7. kniha ze série o Železném Druidovi. Doufám, že se mi podaří knihu dočíst rychle, aby byla mou 6. dočtenou knihou tento rok a rád bych se pak vrhnul na nějakou sedmou, kterou bych završil tento rok. Jak se to ale podaří, uvidíme.

• • •
29. října 2022
Tagy: Knihy, Život — Jiří @ 11:17

Dočetl jsem knihu Vetřelci komplet - svazek 2, která byla tak trochu rozporuplná. Skládala se totiž ze dvou novel a přestože měly obě novely společné nosné téma (tedy mimo vetřelců), tak se také v mnohém velmi zásadně lišily. Zmíněným nosným tématem byla mateří kašicka vetřelců a jejich domovská planeta.
V popisu obou novel se nebudu soustřeďovat na děj, ale na to, jak na mě působily.

1. novela - Válka vetřelců: Rozhodně slabší text, který vetřelce poměrně nesympaticky označuje jako brouky. Nic děsivého v textu není, tedy to základní, proč člověk chce číst o vetřelcích, zde úplně chybí. Dějově je to také slabší, přestože kromě absence zmíněné hororové části, tak se zde najde všechno, co k větřelčím příběhům patří: zrada, nějací androidi, zkurumpované mocné společnosti, atp.
Novela tedy nenadchne, vyloženě neurazí, ale pokud o ni přijdete, tak se vůbec nic nestane.
Dávám 50% bez dalších komentářů.

2. novela - Hon na vetřelce: To už je trochu propracovanější dílo a celkově se zde dá mluvit o tom, že autor odvedl docela dobrou práci. Nicméně stále se jedná jen o nějaký lepší či silnější průměr. Novela je docela zručně napsaná a také dobře přeložená, takže se to perfektně čte. Autor se soustředí na různé detaily hlavních postav a díky tomu celý příběh působí živěji až hravě. Spousta postav je vykreslených opravdu nápaditě a člověka doopravdy zajímá, co se s nimi stane a jakou roli budou v příběhu hrát. Drobně se autor přiblíží i k nějakému horroru, není to sice kdovíjaká hrůza, ale přece jen spadnout do vetřelčí odpadní jámy se zbytky jejich potravy je dost odporná představa a kdyby zde autor ještě trochu více zapracoval na popisu/budování atmosféry, tak z toho mohl získat ještě lepší hodnocení.
Opět nechybí androidi a intriky, trochu se dotkneme i velkých korporátů a o překvapení není v příběhu nouze celkově, ale na konci je jich rozhodně nejvíce.
Zde se trochu musím zmínit i o tom, že mi trochu přijde, jakoby autor v textu škrtal nebo prostě z nějakého důvodu dělal v příběhu zbytečné zkratky, který příběh dost degradují a v závěru je těch zkratek přece jen trochu moc.
I tak dávám 70%, protože text má určitě mnohé kvality.

Celkové hodnocení knihy tedy není nikterak oslnivých 60%. Pokud po ní sáhnete, doporučuji rovnou skočit na druhou o mnoho povedenější novelu.

• • •
30. září 2022
Tagy: Život, Hry, Ostatní — Jiří @ 08:23
Zrovna jsem si říkal, že na Vánoce si tam zapařím Serious Sama 4, protože na toho už nemám počítač. Ale jako obvykle to Google zrušil dřív, než jsem to stačil začít používat :-). Tohle je vlastně takový Google standard -> zřejmě si určí nějaká čísla (počet uživatelů, tržby, ...) a k tomu nějaké nepříliš vzdálené datum, obě ty hodnoty jsou založené nikoliv na realitě, studiích, či fundovaných odhadech, ale spíše na nějakém přání (čtěte to: vycucáno z prstu) a pokud se to nereálné datum nepotká s nereálnými čísly, tak službu ukončí a jde se dál. Problém je, že to Google dělá tak často, že nemá smysl s jeho službami vůbec počítat :-).
• • •
18. září 2022
Tagy: Život, Filmy — Jiří @ 11:45

O Marvel Cinematic Universe (dále jen MCU) jsem zde už párkrát psal. Je to neuvěřitelné, ale Disney chrlí další a další filmy ze světa MCU jako na běžícím páse a stále vydělává obrovské peníze, protože to lidi prostě baví.
Začínají se sice už ozývat hlasy, že diváci už jsou superhrdiny přesycení a že popularita takových filmů už klesá nebo rychle začne klesat, ale já na to mám trochu jiný názor. Superhrdinové mě totiž nikdy nebrali. Ano, různí samozvaní strážci zákona nebo bytosti se super schopnostmi je téma, která mě samo o sobě moc nepřitahuje. To ale neznamená, že si takový film nedokážu užít - právě naopak! Dokážu ocenit příběh, dokážu si užít atmosféru a soustředím se na děj jako celek a neřeším tolik to, že ten základ je opět "hrdina v akci". No a myslím si, že to tak má spousta lidí a z toho důvodu éra superhrinů jen tak neskončí, jen musí jít správným směrem a najít vždy něco, čím bude diváka bavit kromě toho, že je hrdina v nesnázích. Otázkou tedy je, zda se to povedlo i ve čtvrtém Thorovi?

