Zabíječ lidí je teprve druhá kniha v pořadí od Nathana Longa, celkově je devátá (předchozích 7 skvělých dílů napsal božský William King).
Jak už jsem psal o Zabíječi orků, tak Nathan Long do toho nedává tolik jako William King, ale přesto se jeho kniha o Zabíječi orků četla dobře a rozhodně nebyla špatná. Tento jeho druhý díl ukazuje, že se autor poučil, možná i z kritiky od čtenářů, a svůj styl vyprávění přizpůsobil původním knihám od W. Kinga. Spousta lidí by možná ani nepoznala, že se jedná o odlišného autora.
Příběh totiž nepostrádá absolutně nic a je právoplatným členem rodiny Zabíječe, na čemž má určitě zásluhu i již známé prostředí Nulnu a také známé postavy jako je třeba Ulrika nebo hraběnka. Odkazů na předchozí návštěvu města je opravdu mnoho a vy díky tomu vzpomínáte na předešlou knihu Zabíječ skavenů, která byla opravdu výborná. Autor na dění z předešlé knihy často sám odkazuje a rozvíjí tak povědomí o Nulnském městě i stokách a tunelech pod ním.

Ať už je to tím, že autor nemusel vymýšlet nové prostředí a nebo tím, že se pan Long dost srovnal, kniha je to prostě perfektní a není možné jí v sérii o Zabíječi vynechat. Vynechat ji není možné jednak z důvodu kvality, ale také kvůli celistvosti příběhu. Kniha totiž obsahuje mnoho věcí, které určují směr dalšího putování Gotreka za slavnou smrtí, ale na konci je také krátká pasáž s Šedým věštcem Thanquolem, který kupodivu stále žije. A i když už nemá zřejmě takovou pozici ve skavením společenství jako kdysi, stále Gotrekovi s Felixem nezapomněl, jak mu několikrát zhatili plány a nyní, když se dozvěděl, že se vrátili do Říše, tak proti nim hodlá podniknout nějaké kroky a bude jim určitě usilovat o život .
Osobně jsem o Thanquilovi moc rád četl, byl opravdu zajímavá a nepředvídatelná postava, která děj oživovala a dávalu mu přídavek určitého netypického napětí. Věřím tedy, že pokud bude Thanquol vystupovat i v další knize o Zabíječi, tak přiběh bude opět perfektní.