Richard A. Knaak je jeden z mých nejoblíbenějších autorů a drží si stále stejnou kvalitu svých textů. Noc draka je další v řadě jeho knih ze světa Warcraftu a tak je povinností pro všechny, kdo se o tenhle svět zajímají, rozhodně nezklame.

Čas žít, čas zabíjet je další knihou od Miroslava Žambocha a tenhle autor už se mi definitivně dostal pod kůži. Hlavní hrdina knihy Bakly je borec největšiho kalibru, rány rozdává na potkání, je vtipný a v průběhu čtení se také dozvíte, [spoiler] že je nějakým způsobem spojený s magií, která mu dodává tak neskutečnou a nadlidskou sílu [/spoiler]. Je to velmi originální akčně laděná kniha, kterou můžu doporučit všem.

Přes vánoční svátky jsem úspěšně přečetl knihu Atlas mraků od Davida Mitchella. Jde o bestseller a já s řekl, že taky jednou zkusím mainstream, navíc už zfilmovaný. Krátce po Vánocích jsem shlédl i film a tak tohle nebude jen zhodnocení knihy nebo filmu, ale také jejich srovnání.

Stručně o Atlasu mraků: jedná se celkem o 6 příběhů, každý zasazený do jiné doby - od 19. století po postapokalyptickou budoucnost. Kromě jiné doby se dá říct, že se příběhy liší i v žánru, takže jeden příběh je dobrodružný, druhý detektivní, třetí vtipný a další třeba fantastický. Všechny příběhy jsou postupně propojené, ale někdy to propojení nemá skoro žádnou váhu na aktuální příběh a jde vlastně jen o jakýsi odkaz. Vyjímku tvoří známenko ve tvaru komety, které měli všichni hlavní představitelé v jednotlivých příbězích a které naznačuje, že jde o příbuzné nebo, jakt vysvětluje film, o stejné lidi v jiných časech. 

Pro knihu - důležité detaily vysvětluje pouze kniha a navíc David Mitchell je výborný vypravěč a prolínání příběhů mu vůbec nedělalo problém, takže vám nic neuteklo. Kdežto ve filmu toho člověku, především neznalému knihy, dost nedocházelo.

Pro film - za necelé 3 hodinky je po všem, zatímco kniha má 500 stran a já jí četl 12 dní :).

Pro knihu - příběh Timothyho Cavendishe je daleko vtipnější v knize, kde jsem se opravdu od srdce zasmál, zatímco ve filmu to na člověka působí jen lehce úsměvně a o hlavní vtipy přijdete úplně.

Pro film - celý příběh byl upraven tak, aby to celé bylo více akční a tím pádem se vlastně nikdy nenudíte. V knize si sám autor uvědomuje, jak skvěle mu jde vyprávění a proto se v některých částech až příliš vyžívá a takřka se čtenář v některých částech může začít nudit.

Pro knihu - ačkoliv z filmu jsem měl mnohem lepší pocit, tak kniha čtenáři nevnucuje výsledek ani řešení a je jen na vás, jak si vysvětlíte např. spřízněnost postav v jednotlivých příbězích, takže působí volněji.

Pro film - celkové vyznění filmu je nakonec lepší. Filmový jazyk je omezený, takže se příběh zjednodušil a celkově zeštíhlil, což mu rozhodně prospělo. Navíc filmaři přidali nějaký ten happyend, který mi v knize chyběl. 

Celkově ovšem mohu doporučit jak knihu tak film, obojí stojí za to. U knihy ovšem upozorňuji, že se nejedná o vyloženě oddychovou četbu, ale o náročnější literaturu.

Takže je to tady, ve finále jsou Zeman a Schwarzenberg. Co takhle přejmenovat Českou republiku na South Park? :)

A hlavně to zdraví ;-).

Přeji všem čtenářům tohoto blogu, i těm náhodným :), příjemné prožití Vánočních svátků :).

A tady přidávám mnou vysněného Santu ;-).