Já říkám, že jednoznačně ano, ale pokud to srovnám s předchozími třemi filmy, tak to není nic moc a kvalita šla přece jen dost dolů. Thor měl totiž od ostatních Marvel filmů jednoznačnou výhodu, tedy že byl relativně málo sci-fi, ale strašně moc fantasy a navíc s odkazem na klasickou severskou mytologii o Asgardu. Proto byl Thor moje asi nejoblíbenější postava z MCU. Všechny tři předchozí filmy byly prostě super a navíc každý trochu jinak. Třetí film neměl sice takovou hloubku, ale byl až neskutečně zábavný a vtipný. Aby také ne, když ho točil, dnes už slavný, řežisér Taika Waititi, jehož filmy jsou prostě vždycky neotřelá sranda. A možná právě to je problém čtvrtého dílu, který opět natočil T. Waititi - sranda zůstala, ale začalo to nějak ještě víc pokulhávat v tom zbytku. Vtipy pořád super, spousta nových originálních nápadů, ale tak nějak to přestalo fungovat po stránce atmosféry. To, že je děj nelogický asi víc než obvykle, to bych filmu odpustil - i když třeba hlavní záporák Christian Bale v prvním souboji neustále používá techniku "propadání se do země" a je opravdu velmi složité ho zasáhnout, tak pak najednou tuhle svojí výhodu a schopnost asi nějak zapomene a najednou je z toho "šermířský" souboj, který prostě nemůže vyhrát ... mno, jak říkám, odpuštěno. Ale to, že ten děj nějak nedokáže vybudovat tu správnou atmosféru, protože pořád přelétá mezi suprovým vtipem, úžásným vizuálem, ale najednou trochu špatně fungujícími vážnými scénami, to už se odpustit nedá. To celkové vývážení filmu je prostě nezvládnuté. Po skončení zůstává taková divná pachuť, takový pocit nedotaženosti a neuspokojení. A mimochodem, to je prostě nějaká móda nechat Natalii Portman nechat zase na konci velkofilmu umřít? Navíc takhle blbě? Thor má k dispozici celý vesmír plný zázraků a mimozemských doktorů, má kontakt na pozemského dr. Strange, který dokáže vyléčit cokoliv, ale on jí prostě jen chytne do náruče, řekne jí, že ji miluje a bude se kvůli ní cítit na ho*no (to je přesná citace z filmu).

Při hodnocení je těžké hodnotit objektivně, když k Thorovi (jakože k filmu :-D) mám nějaký příjemný emoční vztah a tím pádem bylo velmi snadné moje očekávání zklamat. Nicméně žádné hodnocení vlastně není objektivní, tudíž bez dalšího zdržování dávám 70%. Je to nejnižší známka dobrého filmu, na 69% už začínají filmy, které nejsou např. na CSFD v červeném hodnocení a já si myslím, že film má mnohé kvality a do červených/dobrých filmů patří, nicméně to stále znamená, že je tam 30% rezerva a film má velmi, tedy opravdu velmi, daleko k dokonalosti ...

• • •
7. srpna 2022
Tagy: Život, Filmy, Seriály — Jiří @ 11:59

Tohle léto jsem byl nějaký aktivnější ve sledování filmů a tak jsem si řekl, že se zde podělím o nějaké zkušenosti. 
V první řadě se chci zmínit o nové vlně českých komedií, které toto léto přineslo. Nejsem si jistý, ale o českých filmech zde píšu asi úplně poprvé. Ono se také není čemu divit, protože vlastně nebylo o čem psát. Po roku 89 se prostě v ČR točily jen samé braky. Jednalo se buď o nějakou vzpomínku na totalitu nebo na válku, případně o romantické komedie a nebo o nějakou kombinaci zmíněného. Prostě koukat se na to moc nedalo. Nicméně tento rok přinesl do českých kin nový svěží vítr, který doufám nastolí novou éru české nekorektní komedie. 
Ano, to slovo "nekorektní" je určitě na místě, protože navdory stále hyperkorektnější světové společnosti, tak ani jeden z následujících filmů "inkluzistům" neudělal radost. Jedná se o "svatou trojici" následujících filmů:

