Ačkoliv jsem trochu uvažoval, že Kladivo pošlu k ledu, tak jsem tak neučinil a přečetl jsem další, v pořadí už šestý, díl s podtitulem Drsné sny.
Jakub Mařík, který tento díl napsal, byl pro mě do té doby naprosto neznámý a tak jsem ke knize přistupoval obezřetně, protože jsem naprosto netušil do čeho jdu. Ale už po pár stránkách jsem věděl, že jeho styl psaní mi sedí a že pokud udrží stejné tempo po celou dobu, tak to bude v pohodě. A také že bylo.
Kniha je vtipná, napínavá i originální. Navíc Vincenc, který je z celé čtvřeřice "detektivů" můj favorit, se zase ukázal v tom správném světle a dodal celému příběhu potřebnou "nevkusnou" příchuť :). Knihu bych tedy kvalitou zařadil po bok prvnímu dílu, tedy že nemá na druhý díl, ale je hned v závěsu za ním.

Moje hodnocení je 75%. Šel bych výš, ale vyšší hodnocení by mělo být vyhrazeno už vyloženě něčemu neodolatelnému a tahle literatura je, i přes své nesporné kvality, jen oddechovou četbou. Svou úlohu ale plní skvěle.

Dokonce jsem si řekl, že půjdu rovnou do sedmého dílu, který napsal Ondřej S. Nečas. Ten je autorem, zatím nejslabšího, třetího dílu. Už jsem za půlkou a mohu s klidem říct, že ta pohroma ze třetího dílu už se rozhodně konat nebude.