Jak jsem psal v předchozích dvou zápiscích, tak jsem se chystal nějakým způsobem upgradovat PC a měl jsem v merku poprvé ve svém životě něco od AMD. Místo původního plánu koupit nějakou grafárnu a pak nějaký procesor jsem se po dobré zkušenosti s ATI X550 (v zásadě by mi asi i stačila) rozhodl pro APU A10-5700, kde jsem očekával zkušenost podobnou. To byla ale blbost ...

Do teď jsem měl dvoujádrový procesor C2D E8200, který mi sice stačil, ale říkal jsem si, že čtyřjádro na výšších taktech, menším výrobním procesu a s novými instrukčními sadami bude určitě o něco lepší, než můj víc jak 4 roky starý procesor. Není to pravda. Už spouštění systému je pomalejší. Aplikace se spouštějí také mnohem déle a celkově byl počítač s A10-5700 pomalejší.

Korunou všeho byla integrovaná grafika. OpenSource ovladače měly menší výkon než na původní ATI X550 a nebyly úplně stabilní, tu a tam nějaký ten zásek, občas při změně rozlišení ve hře totálně spadla Xka nebo i celý systém. Experimentoval jsem i s nejnovějším kernelem a nejnovějšími ovladači, více méně se stejným výsledkem, pokrok jsem nezaznamenal. Toto jsem ale byl ochoten odpustit, protože podpora pro Trinity není v OS ovladačích dlouho a navíc jsem předpokládal, že to vyřeší binární blob přímo od AMD. Opět obrovská chyba.

Binární ovladače od AMD se do OpenSuse sice nainstalují absolutně snadno, fungují okamžitě a výkon podávají relativně dobrý. Bohužel tyto binární ovladače nejsou kvalitou absolutně srovnatelné s nVidia ovladači. Stabilita opět pokulhávala a i když mi to nikdy neshodilo ani Xka, tak některé hry prostě vytuhly a musely být ukončeny "násilně". Navíc třeba UT2004 se spouštěl s hrozným blikáním, které ustalo až po nějaké chvíli (prý problém s vsync, nevím) a některá flashová videa v prohlížeči, která jsem si zvětšil na fullscreen se pak projevovala jen úplně modrou obrazovkou, kterou, ale když jsem vypnul, tak to v prohlížeči běželo dál bezproblémově.

Na můj vkus to bylo až moc věcí, které mi na tomhle řešení vadily. Takže jsem všechno vrátil (díky nákupům na internetu) a s pokorou jsem se také vrtátil ke svému starému, ale božskému procesoru, kterému jsem jako parťáka pořídil SSD OCZ Vertex 3 60GB a k tomu MSI N650Ti-1GD5/OC, ke kterému jsem navíc dostal kupón na Assassin's Creed III, které dostanu, hned jak vyjde (už jsem to registroval). Mimochodem, je pravda, že SSD disk urychlí počítač daleko víc, než nový procesor nebo kterýkoliv jiný hardware.

Závěrem musím říct, že jsem celkové zklamaný z celého AMD. Procesorový výkon mizerný a kvalita grafických ovladačů ještě mizernější. Pro běžné užívaní je to pro mě nepoužitelné. Hlavně by měli zapracovat pořádně na OS driverech.

Nicméně až to zase za pár let s AMD zkusím, třeba budou už open source ovladače grafických karet dokonalé a proceserový výkon budou zajišťovat ARM jádra :)) a vše bude v pohodě.

Tak jsem prodal svoji grafickou kartu nVidia Gefroce GTX 560Ti a rozhodl jsem, že koupím nějakou kartu od AMD (viz. můj předchozí zápisek). Vzhledem k tomu, že pořád ještě nemám jasno, jestli mi stačí Radeon 7770 a nebo vezmu radši 7850, tak jsem si řekl, že si nechám nějaký čas na rozmyšlenou a půjčím si nějakou kartu v práci. V práci mají samozřejmě samý low end a vždycky jsme tu měli jen karty nVdidia. Jaké bylo moje překvapení, když jsme při prohrabavání skladu našli ATI X55O s čipem R300 :).

