Přepnout stránku na český jazyk ·:[ Jiřího blog ]:· Switch site to english language
6. září 2017
Tagy: Život, Seriály — Jiří @ 09:59

Ti co mě znají, tak vědí, že Partička je něco, co mě neskutečně baví a koukám na ní nejen v televizi nebo na internetu, ale chodím také na všechna představení, která jsou jen trochu v dojezdové vzdálenosti. Proto mě v historii Partičky zamrzely dvě věci: zrušení vysílání na televizi Prima a také, relativně dost aktuální, odchod Ondry Sokola.
Nicméně se zdá, že obě věci se docela slušně vyřešily. Prima od minulého týdne opět Partičku dává a i když je to bez Ondry, tak je to pořád super sranda. Ondra byl určitě skvělý, ale ze všech představení, na kterých jsem byl, tak Ondra se ukázal pouze na jednom. V těch ostatních, mnou viděných, vystoupeních Ondru nahrazoval buď Dalibor Gondík (nic moc) a nebo Jakub Kohák (docela dobré). Ostatní "hráči" Partičky si jedou ale pořád svoje a skoro by se dalo říct, že i kdyby tam čtvrtého neměli, tak to utáhnou. Proto odchod Sokolíka zamrzí, ale nic se vlastně neděje.
V prvním díle nové, dnes nazývané, Prima Partičky byl jako čtvrtý Michal Novotný, od kterého jsem nic moc neočekával, ale při jeho Reklamaci jsem měl pocit, že Ondru více než dobře zastoupí a jeho hraní cikána mi Ondru dokonce silně připomínalo. Z Ondrovo náhradníků je to pro mě asi zatím nejlepší volba.

Byl jsem na letošním posledním předprázdninovým vystoupení v Bílině, kde Partička vystoupila v sestavě Michal, Igor, Geňa a Kohák a bylo to boží. Jdu i na jedno z prvních poprázdninových vystoupení, které se koná v Rakovníku a už se nemůžu dočkat, až to kluci rozjedou a doufám, že to bude s Novotným. Na Ondru zapomeňme, to je prostě minulost - i když výborná.

Ještě se chci zmínit o tom, jestli si Ondra uvědomuje, co pro něj samotného odchod z Partičky znamená. Partička je jasný fenomén, nic podobného v České republice nemáme a všechna představení jsou vždy beznadějně vyprodána. Kluci z Partičky jsou prostě slavní a oblíbení, to je zřejmý fakt. Díky Partičce se jim dostává určitá prestiž, protože jsou vždy v povědomí lidí.
Na Partičce se svezl i Ondra Sokol - kdo kdy slyšel o Sokolovi, než se začala Partička vysílat? Byl to sice režisér snad všech pořadů Michala a Geni, ale já ho teda vůbec neznal.
Dnes Ondra dělá nějaké podřadné pořady, točí ještě podřadnější filmy a i k tomu se podle mě dostal z části kvůli tomu, že ho Partička zviditelnila. Je asi jasné, že s jeho odchodem z Partičky o tohle všechno hned nepřijde, ale řekl bych, že mu to určitě ubere na "slávě", protože věta: "to uvádí ..." nebo "tam bude hrát ten z Paričky" pomalu vyšumí a najednou Ondra už nebude "táhnout davy".

Takže dlouhý život Partičce, ať už v televizi a nebo "na vzduchu"!

• • •
25. srpna 2017
Tagy: Linux, Život — Jiří @ 09:10

Poprvé v životě jsem dostal angínu v létě a jinak jsem angínu neměl cca 13 let. Nebylo mi vyloženě zle a už druhý den jsem neměl ani teplotu (první den jsem měl stejně jen 37,1 a cítil se odpoledne lehce unavený), takže jsem si řekl, že bych mohl něco udělat s domácími počítači (desktop, domácí server a "internetový server"). No, po chvíli přemýšlení jsem si řekl, že bych mohl všude nasadit Arch Linux, který jsem kdysi už používal a tak jsem se dal do toho.

