Další kniha od Štěpána Kopřivy je za mnou a jako vždy to bylo naprosto super čtení. Je vážně škoda, že toho Štěpán nehrne na nás čtenáře daleko více.

Už předchozí dvě "kopřivoviny" nebyly fantastatika, což je dnes už prakticky jedíný žánr, který čtu. Výjimku dělám právě jen ve vyjímečných případech jako je Štěpán Kopřiva a tentokrát autor zabrousil z detektivek na thriller.

Příběh sleduje jednu krátkou příhodu (101 minut ...) v pražském metru, kterou musí okamžitě začít řešit hasiči a vlastně celý příběh se točí opravdu jen okolo nich a té nastalé situace, žádné vedlejší dějové linky tam prakticky nejsou nebo jsou vyloženě zanedbatelné.

Štěpán se opět chopil této látky po svém a do příběhu vložil všechno to, co na něm máme rádi, tedy neotřelá přirovnání, smysl pro detail, skvělý nevtíravý humor a především schopnost vtáhnout čtenáře do děje.

V zásadě pokud jste do teď měli rádi Kopřivu, tak tohle je prostě další "kopřivovina" a tedy běžte do ní. Rozhodně to alespoň zkuste, i kdyby vás téma hasičských záchranných prací nelákalo, protože i já jsem se skvěle bavil a přitom bych si jinak knížku o hasičích rozhodně nepřečetl.

Štěpáne moc díky za to jak a co píšeš a za to, že i nám, kteří bychom jinak o tohle téma nezavadili, jsi ho dokázal skvěle přiblížit a rozšířit nám obzory.

Dávám bez okolků 100%.

Tak jsem dočetl knihu Před bouří od autorky Christie Golden a musím říct, že takto zklamaný z knihy už jsem opravdu dlouho nebyl. 

Vlastně se mi o tom ani nechce nějak zdlouhavě psát. Ta kniha je napsaná dobrým stylem, respektive nemá nějaké kostrbaté věty, je tak akorát popisná, ale co se týká děje, tak je to děs.

Asi do poloviny knihy pořád přibývají nové postavy a nové dějové linky. Vzhledem k tomu, že děj jako celek je dost jednoduchý, tak to vlastně nevadí, ale v půlce knihy už by to vše mělo být rozjeté a ne stále něco nového představovat. Horší je, že nová dějová linka nebo nové dějové prostředí nic zajímavého nepřinese. Až do úplného konce jsem čekal na to, že nastane nějaký dějový zvrat, dokonce jsem doufal v nějakou bitvu, ačkoliv dnes už akční pasáže moc nevyhledávám. Jenže ono se nestane absolutně nic, jakože vůbec nic. Pořád jen tuny slov omílají něco o vztahu mezi nemrtvými a živými a nic z toho prakticky nevznikne.

Vlastně se dá říct, že na začátku knihy je příměří Hordy a Aliance docela křehké a dost nejisté a na konci knihy je ..... příměří docela křehké a dost nejisté. Knihu vynechte, rozhodně ji vynechte. Pokud se v některých jiných Warcraft knihách bude na tyto pasáže trochu odkazovat, tak holt nebudete přesně vědět, o koho jde, ale vzhledem k tomu, že se v knize nic nestalo, tak to moc nevadí.

Dávám 30%. 10% za to, že jsem to dočetl, 10% za dějovou linku s goblinem a gnómkou, která nebyla tak úplně marná (ta linka) a 10% procent přihodím za popis zvráceného myšlení Sylvanas, protože ta je asi nejzajímavější postavou celé knihy.

Ma sedmá dočtená kniha v tomto roce je za mnou a je to kniha, kterou jsem si chtěl přečíst už opravdu dlouho a opět už jsem skoro uvažoval, že ji dám v angličtině, ale nakonec jsem se přece jen dočkal a ona vyšla v českém překladu. Jedná se o knihu Illidan z úžásného světa World of WarCraft.

