Čtvrtý díl Vetřelčího cyklu Bouře ve vesmíru, který ovšem s předchozími třemi díly nemá vůbec nic společného, jsem dočetl už začátkem minulého týdne. Dočetl jsem ji tedy za nějaký týden a půl a vlastně jsem ji prakticky zhltl. Přesně takhle si představuji knihu o Vetřelcích.

V tété knize jsou Vetřelci stále hlavním tématem, ale na scénu se dostávají i velmi neobvyklé a skvěle vykreslené postavy. Já vlastně chrakterům zase tolik pozornost nevěnuji (většinou), děj sleduji spíše objektivně a tak jakoby z povzdálí, ale tato kniha byla napsána tak dobře, že jsem se v některých okamžicích cítil jako součást strádající posádky a nenáviděl jsem hlavního skvěle vymyšleného záporáka a stejně tak bylo velmi těžké najít sympatie k hlavní hrdince (hrdinka to je, o tom se polemizovat nedá, ale to slovo má mnoho významů .... bohužel nemůžu prozradit víc, zkazil bych vám překvapení). Takže přestože jsem se s žádnou z postav nedokázal sžít, tak jsem jsem se do děje naplno dostal a autorovi (Alex White) za to u mě patří velký obdiv i uznání.

Děj nemá smysl dlouze rozebírat. Vesmírná stanice se stejným názvem jako kniha samotná, tedy Chladná výheň, zkoumá Vetřelce a společnost Weyland-Yutani tam pošle kontrolora, aby provedl hloubkový audit. Možná by se mohlo zdát, že se jedná o jasně nadefinovaný scénář. Ale napnuti jste od začátku do konce a není nouze o nečekané zvraty a vstup nečekaných nebo úplně nových faktorů do děje.

Jedinou výtku bych měl k českému překladu, respektive ke gramatickým chybám, kterých se překladatelka Dana Chodilová nevyvarovala. Na každé stránce několik velmi hrubých chyb a ještě víc překlepů. Chtělo by to pořádnou korekci.

Jinak ale jen samá chvála. Jedná se o Vetřelčí skvost. Dávám 90%.