Desktop šel na řadu pochopitelně jako první, protože kdyby se něco nepovedlo, nebo nebyl Arch to pravé, tak by se nic nedělo. Zjistil jsem, že instalace Archu je stále pořád velmi jednoduchá, že Arch je už dnes opravdu těžce orientován na systemd a že se systemd jde už zavádět i systém a na grub člověk může zapomenout. Všechno proběhlo opravdu hladce - pacman je subjektivně ještě rychlejší než byl kdysi. Všechno je minimalistické a člověk má perfektní přehled o tom, co v systému má (to byl jeden z důvodů, proč jsem se chtěl k Archu vrátit).
Narazil jsem na jediný problém, který jsem neuměl uspokojivě vyřešit s pomocí wiki.archlinux.org. Tím problémem byly fonty a já prostě nebyl s výsledkem stále spokojený. Zkusil jsem i livecd z Fedory, abych se přesvědčil, že to není jen můj dojem, ale v gnome-terminal byly ty "mono" fonty pořád takové nějaké ošklivé a Fedora mě přesvědčila, že mám pravdu. Nakonec jsem našel řešení v tomto postu: Make your Arch fonts beautiful easily!.
Díky tomuto krátkému návodu jsou fonty sujektivně asi nejlepší, jaké jsem kdy měl (teď "skrz ně" píšu).
Ještě poznámka k fontům - na openSUSE s nimi taky býval v dřívějších verzích problém a i dnes jejich nastavení není vyloženě triviální, ale už je na to nástroj přímo v YaSTu, takže to zase není tak velký problém jako je to v Archu.

Domácí server u mě zajišťuje poměrně hodně funkcí (HTPC (kodi), NAS, router, wifi AP, ...), takže tam jsem si říkal, že musí vzniknout nějaký problém .... a také že ano :-). Instalace opět jednoduchá, vlastně úplně stejná, opět zavádím systém přes systemd-boot. Na router jsem nasadil shorewall a jeho nastavení není složité, takže pohoda. Kodi jelo na druhou dobrou. NAS přes NFS mi trochu zavařil, protože jsem jsem pořád měl nějaké problémy s právy, ale kdybych se já blbec přímo držel návodu na wiki a ty adresáře, které jsem chtěl sdílet, rovnou "bindnul", tak jsem si ušetřil čas.
Problém nastal, pro mě dost nečekaně, až u wifi AP. Mám kartu s chipem Atheros AR928X, který funguje přes driver ath9k a nikdy jsem s tou kartou neměl na openSUSE problémy. Jenže stejný konfigurák sice fungoval, hostapd běžel, ale wifi nešla. V logu jsem zjistil, že nemá dostatek entropie pro klíče. Po chvíli googlování jsem zjistil, že řešení je několik a nejjednodušší je nainstalovat buď Haveged nebo Rng-tools. Druhým možným řešením bylo zkompilovat kernel se zapnutým "CONFIG_ATH9K_HWRNG=y". Tak to má třeba openSUSE ve svých kernelech a proto mi to tam všechno perfektně šlapalo.
Nainstaloval jsem tedy Haveged a entropie už bylo dostatek, ale wifi byla stále nestabilní, což mě teda dost frustrovalo. Chvíli jsem googlil, zkoušel a nakonec jsem našel řešení zde. Je to trochu snížení některých defaultních nastavení hostpad a díky tomu už je wifi stabilní jako před tím (nebo se tak alespoň po dvou dnech jeví). Kdyby k tomu měl někdo nějaký komentář, či postřeh, tak budu určitě rád, tohle byl docela oříšek.

Internetový server zatím nechám žít. Na něm běží Debian a určitě přijde nahradit, ale nechám tomu volný průběh a zatím nechám Arch v testovací lhůtě alespoň pár týdnů až měsíců než se rozhodnu, že to je pro mě to pravé.