WOWko, přestože ho všina lidí bude znát spíše jako veleúspěšnou MMORPG hru, je také souborem, většinou, úžasných knih, které jsou zasazeny do neskutečně propracovaných světů s ještě propracovanějšími a komplexními příběhy. Už jsem knih z tohoto světa přečetl docela dost a dokud budou vycházet a dokud budou takto kvalitní, tak je hodlám číst dál. Do hlubin těchto světů se prostě rád ponořím kdykoliv a to znovu a znovu.

Illidan byl mou velmi oblíbenou postavou už v sérii knih Válka prastarých. Když jsem kdysi zjistil, že Illidan/Zrádce dostal i samostatnou knihu, tak jsem velmi toužil po tom, abych si ji mohl přečíst, ale překlad tenkrát nebyl a anglicky jsem tenkrát ještě tak neuměl. Dnes už bych si na anglický originál troufl a pomalu jsem se na tuto knihu chystal, ale překlad vyšel dřív a já se na něj tedy vrhnul krátce před Vánoci.

No byl to skvělý zážitek. Kniha má spád, mnoho dějových linek, mnoho skvěle propracovaných charakterů a především je prakticky nepředvídatelná. Do úplného konce jsem netušil, jak to dopadne a fandil jsem svým hrdinům, ať to pro ně dopadne dobře.
Zde se ještě zmíním o tom, že pro někoho může být docela těžké si v knize hrdinu najít. Nikdo a nic tam nění černobílé, tedy si stranu opravdu musíte vybrat podle sebe a nikdy vlastně nevíte, zda jste na té správné. Za sebe mohu říct, že já jsem si stranu vybral určitě dobře, ale že to to byla zrovna strana, u které vůbec netuším, jak vlastně dopadla a budu si muset asi počkat na pokračování, které doufám jednou přijde.

Pro každého, kdo má rád knihy z prostředí Warcraftu je tohle absolutní povinnost a já knize dávám 97%. Ty tři procenta strhávám za to, že je kniha kratší, než by si zasloužila a navíc má moc otevřený konec, což mě štve, když nemůžu v příběhu pokračovat :-D.

Tak jsem dočetl už svoji druhou knihu v angličtině. Trvalo mi to opět trochu déle, ale stálo to za to, protože čtením se moje angličtina určitě zlepšuje nejlépe.

O knize samotné můžu říct především to, že přestože kniha hodně kopíruje děj stejnojmenného filmu, tak rozhodně nenudí. Je velmi dobře napsaná a film naopak krásně doplňuje, protože najednou rozumíte daleko lépe motivacím všech postav a celkově se do toho děje ponoříte mnohem více. Prostě jak pořád říkám: "filmový jazyk je, vůči tomu knižnímu, strašně omezený".

Hodnotím 75% a doporučuji všem, které svět Warcraftu zajímá a vůbec se neděste toho, že jde o další, dnes tolik moderní, paralelní vesmír respektive o paralelní svět, který není stoprocentně vázán na dějovou linkou předlohy a jde si vlastním směrem.

PS: Už mám přečteno v angličtině 30% knihy Zničený, což je už 7. kniha ze série o Železném Druidovi. Doufám, že se mi podaří knihu dočíst rychle, aby byla mou 7. dočtenou knihou tento rok a rád bych se pak vrhnul na nějakou osmou, kterou bych završil tento rok. Jak se to ale podaří, uvidíme.

Dočetl jsem knihu Vetřelci komplet - svazek 2, která byla tak trochu rozporuplná. Skládala se totiž ze dvou novel a přestože měly obě novely společné nosné téma (tedy mimo vetřelců), tak se také v mnohém velmi zásadně lišily. Zmíněným nosným tématem byla mateří kašicka vetřelců a jejich domovská planeta.
V popisu obou novel se nebudu soustřeďovat na děj, ale na to, jak na mě působily.