Vyšehrad: Fylm
Začnu od nejslabšího kousku, kterým je filmové pokračování veleúspěšného a megavtipného seryálu Vyšehrad. Ačkoliv pro mě z nové trojce asi nejslabší, tak to neznamená, že by se mi film nelíbil - naopak! Film to byl skvělý, parádní, vtipný, originální, ale prostě měl jen neskutečnou konkurenci. Lavi tady opět předvedl perfektní demenci, ale tvůrci nechtěli, aby se zase jednalo o krátké epizodky, ale chtěli celý film propojit jednou megavtipnou dějovou linkou a to se jim dokonale povedlo.
Vyšehrad: Fylm jsem viděl včera na letním promítání pod širým nebem v areálu Rolava v Karlových Varech a byl to pro mě opravdu skvělý zážitek. Hodně jsem se zasmál, skvěle se bavil, ale následující filmy byly přece jen krapítek lepší.
Dávám 95%.

Tři Tygři ve filmu: JACKPOT
Tři Tygři jsou fenoménem, který zasáhl nejen domovskou Ostravu této komediální skupiny, ale získal si pozornost celého Česka. JACKPOT je prvním filmem Třech Tygrů a jde na něm vidět, že "tygří kluky" to fakt neskutečně baví. Je v tom poznat hravost, tvořivost a zároveň určitý nádech umění, který filmu dává skvělou atmosféru. Smál jsem se od začátku do konce a nenudil jsem se ani na chviličku. Na filmu jsem byl už cca před dvěma měsíci v chodovském kině KASS.
Dávám 96%.

Párty Hárder: Summer Massacre
A nyní nekorunovaný král letošní nálože nekorektního humoru. Tohle je prostě dokonalost. Pokud předchochozí filmy byly skvělé, tak tento počin jde ještě dál a dává divákovi zážitek, se kterým se jen trochu dokáže měřit předchozí díl Párty Hárd. Tenhle film má něco, co jsem ještě nikdy nezažil. Kromě toho, že jsem u filmu několikrát brečel smíchy a tu a tam jsem měl až takový záchvat smíchu, až jsem nemohl popadnout dech, tak film má ojedinělou a pro mě dosud nevídanou vlastnost - film je totiž zdánlivě nekonečný!
Ano, všichni známe relativní vnímání času. Když se dobře bavíte, řekněme večer s přáteli, tak těch pár hodin uteče jako nic. Když pracujete a práce vás nebaví, nebo ještě lépe a konkrétněji. Když jste na nějaké nudné dvouhodinové poradě, tak i ty dvě hodiny nudného tlachání vám neutíkají a vy máte pocit, že za oknem musela utéct celá roční období nebo dokonce roky. Ale Párty Hárder je film, který dokázal ohnout "relativitu" či relativní vnímání času. Člověk se skvěle baví, směje se, hýká, mlátí se do kolen a říká si: "Škoda, že to za chvíli končí." Jenže ono to nekončí, děj jede dál a dál, pořád přibývají další vtipy, další vtipné i nechutné a šílené situace, všechno dál graduje a po těch 100 minutách čistého brutálního a neotřelého humoru člověk odchází ubrečen, ale především zaplaven tolika vjemy, že je nezvládá zpracovat a myslí si, že muselo uběhnout celé léto a nikoliv necelé dvě hodiny.
Ten film je prostě fenomén. Ano - je to debilní, ano - je to nechutné, ano - je to sprosté, ale ano - nic z toho nevadí, ba právě naopak. U tohohle filmu se vám nestane, abyste chtěli kouknout na mobil nebo abyste začali přemýšlet o něčem jiném. Jste neustále koncentrováni na dechberoucí zábavu, která nemá ve světě konkurenci a takový Klub sráčů se může jít totálně vycpat, protože pro Párty Hárd natož pro Párty Hárder to není soupeř!
Dávám 200% a ano, jsem si absolutně vědom, že 100% je maximum, ale tenhle film dosáhl maxima minimálně dvakrát!