Závěrem: celý tenhle přechod jsem dělal spíš tak jako testovně, rád zkouším nové věci a rozhodně musím říct, že díky Arch Linuxu jsem se toho opět hodně naučil a nebo alespoň objevil zajímavé věci, případně jim hlouběji porozuměl. Tahle distribuce totiž člověka nutí o věcech přemýšlet a nic neudělá za vás. Objevil jsem třeba ZSH, další nastavení SSH, která jsem neznal, načetl si něco o entropii /dev/random, konečně jsem pronikl do systemd (kromě systemd-boot jsem třeba nevěděl, že je možné rovnou editovat konfiguráky služeb přes systemctl edit a tak dále) a spoustu dalších věcí, které se linuxákovi hodí nejen v Arch Linuxu, ale v ostatních distribucích to prostě někdo udělal za vás a vy to většinou nemusíte řešit, protože to "prostě funguje".
Abych to shrnul, tak Arch Linux je skvělý, ale je to o čase. Teď jsem marodil, takže jsem mohl zkoušet, blbnout a experimentovat. Zítra předpokládám, že budu uschopněn a už na Linux opět nebudu mít tolik času a pokud se třeba Arch bude "rozbíjet", tak do něj zřejmě už nebudu moci investovat čas a energii a opět přejdu na openSUSE. Ale zkušenost výborná, nelituju toho a doporučuji všem si něco podobného vyzkoušet :-D.

• • •
7. června 2017
Tagy: Knihy — Jiří @ 13:44

Společný vesmír Predátorů a Vetřelců mi byl vždy velmi sympatický a Tim Lebbon, který napsal poslední trojdílnou trilogii Bouře ve vesmíru je taktéž mým oblíbencem. Proto asi nikoho nepřekvapí, když jen stručně napíšu, že kniha je to velmi dobrá, jen by mohla být o trochu víc akční a nebo alespoň trochu děsivá. Příběh opravdu zaujme, ale chtěl bych se u toho alespoň trochu bát, proto dávám "jen" 70%.

• • •
23. května 2017
Tagy: Život, Filmy — Jiří @ 11:17

Film Logan už byl v kině před nějakou dobou a co nevidět vyjde na Blu-Ray, ale mně trochu unikla informace ohledně toho, že kromě Hugh Jackmana končí s X-Meny i Patrick Stewart. Trochu mě mrzí odchod obou dvou herců, protože jsem je měl v těch rolích rád. Nicméně pokud budou další filmy dostatečné kvalitní, tak změnu tváří Professora X nebo Wolverina rozhodně přežiju a kdo ví, třeba budou noví herci ještě lepší (mladší verze Professora X, tedy James McAvoy je také skvělý). Prostě žádná tragédie se nekoná.
Co mě ale velmi fascinovalo, tak to bylo prohlášení Patricka Stewarta, které tu hodlám citovat:

"Minulý pátek jsem v Berlíně společně s Hughem Jackmanem a Jamesem Mangoldem znovu viděl Logana. A ohromně mě dojal, mnohem víc, než když jsem ho viděl poprvé. Možná to bylo společností, ale když film končil - a tohle je plné přiznání - Hugh mě vzal za ruku a viděl jsem, že brečí. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem na tom stejně. Pak film skončil a měli jsme jít na pódium, ale ještě běžely titulky. Měli jsme tedy čas chvíli posedět a mně došlo, že už nikdy nebude lepší, citlivější a krásnější způsob, jak se rozloučit s Charlesem Xavierem, než tenhle film. Ještě ten večer jsem proto Hughovi řekl, že taky končím. Je po všem."

Pokud jste ten film viděli, tak je skoro jedno jestli se vám ten film líbil nebo nelíbil, ale rozhodně se to nedá považovat za něco velkolepého, že by se už nic lepšího po tomhle bijáku natočit nedalo. A proto tedy nechápu, že to pánové berou až tak vážně. Myslím si, že to opravdu přehánějí, o tolik podle mě nešlo.