1. novela - Válka vetřelců: Rozhodně slabší text, který vetřelce poměrně nesympaticky označuje jako brouky. Nic děsivého v textu není, tedy to základní, proč člověk chce číst o vetřelcích, zde úplně chybí. Dějově je to také slabší, přestože kromě absence zmíněné hororové části, tak se zde najde všechno, co k větřelčím příběhům patří: zrada, nějací androidi, zkurumpované mocné společnosti, atp.
Novela tedy nenadchne, vyloženě neurazí, ale pokud o ni přijdete, tak se vůbec nic nestane.
Dávám 50% bez dalších komentářů.

2. novela - Hon na vetřelce: To už je trochu propracovanější dílo a celkově se zde dá mluvit o tom, že autor odvedl docela dobrou práci. Nicméně stále se jedná jen o nějaký lepší či silnější průměr. Novela je docela zručně napsaná a také dobře přeložená, takže se to perfektně čte. Autor se soustředí na různé detaily hlavních postav a díky tomu celý příběh působí živěji až hravě. Spousta postav je vykreslených opravdu nápaditě a člověka doopravdy zajímá, co se s nimi stane a jakou roli budou v příběhu hrát. Drobně se autor přiblíží i k nějakému horroru, není to sice kdovíjaká hrůza, ale přece jen spadnout do vetřelčí odpadní jámy se zbytky jejich potravy je dost odporná představa a kdyby zde autor ještě trochu více zapracoval na popisu/budování atmosféry, tak z toho mohl získat ještě lepší hodnocení.
Opět nechybí androidi a intriky, trochu se dotkneme i velkých korporátů a o překvapení není v příběhu nouze celkově, ale na konci je jich rozhodně nejvíce.
Zde se trochu musím zmínit i o tom, že mi trochu přijde, jakoby autor v textu škrtal nebo prostě z nějakého důvodu dělal v příběhu zbytečné zkratky, který příběh dost degradují a v závěru je těch zkratek přece jen trochu moc.
I tak dávám 70%, protože text má určitě mnohé kvality.

Celkové hodnocení knihy tedy není nikterak oslnivých 60%. Pokud po ní sáhnete, doporučuji rovnou skočit na druhou o mnoho povedenější novelu.

Psal jsem tady o všech knihách Lovců Monster, kromě té první - blog jsem začal dělat až po tom, co jsem se naučil číst ;-). Každopádně tahle kniha už je sedmá v řadě a musím říct, že celá série si drží velmi dobrou úroveň. 

Ochránce, tedy Julie, která je manželkou jinak hlavního hrdiny celé série Owena Pitta, si v této knize střihne sólovku a kniha se tedy točí kompletně okolo ní samotné (vlastně není v knize snad žádná pasáž, kde by Julie nebyla). V sérii to není první sólovka, ale tentokrát je to navíc slečna. Pokud si odmyslíme ten mateřský pud ohraňovat za každou cenu své dítě, tak by to klidně mohl být chlap. Julie je drsná, střílí rovnou od boku a s níkým se nepáře. Po tom co jí unesou dítě, tak se její drsná povaha projeví ještě víc a je více než ochotná jít přes mrtvoly - v tomto případě doslova. 
Děj je vlastně dle klasické linky záchrany svého potomka, ale vzhledem k tomu, že se to celé odehrává ve světě monster, který tak bravůrně vytvořil Larry Correia, tak je to super jízda, kterou vlastně nic nezkazí až do hořkosladkého konce.

Zajímavé na knize je i to, že si dovedu představit, že si ji může přečíst kdokoliv i bez znalosti předchozích dílů, protože autor vždy to nejhlavnější znovu ve zkratce vysvětlí. Samozřejmě je to ve zkratce, tudíž případný čtenář, který po knize sáhl jakožto po první ochutnávce ze světa Lovců Monster, si to nemůže užít tolik, jako my, světaznalí fanoušci, ale rozhodně nováčci nebudou vyloženě zklamáni. Tím nenabádám k tomu, abyste předchozí díly přeskočili, jen popisuju, jakým stylem je kniha napsaná.