No a posledním filmem, o kterém se zde zmíním, který už ale nepatří mezi české filmy a ani mezi komedie, tak tím je:

Predátor: Kořist
Mám pro Vetřelce i Predátora velkou slabost. Některé knihy o Vetřelcích považuji za to nejděsivější, co jsem kdy četl. Proto jsem rád, že filmy s těmito témáty stále vznikají.
Nový film s Predátorem vznikl pod křídly Disney a tak i my, čeští diváci, máme možnost si ho vychutnat na streamovací platformě Disney Plus. Tu já sice nemám, ale kamarád ano, takže jsem film viděl u něj. 
Film šel hodně jinou cestou než všechny předchozí filmy. Nejde jen o kompletní změnu prostředí, ale i celkové pojetí děje. Zatímco v předchozích filmech, tak nějaké budování charakterů bylo spíše na obtíž ději, zde se s hlavní postavou opravdu sžijete a zajímá vás, co s ní bude. To nebývá u podobných filmů časté a dává to i smysl, protože ve filmech o Vetřelcích nebo o Predátorech stejně skoro všichni zemřou. Tady se ale povedlo charakter vykreslit parádně, zapracovat na jeho postupném vývoji a do toho vývoje zapojit Predátora.
Za mě rozhodně super. Možná bych mohl i říct, že jde o nejlepší film s Predátorem vůbec, ale to by možná bylo ukvapené, protože mám v mozku stále čerstvě vtisknuté přijemné pocity z nového filmu a tedy srovnání s těmi staršími, především s pro mě tolik oblíbeným Vetřelec vs. Predátor, by nebylo fér.
Dávám 85%.

• • •
18. května 2022
Tagy: Programování, Život — Jiří @ 15:49

Můj Dart certifikátAčkoliv jsem se v programováni do teď soustředil pouze na Python, tak přece jen na některé věci se určitě hodí i jiné jazyky. Udělal jsem si tedy certifikát na jazyk Dart, který získává na oblibě a to především proto, že v něm jdou tvořit mobilní - ale dnes už i desktopové a webové - aplikace. Dart je Pythonu fakt v mnohém podobný, ale v něčem totálně jiný, nicméně nejde o nic zásadního, co by se člověk nenaučil. Sledujte můj github, doufám, že časem tam přibude nějaká ta Flutter appka :). 

• • •
12. března 2022
Tagy: Programování, Život — Jiří @ 22:14

Toto je opět změna v blogu, která není na první pohled vidět, ale pro mě je docela dobrá, protože když zadám nějakou adresu z administrace napřímo a nejsem přihlášen, tak mě to přesměruje na přihlášení a po úspěšném přihlášení mě to automaticky přesměruje na adresu, kterou jsem požadoval původně. Funguje to v zásadě dobře, jen mi přijde, že je rozdíl v tom, jak se ke cookies chová Vivaldi a jak se k nim chová Firefox, respektive ve Vivaldi to funguje absolutně vždy, Firefox občas přesměruje na hlavní stránku administrace a těžko se to pak debuguje, když jinde to funguje na první dobrou a vždy.

• • •
5. března 2022
Tagy: Programování, Život — Jiří @ 10:51

Postupně plním úkoly, které jsem si dal v tomto zápisku a další je tedy hotov. Konkrétně mi na blogu už začalo fungovat uploadování souborů přímo přes prohlížeč a administraci. Mrkněte zde, jak jsem to vyřešil: https://github.com/jiri-one/easyblog_falcon

• • •
5. února 2022
Tagy: Programování, Život, Ostatní — Jiří @ 14:19

Opraveno vyhledávání :). Viz předchozí příspěvek.

• • •
3. února 2022
Tagy: Programování, Život, Ostatní — Jiří @ 13:30

Takže blog teď pár hodin neběžel, protože jsem musel přijít na to, co se zase po tom upgradu stalo. Ano, Manjaro upgradovalo na Python 3.10 a tak blog přestal fungovat. Příčina nebyla v blogu samotném, ale v python konektoru na RethinkDB, který nebyl na tuto verzi připraven. Musel jsem ho trochu upravit, aby fungoval. Šlo o malé úpravy, takže nemá cenu dělat pull request, navíc moje úpravy jednoznačně rozbily kompatibilitu se staršími verzemi Pythonu, takže je to řešení jen pro mě.

Nicméně na blogu musím opravit rozbité vyhledávání, chci na něm udělat i pár změn v backendu a chci přidat pár funkcí:
- chtěl bych přidat možnost uložit a nepublikovat zápisek (drafts nebo-li rozepsané zápisky)
- chtěl bych propojit blog s Twitterem
- chtěl bych implementovat možnost nahrávat soubory přímo z administrace
- chtěl bych udělat takovou úpravu, abych se dostal po přihlašování na původní stránku, která mě přepnulana přihlášení

Vrhnu se na to tento týden :-0

• • •