Za sebe mohu v klidu říct, že film je to dobrý, bavil mě, ale je takový (jak už jsem zmínil v nadpisu) plytký. Zatímco předchozí X-Men: Apokalypsa byl megalomanský, vizuálně úchvatný a měl jasný tah na bránu i nějaké poselství, tak Logan se soustředí na pár mutantů v alternativním vesmíru s jejich problémy, které se pomalu vlečou ke konci, o kterém už od začátku nepochybujete. I přesto film doporučuju, stojí za to vidět, ale nějaký přelomový zážitek nečekejte.

• • •
18. dubna 2017
Tagy: Knihy — Jiří @ 09:06

Zakuti v oceli od Míry Žambocha jsou dalším případem knihy, která se čte takřka sama. Stačil mi na ní necelý týden (dočetl jsem ji v neděli 9. dubna, ale ještě jsem o ní nestihl napsat). Můžu bez nadsázky říct, že takhle skvělou postapokalyptickou sci-fi jsem ještě nečetl. Je pravda, že Já, legenda byl skvělý kousek, ale tohle je asi ještě o fous lepší a přitažlivější počtení.

Autor nás velmi rychle uvádí do děje a okamžitě nám představuje postavu Matyáše Sanderse, který je hlavní postavou celé knihy a z jehož pohledu je celé vyprávění vedené.
Matyáš je mechanikem ve světě, který už před mnoha staletími zničily války a i po těch staletích se z toho obyvatelé Země nedokázali vyhrabat. Kromě nepříznivých podmínek pro život (pouště, radioaktivní místa po bombách, ...) je lidstvo  ohroženo také z dalších důvodů. Jednak jde o to, že lidé postupně zapomínaji na staré technologie a vědu a tak se postupně lidstvo propadá vědomostně zpět v čase, v mnoha případech až do středověku. Druhým a palčivějším problémem jsou umělé inteligence a jejich roboti, kteří jsou i po staletích stále aktivní a lační po válce s lidmi.

Z nástinu děje je patrné, že toto téma skýtá mnohé možnosti a Míra Žamboch jich využil opravdu mnoho a podal celý příběh tak, že si ho ještě dlouho budete pamatovat. Musím se zmínit také o stylu, kterým je kniha napsaná, protože větné stavby jsou rozhodně jednodušší, než je pro Žambocha typické a řekl bych, že to byl autorův záměr, aby podrthl situaci, kdy lidstvo postupně přichází o schopnosti ve všech vědních oborech. Chvíli jsem si na ten styl psaní zvykal, ale pak už ho člověk nevnímá a je plně pohlcen dějem.

Nezbývá než dát nejvyšší možné hodnocení, tedy 100% pro knihu Zakuti v oceli. Budu doufat, že se autor k tomuto světu opět někdy vrátí.

• • •
30. března 2017
Tagy: Knihy — Jiří @ 21:54

Lovci monster byli, jsou a budou skvělý nápad a Larry Correia ani na popáté nepromarnil jejich potenciál.
V pátém dílu s podtitutelm Nemesis se hlavní postavou stal tentokrát Franks, který je, jak známo, démon, golem, monstrum a navíc agent ÚPKM. Kniha je tedy další sólovka, tedy podobně jako třetí díl (Alfa), ale s Franksem coby ústředním hrdinou.

Co se týče kladů, tak těch je opravdu hodně - příběh, čtivost, zajímavost, originalita, akce, hlášky, .... je tam všechno, na co jsme od tohoto autora zvyklí. Jedinou výtku mám tedy k trochu "rozpolcené" osobnosti samotného Frankse. Na jednu stranu z něj dělají bezcitného agenta ala stroj na zabíjení, který zná jen misi. Ovšem na stranu druhou, on už přece byl osobnost před tím, než se z něj stal agent, takže se jakoby zdá, že se jeho osobnost moc mění a to nikoliv ve smyslu, že se vyvíjí, ale že se jeho osobnost mění skokově.