Mimochodem při hledání jsme tentokrát nenašli ani žádnou nVidia a jedinou kartou do PCI-E 16x byla právě X550, už to vypadalo, že se budu muset spokojit s Matroxem do nějakého PCI-E 1x nebo co to bylo :).

Teď už ale k samotné kartě ATI X550, která na sobě nese slušných 256 mega paměti. Protože problematiku grafických karet v linuxu sleduji, tak vím, že tenhle čip nepodporuje ani legacy driver od AMD a musím proto rovnou sáhnout po open source ovladači, se kterým bych ale neměl mít žádné problémy.

Po startu počítače OpenSuse naběhlo rovnou do fullHD rozlišení, ale nějak se mi přestala v KDE vlnit okna, tak jsem koukl, jestli funguje direct rendering a samozřejmě nic. Takže mrk do logu Xorg a tam mi to řeklo jediný error ohledně špatného načtení nVidia GLX. Uvědomil jsem si, že jsem zapomněl odinstalovat nVidia ovladače, což jsem učinil a v závislostech se vyměnily nějaké knihovny GL za jiné GL (nechce se mi to vypisovat :)). Po restartu iXek už se okénka vlnila a direct rendering taky šel. glxgears podali "slušných" 60 fps :).

Sláva open source ovladačům, takhle jednoduše bych to chtěl vždycky. Byla by fakt nádhera, kdybych linux nainstaloval i s ovladači grafické karty a měl vystaráno - bohužel jak všichni víme, situace je taková, jaká je.

Vzhledem k tomu, že karta je už opravdu stará, tak jsem neočekával, že bych si na tom i cokoliv zahrál, natož ve Wine. Nicméně jsem zkusil spustit Broken Sword 3 a ono ejhle, jede to absolutně stejně, jako to jelo s GF560Ti, akorát mi přišlo rychlejší přepínání rozlišení. Jde tedy zkoušet dál a pouštím Heart of Darkness, které mám už rozehrané asi 10 let a ono to taky jede absolutně bez problémů :). Když už jsem u těch her a u toho wine, tak si spustím ještě Quadrax III a ono se mi to poprvé spustilo v normálním fullscreenu, s nVidií se mi to vždycky ořezávalo na nějaké nativní rozlišení té hry a tak jsem měl většinu obrazovky černou a v ní malé okno s Qadraxem, takže jsem to hrával radši v okně. Zatím samé plusové body pro opensource driver.

Dále jsem zkusil spustit World of Goo, to se nespustilo. Pak Gish, ten se spustil a i když to bylo trochu trhané, tak to bylo hratelné. Pak jsem zkusil UT2004 a kupodivu když člověk oseká detajly, tak to jede (i když né úplně plynule). Staré hry si tedy absolutně v pohodě zahraju a jsem v klidu.

Pak jsem zkoušel videa. Akceleraci videa to zdá se nevede, ale zjistil jsem, že můj procesor C2D E8200 si s FullHD mkv poradí absolutně v klidu, takže mě to netrápilo. Nicměně jsem zpozoroval, že při spuštěných více oknech se mi začalo trhat vlnění oken a občas se při přesunu okna pod záhlavím objeví taková divná modrá čára, která ale hned mizí. Nicméně čím měně oken, tím je to lepší :).

Můj celkový dojem z open source driverů pro grafické karty ATI/AMD je ale rozhodně dobrý. Funguje to hned, žádné přidávání repozitářů a instalování binárních blobů. Nic se nemusí nastavovat a jde vidět, že i Wine se líp pracuje s takovými ovladači. Jen mě to utrvdilo v tom, že je nutné začít karty AMD podporovat, aby se vývoj hýbal co nejrychleji.

Někdy příští týden koupím buď MSI R7770 a nebo MSI R7850 a ty zatím fungují jen přes binární blob. Jsem zvědavý a určitě o tom sem zase napíšu. Víkend si ale užiju ještě na X550 :)).