Dávám 70%, což vzhledem k tomu, jak byl napsán text výše, je možná docela nízké hodnocení, ale já opravdu nemůžu jít výš, protože ačkoliv se kniha čte dobře, děj utíká, vtipy jsou k zasmání, tak to není nic mistrovského, prostě dobrá kniha, ale nic, na co bych ještě léta vzpomínal.

Bylo to fajn, Míra Žamboch to asi ani jinak neumí, ale tentokrát si neodpustím pár výtek. Bylo to trochu utahané v porovnání s prvními dvěma (vlastně i třemi ;-)) díly. Tak jako byli unavení hlavní hrdinové, tak byl v určitých částech unavený i čtenář (podle mě). Chyběla změna prostředí, která tolik svědčila předchozím dílům. Chybělo nějaké bombastické odhalení, které děj posuně nějakým úplně jiným směrem. Chyběla nějaká vedlejší zápletka, která celkově dotváří děj (ono se fakt jen putovalo a pak se prostě doputovalo). <spoiler> A především chyběla nějaká pořádná odveta za lepidlo do zadku od Weblera 😃, Weblerům skon měl být epický, šlo o zvláštní postavu, která si podle mě zasloužila více pozornosti než jen mraky zmínek a odkazů. </spoiler> Nicméně i přes tyhle výtky, tak kniha se četla skvěle, příběh byl završen, krásně se uzavřel a už se nemůžu dočkat, s čím se Míra vytasí příště 🙂. Dávám 75%.

Už je to více než týden, co jsem tyhle knihy "zhltnul". Jako kdybych si chtěl vykompenzovat ten předešlý rok a tak jsem se do toho čtení pustil opravdu s vervou.
Vzhledem k tomu, že knihy na sebe přímo navazují, tak je mohu hodnotit najednou.
Je to Míra Žamboch, tak jak ho známe, tedy se vším všudy vč. toho špatného. Ono toho špatného je opravdu málo a navíc jde možná jen o můj osobní problém, ale chtěl byt to zmínit. Ve všech knihách od MŽ mám problém zorientovat se prostoru a nebo třeba v pohybech právě popisovaných postav. Např když někdo s někým zápasí, tak u půlky věcí si nedokážu představit, co tím Míra vlastně myslel a kde kdo je. V této knize se naštěstí tolik nebojuje muž proti muži či muži proti mužům, ale když Míra popisuje tankovou bitvu, tak se tu a tam taky přestanu orientovat.
Jinak je ten příběh ale boží. Opravdu mě to bavilo. Obsahuje to veškerou slavnou "žambochovskou" nápaditost a originalitu a příběh člověka doslova pohltí.

Ještě sem hodím pár faktů a postřehů v bodech:
- příběh je sice z prostředí románu Seržant, ale rozhodně na něj nenavazuje a navíc aktuální děj je o pár staletí dále
- v knihách se velmi málo řešila láska a sex, což hodnotím maximálně kladně (ta trocha milostných hrátek se dala přežít a příběh krásně dokreslovala)
- v této knize se mi snad poprvé stalo, že mě i vedlejší postavy zaujaly tak, že bych si rád přečetl i jejich příběh (např. Hrabě, ...)
- příběhu chybí konec, cca za týden má vyjít poslední díl této trilogie (možná quadrologie, pokud budeme počítat Seržanta) s názvem Válečník
- knihy jsou poměrně dlouhé, ale příběhu to neubírá na tempu
- přestože nemám rád válku, vojnu, vojáky, armádu a všechno okolo, tak v této knize je to podáno tak, abych si to skoro ani neuvědomil

Dávám 95% a stojím si za nimi. Nebýt to první knihy v tomto roce, tak bych je neváhal označit za nejlepší knihy roku - nicméně třeba k tomu ještě dojde na konci roku :-).