Nicméně nebýt této jediné výtky, tak je kniha dokonalost sama, takže jí dávám 90% a opět mohu doporučit všem, včetně těch, kteří předchozí díly nečetli.

• • •
26. ledna 2017
Tagy: Knihy, Život — Jiří @ 10:28

Tuhle knihu jsem zařadil také do kategorie "Život", protože se chci zmínit o tom, jak některé "nic moc" knihy člověka od čtení odrazují. Minulý rok jsem totiž přečetl pouze 7 knih, což je opravdu žalostné. Ale po přečtení čtvrtého dílu lovců monster už vím, že za to ani v nejmenším nemůžu. Nejde o čas nebo tak podobně, přece jen pokud člověk číst chce, tak může číst skoro kdekoliv. Jenže když je knížka nic moc, tak se k tomu člověk nutí a já se prostě nedonutím. Takže jsem schopný číst knihu klidně měsíce. Ale když přijde kniha jako jako LM4: Legie, tak jsem ji schopen přečíst během týdne a to to byl zrovna týden, kdy moc času nebylo. Prostě od teď asi budu muset razit jinou cestu: jakmile po padesáte stránce nenaleznu nic, co by mě na knize nadchlo, tak jí odkládám.

No a teď už ke knize samotné. Lovci monster je série, která se mi vždy velmi zamlouvala a její čtvrtý díl s podtitulem Legie je velmi dobré pokračování, které jsem si opravdu užil. Je to nahláškované, akční, inteligentní a nutí to člověka číst hned další díl (ano, dneska ho začnu :-)).
Děj nebudu dlouze rozebírat, jen se zmíním o tom, že Owen je zase v maléru a opět se ukáže, že je Vyvolený a on a jedině on dokáže všechno zlo z nočních můr zastavit. I přesto, že jsem čtvrtý díl četl s opravdu velkým odstupem od těch předchozích, tak jsem neměl problém se do děje dostat, takže i kdybyste sérii neznali a začali jste právě čtvrtý dílem, tak si ho užijete. Narážek na předchozí díly je sice mraky, ale z kontextu vám asi většinou dojde, o co tam šlo a když nedojde, tak to není pro děj směrodatné.
Neodpustím si ale jednu výtku a ta se týká české korektury. V knize je opravdu mraky gramatických chyb - většinou chybějící písmenka. Mně osobně to trochu kazilo čtení a myslím, že v tomhle ohledu Fantomprint, který knihu vydal, neodvedl dobrou práci.

Knize dávám 95%, ale asi bych se nebál jít až na sto. Těch pět procent strhávám za českou korekturu.

• • •
16. ledna 2017
Tagy: Knihy — Jiří @ 09:12

Desátý díl kladiva byl skvělý a čekal jsem tedy další výkyv kvality směrem dolů, ale ten nejen že se nekonal, ale také kvalitu posunul ještě o něco výše.
U této knihy se musím zmínit především o stylu, kterým je napsaná. Autor se umí vyjádřit naprosto přesně. Nemusíte přemýšlet nad tím, co tím myslel, protože je to okamžitě jasné. Používá běžná slova a člověk nemusí nic googlit. Používá normální, ani jednoduché a ani složité, větné konstrukce. Prostě se to čte parádně.
Dalším výrazným faktorem, který přispívá k celkově moc dobrému dojmu z tohoto dílu Kladiva, je především respektování pravidel tohoto "světa". Walter je nabubřelý nekrouš, Felix je akční, Kludie moralizuje a Vincenc řeší jen to, jak se někde poprat. Toto schéma dodržel autor vskutku dokonale a všechny tyhle vlastnosti vytáhl do popředí. Tak to má být, tohle od Kladiva všichni chceme

Dějová linka je propracovaná, ale není těžké ji sledovat a ke slovu se dostanou všichni známí a samozřejmě i ti noví. Adam Reys, hlavní a nový "záporák" tohoto dílu, se rozhodl že lidstvo zbaví strachu. Může za to trochu stará známá Petra a připlete se do toho i starý hajzl Kilián nebo ještě starší hajzl Rashil. Nezapomnělo se tedy na nikoho.