Moje PC je sice ještě sice celkem solidní, ale prostě chci zase něco nového. Už léta letoucí používám kombinaci Intel procesoru a nVidia grafické karty. Jsem s touto kombinací absolutně spokojen a nic mě nenutí, aby to bylo jinak. Nicméně přemýšlím, jestli nenastal čas na změnu ...

Procesory AMD jsem nikdy moc neuznával, když já měl Celeron 400MHz a pak Celeron 1200MHz, tak spousta lidí okolo měla něco podobného od AMD, jako třeba K5 nebo Duron (asi pletu označení jádra a řady, ale už je to dlouho :)). Všichni AMDéčkaři měli problémy se stabilitou a dost pochybný výkon. Naproti tomu já měl dělo a všichni chodili radši pařit ke mě, protože mě prostě všechno fungovalo skvěle.

U grafických karet je to obdobné. Má první karta byla Riva TNT 2 a když jsem tenkrát spustil Expendable na plné detajly s maximální plynulostí, tak se ke mně všichni chodili koukat a pařili jsme to do noci :). Pak následovala nějaká Geforce 2 a tak dále přes Geforce GT8800 a teď mi v compu vrní Geforce GTX 560 Ti. Když jsem se kdysi rozhodoval jakou novou kartu koupit, volba byla jasná - Geforce 4800. Ale dost lidí mi básnilo o ATI 8500 (myslím), ale já byl k ATI nedůvěřivý. Naštěstí jsem měl kamaráda, který si ji zrovna koupil a protože odjížděl na víkend, tak mi ji na ty dva dny půjčil. Nejdřív vše probíhalo dobře, spustil jsem NFS6 a byl jsem v sedmém nebi. Jaké ale přišlo překvapení, když se po hodině hraní sekl počítač. Říkám si v pohodě, to se stane. Jenže ono se to stalo za ten víkend ještě hodněkrát a hlavně některé hry vykazovaly v některých místech různé grafické chyby a vůbec mě celé nadšení přešlo. Dal jsem grafickým kartám od ATI ještě jednu šanci před čtyřmi lety a dopadlo to podobně: Můj dotaz v poradně, Můj blogový zápisek o kartě ATI pod Linuxem - 1 a Můj blogový zápisek o kartě ATI pod Linuxem - 2.

Sečteno a podtrženo, moje zkušenosti s AMD a ATI jsou prostě absolutně špatné a to ať už z historického pohledu a nebo třeba z pohledu uživatele Linuxu (ten se týká jen GPU). Dnes mám ale takové dilema, jestli přece jen nepřejít kompletně na platformu AMD. Vede mě k tomu pár věcí:

1. co se týká procesorů, tak AMD dost ztrácí na Intel a asi by bylo vhodné AMD podpořit, protože jinak tu budeme mít Intelácký monopol
2. přistup AMD je, co se týká grafických karet, mnohem otevřenější než je od nVidie (nicméně pořád mám ohromný strach z toho, jak to bude fungovat, protože stejně budu muset používat binární ovladače, u kterých se bojím kvality a stability)
3. dost mě štve, že nové Intel procesory mají všechny integrovanou jejich grafickou kartu, z principu mi to prostě vadí
4. AMD sponzoruje OpenSuse a já OpenSuse používám, takže by to prostě bylo něco naoplátku :)

Když nad tím tak přemýšlím, tak to asi udělám takhle. Prodám svojí GF560Ti a koupím nějakou od AMD a vyzkouším ji. Když bude vyhovovat, tak super a koupím i zbytek od AMD. Když vyhovovat nebude, tak AMD GPU vrátím a pak koupím zase nějakou novou nVidia kartu a k tomu uvidím jaký procesor, jestli AMD nebo Intel :).

No a ještě by mě zajímalo, je tady nějaký hráč s nějakou novou HD 6xxx nebo ještě lépe HD 7xxx, který by se podělil o zkušenosti s používáním této karty na Linuxu? Videa, hry, desktop, stabilita, open source drivery, binární drivery - jak si AMD grafika vede?

