Měl jsem teď po večerech trochu času, respektive jsem byl z toho všeho cvičení, chození, běhání a prostě sportování celkově dost unavený a tak jsem po večerech sledoval seriál Falcon a Winter Soldier. Mám z toho trochu rozporuplné pocity, které jsou možná dané mojí sociální bublinou nebo dokonce zemí, kde žiju, protože některá nosná témata tohoto seriálu mi přišla vyloženě mimo mísu. 

Strašně se tam totiž řešilo, kdo má jakou barvu pleti. Že původní Kapitán Amerika byl bílý blonďák s modrýma očima a teď to má být někdo s černou pletí. Upřímně řečeno, asi jsem opravdu úplně mimo. A jak říkám, asi je to prostě dáno tím, kde žiju. Ale kdyby na to neupozornili, tak by mi vůbec nedošlo, že Kapitán Amerika změnil barvu. Šel bych ještě dál a přiznám se, že mě vlastně nikdy nenapadlo, že představitel Flacona je černoch a představitel původního Kapitána Ameriky je běloch. Kdybych je měl popsat, tak asi rozhodně zmíním, že jeden je černý a druhý dost bledý. Ale vlastně by mě v tom popisu vůbec nenapadlo na základě té barvy někoho kvalifikovat nebo definovat. Popíšu to na nějakém jednoduchém příkladu:

Já vidím modrý nebo zelený koberec, nic víc. Je to jejich vlastnost, která na jejich funkčnost, praktičnost a další atributy absolutně nemá vliv. Do interiéru se mi hodí oba absolutně stejně (navíc jsem chlap, takže už po prvním dnu barvu totálně přestanu vnímat). Ale někdo asi vidí, že zelený je vyrobený v továrně se špatnou vzdálenou historií a strašně to řeší, i když ta továrna dnes žádné problémy nemá. Jenže mně jde o koberec, barvu neřeším a funkčně jsou oba stejné. Tak proč budu řešit nějakou historii či původ koberce nebo jeho výrobce, když stejně každý bude mít na tu historii jiný názor a bude si ji vykládat jinak.

Někdo by možná řekl, že mám moc zjednodušené vnímání světa, ale já si to úplně nemyslím. Celou tu historii znám (i když třeba né úplně podrobně) a tak nějak si myslím, že je to za námi a neustálé připomínání nějaké tehdejší rasové nerovnosti spíš nahrává těm, kteří takto smýšlejí ještě dnes.

Nicméně jinak seriál celkem ušel, respektive na jedno podívání dobré, ale víc jak 60% tomu dát nemůžu.

Opraveno vyhledávání :). Viz předchozí příspěvek.

Takže blog teď pár hodin neběžel, protože jsem musel přijít na to, co se zase po tom upgradu stalo. Ano, Manjaro upgradovalo na Python 3.10 a tak blog přestal fungovat. Příčina nebyla v blogu samotném, ale v python konektoru na RethinkDB, který nebyl na tuto verzi připraven. Musel jsem ho trochu upravit, aby fungoval. Šlo o malé úpravy, takže nemá cenu dělat pull request, navíc moje úpravy jednoznačně rozbily kompatibilitu se staršími verzemi Pythonu, takže je to řešení jen pro mě.

Nicméně na blogu musím opravit rozbité vyhledávání, chci na něm udělat i pár změn v backendu a chci přidat pár funkcí:
- chtěl bych přidat možnost uložit a nepublikovat zápisek (drafts nebo-li rozepsané zápisky)
- chtěl bych propojit blog s Twitterem
- chtěl bych implementovat možnost nahrávat soubory přímo z administrace
- chtěl bych udělat takovou úpravu, abych se dostal po přihlašování na původní stránku, která mě přepnulana přihlášení