Nemá cenu to dál okecávat, nemám žádnou kritiku a jen mě malinko mrzí, že kniha nebyla o trochu delší. Osmému dílu jsem dal 91%, tomuhle si dovolím dát 92%. Zatím nejlepší díl.

• • •
10. ledna 2017
Tagy: Život, Filmy — Jiří @ 10:38

To, že ty největší blockbustery jsou dnes komiksové adaptace, je dnes neochvějný fakt a vzhledem k tomu, že komiksových příběhů, ze kterých se dá čerpat, je nepřeberně, tak se na tomto faktu ještě delší dobu asi nic nezmění. Ti, kteří to sledují, tak vědí, že nejsilnější komiksoví hráči jsou dva - tedy Marvel a DC Comics. Dnes už nikdo nepokládá otázku: "Který z nich je lepší?" Na tu je dnes opravdu snadná a víc než jasná odpověď? MARVEL!
Ještě upozorním, že následující text, je sice můj vlastní, ale názor není jen subjektivní, ale je to názor, který převládá u většiny diváků nebo u fundovaných recenzentů (třeba všichni z Odvážných palců na Stream.cz). Já se jen chci vyjádřit k této v zásadě trochu smutné a vlastně dost zbytečné situaci.

Přestože když kohokoliv vyzvete, ať jmenuje jednoho komiksového hrdinu, tak vám zřejmě bez zamyšlení rovnou řekne Supermana nebo Batmana a ti protřelejší třeba Flashe. Ještě zajímavější je zjištění, že pokud se kohokoliv zeptáte na komiksového záporáka, tak zřejmě dostanete odpověď Lex Luthor, Joker nebo dokonce Tučňák. Všechno to jsou postavy, na které drží práva právě DC Comics.
Toto platí dodnes, stará garda z DCC je stále asi známější, ale je možné, že tato doba už nebude dlouho trvat, protože před pár lety pro evropana takřka neznámí hrdinové jako je Kapitán Amerika, Thor nebo Iron Man svoji "tehdejší" mnohem známější konkurenci brutálně válcují a s každým dalším filmem potvrzují, že universe Marvelu je komiksová jednička a skoro to vypadá, že dvojka žádná ani není, protože DC Comics se plácá někde nad propastí a dělá jednu chybu za druhou.
Poslední marvelovka Kapitán America: Občanská válka opět ukázal, jak neskutečný mají v Marvelu náskok před DCC, kteří svým posledním počinem Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti dokázali, že si neví s komiksem rady. Nebudu tady popisovat jak stále svěže a atraktivně působí marvelovky, ale zmíním se o tom, jak špatně zvolenou atmosféru mají „dýsíčka“.