Jsem asi blazen, ale zacal jsem hrat hru Quadrax 3 :). Uz asi nemam tak trenovany mozek, nebo je proste hra tak tezka, kazdopadne mam za sebou teprve prvni 4 levely a uz jsem se dost zapotil pri reseni :). Jsem zvedavy, jestli dohraju alespon trojku :). No kdyby se mi to nahodou povedlo a fakt bych se do toho zazral, tak jsou hotove uz dily az do sedmicky a na osmicce se pracuje, takze bych rekl, ze to je na cely zivot :). Pokud chce nekdo potrapit mozkove zavity, tak urcite doporucuju. 

Magapolis

Jak si někteří z vás možná všimli, tak jsem se začal hodně orientovat na české autory a jedním z nich je samozřejmě Miroslav Žamboch. O některých jeho knihách už jsem zde psal. Megapolis je jedna z jeho novějších knih a musím říct, že co se týče abstrakna, tak asi nejnadupanější. Jedná se o několik povídek, všechny soustředěné do prostředí města Megapolis, kde platí opravdu zvláštní zákony a pravidla. Neudu to tady rozvádět do detajlů, ale hlavní postava sokromého detektiva Dextera je člověkem s vlastní vůlí, tedy figurou, ale je vázán pravidlem, že musí přijmout všechny zakázky, které mu kdo nabídne. Tím se dostává samozřejmě i do střetu s vlastními zájmy a je dokonce nucen pozabíjet svoje přítele Ninja želvy :)) a spolupracovat s Trhačem :). Jindy zase dělá zakázku s panenkou Barbie. Takže o bizardnosti není nouze, to je každému asi jasné :).

Ke knize jsem měl trochu odpor, protože tématika mi přišla hodně zvláštní. Nicméně Žamboch opět nezklamal a tuhle bizardnost vypiloval na úroveň, která je absolutně lehko čitelná a docela lehko stravitelná. Takže když překousnete poměrně zvláštní a netradiční přostředí, tak se do knihy určite zažerete a ona vás nezklame a nejspíš nadchne.

Fakt hustej nářez

O Františkovi Kotletovi se dost často píše v tom smyslu, že je to druhý Kulhánek. Já si to tedy tak úplně nemyslím. Kotleta má styl hodně podobný Kulhánkovu stylu, ale Kulhánek je vtipný úplně jinak. Kotleta má tak 90% všech přirovnání a vtipů založených na sexuálních tématech. Kulhánek má samozřejmě daleko větší záběr a navíc zaplouvá do technologických podrobností, kterým se Kotleta vyhýbá. Tím ale nechci říct, že by byl Kotleta špatný, jen poukazuji na to, že je o dost jiný než Kulhánek a bylo by chybné si myslet, že by Kulhánka dokázal nahradit ... a to nemluvím o mistru žánru Kopřivovi.

A teď už ke knize samotné. Jedná se o druhou knihu z trilogie Bratrstvo krve a vlastně i o druhou knihu Františka Kotlety celkově. O prvním dílu jsem tady nepsal, ale kniha se mi hodně líbila a na druhý díl jsem se opravdu hodně těšil. Hned na začátek musím říct, že mě kniha nezklamala a byla prostě super. Kotleta se sice na můj vkus až moc vyžívá v, již zmíněných, vtipech o gayích, ale i tak je to pořád sranda :). Akční je to dost, nápadité taky, ale jednu obrovskou výtku bych měl - NESNÁŠÍM OTEVŘENÉ KONCE! Proč to sakra nemohl Kotleta zakončit tak, aby na to člověk nemusel dál tolik myslet a představovat si hodně alternativ, které se dál odehrají. Pokud tedy dokážete vydržet, tak doporučiji s četbou téhle trilogie počkat, až budou všechny díly na světě a tím pádem nebude sklamáni vůbec.