5 knih ..... to je strašně málo. Předminulý rok to bylo tuším 12 knih, tedy jedna kniha na měsíc a tento rok je to mizérie. Ano, Duna byla delší, ale zase jiné knihy kratší, takže prostě 5 knih. Stěhoval jsem se, hodně programoval, neskutečně moc sportoval a na knihy nezbývalo tolik času, navíc jsem měl dost smůlu na knihy, které jsem nedočetl nebo několikrát odkládal. Nicméně i tak je to špatné a měl bych se do toho tento rok daleko více "obout".

Věřím ale, že tento rok bude o poznání lepší, protože mám v plánu číst knihy, které nemohou selhat:
- další díl Seržanta od Míry Žambocha s názvem Veterán
- a i další pokračování Seržanta s názvem Kapitán
- Inkoust a pečeť od Kevina Hearneho
- Papír a krev, což je druhý díl od Inkoustu a pečeťe, samozřejmě opět od Kevina Hearneho
- Útok obrů a Kletbu krkavců od Kevina hearneho
- Ochránce od Lerryho Correii
- možná Rybáře od Johna Langana
- možná, že opět zkusím Zaklínače
- a možnái něco jiného :).

Prostě tentokrát půjdu primárně "na jistotu" a experimentování nechám zase na jiné roky :).

Když nad tím tak přemýšlím, tak existuje vůbec větší legenda, než je světoznámá Duna? Osobně mě nenapadá žádná kniha, která by byla ve světě fantastiky slavnější a ze které by se do dnes čerpaly nápady (pominu-li Bibli, protože tu by mnozí z nějakého důvodu do fantastiky nepočítali). Věděli jste, že Duna byla inspirací i pro Tatooine?

No a protože letos měl premiéru i další film, který se pokoušel slavné dílo Franka Herberta přenést na filmové plátno, tak jsem si řekl, že konečně i já bych se měl s Dunou seznámit. Ačkoliv všechny díly Duny (které napsal přímo Frank Herbert, nikoliv jeho syn) mám v knihovně už dávno, dokopal jsem se k nim teprve teď, právě z důvodu, abych si nejdříve přečetl knihu a pak teprve se šel podívat na film. Nemám to rád v opačném pořadí, protože si nechci kazit vlastní představivost "vizuálem" z filmu.

Duna (kniha)
Po přečtení je mi naprosto jasné, proč je kniha takovým kultem. Je tam opravdu tolik nápadů, tolik věcí, o kterých člověk může přemýšlet, tolik dějových zvratů, že mi nezbývá než dát knize opravdu vysoké hodnocení. Dávám 84% a výše nejdu spíše z toho důvodu, že kniha by si jednoznačně zasloužila důstojné pokračování, ale to podle všeho nikdy pořádně nepřišlo a všechny další díly už se věnují planetě Arrakis v době třeba po tisíci letech od děje tohoto prvního dilu a to mi přijde opravdu škoda - příběh je tím trochu neuzavřený.
Každopádně pokud si chcete přečíst něco neotřelého, tak směle do toho. Kniha, i přes své stáří, neztratila nic ze svých kvalit.

Duna (film)
Film mapuje knihu cca jen do 50% (někdy příští, či spíše přespříští rok, nás čeká další díl, který se bude věnovat právě druhé půlce knihy) a můžu jednoznačně říct, že jakožto znalec knihy, jsem se v něm dobře orientoval a byl jsem příjemně překvapen, jak se s tématem filmaři vypořádali. Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že kdybych knihu neznal, tak tak na mě bude film působit velmi plytce a nedostatečně. Film totiž některé věci předkládá, ale nevysvětluje a jakoby předpokládal, že divák je i zároveň znalec předlohy. Mně osobně to samozřejmě nevadí, ale pokud jste Dunu nečetli, tak vaše pocity mohou být všelijaké. Nicméně za mě osobně dávám 80% a znovu důrazně odporučuji si přečíst knihu a pak teprve koukat na film.