V DC Comics se rozhodli, že svůj universe udělají mnohem temnější než jsme od komiksů zvyklí. To by nemuselo být na škodu, přece jen je dobré se odlišit a jen nekopírovat Marvel. Jenže se to nesmí přehnat, aby člověk z filmu neodcházel skoro až s depresí. Přesto si myslím, že i když Zak Snyder neumí točit, tak se mu třeba první Superman, tedy Muž z oceli docela povedl (čest této výjimce) a přestože je to film dost temný, tak celkově ve výsledku působí dobře. Bohužel zmíněný BvsS už jde s temnotou za hranici příjemného a tvůrci v čele se Snyderem museli mít při natáčení také temno v hlavě, protože logika celého filmu je na bodě mrazu. Bohužel přílišná temnota a špatná logika nejsou jedinými problémy DC Comics.
Dalším ohromným problémem je výběr herců. Hanry Cavil jako Superman by asi ušel, sice si myslím, že mu role trochu nesedí a třeba agent z Man from uncle mu padne daleko víc, ale jako Superman určitě neudělá ostudu. Ohromný problém představuje výběr Batmana.
U filmů, které potřebujete zpropagovat je dobré do některé z hlavních rolí obsadit nějakou hvězdu, to je známý fakt. Ale pokud máte film, který má značku a už svým jménem se zpropaguje sám, tak na hvězdě můžete ušetřit a máte celkem volnou ruku v tom, koho do role obsadíte, aby v ní co nejlépe seděl. Bohužel toto tvůrcům nedošlo a do role Batmana obsadili Bena Afflecka a tím jakoby už dopředu odsoudili svůj vesmír k tomu, že se divák bude vždy soustředí i na Affleckovo špatné hraní a nepříjemný zevnějšek. Navíc Affleck je padesátník a ještě k tomu né moc zachovalý, takže Batman nebo Bruce Wayne působí celkově moc staře a divákovi to přidá jen další nepříjemný pocit z filmu.
Tato kritika ale asi tvůrcům nestačí, přestože na Warner Bros ji křičí celý internet a Affleka nejenže nepřeobsadí, ale po bok mu přidají dalšího kontroverzního parťáka.
Jason Momoa jakožto Aquaman už teď budí rozporuplné reakce. Všichni si ho pamatují z Hvězdné Brány: Atlantidy jako Ronona Dexe a za tuhle roli ho mají všichni rádi. Bohužel si ho také všichni pamatují jako nového Barbara Conana, kterého hraje stejně jako Ronona, ale tam už to prostě nefunguje a podle prvních zveřejněných záběrů se Ronon vrátí i jako Aquaman, protože Momoa asi jinou pózu zřejmě neumí.
Samotná volba tohoto havajce je podle mě šlápnutím vedle, protože Aquaman má být usmívající se bloňdák s postavou plavce a né černovlasý, urostlý a věčně zamračený kulturista. Ačkoliv bych se rád pletl, tak Aquamanův film převahu Marvelu opět jen potvrdí.

Sebevražedný oddíl to asi nezachrání. Jediným filmem stáje DC, který se s trochou nadsázky dá nazvat „peckou“ je trochu odstrčený Suicide squad, který jakoby do nepříjemného univerza nezapadá. Důvod je ten, že film je nakonec jiný než měl být a to na přání producentů a dalších výše postavených lidí z WB. Těm se totiž zalíbil styl traileru, který přitáhl opravdu mraky diváků a tak tomuto traileru chtěli film co nejvíce přizpůsobit. To, že nakonec film vypadá jako několik trailrů, není vůbec na škodu a kdyby se tímto stylem DC ubíralo dál, tak se má šanci z toho srabu, ve kterém je, dostat. Nicméně o tom dost pochybuji.

DC Comics tedy můžeme prakticky odepsat. Já rozhodně nehodlám za jejich filmy utrácet peníze a do kina na ně chodit nebudu. Marvel má neochvějnou pozici, ale bez alternativy přece jen nejsme. Kingsman ukázal, že evropskému filmu ani komiksu ještě neodzvonilo!

• • •
29. prosince 2016
Tagy: Linux, Život, Ostatní — Jiří @ 11:32

Můj domácí server je poměrně zaměstnaný stroj, který funguje jako router, wifi AP, NAS a nebo třeba také jako multimediální centrum připojené přes HDMI do TV. HW, tedy hlavně na desce integrovaný procesor Intel Celeron 847, na to stačil skvěle. Nicméně když začalo přibývat ripů v H265 respektive v HEVC, tak jsem musel začít přemýšlet o upgradu, protože původní procesor měl HW akceleraci pouze H264 a neměl dostatečný výkon, aby HEVC utáhl softwarově (pochopitelně).