Vrhnu se na to tento týden :-0

Dnes už mě politika vůbec nezajímá a doufám, že lidé časem zjistí, že politiky opravdu nepotřebujeme vůbec na nic (stejně jako celý stání aparát). Nicméně žiji v zemi, kde se toho politicky děje opravdu mnoho a tak se tu a tam o nějaké té politické "aféře" dozvím. Včerejší rozhovor s panem Milošem Zemanem byl jednou z těch událostí, která se ke mně dostala. Pan Miloš Zeman je prezidentem České republiky, ale to pro nemá žádnou váhu, je to pro mě jen další politik, kterého si někdo zvolil, aby mu rozhodoval o životě. Proto o panu Zemanovi budu mluvit prostě jako o člověku nebo o osobě, která je často ve veřejném prostoru nebo zjednodušeně: je velmi často vidět.
Pan Zeman je zdrojem opravdu obrovské kontroverze. Někteří ho doslova milují - to jsou většinou ti, kteří s jeho názory souzní. A jiní ho absolutně nenávidí, nesouhlasí s jeho názory, odsuzují jeho způsob prezentace a většinou mu i dost nadávají. To jsou dva hlavní tábory lidí, kteří se k Milošovi Z. nějak vyjadřují. Ani u jedné ze zmíněných skupin mi nepřipadá, že by měla své argumenty nějak logicky podepřené a tím konzistentní. Prostě pokud M. Zeman řekne něco s čím dotyční souhlasí, tak je to borec, když s MZ nesouhlasí, tak je to blbec. Ačkoliv jsem to napsal zjednodušeně, tak si myslím, že to situaci přesně vystihuje. Tento přístup k lidem a jejich názorům je velmi špatný až toxický, ale moje teze v tomto zápisku není o názorech samotných.

Mně jde o to, že pan Zeman vyjadřuje svoje názory absolutně čistě a jasně a nebojí se je říct tzv. bez obalu nebo s ohledem na mor společnosti, tedy na nějakou politickou korektnost (která se bohužel netýká pouze politiků). Klidně řekne, že nemá rád - vlastně přesněji, že nenávidí transgender lidi. A teď mi opravdu nejde o to, zda je ten názor špatný nebo dobrý. Nejde mi o to, zda by to měl nebo neměl nějaký prezident či politik říkat. Jde mi o to, že někdo absolutně nenásilně, maximálně informativně, vyjádřil svůj názor. To je jednoduše skvělé! 

Dnešní svět má totiž obrovský problém v tom, že se lidé začali bát vyjadřovat své názory naplno. Ano, hodně je to dáno tím, jak moc je omezená svoboda slova třeba zákonem (to je opravdu zlo, ale to podrobněji rozeberu podrobně třeba někdy jindy), ale i témata, která zatím nejsou zatížena přímou regulací, tak se jich lidé bojí a vyhýbají se jim buď úplně, nebo o tom tématu mluví v mantinelech zmíněné politické korektnosti. A já myslím, že to je velmi špatně.
Myslím si, že pokud někdo chce vyjádřit nějaký názor, tak by ho měl říct naplno, tak jak ho cítí a neměl by za to být jakkoliv trestán či penalizován. Důležité ale je, že to neznamená, že každý musí křičet a ventilovat své názory. Naopak, myslím si, že není nutné svůj názor za každou cenu někde říkat nebo psát - lidí je hodně, většinou už takový názor stejně zazněl, takže příspěvek do jakékoliv diskuse by měl být promyšlený, měl by být takový, aby diskusi nějak posunul nebo obohatil a rozhodně by to nemělo být jen repetativní a kvantitativní podpoření nějakého názoru bez přidané informační hodnoty.

A pan Zeman se ve zmíněném rozhovoru vyjadřoval přesně tak, jak bych chtěl, aby se vyjadřovali všichni - tedy promyšleně, informativně, jasně a bez ohledu na politickou korektnost. Díky tomu co řekl, teď každý přesně ví, jaký má MZ názor a především proč. Pokud s jeho názorem nesouhlasíte a máte tu potřebu, tak můžete s jeho názorem polemizovat, můžete použít libovolné argumenty k tomu, abyste se pokusili jeho názor vyvrátit či dokonce změnit (pokud byste mluvili přímo s ním). Důležité je, že máte tu možnost. Ale pokud by Miloš Zeman jen opatrně řekl, něco ve smyslu, že "transgender je velmi složitý problém" atp, tak by informační hodnota toho rozhovoru byla opět nulová. Můžeme se bavit o tom, že pan Zeman mluví velmi urážlivě, ale to nemění nic na tom, že jeho názor je relativně hodně konzistentní a informovaný a především informativní. 

Ale pokud jen nadáváte, že je Zeman tohle a támhleto, protože řekl tohle a támhleto, tak je to k čemu? Ale stejně tak pokud jen napíšete, že s panem Zemanem souhlasíte, tak je ta informační hodnota takového příspěvku kde? To je opět jen nějaká kvantitativní podpora, která jen opět zkresluje pohled na samotné informace.