Chtěl jsem, aby byl upgrade co nejjednodušší, abych toho musel co nejméně řešit a volba byla tedy jasná - pouze nová deska a opět integrovaný procesor Intel, tentokrát z rodiny Apollo Lake. Nejlepší mi přišla varianta Asrock J3455M, která má formát mATX a je tedy rozšiřitelná o nějaké další přídavné karty - v mém případě wifi karta a síťová karta se čtyřmi gigabitovými ethernet porty. Síťovka v pohodě, ta už je PCI-E, ale wifi karta byla pouze PCI a takové porty už se na moderních deskách budou vyskytovat čím dál méně, tudíž jsem musel vyměnit i wifi kartu.

Zkušenosti se základní deskou Asrock J3455M: deska se zdá být velmi dobře provedená a i když ten chladič vypadá trochu nanicovatě, tak na těch max 10W odpadního tepla určitě stačí.
Protože se jedná o dost nový procesor, tak jsem rovnou nasadil jádro 4.9, na kterém všechno šlape tak jak má. Když nepočítám jádro, tak jsem pro desku použil výchozí openSUSE Leap 42.2, pouze s přidaným repozitářem Pacman, kvůli multimediálnímu centru Kodi. Bohužel ve výchozím stavu nefungovala akcelerace HEVC, kvůli které jsem celý upgrade dělal, ale pánové z openSUSE na tohle myslí, takže stačilo přidat repozitář X11:Xorg, který obsahuje novou Mesu 13.0.2 i novejší ovladače Intel pro GPU a rázem se akcelerace H265 rozběhla.
Nastal ještě jeden problém a to, že v přehrávaných videích se objevil tzv tearing. Jedná se o takové pruhy v obraze. Tenhle druh tearingu byl obvzlášť nepřijemný, protože se nejednalo o rovné pruhy, ale o takové křivé schody. Naštěší pánové z Intelu mysleli i na takový problém a tak stačilo do konfiguráku xorg.conf přidat Option "TearFree" "true" a bylo vyřešeno.
Deska včetně integrovaného procesoru tedy funguje tak, jak fungovat má a já jsem maximálně spokojený.

Zkušenosti s novou wifi kartou D-Link DWA-582: v první řadě musím poznamenat, že s PCI-E wifi kartami to není na českém trhu nijak zvlášť růžové. Je jasné, že dnes už jsem od nové wifi karty požadoval také pásmo A a AC a chtěl jsem, aby karta fungovala spolehlivě s linuxem. Měl jsem výborné zkušenosti s Ralinkem (původní PCI karta) a všude na internetu jsou chváleny chipy Atheros od Qualcommu. Bohužel, jsem žádnou takovou kartou nenašel (nebo i našel, ale za šílené peníze). Všude buď Broadcomm nebo Intel. Broadomm má ovladače tak nějak napůl uzavřené a karty tedy nejsou podporované rovnou a musíte instalovat polo-bloby a nebo Intel, který je tradičně dost otevřený, ale u některých svých wifi karet znemožnuje pouštět AP na 5GHz, což mi přijde jako sviňárna.
Nakonec jsem objevil i pár karet s chipsetem Realtek, který jsem nikdy moc nemusel (vzpomeňme na jeho síťovky nebo zvukovky), ale podle všeho jsou jeho čipy v linuxu dobře podporované a většinou i kompletně funkční. Navíc se zdá, že na ovladačích pro Realteky se neustále pracuje a bude to jen lepší.
Musím potvrdit, že na openSUSE s jádrem 4.9 a novým kernel-firmware z posledního listopadu karta funguje tzv out-of-box, tedy nemusel jsem s ní řešit absolutně nic.

Tím byl můj upgrade hotov a snad to zase na pár let vydrží :).

• • •