Za mě tedy pro pana Zemana palec nahoru. Kdyby to nebyl politik, který je placený z peněz, které mi stát ukradl, tak bych k němu mohl najít i respekt. Takhle mohu jen prohlásit, že jsem rád, že jako osoba a člověk se nebojí vyjádřit srozumitelně své názory (byť s nimi většinou nesouhlasím).

Tak protože se stěhuji a člověk nikdy neví, jak moc dobře bude internet fungovat v novém místě, tak jsem raději zvolil jinou variantu než mít vše puštěné doma. Ano, je pravda, že pokud to má člověk doma a má dostatečně stabilní (a rychlý) internet a elektřinu, tak je to určitě dobrá volba, ale to já do budoucna rozhodně nevím. Tudíž jsem zvažoval, jak to udělat a nejlevnější řešení je nějaký Raspberry Pi housing. Koupil jsem tedy nejsilnější dostupné Raspberry Pi, tedy verzi 4B s 8GB ram. Dal jsem do toho nejrychlejší SD kartu, kterou jsem mohl sehnat. Pro jistotu jsem ještě koupil malou čtečku a do ní jsem dal druhou nejrychlejší SD kartu, kterou jsem sehnal (na tuto kartu budu dělat zálohy celého systému). Celé Raspberry jsem obalil do hliníkového chladiče, aby se nehřálo. Nainstaloval jsem tam Manjaro Linux a už to frčelo do serverovny. No a v tuto dobu už čtete blog z nového Raspberry a vypadá to, že to jede slušně, přestože mi přijde, že rozhodně maličko pomaleji než dřív - uvidíme, zda se to nedá vyladit. Případně hlašte problémy prosím.

Jinak taková zajímavost na konec. Protože RethinkDB, které používá tento blog, mi nešlo pod Arch Linuxem ani Manjarem přeložit pro architekturu ARM64, tak jsem byl nucen poprvé nasadit Docker. A není to nic složitého, docker je rozhodně zajímavá technologie, myslím, že bych mohl celý tento blog do budoucna provozovat z dockeru, protože je s ním opravdu snadná práce.

Chtěl bych udělat nějaký podrobnější popis toho, jak jsem všechno nakonfiguroval a tak dále, ale už začínám mít toho počítače dost. Takže třeba někdy příště, ale minimálně chci udělat git repozitář s konfiguráky, pak sem dám link.

A tady se můžete podívat, jak vypadá neofetch z nového "želízka" :-D.

Nevím jak to máte vy, ale já prostě zbožňuji spánek. Ačkoliv jsem velmi aktivní člověk (sport taky zbožňuju, byl jsem běhat nebo jsem cvičil prakticky všechny dny v tomto týdnu), tak spánek je prostě moje nejoblíbenější činnost. Někdo sice říká, že tím zabíjím život, ale já si to rozhodně nemyslím. Ve spánku zažívám ty nejkrásnější věci a nemám to tak, že by to pro mě byl čas, který bych si po probuzení neuvědomoval. Nepamatuji si sice skoro žádné sny, ale pamatuji si pocity, které jsem v těch snech měl a rozhodně kompletně vnímám ten čas, který jsem spánkem a sněním strávil a v nímám ten čas rozhodně pozitivně, kolikrát mnohem pozitivněji než "bdělý život".

Mám navíc asi trochu štěstí na panelák, ve kterém bydlím (ačkoliv už v něm bydlím jen částečně, už většinou spím jinde). Paneláky jsou prostě plné lidí, dětí, zvířat a prostě všeobecně zdrojů zvuku nebo spíše hluku (dle výkladu nebo názoru). Navíc bydlím ve městě, takže venku jezdí auta, autobusy, náklaďáky, štěkají tam psi, štěbetají ptáci, probíhají tam různé stavební či bourací práce, prostě všude okolo je nějaký "zvukový bordel". Ale pokud zavřu okna (plastová), tak já mám na spaní krásný klid. Spím doslova jak zabítý a každou minutu spánku si totálně užívám :). Probudím se tehdy, kdy moje tělo řekne, že spánku stačilo a nebo tehdy, kdy měchýř řekne, že jemu taky stačilo :-D.

Tenhle zápisek píšu ze dvou  důvodů. Že můj dobrý kamarád bydlí v baráku blízko silnice (já tak blízko silnice zase nejsem, navíc jsem dost vysoko - 5NP a hluk z okolí mi tady tlumí krásné vzrostlé lípy), kde po páté hodně ranní začnou jezdit náklaďáky a do pozdních nočních hodin v jeho bytovém domě někdo hlučí. Kamarád je z toho docela nešťastný.
Já to tak nemám, večer celý dům i jeho okolí utichne a my tady všichni prostě parádně spinkáme :). Škoda, že z různých osobních důvodů tento byt opouštím (to je druhý důvod - chci si postesknout), bylo to tu krásné .... a klidné a já to tu zbožňoval. Ale to je život.

Protože jsem člověk, který na sobě rád pracuje, tak jsem se rozhodl, že se zúčastním týmového kurzu Pythonu. Do konce tohoto kurzu už zbývají jen 3 lekce / týdny a zatím zvládám krásně :). Nabyté znalosti využiju při zlepšování tohoto blogu i jinde.

Nicméně přihlásil jsem také proto, že sice umím programovat, respektive umím řešit problémy programováním, ale vlastně neumím programovat v týmu. Oběcně pracovat v týmu umím, protože moje zaměstnání, tedy projektant elektro, je hodně o práci v týmu. Ale programátorský tým není to stejné co projekční či projektantský tým. Rozdíly tam opravdu jsou, ale jdou špatně definovat, proto je zde vyloženě popisovat nebudu. Nicméně to, že to je rozdílné, ještě neznamená, že je to pro mě problematické.
Rychle jsem se do toho dostal a stejně jako při projektování, tak opět jsem se brzy dostal do vedoucí pozice týmu, o kterou vlastně nestojím :). Nicméně je to dáno tím, že já mám s programováním nějaké zkušenosti a další členové týmu toho naprogramovali daleko méně nebo dokonce nic. Navíc jsem hodně aktivní a jsem do programování a řešení problémů zapálený. Není to tedy o tom, že bych byl nějaký "borec programátor" a jasná "vůdčí osobnost", ale tím, že ono to vždycky padne na toho nejzkušenějšího a nejaktivnějšího. V jiné skupině by to tak zřejmě nedopadlo.

Každopádně si to dost užívám, hodně baví mě řešit úkoly, které nám v tomto kurzu "kouči / koučové" přichystali - některé z těch úkolů jsou docela zapeklité - ty mám nejraději :-).

PS: to nejlepší, kromě výše zmíněného, co jsem se v tomto kurzu naučil, je testování kódu. Zjistil jsem, že testování kódu, které jsem do teď nedělal, velmi usnadňuje a zrychluje práci, ale především, odhaluje chyby, které by člověk jinak nepředpokládal. Navíc jsem konečně začal používat debugging kódu, což jsem do té doby vlastně vůbec nedělal a jel jsem, asi trochu pomalou metodou, pokus - omyl - vytisknout proměnné do konzole - další pokus..... . S debuggingem a s testy to jde vše daleko lépe a rychleji.

PPS: moje řešní úkolů dávám i do gitu - https://github.com/jiri-one/Kosoctverci

Jako každý rok jsem opět chtěl dodržet tradici a zahrát si o Vánocích Serious Sama. Sice už vyšel SS4, ale na ten bohužel nemám dostatečně výkonný stroj (zatím). No a některé díly Serious Sama jsem už dohrál dvakrát a tak se mi nechtělo je hrát znovu. Nicméně našel jsem ideální řešení, které hraní Seriouse dalo nový rozměr - s kamarádem jsme si zahráli kooperativní mód ve First Encouter a bylo to boží. Dali jsme trochu vyšší obtížnost a ve dvou se to prostě lépe táhne, takže jsme to za pár hodin prošli celé. Určitě dáme i Second Encouter a budeme pokračovat dál .... ale asi zase až o dalších Vánocích, uvidíme :).

Nevím zda to bylo způsobeno koronavirem, či dobrým výběrem knih, ale za rok 2020 se mi podařilo přečíst 12 knih a u té třinácté jsem v půlce. To není špatné. Ano, mohlo by to být lepší, ale 1 kniha na měsíc je určitě slušné číslo. Nedělá to ze mě ani knihomola a ani nevzdělance. Takže jsem s výsledkem spokojen.

Vzhledem k tomu, že je nový rok, tak by možná někteří očekávali, že si dám nějaké předsevzetí, co se knih týče. Ale na to já nevěřím. Myslím si, že zlepšovat se člověk může každý den a ne si to slibovat v nějaký konkrétní den jen proto, že je to zvykem. Takže další rok uvidíme, zda se mi povedlo knih přečíst víc a nebo naopak méňě :-).